Strana 2.

„Nový Jihočeský Dělník.

Číslo 17.

Kdy stanem u cíle?

Organisované dělnictvo na českém jihu při- pravuje se opět ku oslavě svého májového svá- tku... Bude se tak ovšem díti bez účasti hybné síly dělnictva stavebního na českém jihu, kte- réž tou dobou mešká na práci v cizině. Český jih nemá těch příznivých podmínek pro oslavu májovou jako severočeské dělnictvo velikých prů- myslových středisek. Průmyslové závody jsou zde roztroušeny velice pořídku a zemědělské dělnictvo teprve po dlouholetém spánku počíná se probouzeti k novému životu... Bude zapo- třebí ještě delší doby, než bude státi takés organisovaným dělnictvem v jednotném šikua prohlašovati se solidárně pro naše požadavky jež v den 1. května předkládáme vládnoucí spo- lečnosti. Pro dělnictvo zemědělské jest dosud údělem potupný čelední řád, dlouhá doba pra- covní a nedostatečná mzda, již možno směle prohlásiti za almužnu. že tomu tak jest, ano že druží se k tomuto postavení dělnictva zeměděl- ského ještě krutý útisk a pronásledování pro odchylné politické přesvědčení, to prokázáno bylo uveřejněním vzájemných smluv, jaké sdě- lávali příslušníci strany agrární a které plně od- povídají době roboty, v níž dříve sedláci sami se nacházeli. Proto není možno očekávati, že v den1. května odpočívati bude zemědělské dělnictvo na statcích knížete Švarcenberka a jiných a že bude spolu s námi na manifestacích pěti veleb- nou hymnu práce... Tato povinnost náleží děl- nictvu průmyslovému, našim domkářům a cha- lupníkům, kteří sice také těžko jednoho dne roce postrádají, ale přece jen v takovém pod- ručí a odvislosti nežijí, aby jim mohla býti naše manifestace májová lhostejnou. Pocit solidarity a mohutné vnitřní spoko- jenosti a síly, jakou pociťuje organisovaný a u- vědomělý dělník v den 1. května, nemůže mu nikdy nahraditi několik církevních svátků, jež pro dělníka nemohou míti toho významu politi- ckého, hospodářského a kulturního, jako náš svátek májový bez souhlasu církevních hodno- stářů a velebného zvuku varhan- Stojíme-li dnes blíže u cíle, můžeme hlavní zásluhu o to přičísti naší májové oslavě. Přes dvacet roků vždy v určitý den hřměli jsme bo- hatým tohoto světa mohutným refrainem do uší naše oprávněné požadavky. To, co zdálo se na- šim starým soudruhům, kteří ještě mezi námi žijí, v prvé době májové oslavy přímo utopií, v tom dnes žijeme a těšíme se tomu jako sku- tečnosti. Byly to krvavé boje politické, než do sáhli jsme rovnosti občanské a spousta perse kuce přešla přes hlavy našich sešedivělých ve- teránů . Všeobecné právo hlasovací dobyto do rady říšské a další úkoly vniknouti do zemského sně- mu a obecních zastupitelstev leží ještě před

námi. Též dosud marně zápasíme za poskytnutí politické rovnocennosti našim ženám, jimž toto právo plně náleží. Politická rovnocennost nemá větších odpůrců na venkově než u několika zbo- hatlých jedinců, kteří nachází se u kormidla obecní správy našich obcí. Tam odsud vyvírá krajní zášť proti dělnému lidu, který domáhá se zastoupení v obci. To děje se hlavně v době klidu, kdy nehrozí nebezpečí nových voleb. Při zápasu minulého roku neměli agrárníci odvahu postaviti se proti všeob. právu hlasovacímu. naopak před voličstvem si hráli na veliké de- mokraty a zastance politické rovnocennosti. By- lo potřebí několikráte odhrnouti clonu a ne- chati nahlédnouti do nitra těchto politických kejklířů a komediantů... Pak teprve promluvili a přiznali barvu.

Dnes opětně za součinnosti šlechty a pru- myslníků chtí připraviti dělnictvo o výhody, ja- ké ve skrovné míře vláda sama zřízením zájmo- é kurie dělnické ve svoji předloze poskytuje. Bude potřebí státi pozorně na stráži, aby úto- ky těchto přítelíčků lidu dělného byly odraženy U příležitosti májové oslavy budeme tak konstatovati naše úspěchy hospodářského boje v otázce docílení zkrácení doby pracovní na S hodin denně. Když u příležitosti první májo- vé oslavy požadavek tento byl vztyčen, smáli se z plných plic nepřátelé a upíři dělného lidu že vztyčujeme něco, co jest pouze jakousi vo- lavkou a nikdy nebude realisováno. A dnes po 20 letech s potěšením vidíme, že stojíme v mno- hých odborech takřka před branami rozluštění této otázky a jiné odbory že se již tomuto po- žadavku těší, neboť pocítily také, jaký hospo- dářský a kulturní význam pro dělnictvo v době technických vynálezů a strojní dokonalosti tato otázka v sobě chová.

