Dne 17. srpna 1900.

KATOLICK

LErY.

Číslo 225. Strana 3.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes konáme památku sv. Liberáta, opata kláštera v provincii Byzaku, který se svými druhy byl do Karthaginy odylečen, kde vyznali zřejmě víru Kristovu. Na to byli uvězněni, na starou leď dopraveni, aby byli upáleni, avšak oheň nechtěl chytiti. Proto byli vesly utlučeni a jejich těla do moře vržena r. 483 a doplavala ku břehu, kde je křesťané pochovali. Řecko-katolická biskupství v Americe. »Ruslan« přináší zprávu, že v Americe mají býti zří- zena dvě nová řecko-katolická biskupství a uvádí též kandidáty, totiž P. Bielického ze Lvova a P. Facie- viče ze Stanislavova. Zádušní služby Boží za lorda Rusella. V římsko-katolických chrámech londýnských čteny byly dne 12. t. m. s kazatelen vzpomínky na ko- nání a život zemřelého lord Russela of Killowen a pronášeny modlitby za spásu jeho duše. Kardinál Vaughan pronášel tuto modlitbu: »Modlitby církvea věřících věnovány buďtež odpočinku duše lord Russelaa of Killowen, lorda Chief Justice of England, věrného syna církve, jenž po životě věnovaném znamenité službě, zemřel v pátek, posilněn církevními svátostmi umírajících.« — Pohřebních obřadů v modlitebně brom- ptonské účastna byla šlechta katolická, representanti různých náboženských sdružení a lidumilných jednot ve svazku církve římsko-katolické. Instalace prvofaráře. Piše se nám z Grunty u Kutné Hory: V neděli dne 12. srpna byla nase osada prastarého původu, v níž již před rokem 1348 připomíná se fara a jež od r. 1762 byla fliálkou ku Kaňku, dějištěm dojemné slavnosti. Bylsť splněna naše dávná touha, aby bohatě nadaný kostelíček náš nyní tak sešlý, měl, jako za dávných dob to bylo, svého faráře. J. M. Eduard Jan Nep., biskup krá- lové-hradecký, jemuž náleží právo obsazovací, ustanovil nám za prvofaráře dp. Jana Zárubu, faráře keblov- ského, kterýžto zmíněného dne 12. srpna slavně byl instalováv. Instalační slavnost začala o půl třetí hod. odpolední. Z budovy, kde prozatimně pan farář náš zůstávati bude, dokud nepostaví se mu slušná fara, vyšel velice četný průvod, sestávající z farníků a ve- likého množství lidu okolního, jehož mimo instalatora vysoce důstojného pana vikáře Václava Vaňka, dě- kana zábořského súčastnilo se 7 kněží, patronátní komisař pan Josef Hodina, nadlesní z Býchor, ně- kteří páni učitelé, starostové obcí a mnozí jiní hodno- stáři. U brány uvítala prvofaráře žačku M. Škardova, začež týž poděkoval. Instalační listiny přečetl dp. ta- jemník Ant Dvořák, načež měl slavnostní řeč dp. vikář. Pouť na Hrádek u Vlašimi zamýšlí vyko- nati se svou osadou farní vdp. Harmach z Neustu- pova ve dnech 8. a 9. září t. r. Opakuje se vroucí pozvání všem dpp. správcům duchovním a jejich far- ním osadám, které by ještě pouť na Hrádek k Ro- dičce Boží vykonati chtěly, s tím doložením, že du- chovní správa na Hrádku všem přáním a tužbám poutníků vyjde ochotně vstříc. Pražským poutníkům se sděluje, že z nádraží vlašimského jest na Hrádek hodina cesty. O blavních poutích v červnu a červenci přišlo na Hrádek z blízka i z dálí přes 60 poutních průvodů mimo tisíce poutníků po různu, ač počasí nebylo právě příznivé.

