Vyeháu každý deo «almo v nedéli л svátek« f ředpláol se v administraci Oaaravni nilo« Cia. ibom-ii. » Praxe: poílou: .... — il. 90 kr. 1 cl- 'cb kr. itcrtletné 2 t 70 „ 3 » 76 , yahetn« ... & . 40 , 7 , &0 , celoročne .. 10 „ 80 , 15 , — , Jednotlivá čísla po 4 kr. Zadontfonl do doma méeKné 10 kr.

čiel« 152.

CTRfTR

\ Praze, v pálek dne 6 července

DOFMN Y trnnkovené a podrpaauč přijímá

v Ostrovní nlioi č. 1508 П. Rukopisův nevracíme s nepodepanných nedbáme HEKLA Hl AGU nesapečeténé poiýliny budtet ne Iren* kovány. Inieráty počitimo co nojlovsijl.

Itočník XT.

Oprava řádn čeledniho. i. — K. — Příštím týdnem nastanou na mnohých v Čechách místech ž n é. Co žně v ohledu národohospodářském znamenají, netřeba tu doličovati. Na žně těší se ho apodář, těší se hospodyně, těší se věřite i dlažník, těší se obchodník, těší se konečně i finanční ministr. — Až po žních zaplatím­ ! až po žních koupím vám děti na nové šaty, až po žních pořídí se to a ono do hospodářství. To boží požehnání na polích jest oče kávánim všech tříd obyvatelstva. Peníze nerostou a roste zlatý klas. Zlata a stříbra ze země dobývá se velmi málo, dnes by to sotva stačilo fotografům na obrázky. Národní majetek nevzrůstá tedy dobýváním zlaté rudy, nevzrůstá rukodílným zbozím v továrnách, vzrůstá toliko ze země v podobě obilí, v podobě úrody zemské. Poznenáhla všechny spořitelny a záložny do posledního krejcaru a to v době velmi krátké — snad za jediný rok — by se vyčerpaly,­ kdyby nebylo úrody zemské. To várny by přestaly pracovali, dílny řemeslníka­ by oněměly bez úrody zemské. Oči všech vrstev hledí v této chvíli na rolníka. A rolník jako kněz všech ostatních zvedá očí svých к nebesům a opakuje si slova žalmisty: oči všech v Tebe doufají Hospodine a Ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný. Otvíráš ruku svou: a naplňuješ všelikého živočicha­ požehnáním. Každoroční žně od nepamětných časů u všech rolnických národů prací byly posvátnou,­ kteráž veřejnou bohoslužbou slavně se začínala i končila. . V našem manšestrském, mamonářském věku, náboženský ráz žní téměř na dobro se setřel. Žně dnes odbývají se továrničky. Velkostatkář najme si z jižních Čech kopu dělníků a malostatkář hledí dílem domácími dílem i přespdluími dělníky pracovní síly v čas žní si zabezpečili. Kdo poměry venkovské zná, ví dobře, jakým ubohým týraným tvorem v čas žní bývá hospodář. Dnes na venku panuje hnusná až i o táže, výdělkářství s dělníky, což příklady ihned doložíme. V Žatecku, této obilní komoře království­ českého, správce některého dvoru knížete Švarcenberka objedná si z jižních Čech na cely čas žní hejno dělníků. Pošle jim peníze na cestu, dá je z nejbližší sta-

