Strana 2. Číslo 294.

KATOLICKÉ LISTY

Dne 26. října 1902.

upotřebsní vědy na hospodářský život, který prý až dosud vydán byl nejhorší zvůli. Majorita parlamentu je svorna, ona chce pracovati na hospodářském a du- chovním osvobození lidstva, ona se též machly svých odpůrců nenechá více ovládati. Lid nechce již více svůj čas promarňovatl. Mezl jím, co lid na osvobo- zení svých dětí pracuje, pracuje zároveň na jejich ho- spodářském osvobození, on žádá spravedlnost, kteréž se mu musí dostati. (Bouřlivý jásot levice následoval po jeho řečl.) Na to pozvedl se Combes, jenž slce vyslání vojska do stávkujících okrsků ospravedlňuje, ale zá- roveň konstatuje, že až na některé násilnosti — (ku př. pálení a loupení) — pořádek všude byl za- chován. — Beauregord obviňuje vládu, že sama stávky provolala, protože nalézá se v zajetí soclalistů. De- bata skoncuje se za velikého úspěchu vlády. Vý- znamný byl též okružník ministra spravedlnostl, kte- rýmž slce s vobodu práce zaručuje, ale zá- roveň nařizuje, aby se stávkáři jednalo se tak opa- trně, aby tu svoboda práce nemohla se vykládatl jako zamezování svobody stávkování — věru klaslcký to výnos. Svoboda práce nemá překážeti svobodě nepraco- vati, kterouž stávkáři v Dunkerku vymáhali pálením skladů a loupením krámů. Když Gulllaln ministra [Combesa upozorňo- val, že město — Dunkerk — je vydáno lůze na pospas a nezakročí-li vláda, že tam přístav bude zničen, odpovídá mlnistr, že jemu o tom není nic známo, což přijato s pohnutím. Combes pronáší do- mnění, že zprávy takové rozšiřují strany vládě ne- přátelské, aby parlament a země byly znepokojovány. Naprotl tomu »Temps« z Dunkerku přináší, že tam stávkáři z nákladních vozů a sudů utvořili si barlkády, slámu, olej a plátno zapalovali, taktéž i skladiště s potravlnaml. Všecky domy jsou prý tam zavřeny a krámy zatarasany. Tak se vybarvuje ta nejnovější konserva- tivní strana francouzské republiky. Mezitím strojí se francouzská vláda k poslední etappě boje proti katolické církvi. Kdokoliv navště- voval kongregaclonistlcké školy, nemá býti připuštěn k žádnému úřadu, (důsledně ani ne Combes, jenž na- vštěvoval školy jesuitské.) Pomalu již nebude biskupa, aby mu vládou nebyl zadržen roční příspěvek na žl- vobytí. — Francle blíží se vždy více ke kommuně, k níž ji zednáři doháněji. Komu se tím pracuje do rukou? Vždy jen Ně- mecku. Čím rozervanější je Francie, tím je 1 slabší Německo v té míře stává se mocnějším. Z Francle zatím dějí se pokusy, aby stávkový požár přenesen byl do Německa a musí co nevidět se ukázati, jak daleko internaclonální organisace socialistů pokročila. Stávka uhlokopů měla býti zanešena i do sou- sední Belgle, leč ukázalo se, že v této chvíli tam není naděje na úspěch, protože v Belgii otázka mzdová je vyřízena tím způsobem, že dělnictvo bere třetinu na zlsku, a pak naprosté flasko, jakého se socialisté dodělali při nedávné revoluci a hned na to při volbách, odstrašilo je též od stávky.

