VjfhtM itili 4fi plav i ■•dèli • svátek.

fMfiáol M v sdminittraoi фтшш-nmi Sis. laos.n.

arUŕtu« iSIlMoč

— il. »0 kr.

1 li. U> к».

7 , 60

16 . -

Jednotlivá dlela po 4 kr. a éoRfceai áo doma atiitaé 10 kr.

CECH.

7 '

traakovM^ •

dlrv

reda: ▼ 0«tromi «Hol é. 1508-D.

Rukopioftv Mmota* a iiepodvpaauýcb »«dbáac

KKKLAMAťK м«а«*6м4м «Mjriáoy butftaé ••tt»«. k

Unritr peiltdm м

тв*

4'ialo 194.

V Práme, v sobotu dne 25. srpna ftftMd.

Horník XV.

Pozváni k předplaceni na mési c liti

iolltftolK.ólio deti n í k*, u „ČECH“

PuAton pred pláci ее: na čtvrt leu >L 76 kr., na pfll leta 7 il. 60 kr., na celý IS il. — V Praze béz donášky : ni ile tfü kr., na čtvrt leta 3 il. 70 kr., na leU 6 il. 40 kr., na cely rok 10 zl. 80 kr. Za donáákn do domu, kterouž výhradná ■trace obetarkvá, platí se měsíčné 10 kr. Předplatné zasýlž ее — nejlépe poštovními­ poukázkami administraci „Čecha* Fráze, ostrovní ulice éíslo 16< H-ll.

)gické návody dítek к národníma­ záští a vraždění.

—K.— Včerejší .Politik“ přinesla obr- léný článek o sjezdu učitelů německých Trotnové, v němž dosti ostře u trefně po- Inávalo se o řečfch učitelů a o té části i’esoluce, jimiž národní zášt má se zanášeti io škol. Spolu podotýká .Politik“, že kdyby strany nčitelů tak dále diti se smělo a se strany vlády se trpělo, pak že by o smíru sárodností u nás ještě dlouho nemohlo býti ‘ řeči. O předmětu tomto v listu našem již před třemi roky, nedlouho po nastoupení lr. Taaffeho častěji bylo pojednáno, že totiž Ipaličskó řeči fakciosův jmenovitě na nčitel- Istvu německém nacházejí horlivých apoštolů. lPisatel těchto řádků byl po celá leta svěd- Ikem systematického štvaní dítek ve školách proti národnosti české. Projděme dnes kraje v severních, vý- Jchodních a západních Cechách, všndež nalezneme­ mládež německou, národně již roze- štvanou, čehož v zájmech širší i užší vlasti I velice želeti jest a což v této generaci již ani odčinili se nedá. Mysl dětská otrafůje se mnohem dříve, vydatněji a nesmaza- jtďnéji. Kdyby takto na odvetu mělo činili se i I se strany českých učitelů, čehož Bůh nedej I pak bychom měli až příliš hořlavé látky |k bojům občanským. Tuto jeví se národnost ve své výstřed- ! nosti. A čím výstřední národnost se prohřešuje,­ to musí náboženství mírnili i smiřovali,­ to náboženství pravíme, o jehož dějepravě­ moderní paedagogové tvrdí, že v sobě j obsáhaje návody к zášti, nemravnosti, ano i к vraždění 1 V tom jeví se totéž farizejství, |jmké vytýkalo Kristu, že je buřičem, zrá čem a rušitelem svobody. U nás učitelstvo I německé ve školách káže národní zášt a ve {Francii zášt tato má stupňovali se až ku cvičení mládeže ve vražedných zbraních a důsledně i ve vraždění. Republikánská vláda, kteréž ve dne v noci zdá se o válce odvetné naproti Německu, nařídila, aby mládeži školské­ vydány byly zbraně ku cvičení se ve střelbě. — Tedy pouhý tělocvik moderním paedagogům již nepostačuje. Tělocvik musí

FEUILLETON.

Kulturní listy. (Od Petra Kopřivy.) VII.

