Dne 3. října 1902.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 271. Strana3.

Tento nedostatek mravního smyslu má za ná- sledek, že se zvláštní zálibou líčí vše hrubé, sprosté a nízké, nechápaje nic jemnějšího a vznešenějšího. Nepovznesl se nikde, ani tam, kde chtěl úmyslně býti čistým a nevlnným, jako ve »Snu« nad hmotu těls, nad čistě zvířecí smyslnost. I když chce být čistý, je následkem řečeného nedostatku nepřirozený a nečistý. Jeho čistota je karikatura čistoty, jeho nalvní nevinnost je odporná, poněvadě je úmyslné. Jako neměl smyslu mravního, tak také n em ěl smyslu psychologického. To ostatně sám dobře cítil a proto táhl ve jménu románu experlmen- tálního do pole protl psychologli: Myšlénka je mu produktem těla, celého těla a zvláště žaludku. Nie není tak nepatrného jako jeho psychologie — již za- měnil docela za fysiologil. On nezná, nevidí života vnitřního; jeho lidé jsou naprosto jednoduší, nesložití a jednou pro vždy hotoví. A přece tajemství života není v jednoduchosti, ale ve složitosti. Jeho osoby jsou řízeny jakýmsi vnitřním, logickým mechanismem, jejž jim Zola dal místo duše. Jsou ovšem méně poe- tické než osobnosti romantiků, ale proto nejsou méně falešné. Jeho osoby nedovedou se vyjádříti než jedl- ným způsobem, poslouchají vždy impulsu jedíné vá- šně; vždy živelné, nikdy nemyslí — ale jdou romány jeho tak jako natažené stroje, až se stávají komickými kontrastem mezi násílnými sítuacemi, do nichž je ro- manoplsec vrhá a mezi nehybností jejlch fysiog nomle Znáte li osobnosti jednoho románu, znáta vše chny. »Mešťáci« z »Domácího krbu« obratem ruky stávají se »venkovany« v »Zemi«, »horníky« v »Gr- minalu«, »vojíny« ve »Zkáze« atd. Jeho osobnostl jsou stále tytéž. Kdyby však byly při tom žlvotné. kdyby žily svým vlastním žlvotem. Ale ani to nel S1eovi jasulté, Dumasovi muškotýři, Hugovo pur- krabí jsou méně fanastičtí a více skuteční, než ku př. venkované v »Zemi«. A to proto, že Zola přes to, že hlásí se k naturalismu, že základem své práce činí zkušenost, skutečnost, pozorování — čím dále, tím méně »pozoruje«. Učlní si jistou ideu, představu svého venkovana, horníka a p. jisté schema a tuto vlastní představu uvádí do jistých situací, jež násilně kombinuje, vymýšlí anebo po většlně odjinud přejímá. Neboť není člověk obrazotvornosti, a le 1ogiky. Nevynalézá, jeho invence je velice slabá, ale na konec už ani nepozoruje, nýbrž pouze odvo- zuje: ten neb onen učiní toto. Co z toho vyplyne? Jiný fakt. Jest s to, aby zajímal tuto osobu? Za- jisté. Jest tedy logické, aby tato osoba resgovala na to tímto způsobem . . . Hledám tedy bezprostřední důsledky nejmenří události, co vyplývá logicky příro- zeně, nevyhnutelně z charakteru a ze situace mých osob« — dí sám o tom. Ale takováto dedukce nevyhnutelně vzdalaje o přírody, od skutečnosti, od života. Tím způsobem dostává se Zola až tam, že osob- nosti jeho zdají se býtl mnohdy přímo karikaturami, ne karikaturami, jež přehánějí pravdu, ale jež jsou přímo opakem pravdy. A tak obyčejně končí jinak než chtěl, konč špatně, kde chtěl končit dobře; neboť logika svádí obyčejně člověka nedosti pevného a svou věcí jistéh k sofismatům, zrovna tak, jako přílišná obrazotvornost k bludům. Než i tam, kde opírá se o vlastní pozorování nikdy téměř redostane se, abychom tak řekli, až do vnitř věcl nebo osobnosti, ale zůstane jen na po- vrchu, spokojuje se čistě popisným způsobem. Hmotný, vnější detail mu neunikne, ale vnítřek — oh — ten ho nezajímá, poněvadž ho nechápe. A pokouší-li se přece někdy o analysu, nebo vyložení jistého složitěj- šího duševního procesu, nebo stavu po příkladu Bour- getově, dopadne to vždy uboze: vyloží věc nejobyče- nější formulí dědičnosti a p. Pozorování nespočívá jenom v tom, aby člověk uměl otevřít oči na vnější svět. To bylo by velic málo, nechť už o tom myslí kdo chce, jak chce. Třeba jíti dále, hloubějl, až do vnitř, k podstatě, pří- činám věcí a jevů — ale vnitřek uniká Zolovi všude. Věru nehoráznost jeho