Číslo 223.

V Praze, dne 15. srpna 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126.

L

L

Předplatné pro Pranu s donáškou do domu: měsíčně. . . . . K 2.80 čtvrtletně . . . K 8.40 celoročně . . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. K 8.— čtvrtletně . .. K 8.— celoročně. . . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12. celoročně. . .. K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- le, Belgie a Anglie čtvrtletně . . . K 18.20 celoročně . .. K 52.80 Telef, administrace I126.

Slunce vychází ve 4 hodiny 50 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 17 minut večer

Středa: Nanebevzetí Panny Morie.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv Ducha od13.—16. t. m. — Součastně jest výstav od 3.—15 t. m. v klášteře u Nejsv. Srdce Páně na Smíchově

Příští číslo vyjde zítra v obyčej- nou hodinu polední.

Roma intangibile.

V Praze, 14. srpna. = Před několika lety přinesly listy zprávu, že v lůně italské rodiny královské jest již budoucí nositel smíru s papežskou Stolicí a jest jím sám mladý princ, jenž jsa ducha zbožného, horuje pro smír. Zpráva prolétla a zmizela jako svatojanská muška a zažila osud tisíce jiných zpráv. Nevědělo se, zda to výron mladistvého idealismu, jemuž se protiví bezpráví, či jen pouhá smýšlenka novinář- ská, jakých denně hejna letí kolem nás. Dnes, kdy ještě Italie celá trne nad třemi ranami, jimiž vy- krvácel král Humbert, jest už zřejmo, že zpráva o smíru mezi Vatikánem a Quirinálem a o ideální snaze princově jest úplně bezpodstatná. Manifest jím vydaný mluví totéž, co přinesl poslední od- stavec závěti druhdy Viktora Emanuele. »Roma intangibile« zahájeno v proklamaci královské a toto obsažné okřídlené slovo vyvrací veškeru naději o chystaném a možném smíru. Pravda jest, že nad marami tragicky zabitého krále projevili soustrast všichni katolíci, že zapo- menuli všech křivd, které způsobily poslední tři desítiletí. Však zatím co katolíci se modlí a co nej- přednější nosiči církevní moci kondolují »ubohé ženě«, jak se podepsala královna Markéta v děko- vacím telegramu arcibiskupu neapolskému, manifest a řeči královské nedávají ani nejmenší známky o chystaném a možném smíru. Majestát smrti nutí péro mírniti se v kritice projevu Viktora Ema- nuele III., avšak zeleného paprsku v něm není. Tak neočekávaná a násilná a zavržení hodná smrt, jakou skonal král Humbert, přirozeně budí sympatie s ním i s rodinou, avšak myslíme, že míchati »city lidského srdce« s otázkou »Roma intangibile« jest aspoň — nemístno. »Jednota Italie jest sloučena v obsažném slově Roma intangibile«, pravil mladý král. »Nedotknutelný Řím« činí na katolíka dojem »bodláku«. Jediné slovo »Roma intangibile«, jež bylo obnoveno nad rakví zavražděného Humberta, jest úplným vyvrácením zpráv, které šířil »Berliner Tagblatt« o nastávajícím smíru. Dopisovatel »Ta- bletu«, jenž má výtečné a naprosto spolehlivé zprávy z Říma, v poslední své zprávě naprosto popírá, že jest nějaká akce vůbec ve prospěch smíru. Jest pravda, že Vatikán v poslední době s takou mírností a šetrností vycházel vstříc, že ani vládní kruhy vlašské nemohly upříti uznání.