Velmi pilné a důkladné práce ctěných mých spolupracovníků o té naší rozmilénej- nevější literatuře byly příčinou, že jsem jim milerád místo zde ped čarou postoupil a to tím spíše, že jich příspěvky obsahem svým nesly se к obraně našeho patrona země české,­ a v. Jana. Našim českým, naproti francouzským, velmi miniaturním encyklopedistům, největším­ pohoršením jest sv. Jan Nepomucký. Sv. Václav hodí se jim ještě do kráma, aby totiž jeho korunou všndež mohli dělat parádu třeba i na divadle, za to ale sv. Ludmila nesmí iim na oči. Sv. Vojtěch ještě tak z nouze oy prošel, avšak horší se na něho nemálo, ie za příkladem sv. Cyrilla a Methoděje putoval­ do Říma. Jen o Římě ani slova I Sv. Jan Nepomucký ovšem v Římě ani nepobyl, avšak naši miniaturní encyklopedi- •té v něm větří jezuitu. Proto jej nái JUDr. Jindřich Šolc prohlašuje za osobu my- tickoa, kterouž teprv v 17. či 18. věku jesuité­ národu českému zs Husa vyměnili. Myšlenka tato nezrodila se sice původně v hlavé pana Šolce, avšak pan Šolc ji přijal na svou.

přeměňovali se ve vojenskou exercírku, tak jednu cestu do blázince z města, aby usmrkánek, jemuž košilka ještě z kalhot Dle dosavadní praxe v blázincích nesmí na čouhá, cvičil se ve zbrani sečné, bodné u mysli chory ani se zpovídali, ani ku atolu střelné, aby uměl přilouditi se nepříteli Páně přistupovali, toliko před smrtí v zad, jej ve kři zaskočili a skolili. Kam poslední pomazání obdrželi Aby jsi se poděl dětský ráji ze škol 1 Místo ne- pak těch smluvených zl&tek za jednu ná- vinných pohádek národních a místo výpravo- vštévu nebylo příliš mnoho, čeká se vždycky vání o poslušném Josefovi, Samuelovi a Da- tak dlouho, až těch téžce nemocných jest asi vidoví má dítě ve škole učiti se střešténým tucet najednou к zaopatření svátostí po- básním střešténého Victora Huga, kterak r. sledního pomazání, čímž se stává, že některý 1871 střešténé štval venkovský lid i mládež chuďas kněze se ani nedočká. Nu, ovšem, do boje zákeřnického proti Prušákům 1 kšeft je kšeft, aby to již za tu zlatku stálo 1 A místo obvyklých hraček dětských, Proti tomu ovšem, ač marni ozvala se du- místo hraní si na vojáky mají školní dítky chovní správa v městě Dobřanech, kteráž opravdovými býti vojáky a učiti se šermovati vším právem stojí na tom, aby ku každému a bodali nikoliv dřevěnými, nýbrž ocelovými těžce nemoeuému chuďasu, jak toho potřeba, meči a dýkami a místo střílení z kuší, stři- ano i církevní předpisy kážou, kněz byl vždy leti z chassepotek a revolvérů. Tot již ná- volán zvláště, čemuž zase domácí správa vší rodní šílenost, to národní vzteklostl eneržií se brání. Nadějeme se, že sporná Nuže přijďte vy šílení paedagogové véc příslušným vyšším duchovním i světským z Trutnova a z Francie a vyhazujte ze škol úřadům к rozhodnutí podána bude, aneb již dějepravu s vypravováním o stvoření světa, jest. Býl by to zvláštní druh kšeftovni- 0 vraždě Kainové, potopě světa atd. až к Jo- ctví v ústavě, kterýž s tak nesmírným ná- sefovi egyptskému, kterak hrdinně odolal kladem zemským byl zřízen a jest vydr- svůdné Putifarce, kteréž děje dosud ani Je- žován. Ve francouzských a anglických ssta- diné dítko к nepravosti nesvedly, nýbrž věch pro choromyalné jest pravidelná správa od ní odstrašily I Ndp. biskup králové-hra- duchovní, jen u nás, či v Dobřanech není. decký důst. kněžstvu svému právě letos po- Zajisté že v ústavech podobných jest mnoho ložil otázku podobnou к pojednání. chuďasů, kteříž ustavičně nezuří neb ne- Dotčené duchovenstvo může vším prá třeští, nýbrž kteříž mají mnohdy celé dni vem velepastýři svému vděčili za otázku tak zdravé úvahy a kteříž by vedením kněze i tamnèjiiho biplana z té ptlěicy. aby pilné školy praktickou a spolu časovou. Nepochybujeme milerádi by se pomodlili, mši sv. přítomni navštévoval a tběma n&rodn etem ve fernoati ani dost málo, že o předmětu tom všestranně byli, se zpovídali a ku stolu Páně přistu* : zastoupeným spravedlivé vjhovéi 1 důkladně bude pojednáno. Odstrašujícím pováli — leč to všecko by je dle učení! Kaplan ro& mimo to povinnost, aby dvě názorem moderní paedagogiky bude kněžstvu védy — bez Boha — rozčilovalo! ^mše sv za dobrodinec sloužil. počínání si učitelův v Trutnově shromáždě-.) Tací mírní blázni smí sice panu správci j Zakladatele vyslovili svoji vůli, že fa:a kaných­ a učitelův republikánských. Štvaní dle ' v zahrádce pracovat, dříví štípat, kolečka plauovi mě dšti systemisovaný piat, ie výnos receptů učitelů v Trutnově к národní vozit a podobné věci konati, jenom ne mo- nadace je kaplanovi ca přileptenon. zášti proti Cechům a štvaní učitelůfranconz-;dliti se Bohu, co Tvůrci svému 1 V jaké to! Kdyby místo baplaua obsazeno nebylo, ne- ských к národnímu boji odvetnému na-1 době žijeme ? Kdož první tvrdil, že na my- - připadá výnos farářovi, ale bonkurecčnl výbor proti Němcům co do věci jedno jest^sli chorý jako každý jiný křestan ani v do-:a eventuelně zastupitelstva obci, nají výnos neboť národní zášt velmi snadno kvalifikuje bách jasnějších nesmí slastné útěchy nábo- x nadaci k okrase chráma vynaložili. Kdyby ženství požívali, ten sám na mysli se pokusy činily, aby výnos z nadace kaplanovy chorým byl. Uváží-li se, že pýcha, ma-{do bocgroy se čítal, má ko3telni výbor nadací- mona a žádost těla právě v těchto dobách к jiným účelům obrátit!, člověčenstvu čím dál více rozum plete, musí1 Výnos z této nadace činí ročních 180 il. každý pravý psycholog uznati. že к upo- ao kr. Vý^oyié vůle zakladatelů nedbáno, vý- .kojení myslo chorobné rozčilené učení Kři- nos čltáu do: asse, tlm čistý přfjeín fary dosáhl slovo mnohem vydatněji bude působili, nežli 641 zl. 20 kr a předepsána daň náboženská, všecky učené a při tom nevěrecké hokus- Jelikož f*ra jest uprázdněná, podal tamnéjií pokusy téeh kterých lékařů. Bůh to na- administrátor reknrs к ministerstva knlta, a bn- prav ! Důležitost předmětu nutí nás, aby- de-li i zde odmrštěn až k nej v j šil ma správním« chom к němu se ještě vrátili. , sondu. Prop&dne-li i tde, pak jednodsše obrátí i konkurenční výbor nadaci к jinému účeln, s Z Moravy. komický kaplan přijde o ročních 130 il. 30 kr.

