Yyeházi každý den mimo v neděli a svátek o 3. hod. odpoledni.

Předplácí se v administraci

v Ostrovní ulici 6(slo 1508—11.

méaíéně . ótartletně půlietně . celoročné

▼ Prue: 1 si. 10 kr. 8 , 30 , 6 . 60 - 13 . 20 .

рой ton: 1 zi. 85 kr

Jednotlivá éísla 5 кг. S nedélni přílohou 6 kr.

DOPISY frankované a podepeané pH jimi Г © d. a 1C C © v Ostrovní ulici čís. 1508—11. Rukopieův eevracíme a nepodepaaných nedbáme.

REKLAMACE

»pečetěné poeýlány nefranbovány.

budtež

luseráty poéitáme nejlevněji.

ČÍSLO 56.

V Praze, v Pátek dne 9. března 1894.

Ročník XXVI.

Osudem všech národů od bol a bída, člověčenstvo stále srovnávacím sváté méně tvrdém, anebo o zaslíbené vyňaté z práce a bolu. My musíme tázati se védy, zdaž by ona nám mohla nahraditi vysněný ráj, zdaž ona by nedovedla proměuití zemi v práci a souhlasem všech? Anarchisti nejsou ani samotni, ani první, kteří chtějí miti ráj zde na zemi. O ráji tom přemýšleli již Plato, sv. Augustin,­ Campanella, Bacon, Tbomáš Mor, Bel ... .. . - , . , , , , , .hamy a j, kteříž chtěli jej docíliti novou sic osob čekalo před domem, organisac', jež by vyšší byla naší. Zeměpis a statistika nás uči, že země by dovedla uživiti populaci o mnobo hustší, nežli je nynější (Dokonč )

Brusel (Přednáška Eliséea Reclusa o zeměpisu.) (P. dop. .Čecha*.) M. Jako málo známou zajímavost chci vám sděliti o nejnovější přednášce tohoto žijícího patriarchy anarchismu, protože též v mnohém ohledu je poučná. Když na universitě­ přednášeli nesměl, najali mn jeho přátelé — sál zednářské lože : .Les Amis Philanthropes

jakživa byl aspoň ve škole. Děti neumějí česky, matka snadno snésti. Země však jest velmi vlhkon snilo bud o též a náleží české obci. Otec také ei nače- pro mnoho deitů, neboť v každém čase prii zemi, ském původu a na česká národnosti mnoho velmi často, tak ie stromy a keře vidy eelená

