#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu dne 28. května.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 146.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K 80h
#6
alto_textblock
#6
UDNl
#7
alto_textblock
#7
BSli
#8
alto_textblock
#8
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakc
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
álka.
#11
alto_textblock
#11
Obléhání Port Arturu.
Z Londýna, 28. května. Dle telegramu z
Tokia začlo vážně již obléhání Port
Arturu. Japonské loďstvo operu je
společně s armádou pozemskou.
Admirál Togo zřídil úplnou blokádu kolem
poloostrova Kvantunského. Jeho křižáky a tor
pédové lodi konají neustále hlídku podél pobřež
od Pitseva na východní části poloostrova k zá-
padní.
Z Milána, 28. května. Válečný zpravoda
»Corrire della Sera« telegrafuje, že Japone
jsou přichystáni na ztrátu 10.000
mužů při obléhání Port Arturu.
Krvavá bitva u Kinču.
Z Berlína, 27. května. »Berliner Tagblatt«
dovídá se od svého petrohradského zpravodaje
Dnes 26. května došlo úřadní potvrzení krvavé
bitvy u Kinču z hlavního stanu v Liaojanu.
Praví se v něm: »Divise generála Foka
dostala Japonce do křížové ho
ohně. Na straně japonské padlo přes desei
tisíc mužů (dle jiných zpráv 15.000 mužů), na
naší na 2000. Ústup divise generála Foka
dál se v úplném pořádku smérem na jih ku
Port Arturu.«
#12
alto_textblock
#12
Prine Jaime Bourbonský zraněn.
Z Petrohradu, 27. května. Mezi účastníky
bitvy u Kinču nalézal se také prine Ja i me
Bourbonský, jenž v řadě bitevní spadl s
koně a utrpěl vážná zranění na hlavě. Zejmena
levá strana obličeje jest pohmožděna a jsou
obavy, že utrpěl otřesení mozku.
Japonské zprávy o portarturském loďstvu.
Z Tokia, 27. května. Zpravodaj japonského
listu »Niši-Niši« sděluje, že v přístavu port-
arturském nalezá se nyní pět válečný ch
ruských lodí a tři křižáci úplně
k boji schopni a že všechny tyto
lodi drží se pod plnou parou, kaž-
dé chvíle připravené k odjezdu.
Kromě toho tvrdí zpravodaj, že nalezají sev
Port Arturu tři podmořské čluny.
#13
alto_textblock
#13
Objednané lodi.
#14
alto_textblock
#14
Z Londýna, 27. května. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« dovídá se, že byl jakémusi Fran-
couzov i prodán křižák, který se v jisté velké
anglické loděnici staví a již bezmála hotov jest.
Ruská vláda zakoupila prý v Anglii ně
kolik nákladových parníků s větší rychlostí, než
#15
alto_textblock
#15
jakou mají obyčejné parníky. Soudí se, že
budou pak tyto lodi tak přestaveny, aby mo
hly dopravovati větší počet ce
stujících nebo vojáků.
#16
alto_textblock
#16
Parník »Timesů« — »Haimun« a jeho jízdy.
#17
alto_textblock
#17
Z Londýna, 27. května. Parník »Timesů-
»Haimun« objel v posledních dnech celé zá-
padní pobřeží Liaotunského půlostrova až na 25
mil jižně od Nučvanu, ale nikde neviděl
ani stopy po japonské válečné
nebo transportní lodi. Dokonce
není prý pravdivou zpráva o vy-
lodění třetího armádního sboru
u Takušan u.
#18
alto_textblock
#18
Japonská zpráva o bitvě u Kinču.
Z Tokia, 27. května. (C.-B.) Velící generál
vojska, jež včera na Kinču útok provedlo, ozna-
muje: Dne 21. května bylo naším pozorováním
a z nepřátelské střelby poznáno, že má nepřítel
na pahorcích naošaoských, na jižní straně města
Kinču, čtyři 15centimetrová děla, deset děl 9ti
až 15centimetrových — jedenáct 15centimetro-
vých děl jeho donáší prý na 8500 metrů —
dvě 12centimetrová rychlopalná děla a krom
toho deset tvrzí. Na úpatí pahorku byly rozlo-
ženy síťové nástrahy z drátu a miny.
