Císlo 271.

V Praze, dne 3. října 1902

Ročník VI.

Sedakes, administrace a ss pedies: Praha, Pštrossova ullce, číslo pop. 200—II. Nefrsnkované dopisy se ne- přijímají a rukopisy ze ne- vraceji. Nezapečeténé re- klamace jsou porta prosty. laserty účtujeme levněa při častější inserci poskytu- jeme zvláštní výhody. Vycházejí denně o šestá kodině ranní. — V pondělí a po zvátku, vždy o dva- nácté hodině polodní. — Jednotlivé číslo za 8 haléřů. Účet cís. a král. poštovní spořitelny čislo 860.790. Telefon redakce číslo 1126n)

KAl

LILK

Llo

Předpiatné pro Prahu s do- náškou měsíčně. . . K 2.80 čtvrtletné . . . . . . K 8.40 celoročně . . . . . K 33.60 Předpl. pro tuzemsko poštou: měsíčné . . . . . . . K 3.— čtvrtletné . . . . . . K 9.— csloročně . . . . . . K 36.— Předplatné do cizozemska; Německa a Srbska obnášíi čtvrtietné . . . . . . K 12.— celoročně . . . . . . K 48.— Předplatné do Ameriky, Fran- cie, Švycarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletné K 13.20 celoročně K 52.80 Telefon administrace i knih- tinkař. závodu číslo 1126b)

Slunce vychází v 6 hodin 3 minuty ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 35 minuť večer.

Pátek: Sv. Kandida.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně: u sv. Jana N. na Skalce od 30 září do 3 října.

Evropa a česká otázka.

Pod tímto dr. Kramář v »Natloal Review« právě uveřejnil stať, jež v politickém světě vzbuzuje sensac'. Dr. Kramář jent jednou z nejbystřejších hlav v mladočesk ..y jeho větší řeči jak na říšské radě, tak i v delegacích mají do sebe státnický ráz a svým obsahem často poškádlily řiditele rakou- ských zahraničních věcí pana bar. Goluchowského. Některé jeho výroky vydobyly si jakési příslovečnosti v diplomatickém světě, jako ten o »obehraném kla- víru«. Dr. Kramář jakožto ryzí česká duše vyciťuje veliké nebezpačí, jaké Rakousku hrozí z Německa pod panováním Hohenzolierů, ovšem že má při tom hlavně na zřeteli naši vlasť, jejíž osud s Rakouskem těsně jest spojen. Leč to právě patriotismus náš se zřetelem na šlrší a užší vlasť člní veskrz bezelstným. Co pro- spěje a škodí českému království, prospívá a škodí cí- sařství rakouskému. Dr. Kramář veskrz správně oce- ňuje pangermánský ruch »Pryč od Říma!«. Po hří- chu však rakouští státníci, pokud jim svěřeno bylo kormidlo říše, nemají pro všecky výstrahy se strany naší porozumění. Jeť hlstoricky odůvodněný výrok, že všeho neštěstí Rakouska v minulém století vinu nesou rakouští ministři. Člověku zdravých smyslů zdá se býti neuvěřitelným, že by mohl rakouský státník býti, jenž by na př. v Dalmacii hýčkal živel italský, lrre- dentistický naproti živlu slovlnskému, a že vůbec ra- kouské státníky osedlati si mohly choňtky germaní- sační, kteréž dnes výborně se hodí Všeněmcům z Ně- mecka vydatně podporovaným. Dr Kramář může býti považován tlumočníkem českého národa do cizozemska. On nepřestává pouze na tom, varovatl rakouské státníky před stále rostou- cím nebezpečím z Německa, on též častěji výstrahy své zasílá listům zahraničným, jakož učinil I tento- kráte a to do listu anglického. Co uveřejnil v »Natl- onal Review«, je nám v Čechách známo z jeho řečí v parlamentě, čímž ale jeho projev aní dost málo ne- ztrácí rázu aktuelního. Že dr. Kramář ve své stati vyslovuje se proti jakésl klerikální polítice Rakouska, ani proti tomu neměli bychom námitek a to především proto, že by rakouská byrokracle svou pověstnou nešikov- ností politiku takovou stejně kompromitovala jako za Bacha neslavné paměti. V ohledě tom voláme: »Chraň nás Bůh od moru, hladu a války a — od klerikální politiky rakouské byrokracie.« Církev by nemohla býtl více kompromitována, jako takovou polítikou. Vy- drželi jsme to tak dlouho, vydržíme to i dále. Dr. Kramář hned v úvodě praví: »Česká otázka není prvním rakouským problémem, jehož řešením se zabývá verejné mínění ostatní Evropy. Ovšem jeví se zájem o otázku tuto, vyjímaje Německo, kde se ote- vřeně pro rakouské Němce pracuje spolky, peněžníml sbírkami, projevy universitních professorů a církevní