se po- „zwanze* — (pepici) — a

v něm konali čestnou stráž bruselští sto denti. V sále mělo místa sotva 800 osob. — Ještě tam vpusťte repraesentante Brnsselu M. Jansona — volalo se do uzavřeného­ sálu. Kol kolem roztahovali věstní bruselští dělali Rechinovi slávu. Mezi posluchači bylo vidět profesory bruselské university : Pergameni, Monseur a Rousseau Též bylo vidět dámy : choť známého Hectora Denisa a slečnu Cladelovu — přítelkyni­ (!) Reclusa. O půl 9. hod. vystoupil Reclus. Stu denti a venku .zwanzeové“, hoši to 16 až 20letí, dělají mu ovaci pekelným křikem. Předseda studentské federace, z university vyloučený student M. Hirsch — německý žid (?) — doprovází Reclusa к řečništi. Na to Reclus začíná svoji přednášku. Reclus čítá nyní 64 roky, tahy jeho tváří jsou ostré a velice zvráskovatělé, čelo jeho svědčí o mnohých duševních pracecb, vlasy má valně prošedivělé. Hned na počátku zmiňuje se o methodě, dle níž přednáší se zeměpis na učilištích, již nazývá geografickou karikaturou. On geografií vyrozumívá studium evoluce­ humanity prostřednictvím pozemských organismů a opačné zase evoluci organismů těch prostřednictvím humanity. Člověk podléhá­ vlivu přírody a příroda vlivu člověka. Na učilištích přecpává se žákům paměť ne sčíslnými jmény měst, řek, hor a pod. (Po dotýkáme, že Reclus napsal největší zeměpisné­ dílo o 20 svazcích.) Zdaž by nebylo zajímavější poznávali počátek všech věcí, к čemu tolik jmén ? Většina prokazuje lásku tomu koutka země, na němž stála jejich kolébka. Každý národ blouzni rád o své vlasti, již nazývá královnou­ jiných zemí. Pro zeměpisce čínské jest Čína květem všeho světa. Hiadu-ovi jsou tím květem bažiny­ Gaogesu, v nichž roste lotys. Arab nazývá­ své pouště rájem světa. Naproti tomu povstala jméoa jiná: jezera Avernského a Styxu, jeuž vedou do pekla, z něhož opět vycházíme do rájů národů, člověk má nejraději­ to, co nemá, čili co prý kdysi míval. Každý národ blouzní o svém ráji. Japonci­ svůj ráj kladou do hor Fousiyoma ; Hindové na Himalaya ku pramenům Gangu. Židi a křesťani do Edenu mezi Tigrem a Eufratem. Všicbni kladou ráj mimo čas i kraj, v nichž žijí. Reci jej kladli do Olympu, anebo do zahrady Hespendek, Kolumbus ráj hledal v Americe. Jeho Eldorado stalo se rejdištěm španělských dobrodruhů.

Osudy Cechů v „uzavřeném území“. Události v Žatci vstavily zase otázku českých menšin v „uzavřeném* území do palčivého popředí. V té příčině přijde asi vhod úvaha, kterou nám zaslal kněz, působící­ již po leta v „uzavřeném* území, a již tuto podáváme. Píšet takto : Jsou v Čechách lidé, kteří čekají z návalu­ české čeledi a délnictva vůbec do „uzavřeného“ území nějaký prospěch pro českou věc. Takoví lidé si mysli : český lid počeští „uzavřené* území. To jest veliký­ omyl. Lid z jižních čech musí se opravdu dříti velice, aby se zde na severu uživil. Vydélá-li o několik krejcarů více, má všecky potřeby^zas o hodné dražší. Tak doznáva ten lid stále Lid český v „uzavřeném* území nechodí do kostela, poněvadž na mši sv. pro práci skoro nemůže a kázání neb modlitbám německým­ nerozumí. Když se potom nestará kněz o lid, starají se oň sociální demokraté;­ náš lid jest krajnímu socialismu dle své citové povahy přístupnější než Němci. Odtud se děje, že každou chvíli čteme, že čeští dělníci socialismem nasáklí dopustili se brzy toho, brzy onoho trestního skutku. český lid v „uzavřeném* území jest od lepší společnosti opuštěn a hledá si potom útěchu, jak může. Odtud přicházi, že muziky­ v německých vsích zaplatí česká čeleď perně vydělaným penízem, že český lid pije ku posměchu Němců hodně kořalky, že české děvečky mají mnoho nemanželských dětí. Když se německá děvečka usměje na českého čeledína v „uzavřeném* území, jest tento blažen, ať ta ženská třebas za nic nestojí.­ Brzy bývá z toho potomstvo. Potom řeknou sedláci čeledínovi : Musis si ji vžiti, čeledín poslouchá. Děti se množí. Když čeledín nemůže pracovali, neb ta rodina něco špatného vyvede, musi celá rodina do domovské obce českého čeledína, čeledín se jmenovával Šindelář, neb Petr neb Zeman neb Rejzek ; nyní se vrací в celou rodinou jakožto Schiodlarz, Petter, Seemann, Reis- seck — tak aspoň tvrdí žena a děti, které tak byly zapsány do matriky křestní neb

