cbiél го ток ti .Мнвав* nikteréai ivétOTéma teiopha, mýlil by м ; „Макав* ja výplodaa ail mladých, aorých, Jaiti nanbroaienýoh, Ja Mpoft dftkuem a n a b y. Nei aeii dlánky, Jai t „Мама* iteaa, Jiou aaobd nad mira prácni aaeieny, broaieoy a důkladné aeaUveny. PH- hladnime blila, jakýa apAtobem ia price ta ä ona alle do „Maiea" dentati a na avitio pfijltl. T kaldtfm seaiaáři ařlien apolek — fiter brainikd „SaiUovky" — a ten ve «chAilch pfi- jlBi price jednotlivých údů. TM oenioM přečtoa priei a roeeoadt hlaay, hodna-li, by ve apolke veřejné byla pNiteaa MU nic. - Nejlepil přečteni price poalioa teprvé do „Mnaea". Ba ani takto „Aředni* aaelani črta neai jeité tarnčeniho priva, io v čaaopiaa aveřejnéna bade a síleli na pořadateli, jak dle potřeby, véond ceny a anoistvl price nepořídí. Z toho vldéti, ie hned nijak! přilil slabí, chatrní­ věc na venek nepřijde. Minalý, 17tý ročník obsahuje 140 velikých atrinek, poptaných 80 přisplvately, vyplněných bdaněmi, povídkami a črtami vědeckými. Kaidý ělinek téměř počin! pěknon iniciálkou. Na prvé atrince vidět! podobiann nejd. biakapa brněn- akého a přlalainoa bianl. Pak nisledajt atHdavě blině, povídky, čtrty historické, člloky vědecké a sprivy a jednotlivých seminili. Hlavni sřetel brin pro atrinka vědeckou a ta nalésime čllnky s rotUčnýoh oborů na př. Kdy amřel sv. Method? — KřesCsnství a moderní­ svět — Obory pravdy. — Jak mocni jest modlitba dítek. — Aforismy. — O pHMnich čattých aoabojl nail doby. — Žalozpěvy Jere- miiie proroka. — Jak proipěěno spojovat! jemné aplioby a pevnoa vlil. — Něco o staroiitno- ■těch auyrakých a babylonských. — O povaae Vacka Kamenického. — O i baino ili bývalých .eeehl. — O nelogičnosti dlkaal materialistických.­ — Jaké dlieiitosti pro theologii jest filosole­ vůbec a av. Tornile sviliti. — Vzpomínka­ na Jana VIII. — Víra v neobyčejné úkasy a zjevy přírodní. — Daievni vskřlieai na Moravě.­ — Obraz P. Marie Pisecké. — Vsneieni nevěsta äalomonnovy phnž planí. — Pentatenoh ■amarltinský. — Qeniua Shakespearův. — Pa- mitnosti kliitera Vjiebrodakého atd. (Dok.)

Politický přehled domáci. V Prase, dne 17. srpna. Včera seily se sněmy tři nejmeníich rakouských­ zemí, totii gorický, istrijaký a vorarlberský. V tomto posledním přijde aa řada nitledkem známé petice téi prívodní nařízeni kn ikolni novelle, kteréžto okolnosti vláda snad poaiije, aby zřetelněji naznačila své ■tanovisko. — Rovně! i konservativni poslanci hornorakonitl odbývali před několika dny acklzi, v niž rokovali o notných krocích v téže sáležitoati. Jeden a kroků těchto, shledáváme­ nyní v „Linscr Voiksblattn*, jenž při- nižl avláitni vyjádřeni konservativníoh poslanci, jež nadepsáno jest voUčfim a stejné amýělejlclm. .Od té doby, co dán byl nový ikolni zákon, aeastaU jste se osývati proti němo" ; tak počin!­ dotýčný článek — .velkou řadou žádosti na Miskou radu i zemský sněm domáhali jste ae úaUovně směny v onom ustanoveni, jež ohrožuje­ náboženské vychováni mládeže, jež skracuje­ prifu rodiny a jel, jsouc nepraktické a natica­ poměřím nevyhovující, náklad na ěkoly svýiilo na nejvyiii míru. My vaši poslanci, podporovaU jame tyto vale prosby a stížnosti a židaU jsme odpomoci, čiat vašich oprávněných požadavků splněna byla zákonem se dne 8. května 1883. Zdá se vlak, jako by to málo, co zákonem­ tímto bylo vymoieno, opět mělo býti obmezováno. Radost nad potměním školní no- veUy strpčená byla úplně prohlášením průvodních­ nařízeni se dne 8. června 1883. Nepřátelské­ anahy, které za každou cenu chtěly zabránit!