Jsou to zjevy zvláštní. Kdežto ve Francii o všecko pryč se stávkuje, vede se u nás všeobecná stížnost na nedostatek práce. V největších železárnách a továrnách na stroje propouštějí se dělníci, tak že nyní sotva třetina jich pracuje. Ve velkoprůmyslu jeví se všeobecná stagnace. Ve vídeňském parlamentě právě vedou se stížnosti na nedostatek práce skoro ve všech oborech. Dráha nejeví vůbec chuti dle potřeby doplňovati ani vozy, ani koleje, cukrovarní strojnictví od brusselské konference značně pokleslo, předběžné práce k započetí průplavu nejsou ještě hotovy a kdož ví, kdy budou. Nikde nejeví se čllý ruch. Mnohé zá- vody by ihned prácl zastavily, kdyby neobávaly se následků hromadného propouštění dělníků nyní před zlmou. Rovněž tak velkoprůmysl ve Francii nenalézá s v tom lépe. Ustavičné stávky člní i tam soutěž s Amerlkou vždy nemožnější. K jakým to záchvatům a převratům jde Evropa v ústrety, ve chvíll, kdy francouzská vláda soclalismus prohlašuje za živel kon-

servativní.

Zprávy politické. V Praze, dne 25. října 1902. K situaci. V poslanecké sněmovně vídeňské rokováno bude o právním prohlášení předsedy mini- sterského (dne 16. t. m.) snad již ve středu. Bude-li totlž do té doby skončeno rokování o pilném návrhu, týkajícím se zemědělské stávky v království hallč- ském. Na to však odpoledne svolána byla ministerská rada, a sice hlavně za tím účelem, aby vytkla stano- visko, na jaké má se postavitl v debattě jazykové. Vyplývá jen z přirozené podstaty věci samé, že tato debatta nabude velikých rozměrů, neboť až na klub katolického středu súčastní se jí všecky německé strany. Časoplsy jejlch připlsují této debattě vellký význam. Němci osvědčí prý v ní na novo, že jsou stále ochotní k vyjednávání. Posud arci toho ještě ne- dokázali. Zatím vláda dává časoplsy sobě oddanýml na jevo, kterak horoucně si přeje, aby parlament stal se do opravdy dělným. Třeba prý opatřitl most s nouze, po němž by všechny strany mohly se do- ztatí na půdu práce. Ale takovýmto mostem mohla by prý státi se jenom politická koalice stran, kteráž vedla by ke zřízení pracovní většiny. Aby pak Čechové upustili od provádění své tiché obstrukce, má býti prý jazyková otázka vůbec sňata s jednacího pořádku sněmovny poslanecké a přenesena po případě do sněmů zemských. Jsme přesvědčeni, že čeští poslanci na tuto vějíčku nesednou, zvláště když dnes již jest jisto, že koalice polsko-německá, o kterouž tak hor- livě usiloval býv. mlnistr Madeyskl, se nezdařila. Měliť věru Poláci již na své poslední koalici s levl- čáckými Němcl více než dost. Všeněmei chystají ke dni 9. listopadu veliký sjezd pro západní Čechy. Súčastní se ho všichni říšští a zemští poslanci všeněmečtí. M. j. ra- diti se budou o založení svého vlastního denního listu, kterýž bude pojmenovén »Alldeutscho Presse«. V Uhrách zabývá se tou dobou všecko veřejné mínění jenom novou brannou předlohou. Odpor proti ní je tak veliký, že honvédský ministr baron Fejér-