fyslologle je v poměru s nepa- trností jeho psychologle. Ostatně Zola nemůže vniknouti do duší svých lidí, protože s nimi necítí, nesympatisuje, protože jich nemiluje. Proto klouže jen na povrchu. ° Neboť tak jako mu schází mravní smysl, tak schází mu sympatie, bez kteréžto vzácné a subtilní vlast- nosti nemůže být člověk vůbec naturalistou, poněvadž nemá prostředku ponořiti se hlouběji v nitro svých bližních a poznati je. A na to Zola a jeho eplgoni zapomněli. A proto vynikají nad ním tollk velicí naturalisté ruští a an- gličtí, jako Tolstoj, Dostojevský, Dlckens, Eliot; ne- boť protože milovali opravdu nízké a pohrdané, proto zářilo veliké umění z jejich děl. Věřili, že rovnost licí v utrpení a ve smrti dává všem stejné právo na pozornost všech. A sestoupili-li k duší dívky anebo zločince, bylo to proto, aby hledali tam samotnou duši lidskosti. A líčlli 1 šerodno a vulgarnost, činili tak

proto, že věřili, že umění bylo vynalezeno pro naši potěchu, pro naše povznesení a zušlechtění. Ale nepochybujeme, že by bylo o to šlo Zolovi Zdá se, že měl jedlnou starost: o svůj úspěch a nej- výše o rozvoj své osobitosti.

Zprávy církevní, Nově objevený doklad o úctě Svato- Janské v XV. století. Pod tímto záhlavím po- dává prof. Dr. Ant. Podlaha v posledním sešitě »Časo- pisu katolického duchovenstva« vellce důležitý článek, jehož obsah vzbudí zajisté všsobecnou pozornost. Uvá- díme jej proto svým čtenářům doslovně: »Jakožto nejstarší doklady toho, že Jan Nepomucký ode dávna za svatého byl pokládán a svatým nazýván, uváděly se dosud: žalobní spis arcibiskupa Jana II. z Jen- štýna, jenž Jana z Pomuku nazývá »mučedníkem svatým«, dále životopia Jenštýnův, v němž o Janu z Pomuku praví, že »se stal z milosti Boží mučed- níkem«, a posléze »historle křesťanské církve« z let. 1378—1422, kdež spisovatel nazývá Jana z Pomuku »mužem nevinným a svatým«. Další doklady literární pocházejí teprve ze stol. XVI. Úctä pak, jevící se votivními dary, dala se doposud stopovati zpět jen do prvé polovice století XVII. Při studiu starých inven- tářů chrámu Svatovítského nalezl jsem však neznámý dosud doklad asl z r. 1480, z něhož vysvítá, nejen že již tehdáž sv. Jan pokládán byl za svatého, nýbrž 1 že na jeho počest věnován byl kostelu Svatovít- skému dar votlvní. V Inventáři totiž, jejž kolem r. 1480 sostavil kustos chrámu Svatovítského Jan, čteme na str. 11. v seznamu kalichů tento překvapu- jící passus: »Item calix argenteus cum nodo de- auratus, et textus in pede in honorem beati Johanis Pomuk« — »Taktéž kalich stříbrný s nodem, pozla- cený, s náplsem na noze na počest bl. Jana Pomuka. « Na stránce následující o témž kalichu v době o něco pozdější rukou téhož kustoda Jana jest napsáno »Item calix superius seriptus de Pomuk habstur supra capeliam s. Wenceslal,« t. j. že kalich ten chová se v sakristli, nalézající se nad kaplí sv. Václava. Při této příležitosti podotýkáme ještě, že v Inventáři z r. 1387 uvádí se »Cappa dni Johanconis Pomuk doctoris, cum griffonibus aureis et prastextis aurels«, a že v inventáři z r. 1397 čte se týž záznam, ale před slovy »dni Johanconis« předcházejí slova »piae memorlae«. »Cappa« čili plášť na způsob nynějšího pluviálu sv. Jana Nep. byla tedy ozdobena zlatými vetkanými fantastickými zvířaty gryfy čl nohy, a byl zlatem olemována. Slavné služby Boží. Za příčinou Nejvyšších jmenin J. Vel. císaře a krále pořádány budou dne 4. t. m. o 10. hod. dop. v italské kapli v Karlově ulici slavnostní služby Boší s Te Deum za řízení ři- ditele kůru pana prof. A. Flaly. Osobní věstník duchovenský z diecése brněnské. Dp. Frt. Janovský, profesor nábožen- ství na reálce v Telči, přeložen byl jako skutečný učítel náboženství na c. k. ústav učitelek v Brně. Dp. Fr. Baka ustanoven suppl. učitel. náboženství na zemské reálce v Telčí. Vp. Mat. Chládek, prefekt ve chlap. semináři v Brně, ustanoven suppl. učitelem ná- boženství na c. k. gymnaslu v Třebíčl. Dp. Frant. Minařík, investován byl na faru v Lomnici.