agitací evangelického spolku Gustava Adolfa ve pro- spěch hesla »Pryč od Říma!«, docela jiným způso- bem, nežli tomu bylo tehdy, kdy jednalo se o boj Italů a o boje Maďarů. Mladistvý liberalismus evrop- ského občanstva horoval kdysi pro národnostní sjedno- cení Italie i pro boj Maďarů proti klerikálně-absoluti- stické vládě v Rakousku. Každý tehdá pomýšlel méně na sebe, na povinný vlastní státní egolsmus a na re- alně-politlcké následky splnění požadavku národního sjednocení, nežli na vítězství národnostních a liberál- ních ideí. Česká otázka posuzuje se jako boj, zdaří- li se Čechům zachovati svoji posicl a také v celém Rakou- sku získati tolik vlivu, aby mohli působitl s úspěchem k tomu, aby stará říše habsburská stala se pevnou baštou proti aspíracím germánského šovinismu, aťsl touží po veliké Germanil od Hamburku až do Terstu, anebo jenom po hospodářském sjednocení na základě svazku, státními základními zákony zaručeného mezl Rakouskem a Německem, jak to žádají »umírnění«, poněvadž to méně radikálně zní, ačkoliv výsledek byl by stejný. Česká otázka není tedy předmětem roman- tických sentimentalit, nýbrž přetěžkou otázkou pro Rakousko a tím také pro všecky evropské státy, otázkou totiž, má-li Německo zůstali jen oním kultur- ním světovým imperiem, jak o něm Vílém II. snil v Cáchách, anebo má-li se státi skutečnou velmocí, po jaké touží všeněmecká agitace, agitace to, pro jejíž posllu císařské řeči se svým národním šovinismem více působí, nežli mohou napraviti svým varováním před nadsázkami. Česká otázka jest otázkou eminentně rakouskou, a síla odporu, kulturní i hmotný vývoj če- ského národa jest základní podmínkou udržení velmo- cenského postavení a naprosté neodyislostl a samostat- nosti rakouské monarchie. Ve Vídní nechce se pochoplti, že táž síla ná- rodní myšlénky, která v Německu skácela trůnya utvořila nové Německo, nezastaví se na hranicích říše rakouské, bude-li říše ta říší německou a že dvě, ně- mecké říše vedle sebe jsou nemožností, hříchem proti logice německo-národní myšlénky a že německé Ra- kousko musilo by se dostati do nedílného spojení s ostatním Německem. Pruské Německo má převahu, kterou by německé Rakousko odpykalo ztrátou své suverenity. Rakouská byrokracie to vše nechce pocho- plti. Jest německá a chce Rakousko dále ovládati: němčlnou. V tomto osvětlení jest štěstím Rakouska dynastle, že tato říše není německá, nýbrž že pře- vážná většlna národů ji obývajících je neněmeckou. Byrokracie to vše pochopitl nechce proto, poněvadž by jinak bylo po její nadvládě. Kruhy ty nechtějí uznati, že silné, uvnitř mo- hutné, paugermánské plány bezohledně potírající Ra- kousko, jest evropskou nutností, ba předpokladem ny- nější Evropy. Centralismus a germanisace: to jsou dvě těžká

