Strana 2.

Číslo 271

KATOLICKÉ LISTY

Dne 3. října 1902.

místě jeho biskupem ve Splši stal se Arpad Va- rady, přednosta odboru v minlsterstvu kultu. Biskup Szmreczani jest podle smýšlení rozhodným Uhrema svobodomyslným politikem, Varady zase řídí v minl- sterstvu kultu po mnohá leta ku spokojenosti libe- rálů katolické církevní záležitosti. Katolická lidová strana nemá, jak přírozeno, na obou těchto mužích zalíbení a proto usiluje o to, aby bískupem ve Vel. Varadíně, nebo kdyby bískup spišský dostal se do Vel. Varadína, byl jmenován biskupem ve Spíši řl- ditel Pazmana ve Vídni, ostřihomský kanovník Fl- sher-Colbrie, jenž jest u dvora oblíben, nebot byl po delší dobu vychovatelem jedné arcivévodkyně. Llberálové uherští zabránili by z té duše rádl jeho jmenování blskupem a osnují za tou příčinou za kuli- sami rozllčné intriky, jejichž síť hledí ovšem strana lidová zase roztrhat. Kterak zápas obou skončí, před- pověděti nelze. Městský rada Kauffmanu v Bertíně, je- muž císař Vilém odepřel potvrzení v úřadě druhého starosty, zemřel. Kauffmann byl před lety pro poli- tické agltace zbaven důstojulcké hodnosti v zeměbraně a následkem toho nezdál se »dvora schopným«. Ná- sledkem nepotvrzení zvole byl po druhé demonstra- tivně skoro všemi hlasy, ale upadl v těžkomyslnosta byl dokonce proti své vůli krátký čas i v sanatorlu pro duševně choré. Po svém uzdravení složil všecky hodnosti. Zesnulý byl synovcem znamenitého generál- ního poštmistra Stephana. Všeobecná 14. konference německých mravnostních spolků konána bude ve dnech 5. až 7. října v Heldelberce. Konference učinila si úlo- hou, poukázati na veliké veřejné škody na poli mrav- nosti a vyhledati prostředky k jich odstranění. Bo- hatý jednací pořádek vykazuje následující themata: Bázeň Boží a mravaost. Mravnost a blahobyt lidu. Níčící mocnosti v životě našeho lidu. Boj proti ne- mravnosti rodinou a školou. Boj proti nemravnosti církví a státem. Mateřská povlnnost a meteřské právo. Osamělé žany. Divadlo a naddivadlo. Pohlednícea mutoskopy. Dozor a brusselské konference. Mravní zachování mužské mládeže až do vstoupení do armády. Nový mniehovský nuncius msgr. M achl přijede na místo svého poslání zítra, ubytuje se tam v paláci vyslaneckém ve Brennerově ulici a odevzdá své pověřovací listiny po návratu prince-vladaře. A do té doby povede záležitosti nunciatury ještě dosa- vadní jednatel, uditore mnsgr. Nicotera, načež na- ttoupí své nové místo ve Vídni. K mezinárodnímu sjezdu pro potírání obchodu s dívkamt, kterýt konán bude ve Frank- furtě n. M. ve dnech 7.—10. října, přihlásilo se z Ně- mecka 42 účastníků, z Anglicka 16, mezi nimi earl of Aberdeen, Montefiore Morgan a j., z Francle 13, z Nizozemí 4, z Norvéžska 1, z Rakouska 1, z Ru- ska 6, ze Švédska 1 a ze Švýcarska 10. V předsed- nictví budou se střídati hr. Bernsdorfl (Německo) earl of Aberdeen, senátor Béranger a senátor Saburov (Rusko). Kulturní boj ve Francii. Ministr pro pá- mořnictví Pelletan zakázal sloužitl mši sv. na vzývání Ducha sv., kteráž až doposud sloužena byla na pa- lubě válečné lodi »Borda«. Veliké to skutečně »hr- dinství« v očích nepřátel církve! — »Matin« potvr- zuje, že vláda podá na počátku zasedání poslanecké sněmovně předlohu, doplňující zákon o školách. Před- loha bude míti za účel hlavně zostření trestných ustanovení protl kongregacím, kteréž nevyhovují no- vému zákonu o spolcích. — Předseda ministerstva Combes udělil prefektům v Bretsgni rozkaz, kte- rým se duchovním přísně zapovídá, vy- učovatl katechismu v bretoňské řeči.