Třenic a konfliktů bylo méně a mírnějších a všechny vyrovnány pokud možne za ticha, jakož i nejposlednější spor, kde v kostele má býti pocho- ván zavražděný Humbert a dáno místa projevu se strany církevní, však nicméně v zásadních věcech obě strany, Vatikán a Quirinál trvají na posled- ním svém puntíku; Vatikán protože nemůže, Qui- rinál protože nechce. »Modus vivendi« lze proto těžko nalézti; není také osoby, která by na obou stranách měla důvěry a vlivu. Žádný z přívrženců liberálních nemá vlivu na stranu, jako druhdy Crispi neblahé paměti. Signor Zanardelli jest zu- řivý antiklerikál, signor Saracco má jiné starosti, baron Sonnino jediný zanáší se vážně poměrem státu a církve. Avšak dodáme-li k jeho jménu, že jest národností — žid a křtem protestant, jest též po veškeré naději a možném smíru, ač víme, že mnohý věřící protestant, na př. Guizot, jest ústupnější v církevně-politických otázkách než ka- tolíci la Peloux, Rudini a jiní. Na straně katolické jest rovněž nedostatek vlivuplných osob, které by měly důvěru u dvora italského. Lze to vysvětliti dlouholetou přetržkou všech styků. V poslední době na povrch se vy- nořilo jméno opata Dona Oderisco Piscicelli Taeggi, vynikajícího mnicha kasinského, kterému se při- čítá zásluha návratu královny Jeleny do lůna církve. Však nám není možno doufati něčeho od ná- vratu do církve v době před neb brzo po oddav- kách, nelze nám, katolíkům, zhostiti se jisté po- chybovačnosti, třeba by to byla Slovanka a třeba by se vracela do lůna sv. římské katolické církve. Totéž jsme soudili o všech změnách víry — při oddavkách, ať byly na kterémkoliv dvoře. Proto podobná konvertitka je slabá ratolest, než aby na ni usedla holubička smíru, a z Jeleny aby se stala Irena — smír. Jiným důvodem, že na smír v Italii se nepo- mýšlí, jest další trvání praxe volební. Právě tyto dny odvolal jeden z kněží vlaských (Boldori) »svůj výklad« zákazu »non expedit« při volbách a podrobil se církvi. Kdyby bylo drobet naděje v ústupnost vlády italské, jistě byla by jiná taktika na straně Vatikánu. Smír jest žádoucí pro církev i stát, ale stát má jej více zapotřebí než církev, která má zaslí- bení, jehož se nedostává státu. Pominula »regina viarum« (královna cest), jak nazývána via Appia, též není Řím již »aurea Roma« (zlatým Římem), jak druhdy byl nazýván pro své bohatství, ale on zůstane »věčným Římem«, kdyby všechny králov- ské projevy mluvily o »intangibile Roma«.

Zprávy politické.

V Praze, 14. srpna. K sítuaci. Posl. Špindler uvádí ve svém listě hlas o situaci, o níž praví, že se mluví o zru- šení ústavy, kdyby se poslání Körbrovo nezdařilo. To by působilo k obrození celé říše, neboť by se pak nová ústava vypracovala, kde by korunní země na- byly svých odvěkých práv. Byl by to dojista návrat k federalistickému zřízení. Marně se ohlížejí rozhodu- jící kruhy po státníku, který by podobný převrat provedl. Bylo by potřebí, aby měl úplně volnou ruku. Hr. Badeni a Thun nemohli se k tomu odhodlati, poněvadž k tomu neměli potřebného zplnomocnění. K jednání o české obstrukci. Ministr dr. Rezek přibude prý co nejdříve do Prahy, aby na novo vyjednával s mladočeskými poslanci o upu- štění od obstrukce. Porad súčastní se také zástupci konservativního velkostatku, za nějž do Prahy při- bude též hr. Parish. Předvoliči. Minulé neděle byla pořádána vo- ličská schůze v Náměští nad Oslavou, kde hovořil posl. Němec o politických záležitostech na moravském sněmě. Říšské poměry politické probíral pak posl. dr. Šílený, o hospodářských věcech pak šíře se zmínil posl. Pospíšil. Všem poslancům pak byla vyslo- vena důvěra, která byla odhlasována celému klubu mladočeskému. Resoluce protestuje proti zrušení jazy- kových nařízení a žádá úplné rovnoprávnosti na zá- kladě článku XIX. státních základních zákonů. Roztržka mezi realisty. Proti »Času« vy- dán bude částí bývalých realistů protest. V Praze dle novinářských zpráv má býti vydáván nový tý- denník, který by hájil dřívější program realistů. K poměrům ve Slezsku. Dr Vl. Lewicki navrhl, aby byly zařízeny smírčí soudy k urovnání sporů mezi Poláky a Čechy, do nichž by byli povo- láni zástupcové jednotlivých obcí. Aby se to uskuteč- nilo, navrhuje, aby se ustavilo komité polských a če- ských důvěrníků, kteří by pracovali k uskutečnění velikého národního kongresu česko- polského. Věci bosenské. K obraně práv srbských mo- hamedánů v Bosně byl ustanoven stálý výbor, jenž bude sídleti v Pešti, aby nebyl ovládán nátlakem bo- senské vlády. Do panské sněmovny německé byl po- volán majorátní pán na Ruppersdorfu v Pruském Slez sku hr. JUDr. ze Sauermů. Návrat do Srbska. Ve vyhnanství žijící plu- kovník Svetozar Radojčič použil královské amnestie vrátil se do Srbska.

FEUILLETON.

