Na to se dá matka i s dětmi do pláče, a soused B. z lásky k míru jim pořádně natluče. A tak vypadá stále mír mezi národy Holandsky napsal Domela Nienwenhuis

SMĚS.

Sociální demokraté jako zaměstnavatelé. Všechny měšťácké noviny obírají se sporem O- kresní nemocenské pokladny pražské, nacháze- zící se v rukou sociálních demokratů, jejž má s lékaři, v její službách dosud se nacházejícími. Tyto měšťácké noviny píší tak, jakoby šloo spor mezi dělníky a zaměstnavatelem, jímžv tomto případě je představenstvo pokladny. Za- pomínají, že zde je zcela jiný poměr. Zde ne- jsou sociální demokraté jako zaměstnavatelé, kteří by z podniku čerpali soukromý zisk, nýbrž jsou správci těžce nastřádaných dělnických gro- šů, které mají sloužit k účelům práva pojistného pro nemocné a pro případy úmrtí a mají úkol, spravovati ústav takovým způsobem, aby poji- štěnci v těchto svých zákonných právech byli ukojeni. Je pochopitelné, že lékaři mají rovněž právo, aby došli náležité odměny za služby, jež léčením nemocných vykonávají. A tu můžeme říci, že příjmové poměry lékařů v nemnocen- ských pokladnách jsou v takovém stavu, —a to platí i o pražské pokladně — že snesou kaž- dou kritiku a že by mohly býti vzorem i pro ty, kdož v daném případě proti sociálním de- mokratům štvou. Avšak lékaři myslí, že ne- mocenské pokladny byly zřízeny jen pro lékaře a ne pro pojištěnce. A to přece nemůže trpěti na světě žádná svědomitá správa humanního podniku, aby pro podobné cíle byl ústav ubíje a aby splňoval na úkor pojištěnců nároky, jež svou přemrštěností až zaráží. Nemocenské po- kladny mohou býti rády, když takových lékařů se zbaví. Hymny národů. Při čtení zpráv z balkán- ského bojiště častěji čteme, že vojenské oddíly zpívaly národní hymnu. V každé národní hym- ně je něco z ducha dotyčného národa neboz odlesku doby, v níž povstala. Bulharská „Šumí Marica“ je stará národní píseň, kterou se roz- plameňovali k bojům bulharští sedláci při pov- stání r. 1876. Tím byla píseň posvěcena na ná- rodní hymnu. Rhytmus její je příkrý, živý, str- hující. Roku 1823 napsal řecký básník a vlaste- nec Dyonýs Salomos, pocházející ze Zante, písen

na svobodu, která se s hudbou Mantzarisovou stala národní hymnou Řeků. Černohorcůmje hymnou známá píseň „Onam, onamo“. Srb- skou hymnou jest třeskný vojenský pochod. Turci mají hymny dvě. Jedna je od Donizettiho. bratra známého skladatele, který byl za Selima III. postaven v čelo založené tehdy konserva- toře. Nyní však zpívá a hraje se při oficiel- ních příležitostech „Hamidie“, kterou pro Ab- dula Hamida složil Nedjib paša. V Italii mají oficielní „Královský pochod“ od Galeottiho, ale vedle toho také „Garibaldiho hymnu“ od Luigi Mercantiniho. Ruská hymna „Bože, chrani c- ra“ od Lvova, složená na objednávku Mikuláše I., má v textu jen jedinou sloku. Napsal ji žu- kovský. V Anglii mají vlastně dvě hymny: „Go save the King“ (Bůh zdrav krále) od Händlaa potom imperialistickou „Rule Britania“ (Vládni, Britan'e, mořím!). Rakouská císařská hymna je od Haydna. Pruskou královskou hymnou je „Heil dir im Siegeskranz“, jejíž nápěv jest týž jako ná- pěv anglické hymny „God save the King“, kdežto hymna národa jest „Wacht am Rhein“. Francouz- skou „Marseillaisu“ složil mladý důstojník Rouget de L'Isle roku 1792 ve Štrasburku. LITERHTUR.

Grégrova Příručka na rok 1913. Právě vy- dán byl nakladatelstvím dr. Ed. Grégr a synv Praze tento toužebně očekávaný almanach pro rodinu, živnosti, obchod, průmysl, turistiku, tělo- cvik i sport. Obsah tohoto ročníku opírá seo obsah ročníku minulého a doplňuje se s tímto jednak daty srovnávacími, jednak množstvím lát- ky nové. Kdo nahlédne do nového ročníku, shle- dá, jak velkým množstvím látky nové „Grégrova Příručka“ mění se v příručný časový lexikon Co třeba pracně shledávati z denního života, to vše obsahuje „Grégrova Příručka“ a stává se tak nepostrádatelnou a nejbohatší snůškou aktuelních vědomostí. Každý, nechť je povolání jakéhokoliv, najde tu co hledá a co potřebuje, Z přebohatého obsahu uvádíme krátce jen zá- hlaví hlavních částí její: 1. Přehled kulturních a politických událostí roku minulého. 2. Vý- porné kalendarium. 3. Politický oddíl. 4. Válka a mír. 5. Obchodní a národohospodářská pří- ručka. 6. Průmyslová a živnostenská příručka.7. Zemědělská příručka. 8. Právní rádce a veřejná správa. 9. Zdravotní rádce. 10. Dům, rodina a škola. 11. Věda a umění. 12. Cestovní příručka. 13. Sport a hry. 14. Všeobecný ukazovatel. Již