vary na honem si přispíšil, aby v branném výboru poslanecké sněmovny zsplašil obavy z ní vyplývající. Prohlásil však jen, že uherská vláda sice uznává, že předložená osnova zákona jest novým břemenem pro jednotlivé státní občany, leč považuje také za svou povinnost, míti stále nezvratný princlp vyslovený v trunní řeči před očima — zásadu to — že nejbez- pečnější záruka jistoty a moci státu spočívá v jeho vlastní síle, dále že nutno přičlniti se s napjetím všech sil, aby branná moc říše každé eventualitě mohla če- liti se zdarem. Proto musí prý vláda při veškerém ohledu na sílu hospodářskou předstoupit před národ s návrhy, by monarchie a s ní také stát uherský z všech okolností státi mohly na vlastních nohou. Bran- nou moc sluší zdokonalovatl. Ježto však při stano- vení návrhů na svýšení branné moci v obou státech mocnářství současně musí býtl postupováno, není vláda dnes ještě s to, aby vyslovila se platně o před- ložené otávce, an výbor rakouského parlamentu o před- loze prostě nejednal. Jakmile se to stane, vláda ne- prodleně s vládou rakouskou vejde v styk, aby se uradila o námítkách v branných výborech obou sně- moven učiněných, po případě i dohodla o případných změnách. Ministr žádal pak branný výbor, aby od- ročil jednání, což přijato po delší debattě jedno- hlasně. Není žádné pochybnosti, že mlnistr honvédský promluvil svou řeč na základě dohodnutí s rakouským mlnistrem zeměbrany. A podobá se také pravdě, že osud, s jakým potká se nová branná předloha, zá- viseti bude na tom, jak vytvoří se poměry ve vídeň- ském parlamentě, na něž ovšem bude míti největší vliv taktíka českých poslanců. Prozatím v Uhrách ná- lada příliš mnoho se nezměnila. Posluchači pešťské university, kteří nevěděli o událostech v branném vý- boru, konali včera protestní schůzi, v níž zvolen třl- cetičlenný výkonný výbor. Po schůzi došlo mezi po- sluchači a manifestanty k několika srážkám. Strážníci zatlačili posluchače do auly, z níž poslucha čl na pollcll házeli kusy uhlí. Zatím dosta- vilo se do university několik opposičních poslanců. Když zvěděli studující o událostech v branném vý- boru, táhli ulicemi, zpívajíce písně. Před redakcí oppo- sičního listu promluveny řeči, načež demonstrantise rozešli. Zatčen nebyl nikdo. Rozhodčí výrok, který pronesl švédský nórský krát Oskar v záležitosti samojské, vyzněl. jak zkrátka již bylo pověděno, ve prospěch Ně- mecks. Trvalo skoro třl roky, nežli rozhodčí soud, kterýž v listopadu 1899 smluven byl mesl Německem, Velkou Britanií a Spojenými státy, aby rozluštil otázku, týkající se odškodňovacích nároků pro všecky válečné škody, vzniklé v Samojsku, následkem po- sledních zmatků, přece dospěl ke konečnému roz- hodnutí. Je snad ještě v paměti, že anglcké a ame- rické válečné koráby, zakotvené před Apíí, zasáhly do sporů mezl přívrženci Mafatovými a stoupenci syna Malietova, Tanu, jenž vyhlášen byl za vzdoro- krále a že vylodnily čásť mužstva, jež utrpělo těžkou porátku. Německo podalo proti tomuto postupu An- glicka a Spojených států protest a ohlásilo pozdějl, že žádá náhradu za škody, jimiž při tom postiženl byli němečtí státní příslušníci. Poněvadž nemohlo býti docíleno dorozumění, dohodly se jmenované tř

ještě jeden jinší nástroj, tak ruchadlo nazvaný. Ty já mám tak dobře v gryfu, jako kantor varhany. Kontribuci mému pánu každý měsíc musím dát; exekuci hned dostanu, neplatím-li akorát. Vojáci sedlákům na hřbet uměj prezentirovat! Lyfrunky, extra vydání a rozličné outraty jsou přičtené k mojí dani, řádně musím platiti. Z toho si však nic nedě- lám, jen když obilí platí. Kolikrát se nenaděju, pan vrchní mně vyplácí, až se tomu časem divím, jako když hrnčíř skácí. Nad tím se vždy rmoutím, kleju, jako jiní sedláci. Sprostou stravou příjmu zavděk řípu aneb brambory ty mě táhnou jako magnet k stolu, když jsem hladový. Hrách neb čočku jako za med šupám třebas v neděli. Ledva o tom posvícení trochu lepší stravu mám; těm andělským Božím plackám milost a pardon nedám. Když již vesta nechce stačit, knoflíky rozepínám Krom pití a mimo jídla, mám se dobře jako pán; přeze mně nebývá nikdy obzvláště tam, kde jsem sám. Kdo není větší nežli já, každému se vyrovnám. Poslední verš ještě třeba všem sedlákům k radosti pravdu toho každý shledá z vlastní své zkušenosti. Mnohý měšťák nemá chleba, sedlák má své živnosti. Ve stati: Lidové modlitby (sebrala Julle Vlasáková) zračí se nejen našeho lidu zbožnost, ale nejněžnější poesie. Šel Pán Ježíš do zahrádky na zelenou travičku, na studenou rosičku, naklonil svou svatou hlavičku. První hlavu, druhé srdce, pátý bok. Vímť já jeden kostelíček, v tom kostelíčku zvoneček, ten zvoneček sám zvoní, Panenka Maria na mši svatou chodí. Vyletělo odsad pár holoubátek. To nebyla žádná holoubátka, to byly dušičky, chtějí být očistěny všecky. Byla jedna kaplička, v tý kapličce zvoneček, tam cho- díval pán Ježíšek na mši svatou. Přiletěla kolubička, to ne- byla holubička, to byla jedna dušička. Přišel jeden andělíček, vzal si je pod svá křídla, letěl s nima do nebíčka. Nebesa se otvíraly, dušičky se radovaly. Jen jedna se neraduje a za dvéře odstupuje. Jak pak se mám radovati, netrestaná od své máti ani bičem, ani mečem, jen rozpustllým jazykem. Podej, duše, pravé ruky, povedu tě skrze muky, skrze muky do propasti a z propasti do radosti. Uhlídáš tam své rodiče, jak tam pláčí, nařikají, že tě nikdí netrestaly.