zakládali nemůže. Stalo se mi již několikráte,­ že jsem sám česky řekl českému dělníku,­ že jest čech. Ale hned mě poučil, že ráj jest mu česky jako německy. A přece uměl s bídou říci jen místo koně „ferda*, místo vidlí „khobl*, místo pice „futr*, místo jídla „kost* a pod. A víte, kolik set tisíc odvislých, chudých,­ opovrhovaných Čechů bylo při posledním­ sčítání lidu zapsáno za Němce ? — Znám to ze zkušenosti, že v celých vesnicích­ německých byla a jest jen česká čeládka,­ i 100, i 150 lidí silných, kteří i sdětmiizjapsáni všichni za Němce! Ano, ti lidé nevěděli ani, že bylo nějaké­ sčítání lidu! O tom ovšem nevědí nynější „vůdcové“ národa. Oni nevědí, že národ jest půda, na níž mají státi, a že ta půda jim mizí рос nohama. Ti lidé pěstují za 10 zl. neb 6 zlatých denně jen vysokou politiku, lid jest jim sprostý. Ale ti politikové nám českého státního práva také nikdy nedobudou, poněvadž statisíce­ vlastního lidu v nevědomosti a bídě pracují к radosti odpůrců našeho práva proti tomuto. A ty statisíce lidu mají příliš velkou vábu. Kéž by naši poslanci a všichni rozumni lidé pěstovali tak zvanou drobnou ná rodní práci ku poučení a blahobytu našeho lidu, aby nemusil zebrati o chléb u Němců 1 Pak by to brzy vypadalo s námi lépe. 1 To množství odvislých Čechů v „uzavřeném“­ území činí Čechy všecky u Němců opovrženými a neobratnost mlado- české delegace to opovržení oprávňuje a stupňuje. Délníci čeští v „uzavřeném“ území prospívají­ jen Němcům. Pracují laciněji než německý­ dělník, jsou pracovití, poslušní a uctiví к chlebodarcům jako к polobohům Tak pomáhají Němcům к bohatství ; co vydělají­ utratí zas mezi Němci. Němci chudí jdou jen za větší plat do továren, do Saska, к obchodu, výnosnějšímu průmyslu а к vojsku.­ U vojska zůstává jich mnoho, stanou se důstojníky a úředníky. Čechům jest těžko к lepším místům ve vojště přijití pro malou znalost němčiny. Potom ovšem musí čech býti nádenníkem a hledali chleba, kde jest.

M&noel da Nóbrega, zakladatel jesuitské missie v Brasilii. Podává Fr. K o s i k. III. Pudnebi bývá od všech spisovatelů, kteří měli pHleáitoit bo užiti, jako podivně líčeno. Aó větším dílem tropické je;t, přece je mnohem­ mírnější neš mn odpovídající kraje tro pické v Asii a Africe. Poslyšme, jak je stah misionáři líčí. P. da Nóbrega píše : „Tato semě jest ve- 1 ce mírná, tak že lima není sni studená ani teplá, a leto. aó je tepleji m, přece ae da

a vsduoh vidy čerstvý jest, Tato semi jest к obýváni velmi sdravou, jak jsem z vlastní ikuienoiti pomal, a sdá se mi, ie jest to nej- lepií, oo vůbec ade býti můie ; neboť eo jíme ■de, — jii skoro rok — neslyšel jsem, že by nikdo aemřel aimnici. Zemi jest velmi adre- voo, vadooh dobrý, tek ie a naiioh lidi, ai namáhavě prsonji a zcela novou, neobvyklou ■trávo jedí, přeoe dotud milo jich onemocnělo a ti žáby ae uzdravili ; jest ade velmi čerstvo, a počasí velmi mírná, tak ie latni horko neni nesnesitelným.* Podobni piie P. Anchieta: „Podnebí tito oeady jest vůbec velmi mírná, vadooh dobrý, lahodný a velmi adravý, takže xde lidé dlouho iijí, 80, 90 let i 100 let; v semi jest mnoho, velmi mnoho starých lidí. Není ade ani chladno ani přílii horko. Obloha jest velmi jasná, evláitš v nooi ; mětio jest zdrávi velmi ikodlivý a poškozuje mnohé věoi ; jitro jest obavláiť zdrávi prcapiiné; soumrak trvá velmi krátce, neboť ráno vyjde náhle slunce a jakmile­ aapadne, nastáva hned temno.* „Zima počíná* — tak pokračoje P. Anchieta­ — „v břemu a končí v srpnu ; leto počíná v aáří a přestává ke konci února; p.-oto advent a vánoce jvou prává v polovici léta. Dny a noci json po celý rok skoro rovné. V aimá prii mnoho, avšak bea povětří a bez bonří ; déšť bývá tak hustý, ie se idá, jako by se otevřela nebesa a prohlubně, při tom viak nebývá chladno. У leti jest sioe horko, v němž by lehce oble-