Dne 22. začala útočící vojska
postupovat. Následujícího dne bylo ob
hlídkou zjištěno, že stojí pravé křídlo nepříte-
lovo u Huanšantaua asi s osmi těžkými,
k moři obrácenými děly. Části dopadších ne-
přátelských kulí ukázaly, že mají Rusové
20centimetrová děla, dále krátká děla 15centi-
metrová a pak děla rychlopalná. V Kinču byly
zpozorovány malé oddíly pěchoty a dělostřele-
ctva. Dne 25. května z rána udeřili js me
na Kinču a utkali jsme nepřátel-
ské dělostřelectvo do boje.
Dne 26. května za svítání obnovili
jsme palbu, ve kteréž jsme 5 hodin po-
kračovali. Zároveň střílely 3 japonské válečné
lodi ze zátoky u Kinču. Ruská dělová loď úto-
čila ze zátoky talienvanské na naše levé křídlo.
Konečně hnali jsme útokem na
město, dobyli jsme ho v půl ho-
dině a obsadili po tuhém boji také
výšiny naošaoské. Tou dobou nepřítele
stíháme.
#19
alto_textblock
#19
Anglické zprávy o bitvě u Kinču.
Z Londýna, 27. května. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« oznamuje z dneška: Poslední zprávy
oznamují, že včerejší útok japonský na výši-
nách u Naošao měl průběh neobyčejně
krvavý. Japonci koncentrovali všechnu palbu na
#20
alto_textblock
#20
ruské batterie a přinutili, podporováni jsouce
ohněm čtyř v zátoce u Kinču stojících dělo-
vých lodic, ruské dělostřelectvo k umlknutí.
Rusové měli na svahu výšin u Naošao
zřízené terrassovité zákopy, jichž přístup byl
chráněn překážkami, jako ostrými, špicemi opa-
třenými kolíky, ostnatým drátem a podkopy,
jež elektrickým vedením spojeny
a vyhazovány pod Japonci do po-
větří.
Japonská pěchota podnikla celou řadu
útoků, jež však byly bezvýsled-
nými a s ukrutnými ztrátami spojeny.
Asi sedmkráte zahnala je ru-
ská střelba z pušek a děl nazpět.
Konečně ke 3. hodině odpolední sestavili se
Japonci poznovu a hnali na vrch zoufalým úto-
kem. Padající řady znova a znov
doplňovány.
Plných pět hodin trval útoka
teprve k 8. hodině večerní se po-
dařilo prvním řadám japonským
dostati se pod samé temeno výšin.
I zde kladli Rusové tuhý od-
por a mužstvo obsluhujicí děla
utkalo se v seči s pěchotou japon-
skou, jež bojovala nasazenými
bodáky. Dle výpovědí vyššího japonského
důstojníka stříleli Rusové z opevnění na vrchu
těžkými, velkokaliberními děly.
Za soumraku, když dán na ruské straně
povel k ústupu, zmocnili se teprve Japonci celé
výšiny. Japonci mohli uvésti v činnost pouze
lehká polní děla a horské batterie; těžká
děla nemohli pro svahovitost ter-
rainu dopraviti ani na vzdálenost
nosnosti. Postavení Rusů dál směrem ku
Port Arturu a v této pevnosti samé pokládá se
za téměř nedobytné. Má se za to, že
ztráty Japonců jsou nesmírné.
Zprávy Němiroviče Dančenka.
Z Petrohradu, 27. května. Válečný zpra-
vodaj a spisovatel Němirovič Dančenko sdě-
luje »Ruskému Slovu« z Liaojanu: »Naši ra-
nění, aniž by vyčkávali úplného svého uzdra-
vení, usilují, aby opětně co nejdřive dostali se
ke svým plukům a s nimi do boje. Platí to ze-
jména o zraněných vojácích 11. pluku zabaj-
kalských kozáků, kteří již po třikráte
ocitli se v ohni a vždy se vyznamenali svou sta-
tečností. Dva zranění kozáci tohoto pluku, kte-
rým se podařilo uprchnouti ze zajetí japonského
a vrátiti se po různých útrapách k pluku, vy-
pravují, že chování japonských lékařů k nim
zaslouží veškeré úcty a pochvaly. Každý zra-
něný ruský důstojník dostane pro sebe místnost
#21
alto_textblock
#21
FEUILLETON.
