Д »✓w ^ ^ ^ ✓VN ^ -> у'У _^£С££^-

Vyehá/j k*#.dý den mimo po nedéli a «válku. Přodpláof •• v adminiitriel O«>rovtxi ulic« Aia. том-li. r l*raMi * r«*'*u< Bétièné - ■!. во kr. 1 il ‘2ft kr. Ctntletoé .... t ( '0 , 3 , 76 . celoročné..... 10 a M t 15 , — , Jednotlivá ôíela po 4 kŕ. Za doaáiral do doma mieičaé 10 kŕ.

!

Číslo 1ST.

rnwirr OJjiOxl.

I>OT»ieY frankované a podopaaaé pMjimé r в dale c в T Ostrovní olici Č. 222-П. Ruko pi sův nerracime a nepodepianýcb nedbáme. REKLAMACE necapečeténé poaýlány budtei nefran- kovány.

laaerÉty počítáme во n<]levaci.

4

¥ Praze, ve čtvrtek dne 14. Července ISSI.

Ročník XIII.

Senator Gheenelong O Škole „moderni“. Venkové není žádných, tam jaté vy pány školy. Bude tedy oficielní škola závaznou pro tři čtvrtiny oteft rodin A jelikož vaše škola bude Vy však pravíte, že vylučujete z vyučo- protikřesíanská, znamená to pro takového

vání toliko dogmatu a podržujete mravouku Jakou ale mravouku? Mravouku bez dogmat. Avšak jsoucnost Hoží jest dogma, nesmrtelnost­ duše jest dogma, odměna a trest po smrti jsou rovněž dogmata. Nuže a vyloučíte je? Učiníte-li tak, potom sami školu svou jste odsoudili^ něhot učinili jste z nich školy

otce, který nemůže připustit zkažení svého dítka, pokutu a vězení. Zaklínám vás, uvažte hloubku ne'pravedlnosti. jež vězí v návrhu zákona. Dvojí je slabost na světě: dítko a chudina;­ obojího sluší šetřit! s úctou. Neberte dítku mravní sílu náboženství, jež je ochra*

bezbožecké. tím ale i Vaše morálka jest ůuje, anat je vychovává. Neodstrkujte dítě od

odsouzena, něhot jaké to může býti navádění ku mravnosti bez positivních základů? Vaše vyučování ve směru tomto pozbude veškeré tvůrčí síly a způsobí jediné zříceniny v duši těch, kdož-Vámi budou vyučováni. . . Pravíte dále. že ve školách nejsou jen katolíci ; jsou zde také protestanté. židé. ano i dítky z rodin, jež neuznávají náboženství žádného ; udržovat! vyučování náboženské ve

Boha. Stihne vás strašná pomsta toho Boha a toho dítěte. Šetřte aspoň chudých otcův rodiny. Chcete nám v pravdě jen proto vyrvali dítky, abyste je /baviU náboženství. My nedáme vám duše našich dětí. Budeme hledali křestsnské učitele pro né, bud ve Francii aneb mimo ni. Ale jak se vám

základě formálně podané žádosti Neodhodlá li ' úatupcicb půjde tak daleko, poknd mu toho lése­ baron Weber к tomu, nezbude než jeho sady Církve dovolují ; překročujl-li ale poia- přeložení do výslužby i bez podané žádosti." 'dávky vlády tyto meze. pak nemoZno vykládali Některé listy zdejší dovídají se z Prahy,'si odmítavé jednáni svátého Otce za neústupnost, že akademický senát navrhuje relegovánl | Také vláda došla již kn presvédčeni, že nynější sedmi studentů a sice šesti z pražské a je j stav věci při záKouu červencovém na dlouho № dnoho ze všech universit v Cislajtúnii. Jsou-Ii vati nemůže a že třeba důkladné revise květno-