s důsledností své logiky nástrařné sítě roztáh! — vyhrál. Henri de Renneval vrací se šťasten se svojí ženou ve svůj dům. Pan de Monneville odváží svojí pokořenou choť někam do Řecka, kde nové petro- grafické výzkumy kynou. — Hra p. Curelova má mnohý pěkný detail. Ducha- plnou logiku, vtipnou koncepci. Vzata z oněch kruhů vyššího světa francouzského, kde diplomatické intriky s pouty záskočné lásky často v jeden provázek se splétají, má svoji eleganci a distinguovanost. V jedno- tlivých scénách postřehujete snad nezvyklou délku ; — ale i to je již Ibsenovská tradice. Komedie dovedla poutati zájem posluchačů. Hra měla svůj pravý spád. Pi. Laudová v úloze paní Monneville a p. Bittner jako její choť podali vý- kon v každém ohledu odpovídající jich routině. Vý- borná byla slečna Grégrova v úloze titulní, ap. Selfert jako Henri de Renneval. Nebylo možno též si nevšímati nádherné výpravy, jíž v režli p. Kvapilově komedii se dostalo. Tři in- terleury její zářily vkusem i nádherou. Empirový salonek druhého jednání s nádhernou robou slč. Gré- grovy, v témže slohu spracovanou, byl v každém ohledu již vyšším kouskem dekoračního umění diva- eš- delního.