Zprávy denní.

* Humanitářský terrorismus. »Čas« mluvčí realistů, má heslo: »Svoboda slova a svědomí«, ale běda tomu, kdo myslí a mluví jinak než »Čas« dovolí! Olomoucký »Pozor« napeal, že v jeho čtenář- stvu se surové útoky Macharovy na katolickou mo- dernu všeobecně odsuzují, a »Čas« mu na to kaprál- sky odpověděl: »Pozor« nám nemá pranic co sdělo- vat, poněvadž jsme se ho na nic neptali!« — Ted nebudou smět žádné noviny psát, dokud se jich »Čas« neotáže. — Poctivost »Času« vidět také z toho, že otiskuje »Zasláno« p. z Lešehradu, v němž tento ohražuje se proti něčemu v »Nov. Životě«, co tam vůbec ani nestálo. Pan z Lešehradu »Nového ži- vota« nečetl, ale »Čas« jej četl, a proto je vinen. * V »německé« državě. Mezitím, co vláda do českých míst dosazuje mnohdy úřadníky, neznající slova českého, dává do míst německých úřadníky znalé obou řečí zemských. To však nelíbí se Něm- cům, oni chtějí míti jen »své«, jak vidno ze středeční schůze litoměřického obecního zastupitolstva, ve které jednáno o pilném návrhu městské rady, aby byl po- dán protest proti jmenování jíčínského státního zá- stupce p. Alolse Löwa nástupcem rady vrch. zemského soudu Brabtze. Na německé državě se sice pranic nezměnilo, jelikož rada Brabetz byl také z Čech, ale Němci chtějí, aby nástupcem rady Brabtze byl jme- nován »kovaný« Němec, přes to, že k Litoměřicům náleží nejen dva české okresy, nýbrž i v ostatních okresích jest veliké procento českého obyvatelstva. — Návrh městské rady hájil starosta města dr. Funke. Ve smyslu návrhu přijata byla jednohlasně resolulce

ve které se žádá, aby vláda učinila ihned příslušné kroky, aby takovým způsobem německé mysli nebyly podněcovány a rozčilovány a aby se stalo zadost ně- meckému požadavku, by do německých měst byli do- sazováni němečtí úřadníci. Funke a jeho přátelé v Litoměřicích velmi se tímto usnesením blamovall, jelikož je vůbec známo, že státní zástupce Löw není naprosto český vlastenec, nýbrž jeho rodlna je úplně německá a celé jeho vystupování je zcela nečeské. * Obstrukce moravských Čechů. Jak »Moravská Orlice« oznamuje, nesúčastní se Češl v městských volebních okresích: Brno, Olomouc, Jl- hlava a Znojmo zemských voleb. * Proti dru. Dykovi. Dne 1. t. m. večer svolali sociální demokraté v Plzni schůzl do »Pekla«. Na programu byl jediný bod: »Boj českého lidu za veřejné školy ve Vídni a mladočeský poslanec dr. Dyk ve službě německých antisemitů.« Schůze súčast- nllo se na 1000 osob různých stran a z různých kruhů obyvatelstva. Red. Habermann podal obšírnou zprávu, v níž probral celou známou aféru posl. dra. Dyka s red. Jančou za ostré krltiky dra. Dykaa mladočeské strany. Význačná místa řečí hodlnu trvající přijata přítomnými s bouřným souhlasem. Pak mlu- vilo několik řečníků z řad dělnických a maloživnost- nických a na to mluvil známý dr. Sedláček proti plzeňské o bcl. Po schůzi táhl zástup as 300 osob před byt dra. Dyka, kde mu uspořádal velikou koči- činu. Voláno: Fuj, hauba — pryč s drem. Dykem — načež shromáždéní se rozešll. Podotknouti dlužno, že na schůzi přijata jednohlasně resoluce, v níž po- slanec dr. Dyk se vyzývá, aby fhned složil svůj mandát. * Svěcení chlapeckého semináře »Borro- mea« v