Zprávy denní. * Jeho Milost nejdp. kníže-arcibiskup pražský Lev svobodný pán Skrbenský zavítá dnešního dne odpoledne z Břežan do své resi- dence, aby v sobotu měl za příčinou 70letých naro- zenin císařových slavnostní mši sv. Vznešená návštěva. Jak se z Roudnice oznamuje, přibudou tam k návštěvě knížete Mořice z Lobkowitz pan arcivévoda Rainer s chotí paní arci- vévodkyní Marií a paní arcivévodkyně Marie Imma- kulata Raineria se svým snoubencem vévodou Rober- tem z Würtemberka. Vznešená návštěva stanovena na dny 22.—25. t. m. Mimo to přibudou sem vrchní hofmistr hr. Maxmilian Orsini- Rosenberg, dvorní dámy baronka Trauttenbergova, markýza Tussan d' Espai- gnetova a 6 sluhů. Návštěva jest rázu čistě soukro- * Osobní. Kníže Ludvík Windisebgraetz, ge- nerál jízdy a vrchní inspekter vojska, přijel včera o půl 10. hodině večerní státní drshcu do Prahya ubytoval se v hotelu »u modré hvězdy«. — Starosta král. hl města Prahy p. dr. VI. Srb vrátil se včera dopoledne z dovolené do Prahy. Jmenování a vyznamenání. Minister- skénu nadovi a správci obehodního siatistického od- dělení v ministerstvu chchodu dru. Matajovi byla dle »Fremdenblattu« udělena hodnost odborového přednosty. — Ministerskému radovi v ministerstvu obchedu Haser öhrlovi byl udělen rytířský kříž řádu Leopoldova. Nový rektor umělecké akademie. Mi- isler ivo bili a vyněevéní petordilo volbu prí

mého.

Josefa Myslbeka za rektora c. k. umělecké aka- demie v Praze pro studijní rok 1900—01. * Nic nového! »Radikální Listy« převzaly smutnou úlohu brojiti proti celibátu. To ovšem není zcela nic nového, nýbrž boj tento trvá od začátku. Proti čemu pak se dosud nebojovalo? Nějaký ne- spokojenec z řad kněžských — a takových jest v každém stavu — vypočítává, že celibát má lví podíl na tom, že kněžstvo připraveno bylo o svou vážnost, k vůli němu jsou kněží suspendováni, de- gradováni, ano i žalářováni, k vůli němu odpadá mnoho kněží, a proto žádá, aby se dovolila kněžím sedmá svátost! To jest kamenem úrazu. Tím by prý nastal rozkvět církve, duchovenstvo by se sblížilo s předními rodinami a stouplo by ve své vážnosti, kněz by prý rád pracoval a více času by věnoval studiu, poněvadž by nebyl rozhárané mysli! Nedo- máhá prý se ničeho špatného, když usiluje o zrušení celibátu. Církev prý tvrdí, že jest věčně mladá, ale zatím prý jest hrozně zkostnatělá. Žádá pak volnosti mínění v této věci a bude se domáhati svých práv všemožně. Toť hlavní myšlénky jeremiády nespoko- jencovy, které mu asi diktovala některá »zástěrka«, neboť není možno, aby se řádný kněz takto zahodil a špinil ustanovení církve, které doposud bylo církvi k největšímu prospěchu. Církev zažila již horších dob a celibátu nezrušila, protože tím chce dokázati, aby kněz celý se věnoval službě Boží. Církev nikoho nenutí, aby se stal knězem, celibát bere každý na sebe dobrovolně. Myslí li nespokojenec la Iška, že zrušením celibátu by přestala pohoršení, tu nechť se pochlédne po manželstvích, kde páchají se věci v pravdě neuvěřitelné mimo lože manželské, tak že cizoložství náleží k ještě ohavnějším přestup- kům. Právě procesy