Pan Combes odkoukal si patrně tato moudrost někde v Poznanl. K dynamitovému attentátu v Bruselu. Domnělý původce attentátu, podniknutého na dům poslance Cartonaldiarda byl dopraven do vě- zení. Ačkoliv hromadí se proti němu podezření, vězeň popírá. Byl nalezen u něho trhací, ještě neusušený prach. Očekává se, že budou zatčeny ještě jiné osoby. »Petit Bleu« tvrdí, že státní zástupce jest přesvědčen, že obviněný, nalézající se ve vazbě, udržoval styky s mladými lidmi, kteří patří ku mladosocialistické straně. Selské hnutí na Rusi. Revoluční jitření mezi venkovským obyvatelstvem na Rusi, jehož pravé pří- činy osobně vyzkoumati car si usmyslil, nabývá roz- měrů povážllvých. Venkovský ruský lid, hluboce zne- pokojený se svýml bezprávnými poměry a se sociálně- hospodářskou bídou, vedoucí často ke hladu, spěje přímo v náruč sgrárního kommunismu. Doufá, že za- puzením majitelů šlechtických latífundií, zabráním je- jich pozemků a rozlehlých státních panství poměry jeho se zlepší. Nebezpečí zločinného podvratu v čet- ných ruských guberniích, ve kterých beztoho bují nl- hllismus, není následkem toho malé. Pročež obrátil se sám, svým protikřesťanským a politickým radikalismem známý hr. Lev Tolstoj, který poněkud opět po- zdravil se z těžké nemoci, zvláštním provoláním k ruským hospodářským dělníkům, aby je varoval. Tolstoj staví se až po jistou hranici na stanovisko jitřícího se rolnictva, kteréž vykořieťují stát a šlechta daněmi a robotami a přimlouvá se za to, aby půda v jistém obvodu práva stala se majetkem oněch, kdož ji zúrodňují a oplodňují svou prací. Tolstoj poukazuje na to, že kdyby vláda byla nyní svržena a robotníci kdyby mohli zavésti nový pořádek věcí, ani by ne- věděli, co by jim bylo činiti. Rvall by se o pozemek a půdu, ale neměli by ani zdání o tom, mělo li by všecko rozděleno býti buď podle hlav, nebo rodin nebo obcí. Kéž nyní lid, dokud jaště je čas, uvažuje o celé věcí klidně a chladnokrevně, dříve než li při stoupí k násilí. Na konec doporučuje Tolstoj agrární opravu dle soustavy Henriho George a jiných přátel lidu, kteří své rady zařizují podle praktických hle- disek. Státníky ruské očekává dle všeho veliká práce, kterouž by urovnali rozhárané poměry ruských sedláků. Porušťování Finska. V Helsingforsu bylo uveřejněno více císařských nařízení, týkajících se po- ruštění absolventů ruských universit a vysokých škol ke službám ve Finsku, pak sesazování a soudní sti- hání úředníků pro přečiny úřední, svolávání pléna senátu od ganerálního guvernéra neb jeho náměstka v senátě a konečně podávání petlc a adres. V Macedonii poměry se zhoršily. Porta mu- síla svolati ku praporům nové zálohy. Jistý macedon- ský list vyzývá všecky Macedonce, aby se uchopili zbraní a přináší podobisnu plukovníka Janko va jako domnělého vůdce celého hnutí. V sof jských kru- zích vykládají si nepokoje v Macedonii jako demon- straci proti Rasku za příčinou slavností na Šipce, ale nepřipisují jim žádného vážnějšího významu. »Köln. Volkstg« oznamuje z Petrohradu, že poslední udá- losti v Macedonil a neschopnost Porty k obnovenía udržení pořádku v této zemi zaměstnávají u vysoké míře tamní směrodatné vládní kruhy. Jest jim jasno, že nynější poměry v Macedonii nedají se na dlouho udržeti, ale na druhé straně zase netají si obtíží, ješ překonávati jest Portě jak v Macedonii tak i vůči povstaleckým albánským náčelníkům. Pro ten oka- mžik netřeba však prý — dík ráznému zakročení bulharské vlády — obávati se vážnějších událostí v Macedonil. Za to však Portě dosud se nepodařilo, aby v Mitrovici obnovila spořádané poměry, pokoja bezpečnost dopravy. Pověst, že ruský konsul ve Skopjí Mačkov byl zabit od Albánců, se nepotvrzuje. Rozhořčení proti Mačkovu, jenž počínal si vůči Al- báncům násilnicky, jest velmi velké a je částečně také příčinou, že Albánci sousední Mítrovice vzpírají se proti ruskému konsulovi. Dále se oznamuje, že oby- vatelstvo tří macedonských vsí, celkem na 1400 osob, odebralo se do hor a spálilo své vesnice. Jest obava, že bulharské vzbouřené tlupy samy mohly by způsobiti mezi těmito kře ťanskými uprchlíky vraždění a svaliti pak vinu na turecké vojsko, nebo že turecké vojsko bude tak pobouřeno, aby samo udeřilo. Muž- ské obyvatelstvo mnohých vesnic jest prý donucováno od bulharských tlup, aby se chopilo zbraní, protože jinak byly by jeho domy zapáleny od tlup macedon- ského výboru. Arménsko-katolický bískup v Aleppu, msgr. Saheghian, kterýž byl od papeže již po- tvrzen, ale od Porty nedošel uznání, odebral se z tu- reckého hlavního města do Aleppa, kdež bude půso- biti jako vrchní hlava diecése. Ale práva, aby stýkati se směl s úřady jako biskup uznaný od sultána, mítl nebude. Dr. Romolo Murri, vůdce křesťanské demo- kracie v Isalil, jenž, jak bylo oznámeno, z rozkazu sv. Otce byl od kardinála vikáře Respighlho pro některé

své polltické zásady pokárán, prohlásil veřejně, že se podrobuje. Anglický král Edvard VII. je dle nejno- vějších zpráv blízek oslepnutí. Podle jiných zpráv trpí nezhojitelnou nemocí brtanu. Obyvatelstvu anglickému sa utajuje pravý stav jeho zdraví co

nejvíce.

Volební ruch. Morava. Dle zpráv »Hlasu«, jest dosavadní výsledek voleb volitelů dosti příznlvý. V četných obzích zvítě- zili kandidáti strany katolicko-národní. Cnyba ovšem jest, že nejsou dosud v platnosti volby přímé. Li- dovci dobře věděli, proč proti přímým volbám s postavili. Dosavadní švindl volební slouží jim jen k prospěchu. Na jak dlouho ale? To jedno sně- movní zasedání je nespasí.