Hradci Králové koná se v neděli, dne 5. října o 9. hod. dop. na nábřeží orličním. * Výstava v Pardubicích r. 1903. Ukázsti produkty českého východu, pochlubiti se průmyslem zemědělstvím i národopisem, toť byl úmysl, v jehož čelo se postavil spisovatel a c. k. notář dr. Štolba v Pardubicích, a mysl ten vyzněl dnes již ve faktum: uspořádati východočeskou výstavu v Pardubicích v r. 1903. Zájem pro výstavu nabyl rozměrů téměř ne- uvěřitelných ať v intelligencl, anebo v živnostnictvu, anebo v dělnictvu. Kromě předsednictva výstavy čítá se jedenácte odborů, mezi něž rozděleny jsou průmysl, zemědělství, národopls, školství, umění atd. Každý odbor schází se pravidelně ve 14 dnech a možno říci, že dnes pracuje se již na detailech výstavy. Ráz města i českého východu bude zastoupen nejen náro- dopisem, ale i zvláštní historickou rytířskou slavností, passování synů pana Jana z Pernštejna na rytíře. Také sportovní ráz města zastoupen bude všemi mož- nými závody toho oboru. Pořádány budou také vý- stavy hospodářských plodin, dobytka, včelařství, les- nictví, mlékařství, atd. Zamský výbor král. českého byl také dožádán o dovolení, by donucovací pracovna v Pardubicích a polepšovna v Opatovicích zastoupeny byly vlastním pavillonem, v němž znázorněn by byl nejen postup prací ústavních, ale také obraz polepšo- vací myšlénky pro tyto duše pobloudilé. Což jistě bude attrakcí nemálo poutavou. Zvláštní umělecké jury, v němž jsou: prof. Vojt. Hynals, Fr. Hercík, Max Švabinský, dr. Štolba a V. Gruss rozhodne v nejbližších dnech cenu plakátu, na kterýž došlo již 15 návrhů. Neméně důlešitou pro celý český východ bude také výstava modelů a plánů budoucích vod- ních drah. Ža výstaviště použito velice vhodného místa, téměř uprostřed města zvaného na Olšinkách na břehu Chrudimky, přes kterou projektován zvláštní most do městskěho parku, jehož bude také k výstavě použlto. Při rozměrech a svědomité práci celého vý- stavního aparátu lze očekávati, že výstava v Pardu- blcích v r. 1903 bude ladným a milým obrázkem české východu, na němž každé oko velice rádo spočine. * Sjezd abiturientů gymnasia akademi- ckého z r. 1877 konán bude ve středu, dne 22. října 1902. U večer před sjezdem, v úterý, dne 21. října bude přátelská schůzka od 6. hod. večerní ve vyhražené místnosti v restaurantu Choděrově. V středu, dne 22. října 1902 sloužena bude v 8 hodln ráno mše sv. v zrcadlové kapli v Klementinu s pro- slovem p. c. k. univ. prof. dra. Jaroslava Sedláčka, na to společná snídaně, fotografování a večer o 6. hod. společný oběd ve spolku »Domácnosti«. Komité se postará, aby účastníci sjezdu společně prohlédnouti si mohli novou budovu akademickéh gymnasia, uni- versitní knihovnu a Svatovítský poklad. Přihlášky, jakož i případná přání zaslány buďtež nejpozdějí do 15. října 1902 pod adresou: Ferdinand Novotný, majítel parního mlýna v Praze, Nábřeží č. 198—I. Kuvert 5 kor. Rozumí se, že všlchni kollegové z let 1869—1874 budou vítánl. * Dnes mně, zítra tobě. Jak známo, utekl tenorista Karel Burrian, druhdy Burlán, od našeho Národního dívadla, porušiv smlouvu a přijal engage- ment u pešťské opery. Když tu byl po nějaký čas- účinkoval, zrušll opětně smlouvu, aby so odebral k