na 300 iL ve stHbře.' Byla to tlešoá alsfba s* časů tehdejších, a kocpcrátorové na | atronátecv privátních jim té vysoké služby nepřáli. Alespoň četl jsem v jedné kureedé toho čase, že kooperitorové na fondo náboženském pokáráni­ byli, še se nad své «polobratry na patronátech­ privátních vypínali, a pobrosesv jie, ša farářové ta né bad on vybirett složné • jiss toliko­ 63 sl. r. m. na raku dávati. Byla tebdejii knížata církevní toho náhledu, že knéistvo jest stkvěte placeno s kdyby ее kněistvn přilepšilo, ie by zhojnělo, aposlnšnoet by ze uvolnila. Od těch dob poměry ze změnily­ a knížata Cirkve *v. přejí ciiiínn knéistvs, ač bychom ti přáli, by ješ.é horlivěji jejich pro- apéchn se zastávali. Zatím n vlsdy nemáme té přízně, ano sa vlády br. Tazfftí-ho, příjmy dnebovenztva и ztenčojí. Uvedu přiklad z nejnovéiil doby. Za vlády liberální v předešlém deeltiletl neplatilo beneficium hornické na Moravi šidné dané náboženské, za vlády Taaffc-bo, kde následkem novébo ceněni posemkn, vynos s polnosti klesl, předepsáno benefíciom dané náboženské ročních 26 zl. 28 kr. *) Pan farář podal proti terna reksrs к místodržitelství­ ta ale dověděl se, že fasse jeho obnáší čistých 641 z). 38 kr. Jak bylo ale toho výnotn docíleno ? Pří faře kornickd zařídili dobrodinci fondaci pra

se příležitostně к národnímu vražednému.

boji

Za zlatku!