navrhovái i studenti vesměs národnosti české, či zdaž mezi nimi i němečtí výtržnici se nalézají,­ neduvidáme se prozat m Jisto jest, že z pražské něm. techniky relegovšu byl již jistý student, o němž se oznamuje, že jest „ezeebi- seber Nationalität,'' (Viz denní zprávy.) — (Zprávy dvorské a osobni) J. У. císař přibude ve čtvrtek do Išlu, kdež setká se s císařem Vilémem. Současně se oznamuje,­ že císař Vilém přibude dne 15. t. m. odpoledne­ do Gastýnu. — Arcivévoda Rainer přibyl­ sem včera odpoledne ve 2 hodiny z mostského­ tábora a odejel večer osobním

vých lena. čině

se vám má ubránit chudý otec rodiny.­ Chtěje vyrvali je spárům vašim anebo ^státní diáhy do Brna bu přehlídce tamní zemské školách znamená pry vnucování tohoto dětem, J uniknouti trestům. propadne bud nesnesitel-i obrany, jichž rodičové bud к jinému anebo vůbec ným trestům aneb svému svědomí. Ponechte (Zemský hejtman tyrolský dr. к žádnému vyznání se nehlásí. Takové jsou. náboženství ve škole. Ostatní vyučování tím Iv. B o s s i F e d r i g o 11 i), kterýž na sněmu aspoň Vaše námitky Pokusím se, abych nic neutrpí, spíše by utrpélo všeobecnou ne-1 tyrolském přidával se vždy к ástavácké menšině,

Vám i na to odpověděl. U věci té rozho dujete sami, aniž byste se dříve ptali samotných­ příslušníků jednotlivých vyznání. Vedle zákona z r. 1850 nalézaly re v místech, kde různá vyznání byla zastoupena, také zvláštní školy pro každé vyznání a v místech kde toto možné nebylo, učiněna veškerá opatření,­ aby úplně šetřeno bylo svědomí dítek vyznání druhého. Tento stav věd líbil se všem a nikdy nebylo proti němu brojeno ani se strany protestantů* ani židů. O těch, kdož vůbec jsou bez vyznání, ani nemluvím, nébot počet jich vzhledem к ostatnímu obyvatelstvu­ jest pranepatrný. Posuzujte, pánové, francouzskou naši společnost vždy jen tak, jakou skutečné jest. Tvrdíte, že víra jest oslabena a že četní katolíci lhostejni jsou ku věcem víry. mnozí že obmezeni jsou před sudky a strannickými vášněmi. Možná, že tu a onde skutečně tomu tak jest. Avšak musíte uznati zároveň s námi že nesmírně veliký počet jest těch. kteří své srdce a svou celou duši zasvětili náboženství, jakož i počet těch, kteříž uchovávají svoji víru, byt i zanedbávali­ přikázaní Církve. Rovněž veliký jest počet katolíků, kteříž, ač sami lhostejni, přece jen v úctě chovají náboženství svých Otců a jimž Bůh dopřeje té milosti, že mohou aspoň na loži úmrtním poznali světlo pravdy, jehož v životě svém postrádali. Ano, pánové, počet všech těchto katolíků jest veliký, nad Vaše pomyšlení veliký! Mohu pak Vás ubezpečili­ o něčem co Vás snad naplní podivením.­ V posledních padesáti letech­ učinilo unás náboženství nesmírný pokrok. A nikdy, pravím nikdy nebyl tento pokrok tak zřejmým, jako té chvíle co toto mluvím Svobodomyslní« používají zmatku, jaký provází zahájený jimi boj a chlubí se svými vymoženostmi. Když ale při posledním sčítání lidu obyvatelé této země přiznali se museli, ku kterému se hlásí aáboženství tu objevilo se mezi 35 mi liony jenom 85.000 těch, kdož při hlásili se ku svobodo myslnict ví A kde jsou ti svobodomyslní otcové, kte říz si nepřejí, nby dítky jejich byly vyučo vány v náboženství? Ano, kde jsou? Jest jich asi málo, nebot já sám neznám ani jediného Otec který nechce miti nábožensky a mravné vzdélané dítě, jest skutečnou vzácností. I kdyby duch otcův zaslepen byl klamem, ozývá se přece v jeho srdci hlas lá-ky к dítěti a tato láska vede aspoň dítě na cestu pra vou.... Zásada nuceného vyučování, která v předešlé­ debatě slabými důvody hájena byla, nebyla­ a nebude nikým podporována Bylo by to utlačování, jež samo se na odiv staví, a naši protivníci jsou v té příčiné příliš opa trní Jelikož tedy je zřejmo, že by zákonem tím právu bylo ukřivděno, kdyby chtěla se jím přímo nebo nepřímo občanstvu oficielní Škola vnutili, nastává otázka, co vlastné zá koněm se zamýšlí. Má být zavedeno nucené vyučování? Má být zavedena oficielní nucená ŠKola? V zákoně stojí, že otec rodiny smí své dítě dáti vyučovali bud ve škole veřejné, nebo ve škole soukromé aneb po domácku. Zní to dosti svobodné ale přih édnérne blíže. Otec nemající důvěru к vašim veřejným školám,­ dá dítě vyučovat! po domácku jelikož ale zkoušku dítko na škole veřejné sotva s dobrým výsledkem podnikne, zapíšete vy si je do své školy. To bude záviset jen od vaší zvůle. A kdyby i nebylo té zvůle, komu prospělo­ by vyučování po domácku? Jen boháčům,­ chudý nemůže z volnosti té nikterak těžit. Zbývají ještě školy soukromé. Ty však jsou jen v městech a to jen ve větších, na

