ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c42ea6b0-fd9b-11e8-9210-5ef3fc9bb22f
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
Číslo 71.
#2 alto_textblock #2
V Praze, dne 14. března 1900.
#3 alto_textblock #3
Ročník IV.
#4 alto_textblock #4
Redakce, administracea expedice: Praha, Pstrossova ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřjímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme vhody Vycházejí denné o šesté hodině ranní. pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 elefon redakce č. 1126.
#5 alto_textblock #5
KAl
#6 alto_textblock #6
Jckt
#7 alto_textblock #7
l
#8 alto_textblock #8
Předplatné pro Prahu a donáškou do domu měsíčně . . . .. 2.80 8.40 čtvrtletně . .. K 33.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko ostou: měsíčně . . . .. 3.— tvrtletně . .. 9.— čhloročně.... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— celoročně. . . . K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- gie. Anglie a Ruska: čtvrtletně .. . K 18.20 celoročně . .. K 52.80 Telefon redakce č. 1126.
#9 alto_textblock #9
ance vychází v 6 hodiá 19minut ráno. ůpce zapadá v 6 hodin 1 miniitu odpol.
#10 alto_textblock #10
Středa;
#11 alto_textblock #11
Sv. Mathilda, cís. — Sv. Nikander.
#12 alto_textblock #12
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně V c. k. dv. kapli na hradě Praž. od 12.—16. t. m
#13 alto_textblock #13
České státní právo.
#14 alto_textblock #14
V 18. stol. nastaly v pobněrech svrchovanosti české koruny zmatky a nedůšlédnosti. Počátek toho byl, že panující králové byli císaři něme- ckými, a tento titul se považoval za vyšší, proto byl nazýván král český císařem; rovněž některé královské věci byly nazývány císařskými, jako na př. statky. Města královská však svůj název po- držela. Zjevný zmatek nastal za Marie Terezie. R. 1745 byl její manžel František zvolen za cí- saře německého, Marie Terezie se psala císařovnou a po jeho smrti císařovnou vdovou, patrně ze zá- liby, ač to bylo nesprávno. Také úřadové králov- ští byli zváni neúřadně císařskými nebo císařsko- královskými, jako se stalo též s místodržitelstvím a královskou kanceláří dvorskou. Tento zmatek se jevil také ve znacích. Znakem království českého až dotud byl lev; tu počalo se však užívati orla na pečetích královských, poněvadž titul císařský se považoval za vznešenější. Na patentech v první polovici panování Marie Terezie vydaných českou kanceláří dvorskou se užívá znaku lva, v druhé polovici však již orla, který má na prsou lva, jako by moc královská byla obsažena v moci císařské, což byl ovšem nesprávný pojemí Týž znak zůstal také za panování císaře Josefa II. Jinou hlavní částkou českého státního práva jest poměr království k ostatním zemím českého krále. Tento se nezměnil aní převratem po bitvě bělohorské Absolutismus zde nezavedl pie nového. Nejvyšší mocvykonával srce sköro výhradně král a málo stavové, ale jen jakožto král český. Se zeměmi uherskými však tu nebylo pouze unie osobní. Již za prvního společného krále se učinila unie reální. Uherští stavové však chtěli takový poměr, jaký byl dříve. To však bylo možno pouze za slabé vlády krále Vladislava a Ludvíka, ale nikoli nezůstalo za silné vlády Ferdinandovy. Počátek se stal od věci nejpotřebnějsí, totiž s finanční otázkou. V koruně české zřídil Ferdi- nand I. královskou komoru v Praze jako správní úřad ve věcech finančních; její moc se vztahovala z počátku na všecky země koruny če- ské. Ale ve Vídni byla zřízena komora dvor- ská jako vyšší úřad a této byla podřízena ko- mora pražská a také uherská. Tato komora dvor- ská stala se předchůdcem pozdějšího ministerstva financí. Ferdinand I. zřídil však také vojen- skou radu dvorskou, která byla před- chůdcem ministerstva války, a také tajnou radu jako sbor poradní, složený z nejvyšších úřadníků různých zemí, který působil jako mini- sterská rada; avšak ta se nescházela často a ne- rokovala o věcech nejdůležitějších a také neměla práva nařizovacího. Tak to zůstalo též za nástupců Ferdinandových. Ferdinand I. se pokusil též o společný parla- ment, ale chtěl ho použíti k tomu, aby nemusil žádati berní