pouta, která zdravý vývoj říše člní nemožným. To jsou dle českého přesvědčení dva úhlavní nepřátelé Rakouska, a boj proti nim tvoří první ze dvou hlav- ních částí programu českého národa. Nynější klid — končí dr. Kramář své úvahy — je klidem před bouří, jež propukne, jakmile vyrovnání s Uhry se naskytne. Pak přijde buď na krátkou dobu absolutismus, anebo změna ústavy. Aby se zamezilo Rakousko uvrhnouti pod moc Hohenzollerů, bude mu- siti Rakousko učiníti smír s neněmeckými národy, Mínění o nutnosti trojspolku na dobro se převrátilo, jakmile Německo s Ruskem v tajnou úmluvu vešlo. Nyní může se již jen jednati o spolujíti s Ruskem. Pozvolný ale pevný pokrok emancipace od trojspolku má do sebe veliký internacionální význam. Trojspolek podobá se jíž jen postrannímu vý- chodu v staromó dním divadle. Němci v Rakousku ne- smí již k rozhodnému vlivu přijíti, nemá-li německá světová říše od moře Baltického až k Adrli sahati. Osud národ český usadil v srdci Evropy, jakožto hráz protl germánské potopě. Čechové nepočítají na zahra- niční pomoc, oni si jen přejí, aby negermánská Evropa otázku českou správně pojala.

Zprávy politické. V Praze, dne 2. října 1902. Vyjednávání o rakousko-uherském vy- rovnání bylo dnes ve Vídni konečně ukončeno. Bylo totiž dle došlé právě zprávy dík zakročení císařovu docíleno mezi oběma vládami shody a zbývá prý vy- řídlti již jenom některé formality a vedlejší podrob- nosti. Dnes dopoledne byli předsedové obou kablnetů přijatl opětně od J. V. císaře. Dr. Körber o 9, pan Szell o 10. hodině. Hned po audlenci měli oba před- sedové konferenci, jež trvala půl hodiny a v níž bylo smluveno, aby ministři rakouští přijeli v sobotu 4. října do Peští a aby o posledních konferencích bylo vyrov- nání úplně skoncováno. Uherští ministřl odjeli do Pešti dnes o 3. h. odpol. Polský národní sjezd ve Lvově projedná- vatl bude mimo zprávy přípravného výboru ještě také zprávy o národním položení Poláků v Prusku a Rusku, o národních záležitostech v Haliči, pak o opatřeních na ochranu polské národnosti v rakouskéní Slezsku, v Bukovině a v polských osadách v clzině, dále re- feráty o národním vývoji, o všeobecných národních povinnostech Poláků, o příslušné součinnosti všech polských stran, spolků a publicistických orgánů. Kromě toho podány budou návrhy, kterak býtl má clzlna in- formována o polských poměrech. Uherská lidová strana (katolická) vede právě s uherským kabinetem tuhý zákulisní boj. Tento přeje si totiž, aby na místě zesnulého biskupa kardinála Vavřince Schlaucha jmenován byl ve Vel. Varadíně nynější bískup ve Spiši Pavel Szmreczani a na

FEUILLETON.

Figurantka. (Komedie o 3 dějstvích. Francouzsky napsal Frangois de Curel. Přeložil Jan Třebický. Režisér Jarosl av Kvapil. Poprvé v Národním divadle ve středu, dne 1. října 1902.)