již napřed, nebo teprv po příjezdu. Vedle panského dvoru jest kobylkář, bud majitel, aneb nájemník menšího statku, kterýž ho spodaří divoce, hospodaří totiž z loupeže dělníků. Blíže každého dvoru zahnízdí se totiž bud křtěný, neb nekřtěný agent, čili lifrant dělníků hospodářům. Síly domácí jsou více méně rolníkům zadány, od nichžto po cely rok závisí. Tomuto lifrantovi řekne kobylkář : potřebuju tolik a tolik dělníků za každou cenu, dostanete za každou hlavu 60 krejcarů provise. Lifrant odejde. Začne jako vlk po příkopech, aby ho šafař neviděl, plíziti se к dělníkům opodál na polích pracujícím.­ Rozpřede s jedním i druhým ho- vor, vyptá se : mnobo li máte mzdy atd. — Vy blázni, já vám povím o práci, kde si vy deláte jednou tolik. Ti páni vás obalamutili­ 1 — Téhož ještě dne к večeru vyšlou dělníci ku př. ke správci deputaci s důtkli- vou žádostí, aby se jim tolik a tolik přidalo,­ sice — — — správec po delším se rozmýšlení a nahlížení do prelimináře uvo Ittje se sice něco přidali, ne ale tolik, co by chtěli, jelikož by dělníkům musil ze své kapsy dopláceti. Nastane v nej pilnější práci stávka Totéž opakuje se i na menších statcích I zde panuje v čas žní až io táže se sílami dělnickými. Nesvědomitý, úskočný soused, kterýž po cely rok s čeládkou zle a nepoctivé­ zachází, v čas žní slibuje hory doly. Z domácích vsedne mu sotva kdo ua lep. Avšak přespolní dělník myslí si: kdo dávíce, tomu budu dělali. Téměř všichni tací bébouni, kteříž pro krejcar větší mzdy ze dvora do dvora a ze statku do statku přebíhají, bývají hanebné zklamáni. Nepoctivý soused platí nice o něco málo více, za to ale dělníky ve dne v noci dře, na mzdě jim utrhuje, kořalkou­ je otravuje atd Této hnusné ažiotáži, tomuto přeplácení A přebíhání dělníků mělo by přísnějšími záhony­ zemskými přítrž se učinili. Kdož by komu buď přímo sám, neb skrze agenta v čas žní dělníky odluzoval, měl by přísně býti trestán a nejen on, nýbrž i od- louzení dělníci. Touto ažiotáži zne*

mravňuje se hospodářské dělnictvo, tak chce oitonzeti nejen před veškerým náro- : věda nepovzneee člověka do té výše, kde hotov Přede žněmi i domácí čeládka začíná dělali dem, ale i před cuinon. Že snad chcete se jest položili iivot za idea nijakou, za povin- nesmírné pretense, jc vzpůrná а перо- ozvali? Pro vše na světě nečiňte tobol Cošjnoit, čest nebo z&jem otčiny. К toma vede celé slušná. Při každé sebe menší příležitosti vy- nečetli jité již v prvním čísle na mnoha rol* vychováni člověka. Nejson to nčitelé, nýbrž hodí hospodáři na mísu : a já tu nemusím stech o jeho zbraních jako je kriminál, trestat býti, já se nedám sekýrovat a ubohý soud atd. Kdo jen slávko prý proti němu hospodář musí hrýzti v sobé žluč a býti tr- j řekne, toho prý ihned dá zavřití, pálivým, snášelivým jako svátý mučeník. Náš i Pro does končíme ne snad ze strachu před dosavadní čelední řád velmi jest nedosta-1 těmito strašáky, ale že chceme se co nejdříve tečný. i vráiiti к této véci a náležité posvítili na stra- Tak zvaná čtrnáctidenní výpovědní lhůta šidlo, neprospívá mu ani dost málo. Ba vímej Ka konci pak tiieme se, pane Králi Vás dost příkladů, že často i sami místní před- — a nikoliv českého učitelstva, в kterým a ve stavení sousedům čeládku v čas žní odluzo-i jména jehož tak rád rolovlte, — je tohle to vali. Kdož pak s takým bude se hned sou-; Vaše jednáni „mravně-náboženské* či „ná- diti! To svobodné stěhování dělníků divná*hoženeko-aravné?“ Že je paedagogické

kvítka vyhání. Na podzim a v zimě dělník od kamen hospodáře by se ani nehnul, tu zdá se, jakoby ku kamnům přimrzl, avšak sotva­ že přijde jaro a dokonce v čas žní, tu mu to stěhování vjíždí do všech žil, tu jej to všudež píchá a mrzí, tu zdá se, jakoby v ží lách místo krve rtut měl. Tato bezmezná konkurence se sílami dělnickými­ v čas žní jest pro rolníka z á h u b n a a pro čeládku znemravňující a tuto konkurenci měl by sněm zemský vhodnými zákony zamezili, a nelze-li zamezili, aspoň vydatné obmeziti.

(ovšem tolika dio té Vaši paedag g ky.) vime, něhot­ o tom svědči ten nový list Vai.