zvláště na války turecké na sněmích, poněvadž nebezpečí turecké bylo společno všem jeho zemím. Tyto pokusy se však nezdařily. Jen jednou se takový sněm sešel v Praze za země české a rakouské, nikoli však uherské. Toho bylo škoda, že se to neprovedlo. Stavové všech zemí uznati měli potřebu společného obstarávání nákladu na vojsko a panovníka, ale byli by si musili zabezpe- čiti, aby sněmové zemští nepřišli o svoji důle- žitost. Také Ferdinand měl dáti společnému sněmu práva v náhradu povinností, totiž součinnost ve věcech zákonodárných. Společné záležitosti neza- nikly, ale byly obstarávány jen neobmezenou mocí královsknu. Pragmatická sankce, která prohlásila posloup- nost na trůně a nedílnost dědičných zemí, neuči- nila v záležitostech společných změny. Stavové se zavázali, že tohoto zákona budou hájiti jměním, hrdly a krví, za to vyslovena zásada, že se země habsburské linie nesmějí nikdy děliti. Následkem toho byli stavové vázáni propůjčovati k tomu pro-
#15 alto_textblock #15
ta celé monarchie, nité povinnosti ne- pré vůle a na žádost
#16 alto_textblock #16
středků, vaby se kdežtoádo té doby ti stávalo. Bělo se-t spoleného krále la Marie Terezie Nejěo, přemětu úřadů koruny českéa r. 1749ušenm pe zemí rakonski ím společných ěmi. Místo kancléře úřadů nad oběma české a rakouské zřídila »directorium in publicis et cameraribus« — řiditelství ve věcech veřejných a komorních, které se nazývalo později dvorskou kanceláří českou a rakouskou, což bylo změněno časem v »česko rakouskou dvorskou kancelář«. Kan- celář dvorská vyřizovala až do Marie Terezie pů- sobnost nynějšího ministerstva vnitra, spravedlnosti a vyučování, ale byla také nejvyšším sou- dem pro korunu českou, soudnická působnost její přešla na nejvyšší justiční úřad, který byl od té doby též společným zemím českým a rakouským. Jeho nástupcem jest nynější nej- vyšší soud ve Vídni. Taktedy místo dvou úřadů byl zřízen úřad společný, jakoby se oba stty slučovaly v jeden, ale nebylo to vyřčeno. Rozeznávaly se však dobře od sebe, a panovníci jako králové čeští vykonávali z této moci práva, jaké jest povyšování na šlechti- ctví; též na kongresu vídeňském roku 1815, když se jednalo o Lužicích, vystohpil císař František výslovně jako král český. Zbytky moci, kterousi vyhradil Ferdinand II. nad Lužicemi, jmenovaly se na kongresu vídeňském suverenitou právní, a o té bylo řečeno že mu má náležeti, jako králi českému. Nejhůře dopadlo státní právo české, pokud se týkalo součinnosti stavů zemských ve věcech zá- konodárných. Obnovené zřízení zemské po bitvě bělohorské vyhradilo právo zákonodárné králi sa- mému. Stavové chtěli se dopracovati nápravy, ale bez úspěchu. Pokusy k tomu učinili za Leo- polda II. (1790—92), žádajíce za zrušení obnove- ného zřízení zemského. Byli však odbyti. Ale přece nastala částečná náprava, totiž že byli slý- cháni o radu, bude-li se jednati o vydání zákonů na celou zemi se vztahujících. Bylí také opravdu slýcháni, neboť jim byla předkládána osnova zá- kona, avšak neměli moci osnovy potlačiti. Právo povolovati daně bylo nej- důležitějším zbytkem zákonodárné moci stavů po bitvě bělohorské a toto provozovali houževnatě a odporem svým zamezili mnohé zvýšení berní. Toto právo mělo za císaře Josefa pře- stati, za Leopolda však bylo vráceno sněmům, an měl nastati v té věci stav z roku 1774. Toto právo však zakrnělo vinou samých stavů. V prv- ních letech Františka I. stavové nebyli po- volnými, když vláda každoročně předkládala poža- davky, ale stavové jich nevyřizovali od konce mi- nulého století v čas, nýbrž třeba za několik let. Berně požadované se však přece vybíraly a takto právo stavů povolovati daně zaniklo. Do roku 1848 zachovaly se některé zbytky státního práva českého a nebyly nikým popírány. Od té doby však celých 50 let otázka českého státního práva stála neslavně. A nastává tu otá- zka, jak by bylo lze zříditi most, aby bylo státní právo znovuzřízeno. Jistě zbyla ze státního českého práva moc zastupitelstva koruny české voliti krále, kdyby vymřela panující dynastie, což bylo zaručeno obnoveným zřízením zemským a nebylo zrušeno ani pragmatickou sankcí, ani dvorským patentem z r. 1804. Dále jistě zbyla svrchovanost státu českého. Proti tomu se sice namítá, že zřízením císařství rakou- ského r. 1804 vychází všeliká moc panovnická již z titulu císařského, že moc panovníkova jako krále českého zanikla. To však jest mýlka. Patent, jímž se vyhlašuje císařství rakouské, toho nikterak ne- tvrdí, naopak praví se v něm, že František I. se zřetele na odvislá království a státy sobě a svým nástupcům v nedílném držení těchto států dává titul dědičného císaře rakouského, a dokládá k tomu, že všecka jeho království a knížectví a