Zimní sezona divadla zahájena. A to novinkou; prací u nás — mimo odborné kruhy — zajísté ne- známého dosud autora de Curela. Romanopisce, novellistu de Curela v dramatických jeho pracech při- rovnávají Francouzi rádi k Ibsenovl. A má s ním opravdu — soudíce dle této dramatické práce — leceos společného. Drama naskrze psychologlcké, »son- dování duší«, osvětlování nitra jednajících osob z různých sice stanovisek, ale za týmž cílem, analyse jich povah — to jest speclalita člstě Ibsenovské fa- sony. Že k tomu nelze rekrutovati celé řady osob, ale vybrati jen několik málo typlckých, význačných jedlnců, samo sebou se rozumí. De Carel ovšem vybírá si k svému operačnímu plánu osoby čistě francouzské, domácí krve a tempera- mentu. Nikoli ty mátožné a leckdy pro nás mlhavé figury Ibsenovské. »Figurantku« svoji počíná jako nesčetná řada rancouzských dramatiků, scénou z manželské nevěry.

Ala kde jiní končí, kde hledají pikantních řečí scén, tam de Curel — ještě nezačíná Sleduje cíle jiné. — »Poměr« pana Rennevala k Heleně de Monne- ville má již známky rozvratu. Helena to vycíťuje da- leko lépe, než její milenec. Renneval potřebuje svoji domácnost, klid rodinného krbu, aby získal důvěry veřejností a dodělal se křesla ministerského. Nuž, co zbývá? Oženít ho, oženit. Ale jen pro oči veřejnosti. Dátl mu repraesentantku domácnosti, nikoli ženu srdce. Figurantku. A oba zamilovaní v tom se shodují. V rodlně starého pána de Monneville, manžela záletné ženy, nalezla místo Frangoise. Sirotek, přijatý do domu snad jen proto, aby přínesl trochu světla a radost tam, kde manželské štěstí vlastně nikdy ani nezasvitlo. A záletní se domnívají, že Francolse úlohu Figurantky zajisté dobře vyplní. Jiná věc však strhne váš zájem na sebe. Starý pán de Monneville — zavrtaný do svých knih a zkamenělin, — s resignací, ale bystře pozorující po- měr své nominellní ženy, je rovněž pro sňatek mezl Franeolsou a dávným svým zástupcem. Hraje spiklen- cům do ruky. Podporuje jich plány. - Nemůžete upříti, že jest to duchaplné rozvržení figur na šachovníci komedle. Pan de Renneval s paní

de Monnevillu na jedné a schovanka Frangoise se svým pěstounem de Monnevillem na druhé straně. Kdo ve hře zvítězí? Francoise jest již svojí po- vahou dívka, na níž lze sázeti. Bystrá, hluboká, zna- jící tajemství vítězství nad srdcem svého manžela. Marně se dohadujete, kde tolik pronikavosti vzalo se v dívce, jež mímo zdi kláštera a dům pěstounův ni- čeho nepoznala. — Svatba se tedy uskuteční. Pan de Renneval má v domácnostl — přítelkyni Frangois. Figurantku ženy. Leč ta dovede již natáhnouti nitky, aby vzbudila hlubší zájem pro sebe ve svém formálním manželí. Dává mu jen nahlédnouti v bohaté poklady své ducha- plnosti. Dráždí, ukazujíc vlastnosti svého ducha Ba i svoji diplomatickou způsobilost dokazuje, zjednávajíc svému manželskému »příteli« křeslo mlnisterské. U Rennevala dostavuje se zájem. A zájem muže pro ženu — jest již její vítězství. Renneval blouzní o svojí Francolse, jež dovede slce všíti se v úlohu přítelkyně, ale nechce za žádnou cenu sdíleti los pod- váděné ženy. A vyvolá scenu, v níž tajná pouta chotě jejího k paní de Monneville sama se přelámou. Fran- golse zvítězila. Zasloužila si svého muže. Hluboké pokoření paní de Monneville nemine. Všechny její nástrahy, smělá hra v její nevěře byla prohlédnuta. Její choť — jenž jako pavouk filosofující