chutí, kterou by vyvolal tlak toho zákona. j byl, jakž včerejší „Wr. Ztg.“ oznamuje, kn Chcete-li přivést vyučování к rozkvětu, jsvé žádosti dosavadního svého úřadu zbaven, získejte si důvěru oteň rodin a pořidte sil při kteréž příležitosti udělen mn byl řád železné koruny druhé třídy s prominutím tax. Třes to, že zemský hejtman tyrolský ku vlastrl své žádosti­ byl pro nátěn, považuji přece některé ústa- vácké listy „ndálost“ toto za novou koncesi, již acini! hr. Taaffe „tyrolským nltramontánům.“ Ze Sarajeva. (Turecké nářky na rakouskou správu v Bosně a Her c e g o v i n ě.) Před nějakým ěasem uveřejnil cařihradský­ „Vakit“ nový „výkřik bolesti“, deroucí ze z Bosny do Cařihradn, přidávaje spolu celou řadu vymyšlených křivd, jež mají za účel, rakouskou­ správu Bosny hodně černě vyllČiti: Tak byl prý jistý mufti donneen zříci se kusu území svého na stavbn kostela katolického; jinému, knpei v Sarajevu, nepovoleno dokončeni započaté stavby. Jinde opět prý změněn rozsudek sondu o dědictví nátlakem vévody wúrtemberského zcela v opak a v neprospěch mohamedána. Dřívější lupiči přijati nyní mezi četnlky a dopustili prý se ještě nyní v jisté vesnici přečinn proti veřejné­ bezpečnosti. Zemská vláda v Sarajevě, ač zná dávno již lži a bajky listů cařihradských, sleduje přec každou tuto žalobu a hledí ji před světem vyvrátili. Tak vydala o nejprvněji uvedené­ žalobě následující vyjádření: Pravda jest, že se na Masallahové obvodu, jehož se před 10—14 lety za modlitební místo mofcamedánů, od té doby však za vojenské cvičiště užívalo katolický chrám vystavěti má ; ale dlužno dolo- žiti, že obecni zastupitelstvo Sarajeva jednohlasně se usneslo, místo ono za sumn 12.000 zl. zemské­ vládě postoupit!. Usneseni toto spočívá na zvláštním od mnftiho Hilmi efendi vydaném fetva, že místo ono jest na prodej. Není však pravda, že se majetnik území toho mufti Hilmi vyjádřil, že na onom miste katolický kostel stavětí lze aneb že byl к prodeji násilím nucen. Co se týče zastaveni započaté od mohamedána stavby, dlužno podotknouti, že majitel domů překročil v plánu udaný a povolený prostor a byl proto od úřadu pouze napomenut, načež se, ač nerad, podrobil, tak že každé násilné zakročovánl odpadlo.­ Co se týče onoho sporu o dědictví, neměl­ naň ani baron Filipovič, ani vévoda wttr- temberský žádného vlivu, a právě nyní jedná se o něm n vrchního sonda, kam od rekurojicl strany zaslán byl. Obce pak, jíž obyvatelé byli od dřívějších lupičů, nyní pak četníků uráženi, vůbec sni není, jakož i za četnlky přijmou se vždy toliko lidi, jichž dřívější život znám a za vzorem ústavního panovníka, musel se odříci i bezvadný uznán byl. Všecka tyto objasněni spo- oněch parlamentářů, chtěl-li zachovali oněch'čívajt na přesném úředním vyšetřeni, jest tudíž