Z venkova. (P. d. „Č.“) (Straší.) Kdo ? Kde ? lnu pan Král, řidiči očitel v Praze, vzdaný místopředseda „Ústř. Matice“, odstoupený redaktor ,Posla z Badče, vůdce bez- konfessijnlcb, bez armády atd. atd. počal tyto dny vydávati nový týdenník paedag gický (?) pro vlastenecké (!) učitelstvo zvaný „U č i tel- ské Novin yB. Nikterak bychom se nezmínili o tomto novém časopise, hdjby byl p. redaktor nebyl oblékl se v poslední plášt ze své bý valé bohaté šatnice, v plášt předsedy „Ústředního spolku jednot učili­ 1 e k ý c h* za tlm účelem, aby do kalužiny, v niž ss po krk boři, vtáhl to učitelstvo české, které jej odělo tímto pláitěm. Opravdu pekná špekulace 1 Leč ze srdce litnjeme p Krále, že tentokrát asi nezdař! se mn jebo spekulativní výpočet. Natřel jej sice silné pozlátkem, ale uvnitř je plno hniloby a pachu. Jsme pevné přesvědčeni, že i ta hrstka učitelstva, kteroa druhdy tak slavnostně vodil jako stafáž ve pro spěch svých osoboich chontek za sebou, vice vodil­ se nedá, ale že konečné prohlédli všichni svého „vůdce". Yždyt ze všech stran ozývají se

hlasové: To je ten náš předseda „Ostř. spolku nice odvézti a smluví se s nimi o mzdu bud jednot ač.“, který zbavuje nás mnžů o národ a

védu zasloužilých, který neš:ltl se proloženým plamem vydávat! lež za svoji obhajovael pravda, který — — atd. Auo jest posud předsedou „Ústř. spolku jednot cč.“ a lyto dny počíná к tomu ke všemn jako takový fedrovati Vám svůj nový orgán, který neni ničim jiným, než jeho osobní, jebo vlastni polemikou, který slonžiti má mn za veslařskou tyč z bahna a kalu. v nějž se tak šeredným spůsobem dostal. Vy mu máte za těžce vydělaný peníz konpiti to jeho veslo, na Vás počítá, že mn pomůžete z té smrduté kaše. Slibnje Vám, ze svého .šlechetného srdce", že bode opět králem, vůdcem, praporečníkem mravní neporoienosti (počítá se do toho také denuciantstvl ?), volá Vás do zbraně, abyste jej vysekali. A abyste neřekli, že neod- měnnje žoldnéřův svých, slibuje Vám napřed, že zle bude toho trestali, kdo úplatky dosáhne mista jakož i toho, kdo Vám za těmito podlými podmínkami místa dá. Aj, hleďme, kterak sám předseda „(Mř. spolku jednot uč.“ vytrubuje na polnice a tluče na veliký hoben o Vás, že prý si tu a tam kupujete místa (!) A takových případů dle p. Krále musi býti bodně hostě, (?!) vždy £ za lim účelem potřeb! jest založili nový časopis ! Kterak pro Bůb bude sonditi o Vás, o Vaši „poctivosti,“ o Vašem charakteru cizina, svět, když tohle mlnvi o Vás předseda Váši A co ještě horšího! Med Vámi, slyšíte?­ Vámi učiteli, kteří máte národa odcho- vati ryži charaktery, prý (??) jest jistá strana, která nepoctivost v ochranu bére. Tak Vy tak? Že Vám ilač při těchto nařknutích kypí? К čemn? Vždyt povídá to o Vás Váš předseda. Pěkného to máte předsedal Kdybychom neznali jebo „šlechetné srdce“ skrz na skrs, snad pozastavili bychom ae ntd těmito ntrhačnými slovy, nsd těmito slinami, které Vám tak veřijoé sa Vaše penise (ač bodete-li Jeho orgán odbirati, o černi velmi pocbybajeme), ve tváře plnými ústy cbrlf. Než daleko to budiž násl Vždyt poznali jsme Vás a dobře dovedsme náležitý rozdíl činili mesi Vámi a jim. Věra lito nám Vás, že v lůně Vašem,­ na Vašich vlastních ňadrech vyhřál se ten, jenž dnes na Vás takovon hana chrli, který Vás

vychovatelé, kteří naše bitvy vyhráli. Stav vy- chovatelský to je, který po 60 let národ к tělesné­ statnosti a duševní bystrosti, к pořádku, к věrnosti, poslušnosti, lásce к vlasti a zmaži- losti odchoval.“ A kdož jest vychovatelem mládeže,­ než rodiče a cirkev, později pak život vezdejší­ či společnost lidská? — Jest tndli na čase, aby i práv rodičů a církve při sděláváni zákonů se náležité šetřilo.