­ splněni našich přáni, dosáhly toho, le vý- uaam zákona — totii ulehčen! ve školských břemenech — byl úplně zmařen. Máme za svoji povinnost, na to vás upo- sorniti, že v průvodním nařízeni ze dne 8. června 1883 příkladem udané směny v příčině úlev, nejsou to jediné, co může býti dosáhnato, nýbrž ie aa sákladě žkolal noveUy může se žádati za dalekosáhleji! a našim poměrům vyhovující úlevy.* Na to mluví se o důležitosti akráoeni osmileté ikolni povinnosti na в roků, jakož i o škole nedělní a vyučováni polodenním a vyzývají­ se obce, aby dotyčné žádosti pomoci okrea- aich školních rad zadávaly k semaké školní radě. Ku konei praví se: „Yaši poslanci budou a celých aU svých vaše požadavky podporovati. Buďme! tedy svorní a roahodul a dosáhnem toho, co nám dle zákona náleží una což máme úplné oprávněné nároky. Z Fidili. Včera e II. bod. dopoL zahájena­ byla slavnostně královicem Rudolfem elektrická­ výstava. Ku alavnoati té dostavili ae též někteří členové císařského domu a velmi ■noků obecenstva. Kralevlc Rodolf uvítán byl národní hymnou rakouskou, načež je] předseda výstavního komitéts, baron Erlanger oslovil, dě- kuje mu za přijeti protektorátu výstavy. Královic­ odvětil na osloveni to dělil řeči, v niž se umínil o velké budoucnosti elektřiny. Na to prohlížel­ ai kralevie velmi důkladaě celou výstavu a pobyl ado po celé 3 hodiny. Же ZAhrebB. Předevčírem v noci opakovaly­ ae opětné protimaďarské výtržnosti. Včera dolil telegrafická t práva osnamaje stručně, Ie vojsko obsadilo nejdůleiitějll místa, totii fiaančoi tidltelstvt, nádraží, magistrátní budovu a polt- eujai úřad. Lid rozdělil se a vytloukl kanovníku Tehanovi, jakož 1 policejním úřadalkůa Vidoviči o Darkanovi okaa. O 10. a o 8. hod. shlukl ze lid před policejním Hditelstvem, odkud! se ro­

zešel, provolávaje finaačnimu radovi Davidovi .Perenti* Lid, jenž shlukl se před byty Živko- vlče, kardinála a před komisařstvím, byl vojska« rozptýlen. Stráž bezpečnosti odevsdána vládnímu komisaři Hervoitt. Pokaa o uspořádáni ovaee bánovi byl vojskom překažen. Nepokoje pominuly­ teprve o 3. hod. v noci. Proslýchá se, Ie v Horním Karlov ci byli při výtržnostech tři lidé zabiti. Zda a|aty dva uherské štíty a poraněni dva vojáci a jeden strážník.

Politický přehled zahraniční. V Prase, dne 17. srpna. Frano ie. Republikáni strhli ohlašující­ jásot nad svým vítězstvím při volbách generálních rad, o prostředcích, jimiž vítězství toho dosáhli, zachovávají visk největší mlčeni. .Rep. frsug.* spatřuje vžsk přece ve výsledku voleb těch „vítězství národní politiky*. Btď si, le tentokráte a snad i vlcekráte ještě výsledek .politice* této bnde příznivý, avšak přijde den, jenž bude žádati účet a známo, ie taký den spůsobil jii nejedné vládě francouzské náhlý pád. Rolnici, jak známo, byli dlouhou dobu nejvěrnéjilmi přívrženci císařství. Když však r. 1870 pocítili, jak toto, navsdor všem slibům, savinilo jich nouzi a válečně útrapy, obrátili pojednou a hlasovali pro JindHcha V., pro Orleanisty, pro fasi, pro liberálni i radikálni republiku,­ zkrátka pro vlečko, jen ne vice pro císařství. — Jména oněch dvou poslanců, již se dali podplatit! 