#17 alto_textblock #17
provincie mají nezměnitelně dále zů- stati při svých dosavadních ti- tulích, ústavách, přednostech a po- měrech. Není tedy název císaře rakouského nikterak na újmu titulu krále českého, neboť Fran- tišek I. nezřídil císařství, aby zanikla suverenita či svrchovanost království českého a uherského v suverenitě rakouské. Korunovace jest známkou samostatného státu. Toto korunování bylo provedeno ještě za Ferdinanda Dobrotivého. Další známkou státního práva českého jest také nedílnost zemí českých, což není pouhé jméno, nýbrž věc důležitá, neboť bylo to výslovně uznáno v císařském reskriptu z r. 1871. Korunovační přísahu, kterou vykonal Ferdinand V., jest nám považovati za dosud trvající zbytek stát- ního práva českého, za dosud platné. S přísahou by se nemělo nakládati lehce, neboť by se bralo jméno Boží nadarmo, kdyby přísaha byla pouze formou. Ferdinand V. slibuje v ní, že bude držeti ochrannou ruku nad nábo- ženstvím katolickým, konati spra- vedlnost, potvrzuje všecky výsady, počínaje od Ferdinanda II. r. 1627, které se vztahují k samo- statnému státu českému; platnost těchto výsad tedy byla uznána ještě r. 1836. Slibuje dále, že nebude ničeho odcizevati od krá- lovství českého a činiti vše, co bude v jeho prospěchu. Korunovací přísaha byla by tedy hlavním mostem mezi minulostí a lepší budoucností; ovšem bylo by třeba přísahu doplniti dle nových poměrů, na př. co se týče svobody vyznání, všeobecných práv občanských asi dle zákona z roku 1867. Dále bylo by třeba upraviti poměry mezi králem a obyvatelstvem a také mezi Čechy a Němci, mezi královstvím českým a markrabstvím moravskými vévodstvím slezským, tak aby byla zaručena práva většiny i menšiny, rovnoprávnost národnosti české a německé. To vše by bylo podstatnou známkou korunovační přísahy. Takové zákony by byly vý- hodou nejen pro Čechy, nýbrž i pro Němce, kteří nemají pražádné příčiny strachovati se proto stát- ního práva českého, poněvadž byla by jim zaručena ve všem právní ochrana. Dále by bylo třeba změniti též právo ústavní. — Že by koruna česká došla takové samostatnosti, jako Uhry, zdá se býti nemožným. Že bylo roku 1867 Uhrům poskytnuto tolik práv, jakých nepouží- vali od roku 1527, bylo velikou chybou, což se jeví nyní patrně následky vyrovnání rakousko- uherského. A chyba ta jistě se nebude opakovati. Spo- lečné záležitosti by se měly vyřizovati společně ne ve dvojitých delegacích a měly by býti doko- nale zcentralisovány; ale nic jiného by se tam ne- smělo vměšovati. Ústava federační, jaká jest v Ně- mecku, v severní Americe anebo ve Švýcařích, mo- hla by býti v této věci vzorem. To jsou názory prof. dra. Kalouska o státním právu českém, které zajisté oživí myšlénku tuto v srdcích našich čtenářů.
#18 alto_textblock #18
Zprávy politické.
#19 alto_textblock #19
V Praze, 13 března. K situaci. Ve schůzi, již konal dnes mlado- český klub, žádal poznovu posl. dr. Fořt, aby při podrobném rokování o kontingentu branců byla tato předloha zmařena neústupnou a houževnatou obstrukcí. Ale více řečníků poukázalo na učiněné již usnesení klubovní a návrh dra Fořta byl za- mítnut. Obstrukce zahájena bude teprvé při zá- koně investičním, na kterém záleží vládě prý ve- lice mnoho. Pokud se týče nového vyjednávání vlády s Čechy, bude prý zahájeno hned po odro- čení říšské rady. Kdyby Němci setrvali na stano- visku naprostého odporu proti zavedení české vnitřní úřední řeči, učiní prý vláda v té příčině příslušné kroky sama. Učinila by lépe, kdyby při- kročila k dílu hned, neboť Němci od svého odporu upustí asi sotva.