Vyeááti káldý dn limo v neděli e •▼étek. řředpttei м v ederiniilrtel mito* M*, i »o»-u. v Ptm»i potteai 1 al. M tr. 8.7». 7 , M , 16 . - ,

... < — al. M kŕ. .. » . 70 , .. 6 , 40 , ..10 , 80 ”

JodnoWvá «lala po 4 kŕ. Se áaaiiaal do dome ndal&aé 10 kr.

ČECH

■

Ci»lo 1ЫГ.

r pátek dne 17. srpna l«»a

X>Oi»ieV treefteoeeé e padepiaaé »rgiaUl radiamo« ▼ Oatrorei allei ó. 160ft-IL

RuktpioOv e nepodepaoaýek aodbáaM

RKKLAMAOB aaaapaOotéaé poaýláay boífui atlraa* k o t á a f. Initráty poütima м ао|1отв41

Ročník XV.

18. srpna. —К— Den naznačený náleží ku ala?- Dostem, jež offidelními ae nazývají. Pokud aia ae tyče, mj bychom .offieielní* ráz této ročnice setřeli a změnili ji ye alavnost ro* linnou všech národě, kteříž žezlu rodu liababurakého jsou poddáni, aby totiž ne pouze . c. k. úřadnictvo, představenstvo obc i žákovatvo, ale i r o d i n у co nej četněji do ivatyú ae ubíraly a tam za blaho panujícího rodu ae modlily. Čím plnější v zítřejší den shrámy budou, tím více dá obyvatelstvo na éro, ano takměř znázorní, že tr&ny i oltáře věčně mají zěetati spoony­ a že hlava, kteráž z milosti Boží vě- Uaanon korunou jest zdobena, všemu lidi těatati má posvátnou. Jet každý věrný katolík v hloubi duše rré přesvědčen, že nejen trfiny bez oltářů, ile těž oltáře bez trfinů obstáli nemohou, ídá se. jako by prozřetelnost Boží zde na temi oba tyto Symboly mocí nejvyšších ne rozlnČně spojila. Tak aspoň učí nás dějiny žlověčenstva. řde pokáleny byly oltáře nevěrou a veřej- lým rouhačstvím, tam brzy řítily se i trfiny, i kde tyto byly povaleny, tam na oltářích r krátké době páchaly se nejhnusnějši orgie Duchovenstva našemn a upřímným kato- íkfim není teprv třeba důležitost a vzájem- ioat obou podrobněji doličovati a na srdce diati, avšak vedle toho duchovenstva a hor- ivých katolíků nalézáme ▼ životě veřejném i domácím množství takých, v jichžto srdcích iivá víra v Boha dávno zvlažněla, jakoby mrtvěla a kdež následkem toho i přečasto ioví ae zásadám podvratným, čiré negaci co lo stávajícího řádu sociálního, ovšem z ji itýeh makavých příčin ne vždy zjevně, nýbrž »patrně, tajně. Kdežto nevěra nestoudně roz liazu je se na náměstích a ulicích, vyhledá rají sociální nihilisté pelechy tajných schů- :ek ku svým zhoubným rejdftm. Těžko tu rozhodovati, co občanskému didn více škodí, zdaž zjevné rouhání se Šohu a pohrdání vší křestanskbu kázní, aneb mo tajné huntování se proti mocnostem ivétským. Máme za to, že toto poslední. Sjevnému rouhači lze i veřejně: a kazatelny, re společnosti aneb i tiskem odporovati, ne- ikušené varovati, neumělé poučovali atd., leč ajné spiklence proti moci státní těžko jest vyhledávali a na ně poučně pfisobiti. Pohříchu i se strany zastanců moci itátní, jejížto posvátným symbolem trůn est, bývali a dosud jsou mnozí, kteříž učili i dle toho i jednali, že svrchovaná moc itátní dobře ostiti může bez moci duchovní i -že není třeba tuto v zájmech oné há- iti. čteme i dnes ještě listy té jisté žur- lalistiky, která farisejsky — na oko к vůli confiskáci — oddanost panovníkům na odiv itavi a za to tím drzeji vše, co lidu svaté est, do bláta trhá. Ano i mezi jinak horlivými­ hajiteli moci státní, nalézáme právé lneš mnoho takých, kteříž co do nábožen- itví čirými jsou atheis ty. Kterak toto íré nevěrectví logicky srovnati lze s loya- itou, věru nevíme, a sice vůči tém chrapla- ým pokřikům z Francie až к nám zazní- ajícím : Pas de Dieu, pas de maitre I — feznáme Boha, nechceme nad sebou ani lána ! — což ovšem naprosto jest důsledné. Úkolem katolického duchovenstva a hor Ivých katolíků v těchto kritických dobách sst, aby vůči všemu obecenstvu slovem do muovali a i skutkem osvědčovali neroz- učnou spojitost oltářů i trůnů a že :do by bořil oltáře, bořil by spolu i trůny a pačné, nepřítel trůnu, nepřítel císaře, záro eň nepřítelem by byl oltáře, nepřítelem loba a jeho Církve. Prst Boží vedle sebe napsal přikázaní . a IV., věř v Beha a cti otce i matku a ;dož by rozbíjel první tabuli dekalogu, roz >íjel by i druhou, na níž velí se spolu s Во lem etiti a milovali duchovní i světskou rehnost Kůže tedy, kdož Boha i vlast svoji lilaješ, jížto viditelnou, posvátnon hlavou enovník jest, dne zítřejšího dostav se do krámu a zde к Bohu Slitovníku z útrob vých se modli, aby žehnal rodu panujícímu těchto zlých časíeh, v nichž všecken řád základech se ohrožuje, tak že i všecken vět zdá ae býli ohromnou lachií, kdež člo- ěk neví, kam nohou vkročili, aby pod ním smě se nebořila. Na oltářích a trů- ech visí všecken sociální řád, lecken majetek, všechna vsdě- anost, védy a umění, visí hrdla statky občanův.