16 000 fr., nejsou dosod známa, přes to, ie Boland slíbil, že je bnde v úterý jmenovali. Zdá se, Ie má Rochefort pravdo, tvrdě, Ie Jakási vylil osobnost* savázala mluvkovi Bolsndovi jazyk. Leč belgický dobrodruh­ Boland mluvil jii příliš, neili aby se s náhlým mlčením jeho veřejnost spokojils. Mošno, Ie celá aféra tato skončí před soudem, jenž Bolaudův jazyk opět „uvolni*. — Francouzský­ vyslanec n sv. Stolice odebral se ve středu do Parile, kdež, dle tvrzení „Monit. de Rome*, pobude asi 10 dni, načež se opět vrátí. ÖeroÄgHoi*». Za příčinou svého odjezdu do Gstihrudn vydal ve středu černohorský­ knlte Mikuláš černohorskému lidu toto prohlášeni­ : „Černohorci I Vydávám se na cesta, abych navštívil Jeho Veličenstvo sultána Abdula Hamida, panovníka sousedního otomanského císařství.­ Století chrabrých bojů mezi Černohorci a Turky ukončeno mírem na obon stranách žádoucím.­ Vzájemná úcta a přátelské poměry jsou to, kteréž pohnuly mne prvního mezi panovníky černohorskými k této návštěvě ve Stambuln. Naplněn­ pocity upřímné úcty a přátelství k Jeho Veličenstvu, podnikám tato cestu в vřelým přáním,­ aby zmíněné poměry přátelské se ustálily a aby černá Hora uživati mohla v klidném ros- voji svém ovoce sympatického přátelství sousedního­ státu po celé délce svých hranic. Pro krátkou­ dobu své cesty, na které mne Vaše věrnost a láska budon provázeli, svěřuji panpveickou moc .Její Výsosti kněžně Milené. Všemohoucí nechť chrání můj lid a moji stmi. Na Cetyni, 13. srpna 1883. Knlie Mikuláš.“ Egypt. Zprávy o stavu choler/ v Alexandrii­ znéji velmi nepříznivě. Počet nemocných stále vzrůstá. Počet mrtvých dne 15. srpna obnášel­ již 63. Z provincii trpí nqjvtce Garbieh a Ghsrkieh, kdei denně umírá cholerou 850 až 300 osob. Epidemie vrhla se a největší zuřivosti na kraje horního Egypta, kdei postiženo pět provincii a sice: Siut, Beni.uef, Minieb, Khene a Girgech. Osudné jest, ie se domorodci vzpírají­ proti všem zdravotním opatřením, jel ději se v jich prospěch. Značná srálka udála se v Alexandrii dne 13 t m. mezi domorodci a četnictvem,­ když toto chtělo zamesiti, aby dvě zemřelé­ ženy byly pohřbeny svými příbuznými. Ve tržíce té bylo mnoho osob i v řadách čet- niků tětce zraněno. Luza byla tentokráte opatřena­ zbraněmi a pod její ochranou mohli příbuzní­ obé lény pohřbili. Mnoho Evropanů prchá a Alexandrie, používajíce opětného zahájeni jízdy na železnici, do Kahýry, kdei cholera jii ustává. Řeka Nil rozproudila se velice a způsobila v Horaim Egyptě velkých škod. Kronika církevní. Po pdtadvaclti letech. (Dokončeni.) V devět hodin vyprosili si jubilanti audienci­ u Jeho Eminenci nejdůstojnějilho kardi- nála-arcibisknpa a před 35 lety svého svititele, který nás laskavě a milostivě při.al v stai, kde před 35 lety s námi novo:vécenci stoloval a naposledy se rozloučil. Stojíce v polokruhu, pozdravili jame nejdůstojnějiiho Arcipastýře ústy bystrického sekretáře vikariátniho dp. Josefa Melouua, jeni v krátké, ale jadrné latině, česky­ a německy procešené řeči vylíčil příčinu našeho pMchodn, vyjádřil vřelé naše a nelfčené diky a obnovil vlečky svaté sliby a ptlpovědi před 35 lety v ruce nejdůstojnějiiho ovětitele složené a spolu synovské blahopřáni k druho- tínám nejdůstojnějiiho Arcipastýře, připomínaje, že nám nebude možná ke dni 15. srpna opu- štítí stádce svá a osady. Co Jeho Eminenci odpověděl la ině, česky a německy, nepovíme, znělo by to jako samochvála a chlouba, doložíme­ toliko, Ie Arcipastýř byl patrné dojat a potěšen příchodem našim jiz dne 1. srpna, dokládaje,­ že nás dnes rád vidi, raději ne! dne 16. srpna o radostné jubilejní slavností své, kde by mu nemožno bylo otcovským slovem nás otloviti. Avšak synové nepřišli s prázdnem k Otci, pastýři přinesli Arcipastýři dary, zaslané monsignorem­ K Jánigem z posvátného Říma. Jest to starý a předoe krásný obrus Rodičky Boži