dobré učitele, kteří netouží postavili na místo­ křížů trojhranec zednářský. Cestou, kterou­ jdete, nepřijdete к cíli. Pan zpravodaj praví, že veřejné mínění chce tomuto odtržení­ náboženství ode školy Skutečnost tomu odpírá a až vyjasní se všem o posledních vašich cílech, bu e ten odpor všeobecný a neodolatelný Politický přehled domácí. V Praze, dne 13. července. Až potud chlubily se pražské a vídeňské časopisy ktždýin, byť i sebe nepatrnějším úsudkem Hstů berlínských o výtržnostech­ pražských. Časopisy v Německu skoro vesměs ujímaly se „potlačených Němců“ v Čechách, což práve- bylo vodou na mlýn téch, kdož z neblahých událostí těchto vytloukat! chtěli politický kapitál. Nejposlednější přichází­ také berlínská vládní „ľosť s úsudkem o událostech pražských a jsme přesvědčeni, že ani „Bohemii“, ani „Pr. Tagblattu' úsudek­ tento libiti se neb de, ačkoli není nám Čechům přímo příznivý. í'raví „Post“, že v klidném posouzení politování hodných událostí­ třeba rozpomenouti se na časy již minulé. Rakouští soudruzi německých Richtrů, For kenbecků a Bambergrů byli v osobé Jiskry, Herbsta a Banhanse trochu dlouho při vesle. Za vlády těchto stala se strana česká velikou a silnou (přes to, že Herbstové a Jiskrové tuto „stranu“ ku zdi tlačili! Red.) a třeba již s ní počítali. J. V. císař František Josef, ač naplněn sympatiemi německými, musel se odvrátili od Herbsta a jeho soudruhů, jichž neschopnost ku zdárnému řízení vnitřních záležitostí­ počínala již nésti neblahé Ovoce. Velkostatkáři v Čechá( h a na Moravé jsou prý téměř všichni původu německého (mýlí se pruský oficiosuslj. Dříve tomu překáželi tito velkostatkáři, aby Čechové stali se politickou­ mocí; avšak když v Rakousku dostali se к veslu vůdcové parlamentárních stran, kteří koruně chtěli všecka vladařská práva vymknoutí, nezbývalo oněm konservativním živlům, než aby jinde hled li oporu. Byli pak živlové tito tlačeni ku straně české, čehož prý třeba v zájmu rakouského Némeclva litovali­ (! !). Císař František Josef, jenž jest

mocnářských práv, bez jichž držení byl by další rozvoj věcí v Rakousku velice pochybným.­ Ku konci nalézá se porovnání rakouských­ poměrů s poměry v Německu a dokazuje­ se, že i tady přinesla by vláda Bambergrů­ říši záhubu a proto že třeba se drželi v proudu konservativním. Včera o 10. hod. večer přibyl J. Excel 1.

podivno, odkud nabrali může cařihradský ony lživé a docela vymyšlené zprávy.