O ústavu pro choromyalné v Dobřanech mnoho nepravidelností ve sněmu i v novinách­ se povědělo, leč o jedné a to velmi křiklavé věci zmínka dosud nebyla učiněna. Že za éry liberální kněze do ústavu téměř ani nevpustili, jest sice pochopitelno. Méně však pochopitelno, že ani dnes ještě kněz do ústava přístupu nemá. Ve všech ústavech na světě postaráno jest o pravidelnou duchovní­ správu, jenom ne v Dobřanech, kdež zdá se, jako by tam unsere Leut nadobro vládli. Dle učení nejvýtečnějších psychiatrů jsou choromyslní až na své jistě chmůrné chvíle к učení spásy, sv náboženství, svátostem,­ slovu božímu a službám božím stejné dobře disponováni, jako každý jiný človék Leč sladké útěchy náboženství všichni, i lotři к smrti odsouzení smí se státi účastni, toliko na mysli choří nic. Co by tomu asi Kristus Pán řekl I Bylo nám z hodnověrné strany sděleno, že v Dobřanech domácí správa s duchovní správou do- břanskou smlouvá po zlatce za

Pan Šolc náleží bez odporu к tomu počta — „r.. vzdělanců, kteříž mají za to, že chytří knéží ! válce třicetileté, když národ byl na vymření, i

původci jsou všech náboženských pověr. Prostý,­ bázni přístupný lid před několika tisíci lety slyše i vida hrom biti, tázal se ustrašen­ : co to tak hrozně rachotí a tak náhle stromy klátí? V tom se к tomu připětil jakýsi­ kněz, — snad již tehdy jezuita — a řekl : to bůh I — ejhle původ náboženství­ ! S knězem spolčil se despota, tu to máme čertův kropáč : pověra a despocie byly na světé 1 O tom, že náboženství, či náboženská vnímavost zbožnost s člověkem vůbec se rodí, naši učenci nechtí slyšeli ani slova. К čemu člověk není stvořen, к čemu tedy nemá disposici,­ o tom mohlo by mu tisíce kněží kázali­ ! Nechtéjí-li naši mudrci věřit písmu, nuže nechť počtou si v Leibnicovi, u něhož dozvědí se, že náboženství, víra ve vyšší nadzemskou­ bytost stejné člověku jest vrozena, jako hlad a žízeň Tvrdili o náboženství,­ že ošemetným je dílem knéží, jest asi tolik rozumné, jako tvrdit, že příčinou hladu v člověku jsou pekaři, příčinou žízně pražští šenkýři a ie lidé se šatí, toho ie vinu nesou:­ Motti a Jelínek v Ovocné ulici. Však ještě nerozuméjší jest domněnka dra. Šolce, kterouž ovšem po jiných papouškuje­ : že Jezuité národu českému Husa ukradli a sv. Janem Nepo- mnekým nahradili. Kdy že se to stalo? Jezuité teprv v 16. viku к nám do Prahy zavítali, v čase tedy, kdy Jan s Po- muku po tři století již za svátého byl považován­ s svátým nazýváš t Snad teprv po

Psal jsem všm svého časn, že všecky žá- To je to polepšení hmotoé duchovenstva. Vláda**) dosti к říšské radě stran upraveni kongruy zů nejenom ie nic nedává, ale svým fiskálním ja- Etanon bez výsledku, jelikož předoě pokladna doánim překáži, aby dobrodincové hmotné postátní­ jest prázdná a za druhé žádný nám ne- stavení ze svých prostředků zlepšili. O výsledku včřl, že by klérus byl ipatnó postaven. Udal podám zprávo, jsem i návrhy, jakou celtou dle náhledu mého kněžstvo by se mělo nblrati, aby dolio kýže- *) 8 finanční aprávon beneficii nemá hrabě ného cíle. Hodili jste celý dopis do kože. Ne- T“ffeT?° I í?m “eJÍ“en’ % ^ b-du » «« d. ooBfdm .i., i» p«id. ““ *п"ы °iŕ čas, kdy návrhy tyto za vhodné uznány budou, **) Vždyť vláda dosud nerozhodla, nýbrž teprv až se kněžstvo úplně přesvědčí, že sni od vlády, rozhodne. Za finanční orgány, které již od pradávna ani od říšské rady splněni svých tužeb ne- církevní fondy spravují aJim dané ukládají, vláda (jojjjg Taaffe ho nemůže. Hr. Taaffe vládu převzal cum beneficio inventarii. Možná, kdyby mohl, že