aviak mírné, a není ani měsíce, neprielo ; lidé chodí po celý rok čeni.* O kráse tropiobé ucci amiňuje se připomenutý­ cestovatel takto : „Na tmavém nebi svítí hvěady v plném ■vitie a lesku, tak ie dojomni doj mají a oko pohiíai v iiltý, jasný prostor jako do průhledného­ krystalu ; ani mréček, ani mlhy nevtirají ■e mesi hvěady a neoddčlnjí tak jeden proitcr od drahého. Hloboké tiobo, víude lahodný klid a mír a přívětivost vanou a tropické nocí směs velebnosti a půvabn, který se vénde jevi, uchvacuje každou roaamnoo, chápající bytost jako nikde jinde.* Stará správa nepopiaoje viak ani bouře hroané řádící ani povětři, která shuata deità tropické prováaejí. Slyime viak popis bonře od avrchn jmenovaného oestovate ' „Hosté sponsty mraků kepi se na začátku bonře na vadáleném obacrn, obklopují obrovské­ hory, válí se rychlosti větra vidy hustěji přes sebe a zastiňují potom tmavočerně celou roasáhlon obloho. Vždy nižeji spoaítějí ae hnědé akopiny; mlhou a kouřem jeit aahalena aemě. Hrozná úzkost a tíseň pojímá náa víeoky, jen temné « bulné řvaní opio ozývá se z lesa. Neobyčejný a strašný hlnk a temné řvaní se táhne lesem, ač jest jinak úplné ticho, ač ее ani líetek nepohne ; úskoatlivá předtuch* vtírá se v duii naši, která miraiecé toto poselství bouře pozornje. V tom se objeví ohromný blesk s černých mraků provázen bromovou ránou, která lesem i borami otřásá. Mocný, strsíný zjev bonře jest ade. Rachotí­ a praití, kvílí a pnká vie v dolinách a hlubinách. Žárem bleakn téměř oslněné oko

FEUILLETON. Procházky v Jerusalemě a okolí. XI. Rybníky Šalomounovy. Beth Zaoharija Khirbet Kahmasa. Dne 4. ledna 1894. Po mnohých deštivých dnech okázalo se opět jasné slunko. Užili jsme této příležitosti­ ve čtvrtek к celodennímu výletn. Na programu byly rybníky Šalomounovy ; Beth Zachanja, domnělé místvo navštívení Panny Marie ; Kh. Kahmasa, kam kladou Angličané Emane. Cesta vedla к Betlemu. Konal jsem ji po třetí a po každé jiným způsobem : po prvé pěšky, po druhé ke slavnosti vánočni v povoze, dnes na biblickém oslu. O tradicích a památkách na cestě к Betlemu mluvil jsem již, proto netřeba ее o tom opětně zmiňovati. Přidrželi jsme se silnice v levo, která vede к Hebronu, za hodina asi zastavili jame se u budovy a povážlivými trhlinami ; jeat to tvrz u nádržek, kalat el burák, od