poslední na př. se salonem paní Krátké na Král. Vinohradech a jiné uvedly na světlo hroznou spoustu mravní mezi manželi. Nechť se poohlédne po stavu učitelském, zdali tam není mezi ženatými veřejných pohoršení. Jsou li mezi kněž- stvem přestupky proti mravnosti, náležejí k případům ojedinělým, kdežto kněžstvo ve své valné většině celibát správně zacho- vává, a je to nekřesťanské podezří- vání se strany pana »bratra«, když příhody ty činí všeobecnými. V Haliči a Bukovině, kde se stýká duchovenstvo neženaté se ženatým, prvnější se těší u lidu i pravosl av- ného větší vážnosti nežli ženaté, protože ženatí du- chovní jsou nuceni vzhledem k rodině jinak vystupo- vati, nežli v případě opačném. Tak jsme o něm sly- šeli výtky na cestách, že ženatí duchovní vybírají vysoké štolové poplatky, poukazujíce na svoji rodinu že neradi chodí k churavým nakažlivou nemocí stí ženým, že málo času věnují studiím, a že následkem starostí o rodinu a její zaopatření zanedbá- vají kněžských povinností. Vzhledem ke svým svaz- kům příbuzenským nemohou svobodně vystoupiti proti různým zlořádům, majíce ruce vázány měrou nemalou. Ženaté duchovenstvo řecko katolické a pravoslavné se může ženiti pouze před svěcením, takže místo studií shánějí bohoslovci nevěsty, a umře-li jim manželka, podruhé jha manželského na se vzíti nesmějí. Ná- sledkem toho opatrují své polovičky až příliš něžně, tak že ve většině případů následkem toho vládne ženský regiment, a pan farář i kaplan jsou pod pan- toflem. Tohohle by se nespokojenec patrně rád dočkal. * Třikrát v týdnu do kostela má dle na- řízení zemské školní rady choditi tak jako jinde také školní mládež v Novém Jičíně, což prý tam »veliké rozhořčení« vyvolalo. Proti nucené každodenní ná- vštěvě školy, dle brněnského »Hlasu«, nenamítají nic, ale proti »klerikálním machinacím« se Jičiňáci budou brániti vší silou, tak oznamuje, vlastně vyzývá jičínský list »Deutsche Volkszeitung«. Dost divná věc, že byla pro to tentokráte zabavena. * »Čas« denníkem. Správa obdenníku »Času« oznamuje, že list bude od 1. října t. r. vycházeti jako denník. * Zemský výbor král. českého ve schůzi, konané dne 8. srpna 1900 za předsednictví pří- sedícího zem. výboru dra. Václava Škardy učinil kromě jiných tato usnesení: Jmenování Ant. Löba zatímním správcem všeob. veřejné nemocnice v Mostě bylo potvrzeno. — C. kr. zemské školní radě pro- jeven souhlas v příčině zřízení měšťanské školy chla- pecké ve Mšeně. — Vyhověno bylo stížnosti lesního řiditelství hraběte Černína v Dymokurech v záleži- tosti honební. — V dalším vyřízena celá řada stíž- ností méně důležitých. Volby přísedících a náhradníků c. k. živnosteuského soudu v Praze. Majitelé všech v Praze ležících podniků, na které se vztahuje pří- slušnost soudu živnostenského, upozorňujeme, že lhůta k odevzdání seznamů dělnictva ku sestavení voleb- ních listin pro volební sbor dělnický a přihlášek pod- nikatelů pro sestavení volebních listin pro volební sbor podnikatelů končí dnešním dnem, t. j. 17. srpna 1900 o 2. hod. odpolední. Tyto seznamy lnictva přihlátky podrikatelů přijímají er cd ped