Nanebevsetl, malovaný na pergamenu v krásném dřevěném, perleti vykládaným rámci. Na sadní částí jest okras sv Jána Nepomackého, na-

touto dedlkael: Eminentissimo Domino Vriderloo Tit. S. Augustini 8. R. Ж. Cardinali Schwarzenberg ad 8. Joannis Nep. sepalchram gloriosum Quingua- genalia Sacerdotii agenti a Deo et Vlrglne in coelos assumpta, qui qainqae auto lustra in eadem 8. Metropolitana Ecclesia ab Eodem Eminentissimo s. Presbyteratus ordinem accepimus.­ Na to následuji podpisy 13 jabilantův dle abecedy a mezi nimi i podpis sasýlatele vzácného daru monsignora Jiniga, jenž zaslal darův vzácných celou řadu, sejména „slutou* medaili spolku sv. Jana Nep. v Římě zaraženého,­ v překrásném ponsdra, a obrazem ev. Jana a nápisem: „„Ab obtreatatoribus et eluvionibus nos praesta immunes,** t. j. od utrhačův a povodni­ zachovej nás prázdné a prosté a s touto dedlkaci : Pater Venerabilis Fiideriee Salve ab Virgine Kxaltata, Salve ab Joanni Nepomnceno, Auspicibus et testibus Sacerdotii Tui anni qeinqoagesimi ac per Te nostri vicesimi qeinti. Otče Ciihodný Bedřichu, pozdraven budiž od Panny nanebovzaté, posdraveu od Jana Ne- pomnekého, věštci a svědci kněžství Tvého leto- padesáte a skrze Tebe kněžství našeho let dvacetpět. Jest to medailka jediná vyilá a mincovny­ papežské. A nezapomenuv na svého Svititele,­ nesapomněl ani na své kollegy a podělil je podobnými, jen že stříbrnými medailkami, jež Jeho Eminenci v domácí kapli polehnul a posvětil a jubilantům na památka doručil. К madailce ovšem připojil i diplom bratrstva sv. Jana Nep. v Římě jak pro Jeho Eminenci, tak také pro každého jubilanta в doložením, že jako v Římě i nám volno nosit! medaili na fialové pentii na prsou. Avšak štědrost jubilanta v Římě monsignora Jániga byla nevyčerpatelná. Zaslaltě Jeho Eminenci­ Hymnus, složený na pocta sv. Jana Nep. svátým Otcem Benediktem XIV., k němuž řidi- tel školy gregoriánski v Římě Müller zvláštní nápěv složil, obohativ tou měrou cirkevní choral­ hudební novinkou, a známou básefi GOthovu o sv. Janu Nepomuckém, jii v hudbu uvedl Reinberger na poctn sv. Jana Nep. a již jste jii v „čechn* jednou uveřejnili. Dále poslal Jeho Eminenci fotografii svat. Jana Nepom. dle Tachgera в německou a vlašskou­ básni, a nákres nového oltáře sv. Jana Nepom., který monsig. Jáoig hodlá postaviti ve hrobce své v Římě a mimo to katdému jubilantovi­ fotografii nejstaršího obrazu sv. Václava v Římě z roku 1340 co důkas, ie v posvátném Římě cti se a oslav jl naši svati patronové češti,­ pod jejich jmenem a ochranou sakládaji se bratrstva a sasvécnjt Nejvyiilmu oltáře. Za četné­ dary zaslali vděčni jubilanti spoludruhu v Římě krátký telegram: Gratias agentes, omnia bona a Deo exoptantes, salutant jubilantem­ Fratres jubilantes I Diky činíce, vše dobré na Bohu iádajlee, pozdrav vskaznjl jubilanta bratM jubilanti. Jeho Eminenci s patrnou radosti přijal dary zaslané z posvátného Říma jubilantem a přinošené­ bratry jubilanty, ujišťuje je, ie příchod náš v den tento je mn milejil, nei-li v den Jeho kněžbkých drohotin, kde by nebylo mu možná věnovat! pozornost jako dnes svým milým synům. A my zajisté potěšeni laskavým slovem Ardpastýře Světitele a posilněni byvše, odcházeli­ jsme s týmiž posvátnými city a svátými úmysly a předsevzetími, jako před 35 lety; omládli jsme a okřáli na dnehu, netajíce si tího, že dobré a spasitelná jest, když synové a dělnici na roli