Český sněm. (Schůze první )

Paběrky. —к. V Berlině událo se v měsíci červnu 52 samovrážd, a to 16 oběšením, 14 otrávením,­ 19 otopením, 2 bodnutím, 1 zastřelením­ a 1 zardoušením. 37 samovrážd je dokonaných­ ; 16 samovrahů zachováno tudíž naživu. Průměrem přijdou na 1 den skoro dvě samovraždy­ v Berlině. Samovražedná epidemie ее v německých velkoměstech vůbec vzmáhá. — „Beri. Tagblatt“ nvádl nynější horka za došla- tečnen příčinu samovraždy u nervosulch lidi. Což by měli dělat citliví Habešané a Nubiané ? Dle „Beri. Tagblattu“ by se tam v letě dobrá polovice obyvatelstva měla pobit. Hnedle budem horši než rozmazlené děti. V Norvéžsbu kolem města Hardangru nesmi­ se dříve děvčata vdáli, pokud neumí dobře příst i, plésti a péci. Proto též každé 161eté děvče tam umí již výborně len spřádali, punčochy plésti, chléb péci a j. Jak znamenitý to národní předpis. U nás by podobného neškodilo, nebot mnohé naše „slečny“ sotva že naučily se na vysokých podpadeleh chodit, bodně ie nplnat a několik druhů tanců znát, — sotva že nměji se ' do novomódních tretek obléci, již pospíchají ku vdavkám Potom se divme, že se jich tak málo vdá a ie tolik je nešťastných manželů. Protestantští nčitelé v středním­ Porýnskn obdrželi dvoudenní dovolenou, aby se súčastnili misie v Krauznachu. Aby tak katolickým učitelům tam i a nás dovoleno bylo jiti na misii ; byl by to křik sodomských od liberálů.­ Na říšském sněmn německém mluvil v letošní­ saisoně poslanec Eugen Richter 350krát a Windthorst 198k r á t. Wíndthorstovy řeči rozsahem a promyšlenosti svou opravdu vzbuzuji­ podiv. V mnichovském dvorním divadle zpíval slavný operní zpěvák Vcgel „Octavia“ v „Don Juanu“. Publikum silně aplaudovalo. Vzdor torna trval solový tleskot v parketo vždy déle než se všech stran tribun. — Po vzbudilo pozornost mezi obecenstvem. Po každé znamenité­ partii „Octavia“ vyskočil bělovlasý kmet, nedaleko před jevištěm v přízemi sedlci v dlouhém­ šosatém kabátě a s černým šátkem na krká a tleskal o přítrž svýma kostnatýma rn-

Slavnan mši sv., již zahájeno bylo zasedáni nového sněmu českého, četl vdp. kanovník metropolu!­ kapituly, vdp. Hora za asistence farního­ duchovenstva. Před bodovou sněmovní postavila se setnina pražských ostrostřelců в praporem a hudbon. Po mši sv. počala se sněmovna plnili a starší poslanci zasedali na předešlá místa svá, kdežto poslanci noví obsadili místa vystouplých. Schůze zahájena byla o 12. bod. mlstodr- žitelem bar. Krausem, jenž oslovil sněmovna takto (česky) : „Slavný sněme! Jeho cle. a král. apoštolské­ Veličenstvo ráčilo nejvyšším rozhodnotim, daným dne 4. čertence t. r, nejmibstivějijmenovali­ Jeho Jasnost Jiřího knížete z Lobkovic nejvyšším maršálkem zemským království českého­ a p Antonína Walderta, doktora veškerých­ práv, náměstkem jeho v řízeni anému zemského.­ Mám čest slavnému suému představili­ pány v hodnosti jich a žádám je, aby na křesla svá zasedli a v úrad svůj se zavázali. Žádám Vaši Jasnost, abyste slib předepsaný složil.“ Po tomto osloveni křičí Němci: Německy: (Deutsch !) Mistodržitel však voláni toho nedbá a přijímá­ «lib zemského maršálka, kn. J. Lobkovice a náměstka jeho. Na to promlnvil kníže Jiří Lobkovic česky : „Slavný sněme ! Jeho Veličenstvo nejmilo- stivějši císař a král náš ráčil mne povolali na křeslo předsedy tohoto slavného sněmn a svěřili mně čestnou úlohu, bych řídil jebo porady v nastávajícím­ zasedáni. Jsa prodebnot nejoddanějii vděčnosti za milostivé vyznamenáni, které se mně dostalo, cltlm zároveň v plné míře tíži úlohy, na má bedra tlm vložené. Známt zajisté­ zodpovědnost, která nyni na mně spočívá, vimt předobře, jaké obtíže в tímto úřadem jsou ■pojeny. Nemohl bych se toho nadití, že dostojím požadavkům úřadn svého v oné míře, jakou netoliko­ sl. sněm od svého předsedy očekávali jest oprávněn, kteroa i sám nntnoa býti uznávám­ ; kdybych pevně nedoufal, že veškeři členově­ tohoto slav. sněmn nehledě к stranám, ka kterým se přiznávají, n vykonáváni mébo úřadn mne podporovali bndon. Jest mi dostatečná ziámo, že slovo předsedy každého sboro jest malomocné, jest li nenajde náležité ozvěny ve sborn samém. Pánové ! Neráčte očekávali, že