#22
alto_textblock
#22
Překvapení.
Humoreska. Napsal Miloš Vyšín
#23
alto_textblock
#23
Studentský pokoj, dost slušně zařízený,
s postelí po každé straně, byl dosud zahalen
v intimní pološero. Mučen strašlivou bolesta
hlavy, která je širší veřejnosti známa pode jmé-
nem kocoviny, ležel jsem na posteli, díval jsem
se před sebe, rozjímal o ničemnosti všech plánů
a sliboval jsem slavně, že se polepším.
Z protější postele se vynořila ježatá hlava,
z níž vlastně bylo vyděti jenom široce rozevřená
ústa, která zoufale zívala a při tom mi oznamo-
vala: „Poslouchej, já mám žízeň.
U vědomí morální povznešenosti člověka.
plného dobrých úmyslů, odpověděl jsem mravo-
kárně: „Hm, ale včera se ti domů nechtělo!“
Můj spolubydlící pan MUC. Všetečka po-
díval se na mne vztekle: „Člověče, prosím tě.
ještě mi teď dělej kázání! Teď musíme koukat.
čím bychom se spravili. Máš peníze?
„Peníze?“ opakoval jsem po něm udiveně.
„Mám asi zlatý dvacet krejcarů.“
„Hm, to stojí bledě,“ rozumoval Všetečka
„já dal včera poslední šesták domovníkovi.
#24
alto_textblock
#24
Ve mně se probudilo svědomí. Bylo nutno
psáti domů o peníze a věděl jsem tuze dobře
že mi otec před třemi dny dal peníze s výslov-
ným podotknutím, že to jsou tento měsíc po-
slední. Řekl jsem tedy nesměle: „No, něco mu-
síme se někde vypůjčit do prvního.“
„Člověče, ty jsi ještě do rána nevystřízli-
věl?“ vzkřikl jedovatě Všetečka. „Což pak ne-
víš, že je dnes šestadvacátého? A teď zkrátka
oba z postele ven a bude se psát domů. Moje
psaní nemohou doma dostat dřív, než v noci a
tedy ráno, ale tvoje, pošleme-li je express, mají
v poledne a mohou poslat ti hned peníze a ráno
je nám pomoženo.
Neodporoval jsem, sedl jsem si ke stolua
přemýšlel o nějaké působivé formě dopisu. Po-
čal jsem psát. Dopsav, ukázal jsem psaní Vše-
tečkovi. Na čtyřech stránkách se opakovala
věta: „Milý otče, kdo potřebuje peníze?“ A v od-
pověď skvěl se na konci podpis: „Tvůj syn,
Miloš Vyšín.“
To je nápad, podotkl Všetečka pochvalně.
Večer jsme seděli u stolu; najednou někdo
zaklepal; listonoš s expressním dopisem pro
„To šlo rychle,“ poznamenal Všetečka.
sotva byl listonoš ze dveří a počal se strojit do
#25
alto_textblock
#25
mne.
#26
alto_textblock
#26
hospody. Otevřel jsem dopis a ztrnul jsem jako
přimrazen. Peněz tam nebylo. Co mi to píšl.
Zesínal jsem zlostí.
Všetečka se obrátil od zreadla a lakonicky
se otázal: „Kolik?“
„Pěkně kolik,“ odpověděl jsem, „celé čtyři
stránky mi popsal otec roztomilým dotazem:
„Kdo je nenapravitelný fláma?
Všetečka sklesl na jedno lůžko, já na druhé
a sklonil hlavu do dlaní.
Najednou se můj spolubydlící rozchechtal,
až jsem pochyboval o jeho zdravém rozumu.
„Poslouchej,“ pravil, „přece ti nepíše otec an-
nymní dopisy,?“
„To se ví,“ řekl jsem.
„Nuž, tedy,“ pokračoval Všetečka s křečo-
vitým smíchem, „ěti to psaní“ — a chytil psant
se stolu. — „Kdo je nenapravitelný fláma ? Tvůj
otec, Gustav Vyšín.“
Teď jsem se rozesmál také.
A tedy budeme mít peníze, zajásal Vše-
tečka, sedni a napiš z toho feuilleton do „Ná-
rodních“.
Uposlechl jsem. Zde ho máte, slavná
redakce.