Tingi tangly na venkově.

aloupem, a Jeho* pádem i via rodinně itiatt ae kou chová národ к av. Ludmile, rostrhala a po- •řití a v příšernou ponit obraci. O dobrém vy- ilapala (Vrchlický). I col diva, kdyi Ikola, 11- — k. Vid. .Vaterland11 upozorňuje v do- chování dítek není u nt ani řeči, vidyt ona má tenterà, divadlo tak mocný proad iene proti piae avém zeSteinfeldu na nový zlo- docela Jiné myilenky a atiroatl, nelil pečlivé víře jinocha, kteron ma matka vitlplla, coi zvyk rolnického lidu v osadách rakouských, dohlédati na jich fádně vedeni, a pfedce při diva, pnvlm, ie se v mlideli iheitoje nechat, hlučné a rozpustilé totiž slavení poutí a po- snámé zvědavosti a vietečnostl ženského pohlaví ba i opovrženi к našemu náboženství, svícení ve žních. .Josef П.а, praví dotčený nemfileme nikterak předpokládali, že si podob- A tento proud valně by »stavila mocná list, .našimi liberály do nebo vychválený a ; nýoh, smyslnosti nyjiclch výlevů vžímati nebude bohatá katolická literáta». A aby se tento za patrona liberalismu prohlášený, rušil tyto a Je přehlédne, a který otec dále, byt sám sebe proad docílil, jest třeba, aby se salale a tbe- alavnoati, omezotal je na určité dny, staral apnstlajil, bude ai přátl porušeni, zhýralost a ologicbon mláděti, aby se otevřely v seminářích bann svých vlsstnlch dítek, at jit pohlaví len- čítárny a tvořila и tam družstva literární, peského­ aneb mužského ? Znát ty aonfalé výstupy jímající v sebe jako přispívající ěleny horlivé a smutné konce v rodinách podobnými sásadami kněze i laiky dlecése. prosáklých, a proto nejen p. Vrchlického, nýbrž Ctěním »sličných časopisfi, pořádáním i ostatní naše básníky, spisovatele a umělce přednášek bohoslovci, dnebovenatvem a kfesfan- snažně žádáme, by toto vše dflkladné nváiill a akými laiky, předčítáním a posuzováním literár- od Boha jim propůjčené vloby příště s v ě d o- nich prací, hlavně začátečníků, rozmluvy o pern­ i t ý m způsobem ve prospěch avé vlasti a svých vznešení a rosšiřovánl dobrých děl literárních, bližních upotřebovali, aby sc na nich nevyplnila tot by asi mohl býtl úkol těchto literámleh hrozba Syna božího : .Běda světa pro pohoř- spolků. leni* atd. I К—k. j : Btfediltě by bylo v semináři, výbor z bobo- slovoů, kteří by tvořili jádro spolku a kterým by nejsnáze bylo obstarávali práce admiaistru-