Boll časem přivinou se k srdci Otce a Biskupa dui! nesmrtelných. A učinivše a vykonavše v den tak památný, co povinnost a srdce kásalo, před tváří Světitele Arcipastýře, nemohli jubilanti pominout! Jeho rádce a pomocníky­ ve správě arcidieeése a pozdravivše je v sici poradní, opětovali sliby své a předsevzetí, složené v ruce arcipastýře a přijali srdečné blahopřáni­ z úst veledůstojného kancléře kanovníka Hory. A dlouhé dopoledne uplynulo jako voda, tak rychle, jako těch 36 let a jil opět ten rychlý­ běh času pamatoval nás na — rozloučeni. Nei co medie si dáme na vzájem na památku, abychom na sebe nezapomínali, za sebe se vespolek­ modlili, druh druhu z paměti, mysli a srdce nevycházel a se nevytrácel? Obrazy pamatuji­ nás na svaté a světice, ba i na Boha a Matku Bolí. Nuže dobrá rada byla ihned na snadě a po ruce, a po návrhu jednoho z jabilantův a po přáni a za souhlasu všech směním hádavého,­ vynalézavého a důmyslného ducha lidského, dostane se všem účastníkům jubilejní radosti památky,­ fotografického skupeni, abychom tím spíše na sebe pamatovali a na milosti Pánem nám za celé čtvrt století prokázané. Jako láska nedostihla a nevyváiitelná Pána a Mistra shromáždila­ apoštoly u večeře, shromáždila nás láska­ bratrská ještě naposledy u atolu k společnému­ skrovnéma obědu. Došlotě blahopřáni od spolubratra křJovulka Schmause, po telegrafa poslané­ ae severské Moravy od Znojma a jiné blahopřáni od jubilantů téhož dne v Baděiovicteh své 361eté kněžské jubileum slavících s beslem : Vinculum charitatis nos conjangit t. j. svazek lásky nás spojuje. Dejf, Baže, aby tak vždycky a všade bylo, ta aciez ordinata brzo by přišla k mista I Dostaviltě ae upřímný bratr již se semináře důst. pan děkan čelákovický Jao Urban,­ aby bral podílu v jubilejní radosti bratři

o rok starfish. A než li и kdo nadál, uhodila hodina rozloučení. Zdaliž aa vždy? To je u Boha. Než-ll jsme se vlak roteili a bratrským pozdravem a políbením jako za časů prvních křesťanů se rotlouMII, slíbili jsme el, o prázdninách­ uavitěvovati vždy jednoho bratra a po pěti letech, dá-li Bůh a dopřeje-II tdravl, sejiti ae v plném a hojnějším jeité |OČta u dobrého a upřímného bratra Jubilanta, děkana Blanského ve Slaném. Zdař Bůh 1 * Pont na BUon Hora koaá se v neděli­ dne 19. srpna z hlav. chrámu sv. Mikoláie při ksždém počasí. Ráno o 8. hod. bude sloužena­ mše sv., po té o 7. hod. vyjde a téhož kostela slavnostní procesí, k němaž se ■ jednotlivých­ kostelů pražských průvody přidrafl, s duchovenstvem za společného zpěvu a slavného­ avonénl ku strahovské bráně. Po příchodu na Bílou Horu bude nejprve tichá mže av. v pražské kapli ta Bratrstvo sloužena Pak jest slavnostní kázaní o 10. hod. a zpívaná mže sv. Odpoledne konají se pobožnosti křížové cesty, o 3. hod. opět kásani, pak litanie s požehnáním, načež se průvod odebéře spět do kostela sv. Mikoláše. Zde se asi o 7. hod. ukonči pobožnost­ požehnáním a chvalozpěvem Ambro- sianským. * Rozšířeni kostela. Rozhodnutím nejdůst. kn. arcih. konzistoře ▼ Prase se dne 18. čerreaee 1883 N. E. 6108 povoleno notné rozšíření farního kostela v Oleico pre rok 1884. Když pak sa tou příčinou dne 9. srpna 1888 konána kouisionelnf vyšetřeni,­ s pochválen vyznal vládní pan sáatupoe, ie v celém hejtmanství českobrodském nenalesl takové svornosti osadníků s duchovním pastýřem a tak obětavé­ snahy a péče o důstojný chrám Páně, který letos nákladem skoro čtyř tisíců zlatých byl jest opraven. * Od Kolína. (Kněžské draho tiny.