z tohoto nanejvýš stručného přehledu obsahu seznati lze, co tato kniha na malé prostoře průvodu nesčetných illustrací přináší. Abychom umožnili co největší rozšíření tohoto druhého ročníku, stanovili jsme cenu tak nízkou, z jakou se prodávají jen ročenky velkých národů, t. j. 3 K, poštou 3 K 20 hal. Při hromadných objednávkách dáváme na každých 10 placených výtisků jedenáctý zdarma. „Grégrovu příručku“ obdržeti lze v každém místním knihkupectví ne- bo v nakladatelství firmy Dr. Ed. Grégr a syn v Praze, Hálkova ul. 2.

í

uu

Zubní atelier

c. k. místodržitelstvím autor. zubního technika

Václava Rdama v Čes. Budějovicích,

Hlavní nám. čís. 3 vedle radnice.

Uměle zuby a chrupy ve zlatě a kaučuku, zlaté korunky a můstky. Zuby čípkové (bez patrové destičky). Zlaté zuby atd. veškerou náhradu zubů provádím z nejlepšího a nej- trvanlivějšího materiálu, při cenách mírných. Vyznamenán „zlatou medaili“ na výstavě v Písku. 543

Velký detailní prodej

vánočních

cukrovinek

za dřívější, nezdražené tovární ceny již započal v továrně na čokoládu a cukrovinky

Ludvík Resch

v Č. Budějovicích, Lannova třída.

12 kusů - 14 kusů - 24 kusů

za 20 haléřů.

533

Nakladatel a zodpovědný redaktor Alois Kříž. — Tiskne knihtiskárna Edmund Janda v Strakonicích.

58

59—

tíkem nyní den co den probíral podle po- vozu „hi!“ „hista“, měl radost, když se to v něm ujalo, učil ho zamlasknout si, po- křiknout a měl radost náramnou, když Fran- tík si poprvé zaklel, ovšem docela ve slohu Poldíkově. Rumaření již zase počalo ho těšit. Koně jich již zase zastavovali u ho- spody, u kovárny, u hokyně i u tabáčnice jenže to byli koně jiní, o něco bystřejší než ti tam a pak že v hospodě byl jiný hespod- ský, v kovárně jiný kovář, u Náplavky sko- rem také jiní pískaři — jeho to odchovan- ci. Žeť na všech těch štacích nastalo dive- ní nesmírné, když se objevil Poldík se svým povozem, ačkoliv mohl jezditi s kočárem, můžeme sobě pomysliti. Teď lidé dokonce nevěděli, je-li podi- vínem aneb-li jím není a v hospodě mohli jsme několikrát do týdnu zachytiti tyto rozmluvy „Pořád povídali, že Poldík z rumařů dělá pískaře, a tu to máte, rumaří a k to- mu s pískařským chlapcem.“ „To je to, že s pískařským chlapcem

Je to Málčin hoch, a nevíte, že ji Poldík chtěl mít za ženu?“ „Pleskačky. Cizí chlapce učil by na pí- skařství a rumaření střádal by jen na —? Dejte si pokoj, pleskačky !“ Ale i jinak dávné časy se poněkud ob- novily. Málka když se uzdravila, přinášela zase za nimi oběd, nejprve ovšem jen za synem ale brzy i za Poldíkem, protože Pol- dík jednou povídal: „Když spolu jezdíme, musíme také spolu obědvat.“ Někdy si na Málku, šla-li s obědem, počkali, naložili ji na vůz a pak s ní ujížděli; jenže ten- krát musil koně vésti malý Frantík, aby matka na své oči viděla, jak daleko dospěl. Tu se Poldík při každém jeho pokřiknutí zaprásknutí pousmál, a vypadal velmi spo- kojeně. Jen jedno mu vadilo. Frantík totiž před matkou bál se zaklít. Tento nedosta- tek čehosi, co náleželo k celku, nemohl Poldík zamlčet a proto říkal: „Málko, umí už mnoho, ale ještě mu schází trochu ku- ráže.“ A to vlastně znamenalo: kdyby za- klel, bylo by dobře. Pak Frantík povyrostl a tu mu Poldík svěřil koně a povoz docela. Sám již ne-

Mikulášským

zábavám

nabízím skvostnéa levné dárky ct. spol- kům a korporacím.

Fr. chr

České Budějovice.

Krajinská třída, roh mas. krámů.

Zbylé dárky vezmou se zpět. 17