ae o rozmnožení farních osad, ale ctitelé jeho opak toho činí. Ztrojnáaobfiují hostince, ко- řalny, udílejí konceae Vydíravým podnikáte- Ifim zábav tanečních, musik a celodenních pitek ; za to ztenčují, jakož i ztenčili již hodně počet far, omezují pfisobnost duchovenstva­ a docela by ji zastavili, kdyby se dalo.* Рак-li horalé alpští, poctiví katolíci rolničtí­ v Rakousích stěžují ai do hlučných slavností .Naninek* a .Kubíků", čím více nám bědovali je nad veřejnými výlety s muzikou­ a všelijakými maškarádami o nedělích a svátcích v době služeb Božích letního času! Což divu, že rolníci nemohou beztoho slabou sklizeň letošní pod střechu dostat, když oráč, podomek, služka a celý dům skotačí,­ křepčí a nezřízenému pití se oddá ve dnech posvátných a to v čase, kde třeba ještě prosit za šťastnou sklizeň? Kterak nám může Pán Bůh žehnat úrodu a práci naši, když výskáme a bálujem přede žněmi a ve žních místo pobožnosti, nevšímajíce se svátých jeho přikázaní a zbožných obyčejů našich předků? Zde pravá příčina špatného počasí a zde třeba veliké nápravy. Miliony barometrů neodstraší děsivé mraky a celá armáda učenců nevyzpytuje a nezabrání nepohody­ v přírodě, ale vroucí modlitba věřících­ vyjasní nám nebe. Z Moravy. (P. d. .б.*) (Douška к .Několika slovům o nové naši literatuře básnické*.) Bovněi ani my neoplráme novějším básníkům­ básnické nadáni ; ale avon hřivnou tělftl ve prospěch národa tím spůsobem, jak to má ve zvyku V. ve szýcb bámlcb, tak na př. posledně­ ve své .Sfinxi*, a při tom ještě hájili ryzost svého debrébo úmyslu a svého přesvědčeni, to nim za těžko je poebopiu. 6i mysli skutečně Vrchlický, to ie jest ta pravá cesta, na které přivede dorost národa к úsilovné činnosti, vytrvalé pracovitosti akse- bezoplráni, kteréžto ctnosti, jak dobře povědomo, ku povsneženi každé lidské společnosti a tulil i к povznešení národa našeho nevybnutedlně sa- potřebné json ? Soad jsme se již s důstatek i na svých vlastních .vlastencích* mohli přesvědčili, člověk nevěrecký, jakého by Vrchlického roztomilé básně každým pádem vychovat! mnsely, že bývá, at již veřejně, at ne vždy očividné, člověkem bezcharakterním,­ nespolehlivým, sobeckým, duševně­ slabým a ničemným, ano případně i podlým. Ostatně nás všecky dějiny uči též té skutečnosti,­ počátek nevěry a nemravů ie byl též vidy počátkem úpadku a zaniknuti toho kterého národa. Nač studujeme vůbec historii národů, než abychom se v první řadě dopátrali příčin jich slavného vystoupeni a velkolepého zasahováni v dějiny člověčenstva a rovněž těchie smutného úpadku a zahynuti. Přesvědčivě a a důstatek jasně nám nejen celé dějiny vůbec, nýbrž i životy jednotlivců svlášt dokazuji, ie jen z pravé viry aneporuie- nosti mravů vznikají rodinné a občanské ctnosti, nevybnutedlné to podmínky trvalého rozkvětu každého národa ; Že Jen v zbožném a mravném člověka vypuč! a pěsti se ta tajemná a mohutná, všeho dobra a viech ctnosti schopná sila, která nás úcton a obdivem naplňuje, která výhradně všech šlechetných podniků a skutků, všeho sebezapření, všech možných oběti, bez ohledu na budoucí snad odměna světa, trvale schopna jest Zarbnfi nás tudíž Bůh od podobného sušlechtovánl lidské společnosti, jak to chtl čiřili­ a činí někteří naši básnici, aneb i též novomódní­ umělci, totiž rytci, malíři, sochaři, ačkoliv­ i nefbesohlednějši z nicb sotva pfátí si budou, by na př. i jieb vlastni ženy a dcery pro takovéto náboženství .svobody a krásy", totiž nahoty a chlípnosti, s nimi horovati počaly.­ Zdá se nám, ie by se jim takový opěvavý ráj brsy v peklo, a sice v peklo velmi žhavé obrátil; neb oni stejně dobře vědí a etti, žena rozpoutaných vážni, vllná, Ie nebývá manželkou věrnou, tfm méně matkou vzornou, aniž ataro- stlivou, pracovitou hospodyni, nýbrž stane se muži svému oným nesnesitelným břemenem, pro akéž tento mnohdy v soufalstvl upadá, ažejeot