kama, volaje : „Bravo ! bravo ! mein Heinz !“ Ani laskavým, odmítavým úsměvem pěveckého j o spůsobn, jakým minim řlditi jednáni tohoto hrdiny nedal se odstrašiti. Každý byl zvědav, j slav. sněmn, mnobo slibů přednese ; účastním se kdo je ten neobyčejný divadla host. Konečné:již do:ti dlonbo činnosti a veřejném životě a se to dověděli. Bjl to farář z vesničky Tatzingu J nejsem nováčkem v předsedáni sborů, ve bte- n jezera Staubergerského, kterýž malého ,Jin- rých strany daleko se rozcházejí. Jednáni mé dřieba Vcgia nčit zpěvu při varhanách v taměj-iv tomto sboru jest známo a jest podrobeno šlm kostelíčka a velkými prosbami slavného teď úaodku všeho obecenstva. Tolik ale moha tvr- pěvce-žába dal se pehnooti к tomu, že navštívil diti, že — aniž by mi to bylo vykládáno zrn také opem v Mnichově, „čertův chlap“, říká- neakrovnost — nikdy nikdo mi nevytýkal, že val již tehdá pan farář, když Jindřišek rozvinul bych se byl kdy zúmyslně provinil proti spra- svůj mocny hlas na kůru. Ко cti slonžl slav- vedlnosti, přikázané předsedovi každého shora nému pěvci že nezapomněl na svého prvního (výborné !) a proto nezdráhám ie vynéeti snai- nčitele-kněze. ' non žádost к slav. snéma, aby — ač jsem byl V debatě pruské sněmovny o ško- jemu určen za předseda milostivým rozkazem lách, zejména o návštěvě školy povědělo se mocnářovým — snem ráčil se mému řízeni pod- mnohé jadrné slovíčko, jež ozvak oacbázi ze- robili tak jako bych byl jeho důvěrou na toto jména v cindšlch hrajich Německa, ba i n nás. místo povolán. (Německy:) Slavný sněme! Slova Windthcratova byrokratům namířená, jimiž Bndit mi dovoleno pozdravili členy slav sněmn dl, že nevédt ani, co na lido cbtéji, došia po- království Českého, kterýž byl do tvého zákon- tvrzenl mnohými stesky Vestfálska. Píše se od- nitého shromáždiště svolán a jehož jest úlohou, tamtud, ie maozl rodiče raději na obci pracuji aby konal povinnosti jemu vyměřené. Dovoltež aneb pokutu platí, než by dítě své v mrazu a mi vyslovili naději, že sněm oddá se svým po- závějlcb sněhových na hodinu až dvě bediny vinnostem в onou snahou, již země od svého dlouhé cestě do školy nebezpečí života vysa- zastupitelstva očekává a že členové téhož dědili.­ Mno/1 raději pokuta platí, než by maličké vedou tobo, aby konali porady své a onou klid- dítě doma bez opatrováni zanechdi. Svlzelů noeti a rozvahou, jež zárukou jest zdaru u kletích­ chudého lidu neznají, necítí páni za stol- ráž i podali může důkaz, že, ačkoli .ástupcové kem řečnickým. Ti máji na mysli jen své od této země к dvěma různým kmenům náleží a hlavy až к patě do teplých šatů nadité děti, dvěma různými jazyky mluví, přece nezapomněli všemi potřebami školními jakož i žalúdkovými к blabu země u svorné práci spolapůsobiti. ▲ náležité zaopatřené. Že škola sama děti ne- podaři-li se nim podali tento důkat, tu vyho- vyebovává a ie Udii tak hrozným neštěstím to víme tlm zároveň úkolu, jenž sněmu neni »ice není, kdyt dítě některý den školy z př.činy předepsán zřízením zemským, jehož splněni ule podstatné vynechá, to stvrdil i sám vojevůdce v celé zemi z touhou se očekává. Umíněni Moltke v říšském iněmé r. 1874, řka: „Pravilo protiv, upevněni ziazke, vižletbo co nejúžeji oba ze, že nčitelé vyhráli naše bitvy. Pánové, pouhá kmeny tnto zemi obývejicl — tot cesta, po ali