*) Nemohu opomenoati, několika črty naznač!ti, kterak velebné slavena byla památka 60tiletébo kněžství velesaslonžilého kvardiána kapucínského llšžlsra v Kolíně P. Maxmiliána Haberhauera dne 9. srpna ve spojeni s dojemnou slavností Porcionknly. Jii v svatvečer dne 1. srpna překvapen byl důstojný kmet jnbilant slavnostním opravením refektáře, v jehož průčelí nalézal se transparent s odznaky důstojnosti kněžské, pod nimž jasné sačala slova žalmu: Quid retribuam Domino atd. Prostřednictvím p. Jo*. Hlušiny­ ml. a p. dra. Vrťátka v Kolíně sešel se sbor dvanáctí pěvců, jenž všeobecné milovanému p. jubilanta­ dvě slavnostní kantáty přednesl. К slzám hnut děkoval dp. kvardián za pocta tato, a potrval chvílí v kruhu pěvcův. — Druhého dne jii časně z ránu spěchali četné davy zbožných dutí, jednak aby účastni byli odpustkův Porcinnkuly, jednak aby přítomností svon oslavili dojemný úkon slavnosti seknndiční. — Tys. důst p. provincial nemoha pro náhlou překážka úřad ofidanta převzít!, omluvil nepřítomnost stun v blahopřejném telegramu, i převzal funkci jeho dp. vikář Alois Ježek, jemni po boka stál vdp. vikář Dlaak, děkan kouřimský, jeni obtížnon cestu do Kolína­ milerád vážil, aby přítomností svou poctil důstojného­ kmeta jubilant« přítele. Slavnostní kázaní odbýval­ dp. Grnort, starší kaplan v Poděbradech, čten třetího řádu sv. Františka, vylíčiv jednak záslužný život p. jubilanta a zvláště to, kterak po dvakráte svláštní šách ranou Boži vyvázl rukoum vražedlným, pojednal pak o velebnosti mže sv. a o sáslnháeh 1 milostech s ní plynoudeb. Na kůru dávána mi* „Baž- manova* s vložkami od Führen. Mši tu celebroval dp. jnbilant a asistencí 10 knéží. — Při hostině,kniž na 60 hostů se sešlo, připil především sástnpce sdej- ěiho p. c. k. okr. hejtmana pan komisař Tvrdý dp. jubilanto, připomínaje jeho četaých zásluh o řád n viru, a o sdejší klášter svlášt Na to pronesl dpi jnbilant přípitek na sv. Otce, na Jeho Vel. dsafw n na Jeho Eminend. — Třetí přípitek pronesl vdp. vikář Dlask jménem vikariátniho kněžstva, jež cení jubilanta co pnvého bratra v Krista а co štědrého hostitele, a jemuž přeje, aby ještě po dlouhá leta so skvěl co přiklad a vzor důstojného představeného řádu i konventu. Čtvrtý přípitek p. dra. Vrťátka ěelU k torno, jaké ceny v době naší mají řády, jakým i řád kapucínský jest. Řečník vspomeaul »*«1-»^4Ьт působení dp. jubilanta v Chrudimi, v Brně, v Zncqsaě^ a po 18 posledních let v Kolíně, dolíčiv, kterak žo jubilant snovnsřisenfm nového oltáře, nového kůru • varhan, pak nákladnými opravami chrámu i bodový kláštereí stal se pravým regenerátorem konveato kolínského. Dp. P. Alois, vikář kláštera, děkoval aa to ústy výmluvnými sa vsácnon přítomnost hostí k oslavě dp. jubilanta a přál konveato, by aaa Bůh vsorného představeného nyní již jubilanta ještě dlouho šachoval. — Přípitky zakončil dp. František Kontník, farář s Bučovic následujícím žertovným pH- pitkem: Každý zná a ví, přlslovi co dl: Staroba — Choroba, Proti věku není léku, bytby člověk snědl celou apatéku. Proti torno, jak se asi zdá, arci málo namítat se dá; avšak starý Hippokrat uš praví, lék še zná, jenž prodlužuje věk i sdravi, po něm omládne dědoušek s chutí vyzunkne-li doušek, zčervenají jako růžičky po tom léka jeho tvářičky. Který že to lék tak převýbomý, prostředek přímo divotvorný? — Snad se ptáte? — Vždy! ho znáte, ta ho máte, je to slaté vínečko, naše vlno České Mělnické i Žernosecké, obveselí prastaré srdéčko. *) Opožděno.