Vládní zřízenci ze všech sil se přičiňají o zvo- lení kandidátů lidoveckých. Tak stalo se zejména přl volbách volitelů v Šlapanicích. Nadarmo nevymetal dr. Stránský kanceláře ministerské. Přes to však ve většlně obcí zvítězili volitelé strany katolicko-

národní.

Proti hr. Sellernoví nenalézají lidovci slov. Ale sami postavili proti osvědě nému pracovníku P. Sev- číkovi hr. Sternberga. Inu, není hrabě jako hrabě. Pražský orgán sociální demokracle přináší »pů- vodní« dopls o volbách na Moravě. Jak původní dopis ten jest, o tom nejlépe svědčí ta okolnost, že za kandidáta na Uhersko Brodsku označuje se pan Dábrava, ačkoliv každému věc sledujícímu je známo, že v tomto okresu kandiduje dr. Hruban. O tom ovšem dopísovatel »P. L. « neví.

Emil Zola. * 2. dubna 1840. + 29. září 1902.

I.

— Zemřel! A smrt jeho, právě tak jako každé dílo jeho, byla sensační. Z vpadl do moře věč- nosti, v níž nevěřil, aby tragickým koncem svým ještě jednou zvířil vlny světové veřejnosti, tak jako rozviřoval je často svými pracemi. Až vlny ty se utíší — pak vynesen bude správný soud: Čím byl Zola národu francouzskému a čím byl všemu lidstvu? Autor pověstného dvacetisvazkového cyklu ro- mánového »Les Rougon- Macquart«, z něhož nejznámější a smutně vyníkající jsou »Krčma«, »Nana«, »Germinal«, »Dilo«, »Země«, »Člověk zvíře«, »Pe- níze«, »Zkáza«, »Doktor Pascal«, práce to více než čtvrtstoletí, autor cyklu »Lurdy«, »Řím«, »Paříž«, autor »Plodnosti« a »Práce« a celé řady jiných ro- mánů, novel, studií literárních a kritických, z nichž vyniká »Le roman experimental« a »Le naturalisme au théátre« a j. klesl, když přežil svůj úspěchi svou slávu. Tolik však věděl, že nebylo druhého jména v současné literatuře světové, jež by bylo tak široko a tak daleko proniklo do všech vrstev všech národů. jež činí nároky na kulturu, jako jméno jeho. Knihy jeho dočkaly se ata vydání a rozlétly se do světa ve statisících exemplářích, a každá byla událostí. Žel Bohu, že většina jich byla událostí smutnou. Knihy jeho byly a jsou jako lesklé španělské mouchy, jek vylíhly se na hnojišti a kam padnou, všude otravu zanášejí. Dnes můžeme již beze všeho říci klidněa prostě: Zola byl spisovatel immorální — aniž bychom musili se báti výčitky šosáctví a pruderle, jež vrhána byla ve tvář všem, kdož před desíti až patnácti lety pronesli poctivě tento soud. Dnes uznává se, že nej- větší, nejbezohlednější a nejdůslednější odpůrce Zo- lova naturalismu Ferd. Brunetire měl pravdu, když ve studiích svých o »Románu naturalistickém« (L. c. p. 317. et seq.) prohlásil Zolu za člověka, po- strádajícího vůbec mravního smyslu, právě tak jako postrádal vkusu. ducha a smyslu pro psy- chologil. Neměl mravního smyslu, toho smyslu, jenž jest vlastní pouze člověku. Nepravíme tak pro lascivní scény v jeho románech, ale proto, že jeho hrdinové nemají nikdy ani nejmenšího zdání o tom, že by ko- nali něco nemravného, že jsou kořistí vášně, v níž není světlých okamžiků, že nejsou si ani vědomi stavu, v němž žijí. Jejlch klid v haubě, jejich stálá nestřídmest a hrubost vtiskuje jim znamení zvířete; neboť kdo je otrokem vášně nebo zvyku bez přeru- šení, bez probuzení, je zvíře. A románopisec, jenž toho nechápa, postrádá mravního smyslu právě tak, jako postrádá smyslu psychologického i smyslu lite- rárního; neboť je to jen tento mravní smysl, jenž dává líčení zla jeho esthetickou cenu. Nemravnost v úmění neleží ani v látce, ani v modelu díla, ale v umělci samotném.