^ °nJ!?l,iV H°p,iie,i Bakeneiéh (P. d. ,0. •) tiW, tito boho^vd ty p^ л Berlínská .Germania" udává v čísle se dne kněse, aby převzal přednášku neb aby uvedl • 8. srpna 1883 řadu universit v Německu, na tom a onom rozmluvu, aneb by přednáieli sami, nichž se utvořily studentské katolické spolky a čtvrtletně neb půletně by mohly býtl Uterárni a připojuje sároveň počet údů každého tohoto jubavnl večery, к nimž by zavítalo třeba i vzdá- družstva. Člověka naplňme podivením tato živájienójií kněžstvo, které by ke schůzím zasýlatl víra * mls diků, kteříž v tomto věku právě nej- mohlo také psané přednášky. Ve městech, kde je technika a universita, mohlo by miti družstvo násev : Katolický spolek studujících vysokých škol v Praze, v Brně a snad by se přece několik světských studujldoh našlo, kteří by do spolku vstoupili. Tímto způsobem by se pěstoval mladý literární­ dorost, jehož nám co nejvíce potřebí a který by platné služby prokásal svému náboženství.­ Řady naše se rok od roku vice a vloe množí, i ubude asi v 10 letech obtížné práee ve správě duchovni a naskytne se možnost, že mnohý nadaný­ ducbovnl, který nyní trávili musí čas mechanickými­ pracemi kancelářskými, uleví si, uvolni ducha, věnovat! se bude vice než dosud literatuře, podobně to bude i s mladším kněžstvem,­ které aynl množstvím škol velice trpí. Na námitky, že by ie Um. bohoslove! odvraceli­ od svých studil, nechám odpovídat! vdp: *' kanovníka dr. Alei» Frýdka v Hradci Králové, který jako ředitel v semináři literární apoiak již před čtyřmi roky sfiditi povolil a dr. Frýdek jest velice zbožný, velice vzdělaný a vynikající církevní kněz. Proti námitkám poukazuji dále, že i v brněnském­ semináři jest literárni družstvo, a že olomoučtí­ bohoslovci již mnoho let, zdatně, vytrvale­ a s výsledkem společně pracuji, zakládajíce ve Slezáku a na Moravě knihovny. Ještě také to podotýkám, že každému naživému­ jinochu v semináři byl by řečený spolek pravou útěchou. Vlm, že někteří v semináři za mého času po takovém družstvu velice toužili a nemajíce ho v počtu asi 50 osob vstoupili do akad. čtenářského spolku, což jim pak bylo zakázáno­