Arabů nazvaná. Nynější staveni pozůstává ze silné zdi, která uzavírá, čtyřhranný dvůr a na rozích vypínají se čtyřhranné véže. Obyčejné obývají zde čtyři bašibozukové a někdy též chudí fellahové blízké vesnice Artas. Nezdržovali jsme se dlouho u této bu dovy, která nic zvláštního nevykazuje, nýbrž jeli přes pole v pravo к nízkému domku, kde jest pramen Ras el Aia (hlava zřidla) čili Ain Salih. Někteří udávají na tomto místě „studnici zapečetěnou*, o které mluví král Šalomoun v Písni všech písní (4, 12). Není-li zapečetěna, alespoň bývá zavřena. O klič a otevření postarali se tři řeholníci dominikánšti, kteří nás pěšky předešli. Protlačili­ jsme se nízkými dveřmi do chodby, rozsvítili a sešli po 25 schodech do klenuté místnosti. Pečlivá úprava klenby připomíná práci Herodesa Vel. Podobné klenutí má kláiter siónský n podzemního rybníka pštrosího. Uprostřed kobky jest obdélná nádržka na vodu. Naproti vyvýšené místo nasvěd- čaje. že zde byla malá kaple s oltářem. Bližáiho jsme se nedovédéh od prof. Sé- jonrné. Obrátili jsme se к hluboké jeskyni ve

skále vytesané na západ. Přechází do menší a nižší místnosti, která na svém konci má polokruhové prohloubení, do něhož ústí tři malé, paprskovité v půdě vydlabané rýhy. V těchto shromažďuje se voda ze skály vytékající.­ Polokruhový otvor může kamenem uzavřen býti. Pramen Ain es-Salih vysvětluje Guériu, Judóe IH p. 111 jako pramen dobrý, čistý, dobročinný, což s arabským názvem se shoduje. Podzemní odtok tohoto zřídla jest ke klenbám, které nad pramenem tvrze vystaveny­ jsou. Tam slyšíme šuměti ještě jiný pramen, který se spojuje s předcházejícím. O zřídle tvrze Ain el Burák mnozí spisovatelé­ mlčeli; obyčejně mělo se za to, že voda, která regulátorem protéká přichází toliko od Ain Salih. Teprve kapitan Warren objevil dvě zřídla. V okolí prýští ještě zřídlo Ain Fa- rudže, a posléze Ain Atan Vyšli jsme ven prohlédnout si proslulé rybníky Šalomounovy.­ Jsou tři, a leží šest metrů každý z nich níže než pod ním ihned následující. Na dolejií části jsou vesměs uzavřeny mohutnou­ zdi, která se ode zdi údolíčka ke

zdi následující táhne. Nádržky jsou z části ve skále vytesány, z části zdí zbudovány, které zhusta pilíři podpůrnými udržovány jsou. Druhý rybník jest od hořejšího 49, dolejší od prostředního 48 metrů vzdálen. Všecky jsou na dolejším konci širší než na hořejším. Délka obnáší 116, 129 a 177 m., šířka jejich střídá se mezi 45 a 76 metry, hloubka obnáší 7 60, 12 a 15 metrů. К čištění a čepování vody, byť sebe méně jí bylo, jsou na dolejším konci přidělány­ kamenné schody. Nejhořejší rybník vyniká velikou pravidelností, nejdolejší rozsahem­ a pečlivou úpravou činí milý dojem. Z četných pramenů blízkých a dalekých shromažďuje se voda podzenními vodovody, a mimo to, aby se nic neztratilo, json kanály­ učiněny, které přivádějí deštovon vodu. Pro uejhořejší rybník poskytuje vodu zmíněné­ zřídlo Ain el Burak. Spadá po schodišti­ kamenném a pěkná zeleň vine se po něm. Málo vody nashromáždilo se dosud v rybnících. К naplnění vypočítáno лее méně dva miliony kubických stop vody. — V loni v březnu naáli je dominikáni naplněny.­ (Pokraéováal.)