Jen dělnictvo zemědělské dosud sevřeno jest dlouhou dobou pracovní 15—18 hodin denně. Kdy i pro něj zasvitne záblesk lepších a šťast- nějších dob, kdy i ono setřese se sebe okovy těžké a chmurné poroby, aby poznalo krásu svého vlastního života? Marně bude dělnictvo čekati, nebude-li svoji záchranu spatřovati v or- ganisaci a vzájemné solidaritě.. V den 1. května připomeneme opět důraz- ně požadavek pracujících tříd v otázce starob- ního a invalidního pojištění. Víme dnes pevně a určitě, že strana agrární jakož i zástupci průmyslníků z důvodů malicherných brání ry- chlému provedení této otázky a řídí se zása- dou, pro pracující liď jest vždycky času dost. Vydržel to již tak dlouho bez pojišťování, at čeká tedy dál... Jim jest milejším opatření ne- patrné mnohdy subvence na výchovu skotu, než zaopatření starého dělníka na sklonku jeho ži- vota... Toho si musí býti kruhy dělného lidu vědomy, že bez důrazného hlasu nedostane se jim ničeho a proto nutno každého zástupce,

jenž ve volbách měl po ruce tolik slibů pro všechny vrstvy, hnáti ku zodpovědnosti Letošního roku vzpomeneme také i v otázce národnostní těch, kdož v těžkých dobách vrá- želi klín v naše řady a za mrzký žold konali službu biřičů odpůrcům národnostní samostat- nosti v rámci našich odborových organisací Dějiny našeho hnutí zaznamenají činy takový- chto Milotů, kteří sice nadělali naší věci mnoho škod, ale vývoj věcí tím nezastavili, naopak vy- rušili řadu těch soudruhů, kteří domnívali se, že ti, kdož hájí právo českého dělníka na samo- statnost, činí tak z důvodů nekalých a sobe- ckých.. Na bojišti padají již jen poslední zbytky vojů, které byly najaty ku zdolání českého so- ciálně demokratického dělnictva a vítězství kloní se na stranu těch, kteří na Kodaňském sjezdu prohlašováni za zrádce socialistických zásad Útraty boje zaplatí sice zdánlivě německé děl- nictvo, ve skutečnosti však zaplatilo náklady ty dělnictvo české... Proto jest pro nás v tomto boji tolik hořkosti, že utloukáme za vlastní pe- níze sami sebe a že v českém člověku ozve se taková ponížená a bídácká duše. Letošní první květen po veškerých událo- stech jdeme dále do boje za světový mír ná- rodů. Žádáme pro sebe plnou samostatnost, jako postavíme se stejně vedle německého, francouz- ského i anglického dělníka tam, kde bude se jednati o odražení válečného nebezpečí a běsně a kde věc proletariátu nacházeti se bude v ne- bezpečí. Heslo Marxovo: „Proletáři všech zemí spojte se!“ nespatřujeme v tom, když jeden národ bude moci vládnouti současně nad několika jinými národy, nýbrž právě v jeho nejširší podstatě národnostní i mravní, aby činnost tato podložena byla nejprve vlastní samostatností každého i toho nejmenšího národa, který vlastní svoji kulturu a miluje svůj jazyk . Vzpomeneme také tisku, toho činitele, který jest tak skromným a bude státi snad v ústraní. ale vykonal vlastně všecku tu těžkou kulturní a uvědomovací práci. Rozhazujme tyto rudé kvě- ty dál do zapadlých chýžek našeho venkova. Jděme tam, kde vás ještě neznají a rozhazujte naše rudé kvítí všem, kdož s námi cítí a touží po lidskosti a osvobození!

F. Z

Krásná svoboda, kde proletáři nezbývá jiné volby, nežli podepsati podmínky, které mu dává buržoasie, nebo — vyhladovět, zmrznout, uložit se nahý ke zvěři lesní! Krásná „náhrada“, jejíž obnos je zcela na libovůli buržoasie! —A je-li proletář takovým pošetilcem, že raději chce vyhladovět, než aby podvolil se „slušným“ ná- vrhům buržoů, svých přirozených představených nuže, snadno se najde jiný, na světě je dosti proletářů, a nejsou všichni tak pošetilí, nedá- vají všichni přednost smrti přeď životem. (Postavení pracujících tříď v Anglii, r. 1845.)

BESÍDKA.