méně nakloněni bývají náboženství. Jinak to ovšem vypadá u nás v Rakousku ; tady, pokud vlm. Jsou pouze katolické studentské spolky na universitě v Inšpruku a ve Vídni. A přihlédáme-li ku své vlasti, tu můžeme řlei, že :.by skoro nemožno bylo v Prase mesi světským universitním studentstvem katolický spolek založili. Na prknech akademického spolku visi tabulka­ skolku českých židů a Jeronýma, spolku to českých evandéllků, ale zdaž by tam akademická­ mládež vytrpěla tabulku spolku kato lichých stndujlcicb, pochybuji ; a kdyby to stu- dentstvo až učinilo, ten muž, který dovedl lobo, že aebyl zvolen и čestného člena akademického spolku jediný zastance české university v senátu'­ «Л Klement Borový a sice jedině proto, že je horlivým knězem, ten by se přičinil, aby byla stržena a spolek katolický odstraněn. A což příčinou toho, že naše studentstvo tak jest odcizeno víře? Vedle světového proudu a vedle lehkomyslnosti v myšleni, která je znakem­ národu našeho, jsou toho vinny především války husitské v Cechách. Studující středních škol přinášejí ssebou na universitu nechat к vlastni víře, nelásku k Cirkvi svaté. Necítím se býti kompetentním a v dějinách českých tolik sběhlým, abych mohl vynést! úsudek,­ sda-li a jak dalece se prohřešili tehdy katolíci,­ ale, jestli se co stalo, co by se příčilo lásce křestanské, což neamylo tu vinu již duchovenstvo­ tohoto století svým utrpením a snížením­ příkoři pro tyto války husitské a především­ hlavně svou horoucí láskou a oběti pro vlast P Palacký by byl i bez hmotné pomoci kněžstva­ vybudoval své Dějiny, možno ie i Šafařík své Starožitnosti a snad i Jungmann svůj Slovník,­ ale sda-li by tito velikáni a viickni s nimi doble smýžlejlcl laikové byli be« kněžstva vzkřísili­ národ, nezdá se býti pravdě podobným. At jen čte někdo Rybičkovy životopisy některých aemřelých duchovních, mezi nimiž je pravou okrasou životopis Slámův, at jen někdo probere si .Světozor," .Dějiny české Matice" od Tiefirunka a .Záslnby duchovenstva o řeč a literaturu českou* od Ježka — hle, objeví se mu okolo 700 knéžl pracovníků na roli národní,­ z nichž někteří v každém oboru byli činnými­ a někteří jsou pravými perlami v dějinách národního, hlavně literárního života českého v tomto století. A přeo tato láska к vlasti, tyto veliké oběti pro národ, tyto veliké činy nyní počlnsji býti ničími Dokud jsme vás potřebovali, vyslovil se jeden­ mladočeský liberálni předák kn kněžstvu, šetřili jsme vás, nyní vás vice národ nepotřebuje­ — ergo. — A vskutku od roku 1860 děje se tak. Mužové v práci národní aešedivělf, jako Rieger, cti duchovenstvo, cti své a naše náboženství,­ strana tak sváná staročeská, které kněžstvo při volebních agitacích veliké prokázalo­ služby, zachovává к nám zevně slušnou formo, ale při tom mnozí se strany té leckdy se víře i Církvi spronevěřojl a ostatní český vzdělaný svět vyjma malé výjimky lhostejnosti vypověděl nám boj na nůž. •) Básnici Hbzjl si v blssphemii a nahotě ; novetisté a románopisci točí se nejvíce okolo doby husitské a podávají nám podlé půvaby ze strany katolické a samé vznešené ehanktéry ze strany protestantské; podobné děje ze i v dramaturgii (vis: Vlčkovy Lipany), která již i ten krásný sávej úcty, Ja-

Z venkova. (Museu m.) Širšímu kroku čtenářstva bude snad méně znám časopis nazvaný .Museam*. .Museum?* Ano. Ani v jedněch novinách inseráty, ani v jednom časopise kritiky příznivé či nepříznivé, nikde nabídnuti, doprešovánl se odběratelů a šiřitelů a přece časopis .Museum* žije již 17 let Mnohý časopis sotva že se probodl­ ze snu, umírá, jiný skáče churavé, jiný zvučnými jmény se eblubl, jenom aby и udržel na hladině, nic naplat I Dostane eoaehotě » několik­ měsíců, a doklepá i s panem redaktorem. A .Maseum* jit 17 let žije. Kdo podporuje časopis­ onen plným měšcem, kdo odebírá ho, že nikde ani slechu po něm, ani ve snách se nikomu­ o .Masen* nezdálo? Snad šlechta? snad méžtanstco, rolnictvo? Nebo obětavý některý nakladatel­ věnaje na vydáváni .zapomenutého" časopisu­ onoho, čebo se ročně nedostane, když tak o něm ani nejmenšl nikdy zmínky? Ba ne. .Museum* je Utografovaný časopis Českých bohoslovců z Čech a Moravy, časopis vycházejíc! v Brně, orgán po seminářích rozvětvené Sušilovky. Je známo, jak půzobl na gymnasileh psané .Vesny, Zory atd.*, jest známo, Ie hned každý nespadne učeným z nebe, jest známo, ie peprná odpověď ve větším časopise odejme chat mladému spisovateli na dlouhý čas někde zaklepali, jest známo vůbec, že stejní se stejnými snahami a tužbami, jedním a týmle cílem rádi se sdružuji, rádi si vymění své my- žléuky a s těch a podobných příčin zaležen časopis­ .Museum". Že blahodárně působí, nemůie nikdo spinti. Kdyby nic jiného nepošlo z .Mas»*, nei řevnivost, sápal a snaha, dosti vykonáno, vtdyt nikdo ani ničeho vice nežádá. Kdo hy hledal v

atei tento mneney v seamism apnea, asejeet .) yis eyaieký výrok advokátem dra. Jlaéf. »Museu* práci výtečných veldnebů, kdo by ble- oným vetchým, bez základu na močále stojldm šolce e sv. Janu ! Pota. rad. | dal zde myšlenek nových a unášejteieb, kde hy