Šel Pán Ježíš do zahrady. naklonil svou milou hlavičku na studenou rosičku. Přišel k němu svatý Petr, svatý Jan. Ptal se ho: »Co tady děláš, Pane Ježíši Kriste?« »Já počí- tám svaté rány, které mi židé dali, ruce, nohy probíjeli, trno- vou korunu na hlavu dali, trnovou korunou korunovali.« Máří Majdaléna veliká hříšnice byla, ta na poušti bydlela, za své hříchy pokání činila; anděl strážce se jí zjevil a oznámil před Ježíšem Kristem. Ve statl: Co vyzvánějí zvony (Jan Val- chář z Ledečska) zračí se lidová psychologle, k níš pan sběratel trefně dodotýká: Poslechněte nejprve zvonek v Bohumilicích. Týž vyzývá:

Dej mou-ky na vdol-ky pro na - še pa-chol-ky Podobně zvoní se též ve Vostrově. V blízkém Hradci umíráček oznamuje: U-mřel jsem, živ ne- jsem. Koželské zvony hlásají do okolí: Ne-pe-čem, ne-pe čem. O slavnostech hlásá veliký zvon »Burian« zvaný Pan Jan Bu-ri-an je-de z vál-ky. V Machovicích ze zvoničky se rozléhá: Sel-ka pe-če vdol-ky. V Sechově, Obrvani, Žibřidovicích a Šetějovících stále slyšíme:

Šin-de-lem u bi-del dvanáctkrát cim-bá-lem, čert by to vy- dr-žel. Ve Sněti upozorňuje hospodyní: Dej krá-vě do dršť-ky, vo- na dá do díž-ky.

V Rejčkově upomíná sedláky na odménu zvo

níkovu :

Dej mí-ru vov- sa! Bývalé staré veliké zvony, které požárem r. 1868 zničeny byly, vyzváněly prý o pohřbech: Pán Bůh dal, za - se vzal, šak do - bře u - dě - lal.

nebo jinak:

Po-le, lou-ky, dům. V Kralovících Dolních opět slých áme; Ne-ve-če-řel, u-mřel. V Ledči nad Sázavou zaznívá umíráček U - mřel, ne-chtěl, mu-sl. nebo též zemře-li občan zámožný: U-mřel, hod-ně měl. Umře-li však chuďas, ohlašuje zvon: U-mřel, má-lo měl. Průvod pohřební měšťaua doprovází zvon slovy. Po-le, ro-le, háj.

aneb:

Za-hra-da, po le, děm. Chudému však »klinkáček« pěje na poslední

cestě :

Nic ne-měl, než ha-dry.

A podle stížnosti p. redaktora, že náš lid o če- ský lid příliš málo dbá, zdá se, že l českému lidu brzy odzvoní, nerozmnoží-li se počet odbě- ratelů.