Psohlavci. Zpěvohra o šesti obrazech Šípek. Hudbu složil Karel Kovařovic K slavnostnímu představení v předvečer I. května 1912 v městském divadle v Č. Budějovicích. Několik poznámek k ději. Od věků byli Chodové strážci západního po- mezí českého. Dějiny jejich roztroušeny jsou pasem asi šest mil dlouhým podél hranic při přechodech a důležitých stezkách. V čas nepřá- telských vpádů stezky ty hájili, bojujíce ve všech bitvách, které v jejich okresu svedeny byly. Za dob pokojných hájili pomezní hvozd. Na stráž- ných pochůzkách ozbrojeni byli holí vysokou kovanou, dole opatřenou ostrým bodcem, nahoře sekerkou s palcátkem. Takovou hůl nazývali čakanem. Průvodci jejich na hlídkách byli velicí a silní psové. Psí hlavu, symbol ostraži- tosti, v erbu na praporu měli, odtud přezdívka jejich Psohlavci. Když král český jejich kon- činami se ubíral, vítali jej ve zbrani a pod pra- porem, uctili jej soudkem medu a jako čestná stráž horami jej provázeli. Byli odjak živa lidem svobodným, podáni jsou- ce toliko samému králi. V území jejich nesměl še žádný šlechtic zakoupiti. Robot nekonali, lesů, jež chránili, směli volně užívati.

Napsal k.

Měli vlastní soud práva chodovského. Za- sedal každé čtvrté neděle v zámku čili hradu jejich v Domažlicích. Skládal se z rychtáře cho- ďovského, ustanoveného vládou královskou, a z rychtářů vesnic chodských. Tam chovala svůj prapor, pečeť a privilegia, jež jim udělili Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV., Jiří Po- děbradský, Vladislav Jagellonský, Ferdinand I., Maxmilián II., Rudolf II. a Matyáš. Naposledy konali Chodové službu svou r. 1620 za Fridricha, zimního krále. V konfiskacích po bitvě bělohorské r. 1621 postoupeni byli Chodové zápisem Karla z Lich- tenšteina Volfovi Lamingerovi, jemuž o devět let později prodáni jsou v úplný dědičný ma- jetek. Chodové hájili své samostatnosti, vedli při skrze své prokurátory, která táhla se přes še- desát let. Časem svitla jim jiskra naděje u ví- deňského dvora, než posléze syn Lamingerův Maxmilián při vyhrál. Chodům dodán rozsudek, privilegia jejich že jsou neplatna a jim samým že se pod přísnými tresty ukládá perpetuum silentium! To bylo r. 1668. Skutečně v Chodsku zavládlo ticho, které nebylo přerušeno ani r. 1680, kdy strhlo se po království povstání selské. Ale v r. 1695, když Lomikar pátrati dal po privilegiích ukrývaných po dědinách chodských, zvedli se Chodové ke vzpouře poznovu a na- posledy. (Stručný výtah z Jiráskova historického uvedení k románu.)

Jednání prvni.

Je den masopustních ostatků. Na statku oujezdského sedláka Jana Sladkého, jemuž po jménu usedlosti Kozina říkají, stavuje se dudák Jiskra Řehůřek a je překvapen, že druha svého, mladého hospodáře, v zádumčivém rozpoložení mysle nachází. Kozina vyjeví příteli svůj trud. Předešlého večera pozdě za tmy vešli do statku dva chodští rychtářové, zamířili na výměnek k matce Kozinově a k uschování jí odevzdali ko- vanou truhlici s listinami privilegií, které Cho- dům králové čeští prodlením věků byli udělili. V sednici hospodářově se pozdní hosté ani ne- stavili. A to Kozinu těžce dojalo. Stopoval rych- táře až k oknu výměnku, tam skrytě sledoval jejich konání a zároveň vyslechl, že k němu tů- věry nemají pro jeho nestatečnost, že z lásky k ženě srdce své věci chodské odcizil. Ten roz- por v svědomí mu již dávno hlodá. Zrodil sea vyrostl v chodských tradicích. Otec jeho rych- tářství složil, jen aby stýkati se nemusil s ne- náviděnou vrchností. Otcův odpor k samozva- nému panstvu přešel na syna. Zasvěcoval se myšlénce zápasu o ztracenou volnost, když se však oženil, ochably tužby a zájem veřejnosti obětován byl péči o rodinu. Žena mu srdce vzala, říká o něm matka, která pro to odpad- lictví naň nevraží. Tajnou návštěvou rychtářů hlod výčitky v prsou Kozinových oživl. Dudák pro útěchu vykládá, že na výměnku bezpečněji bude chodský poklad skryt před špehýři pan-

ag a

dělnické prádlo, stálé novinky nákrčníků, veškeré přípravy pro švadleny, krajky, stuhy atd. nejlevněji nakoupítes u firmy

České Budějovice Uo Divadelní ul. č.3