Za císaře Josefa ns.anoveua byla kongrua by Svétřetinv by^e daln.«.ro^ěný(^á: kooperatora ca patroná'é náboženského fonda nek. Ergo distinguendum asti В.

odhodlali se jezuité к dotčené eskamotáži cem věku 17. a začátkem 18. všeobecná ne- sv. Janem na místo Husa ? Pan dr. Šolc z ná chuť naproti řádn dotčenému po vší Evropi asi málo, aneb dokonce nezná dějiny a spů- svého vrchole, kteréž nechuti světské du- sob svatořečení vůbec a sv. Juna zvláště, chovenstvo vůbec, tím méně a nás v Čechách sice by věděl, že první jenž úředně o prosté nebylo. V této tedy jim naprosto ne- sv&tořečení sv. Jana v Římě se zasazoval, příznivé době podniknon jezuité podvodnou nebyl nikdo jiný, jako kardinál Arnošt, hru se sv. Janem! Jak daleko sahá zasle- hrabě z Harrachu, arcibiskup penosi některých našich nepřátel víryI pražský, o němž se ví, že jezuitům U těchto jezuita a priori jest ničemou, valné nepřál. lotrem, vyvrhelem člověčenstva, jenž všeho Tento, — jak bychom o něm dnes řekli, na světě jest schopen a to beze vší diskuse, nepřítel jezuitů a nikoliv jezuité sami Obyčejné i lotr mívá do sebe něco dobrého, pričiňovali se nejdříve o to, aby sv. Jan po- čistě lidského, jenom ne jeznita u mnohých výšen byl к poctě oltáře. Po kardinálu Harra- našinců. Balbína nazývají sice poctivcem, chov! (f 1667) největší péči o svatořečení avšak neprávě, neboť on životopisem svým o měla kapitola svato-vítská, kteráž r. 1697 sv. Janu podnět zadal prý к jeho avatoře- ustanovila kněze Jana Jindřicha Bartla, čení, t j. к eskamotáži za Husa. mistra svobodných umění za svého plnomoc- A to české duchovenstvo v čele a kar- níka. Bartl po 20 let prameny к tomu cíli dinálem Harrachem tak nevzdělané a servilní shledával. Kněz Bartl nebyl jezuitou, jest, že si to všecko nechává líbit, že ani Arcibiskup Jan Josef hrabě Brenner počát- jeden z nich proti tomuto bohomrzskémn kem století 18. společné s kapitulou sváto- švindlu, proti tomuto kramaření s osobami vítskou poslal do Říma kněze J&na Maria svátými se neozve, ba tehdy ani jediný učený Hložku z řádu Theatinů za týmž laik na universitě neměl tolik smělosti, prou účelem. Při celém velmi obsáhlém svatoře- nenáviděným jezuitům se ozvali I

čení měli jezuité podílu velmi nepatrného. Vedle českého dnehovenstva pracovalo

Vůbec nesmí nikdy se zřetele se pustiti, ž e tehdy na vinici Páně i duchovenstvo němé- řád jezuitský právě v tom věku, cké s nemalým počtem řeholníků. Řeholníci

kdy přípravy unás ku svatoře- bývají na sebe žárliví. Již za časů Lotra

čeníse konaly a svatořečení se dél o, po vší Evropě řádem byl

Dominikáni žárlili na Angustiány Žárlivost tato vzájemná mezi jednotlivými řády v 17.

nenáviděným, čehož důkazem a 18. vékn do jista nevymrela. Noieetěchto

jest i svrchn dotčený kardinál všech nebylo ani jediného kněze, jenž by se řádění jezuitů ozval ? I A t

z Harrachu. byl proti tomuto řádění jezuitů ozval ?l A ten Kromě jediného Ruska dostupovala kon- pitomý lid český ! německý všecko snesl I