Nejčastější odchylky mluvy mládeže. K. Malý, učitel hluchoněmých. V životě setkáváme se netoliko s dětmi, ale i s lidmi dospělými, jejichž mluva nám jest nápadnou, nad jejichž mluvou se pozastavujeme, jejichž mluva v nás vzbuzuje buď útrpvost, nebo — což horšího jest — dráždí nás ke smíchu. Mluva lidí takových líší se od mluvy ostatních lidí, jest nehezká, nepravi- delná, odchylná, porušená. Mluva nepravidelná objevuje se hlavně v těchto sedmerých tvarech. Jsou to: 1. Šišlání, tvoření to sykavek za vsunutí hrotu jazyka mezi hrany řezáků, nebo opírání hrotu jazyka o stěnu horních řezáků, nebo vypouštění proudu po postranním okraji jazyka na místě po rýze, táhnoucí se podélnou osou jeho. 2. Porušené r a ř jako čípkové, retné, kořeno- jazyčné, krajojazyčné, náhražné — zastoupené sou- hláskami 1 neb j — a zamlčené či němé, vůbec vše- cka r a ř, která jinak jsou článkovaná než vibrací rozloženého hrotu jazyka, než tedy r a ř jazyčné. 3. Porušené k, g, zaměněné totiž souhl. t, d, nebo zastoupené pahláskou, upomínající na krátké zasténání nemocného. 4. Patlání neboli breptání, ne- správná to art kulace mnohých hlásek, jako: »Naee Tacenta jáda by ce vdaja = Naše Kačenka ráda ...« 5. Huhňání neboli mluva na salní, vyslovo- vání to ještě jiných blásek než pouze m, n, ň za ote-

vřené závory čípkové, tedy nosem, jako: »Nomrý nen paňň Nonenská = Dobrý den paní Dolenská.«6. Koktavost, známé nepotřebné a namáhavé opa- kování hlásek a slabik, jako: »Dddyž jsem já ty koně pppásal = Když jsem . . .« 7. Zají ka- vost, znázorněná příkladem: »V Praze éeee je prý tomu blaze.« Tážeme-li se člověka s nepravidelnou mluvou, ale normálních schopností, kdy asi začal mluviti tak nepěkně, obyčejně nám dobu vzniku udati nedovede neboť z pravidla objevuje se odchylka mluvy s vývo- jem řeči hláskové, tedy v útlém věku člověka. Řidčí jsou případy osvojení si nepravidelné mluvy dítětem starším než sestiletým. Stává se to nejčastěji po ne- mocech horečnatých, nosohltanových, po poraněních a j. Starší děti osvojují si mluvu nepravidelnou i vlivem různých činitelů v průběhu vzrůstu jako jsou ztráta předních zubů (za- viňuje šišlání), vadný mluvní vzor (breptání), affektace (porušené ra ř), odřikávání z pa- mě se naučených těžkých, nepochopených věcí (zajikání) atd. Základ nepravidelného vývoje mluvy hláskové od nejútlejšího mládí dítěte jest hledati vedle osvojení si vadného mluvního vzoru především v tem pera- mentu dotčené osoby, v nedoslýcha- vosti a v jiných organických vadách, hlavně čivstva a vadách mluvidel, jako jsou nepravi- delné patro, čípek, žlábky nosní, mandle, jazyk, zuby,

pysky a konečně jak nejnověji se udává i v dědič- nosti. Velmi častou příčinou bývá též 1hostej- nost a nevšímavost se strany rodičů a pě- stounů k mluvě dětí, jimž nejen veškeré poklesky mluvy promíjejí, ale mnohé po nich i sami radostně opakují jako Bůh ví co krásného tak je v mluvě ne- hezké podporují a utvrzují, ku pravidelné mluvě jich nenavádějí, zkrátka mluvu jejich zanedbávají. Tím jsme vypočetli hlavní škůdce pravidelné mluvy útlé mládeže. Ždánlivě malé odchylky mluvy, které bylo lze napraviti několikerým laskavým upozorněním, po- vzbuzením, trpěli jsme dítěti, až si na ně uvyklo tak, že s ním takořka srostly a ono více jich ani nepozo- ruje, nebo jsouc později pro ně tupeno, vysmíváno a odstrkováno, stává se ostýchavým, samotářem, příliš eitlivým, nebo popudlivým, nedůvěřivým atd. Nevědomost, lhostejnost, nedbalost, opomenutí se strany vychovatelů, tedy i chyby paedagogi- cké předůležitou hrají roli v osvojování si nepravi- delné mluvy hláskové. Poznání to určuje nám cestu, kterou jest se bráti k docílení nápravy odchylek mluvy mládeže; je to cesta výchovy. Poznáním tím zodpovězena jest i otázka: Kdo nejprospěšněji může zde zasáhnouti v nápravu? Ten, kdo dobře se vyzná ve vychovatelství, kdo si je nejen theoreticky vštípil, ale víceletou činností vychovatelskou i dobře si je osvojil; je to přede všemi učitel. On zná svých žáků letoru, dobré vlastnosti chyby, neboť zabývá se jimi co den po několik hodin;