nikatelů pražských ve Staroměstské radnici v I. patř číslo dveří 84 * Pražské ústavy bankovní usnesly se, že v sobotu, dne 18. srpna t. r. za příčinou oslavy sedmdesátých narozenin Jeho Veličenstva císařea krále ponechají své místnosti od 1. hodiny s poledne uzavřeny. Z c. kr. hlavní zemské pokladny v Praze. Za příčinou čistění místností c. k. hlavní zemské pokladny dne 18. srpna 1900 peníze vyplá- ceti, ani přijímati, ani měniti se nebudou. Tábor lidu z Pošumaví konán bude v mě- síci září v Přesticích. Účast na něm slíbily všechny státoprávní strany české. Brošura dra. hrab. Jindř. Couden- hovea. Z Vídně dochází z bezpečného pramene zpráva, že v Rusku zakázáno rozšiřovati brošuru »Politische Studie über Oesterreich Ungarn«. Ku stykům česko-francouzským. Píše se nám z Paříže: Předmětem zvláštních ovací se strany francouzského obecenstva stali se účastníci tři- nácté společné výpravy páně Topičovy. Týpravy tyto stravují se na výstavě po většině ve velkorestauraci a la Lune, kdež mají reservován hlavní hoření sál. Minulou neděli, dne 12. t. m. pořádala Unie starých bejovníků z roku sedmdesátého (Vieux combattants du 1870) v Paříži sjezd a byla jim na počest uspo- řádána hostina v zmíněné velkorestauraci, která, mimo- chedem řečeno, patří k nejlepším restauracím stáva- jícím na výstavě a sice v témže sále, kde obědvají a večeřejí členové českých výprav. Když hudba restau- rační jako každodenně zanotovala české písně, upo- zornili se Francouzové na českou společnost a při prvních akordech naší české národní hymny vy- slechnuli tuto v stoje a propukli po jejím ukončení v jásot »Vivent les Tchéques«, »vive la Bohéme«. S české strany bylo jim odpovídáno »Vive la France«. Na to ujal se slova předseda předseda zmí- něné Unie pan O. Levez a pozdraviv vřelým proslo- vem českou společnost, vítal je v srdci Franciea poukázal v trefné řeči na stávající přátelství mezi Francouzy a Čechy. Za Čechy odpověděl p. Pšenička, účetní závodu p. Topičova, jemuž aranžování a ve- dení této třinácté výpravy bylo svěřeno a pronesl ku konci vřelý přípitek francouzským spolustolovníkům. Řeči páně Levezova i páně Pšeničkova byly odmě- něny hojným potleskem a novým voláním »Vive l France«, zvive la Bohéme«. Po vzájemném se sezná- mení rozešli se účastníci ve vznešené náladě. Výprava páně Topičova se důstojně representuje v Paříži. Schůze absolventů c. k. ústavu ku vzdělání učítelů v Č. Budějovicích z roku 1860. Na konci svého 40letého působení sešli se dne 6. srpna t. r. kollegové-učitelé jako muži-starci zde, odkud před 50 lety jako jinoši plni ideálů a na- děje po vlastech českých se za povoláním rozešli. — Kollegové sešli se k vyzvání zasloužilého paedagoga p. Š. Kovaříka, cvičného učitele v Soběslavi a ze 24 žijících sešlo se jich 12 v měšťanské besedě v Čes. Budějovicích. Mnozí se již nepoznali, jiní až po roz- mluvě, připomenutí a doptávání a není divu, nebot jako bujaří jinoši se rozešli a spatřili se zase jako še- diví, vážní muži otcové-starci, přes to vše po 40leté obtížné práci statní a čilí; byicť to významné, po- vznášející a radostné shledání. Dne 7. srpna o 8. h. ranní odebrali se účastníci do kostela klášterního, kam před 40 lety každodenně, chodívali, ku mši sv., kterou s ochotou dp. Josef Vokoun, katecheta při českě mě- šťanské škole, sloužil; po té odebrali se účastníci na hřbitov, navštívili hroby svých bývalých učitelůva zde pohřbených kollegův. Po prohlídce města, ně- kterých velkozávodův a podnikův odebrali se do be- sedy, kde svolavatel této památné schůze této, vzpo- mněl zemřelých učitelův i spolukollegův, jimž obno- vena »Vděčná paměť«. Vzpomněl dosud žijících dvou učitelův, jimž zdravice pronesena. Projevil radost, že přes mnohé překážky a obtíže schůze uskutečněna; vzpomněl tuhého boje, jež prodělati jim bylo jak du- ševně, tak hmotně v pohnuté a neutěšené pro učitel- stvo době, přál, by schůze ta zůstala útěchou a po- vzbuzením na konci působení, by dočkali se doby, kdy boj čestně dobojován bude, kdy požadavkůma přáním učitelstva vyhověno a stavu tomuto takového postavení v národě dopřáno bude, které mu právem náleží. Po té přečteny telegramy a dopisy kollegův nepřítomných, z nichž zejména obsahem svým dojal dopis onemocnělého kollegy Jana Poklopa, řídícího učitele v Praze, jenž posílá pomněnku druhům, kte- rých dotkla se peru? anděla míru, druhou starostli- vým učitelům, kteří pěknými ideály na cestu nás vy- pravili, všem kollegům pozdrav a přání, by Pán ži- vota a smrti dlouho dopřál jim těšiti se z plodů a užitku jejich práce 40leté. — Roku 1860 navštěvo- valo ročník ten 41 chovanců: 35 Čechů a 6 Němců, dosud působí 22 učitelů, 2 jsou ve výslužbě, 5 ne- zvěstných a 12 zemřelo. Přítomni byli pp. František Ernest, řídící učitel v Žimuticích, Jiří Dlouhý, řiditel měšťanské školy v Dobrušce, Václav Jarolím, řídící učitel ve Volyi, Šlčpán Kovářík, cvičný učite