Politický přehled zahraniční. V Praze, dne 18. července. rvémeolco. Berlínská „Tribúne“ se dovídá íe vyjednáváni, kteréž právě nyní zahá-

pan místodržitel dr. ryt. Kraus rychlíkem jil nový ministr knitn Dossier se svátou Stolici, státní dráhy do Prahy a ubytoval se v při-í týče se výhradně volby kapitnlniho vikáře v Tre- pravených již komnatách v budově mfstodrži- vira, kdež vláda, jaki známo, posledně zvoleného telské. Na cestě z Vídně zastavil se p místo- správce bisknpetvi nepotvrdila. „Při tomto vy- držitel u svých příbuzných v Pardubic ch. i jednávánl,“ dodává „Tribúne.* „vyšlo na jevo, V Praze bylo všeliké oficielní uvítání odře- ' že svátá Stolice také vzhledem к jiným otázkám knuto. Na nádraží uvítán byl toliko dvěma 1 církevni-politickým velice ochotné zanjfmá sta- důstojníky a sice svými přáteli dělostřeleckým novisko.“ К tomu připomíná „Germania* : „Po- plukovníkem p Snětivým a ryt Krausem. I knd týče se otázky trevfrské, nelze vzdáli se Dnes nastoupí již nový místodržitel své úřa ! naděje na jeji opraveni i přes nerozváiné opa- dování. Dr. ryt. Kraus jest prostřední po- třeni vlády ; sdai ale stane se v čase nejkrat stavy a ve stáří již dosti pokročilém. — O itm, jest posad pechybno. Ostatuě nevěříme, ie bývalém mtstodržiteli p. bar. Webrovi ozna ; by právě jen tato záležitost byla předmětem muje se z Vídně: „Baron Weber dosud ne-! přímého vyjednáváni mezi Vatikánem a našim zadal za propuštěnou, ač jmenování správce ministerstvem kalte. „O ochotném stanoviska.* místodržitelství bylo v tom směru rozhodným ! kteréž svátá Stolice zaujímá, netřeba vládě pra- pokynutím. Vláda ai přeje, aby jako obyčejně ské ani pochybovat! ; již vídenské vyjednáváni ▼ takových případech propuštěná stala se na1 mohlo vláda přeevždčiti, že svátý Otec ve svých

zákonů, má-li konečná shoda býti docl- Zdá se ale, že к dalším krbkům v pfí- této nebjlo se posad ani rozhodnn'o . . .* Р'Г’к.пole. У parlamentu zatlačeno jest rokováni o domácích záležitostech hrozícími zprávami z bojiště alžírského do pozadí Postavení Francouzů v Alžíru stává se člm dál tím kritičtějším ač se vláda všemožně vynasnažnje, aby nebezpečnémn zln předešla. Avšak její ruce jsou pro nynějšek svázaný. S jedné strany nemůže pro všeobecné volby nařídili­ mobiiisaci, s druhé pak právě nyní jsou vlakem sbory na jižní hranici Alžíra operující pro hrozná vedro a nedostatek vody neschopny, otrlého syna ponště do Sahary pronásledovali Poslední pokus­ Ba Amenův, učiněný dne 9 t. m. n Krejdy, kde celá řada solných jezer jižní Alžír od ponště dělí, aby soutéžkem proniknul a postrach válečný­ i na planinu Tell donesl, nezdařil se, pokud­ ovšem lze věřili optimistickým úředním zprávám Francie. Bn-Amema byi třemi alžirskými setninami se ztrátou 250 mnžům odražen a prchnul zpět do jižních končin. V Alžíru čeká se toužebně­ na generála Sanssiera. jenž jest znám jako činný muž a jenž 20.000 mužů velí. — Jak nejnovějšl telegram oznamuje, bylo město Sfax v jižním Tnnisn od povstavších Arabů dobyto a rozbořeno. Počet arabských ozbrojenců, jenž se včera na 15.000 mužů udával, obnáší dnes přeS 30.000. Ze Sfaxn musila býti posádka tuniská pro nespolehlivost odvolána a 4000 Francouzy nahrazena, jež však přesile Arabů odolat! nemohla.­ Pro dnešek čeká se příjezd nových 5000 francouzských bojovníků, jest však i potom ne- jisto, zda li v boji tom nastane nějaký obrat к lepšímu pro Francii, ježto s drahé strany se Z Kerman oznamuje, že se Arabové nepřetržitě sblraji. Město Susa jest již úplně klidné. Ungito. (Sektářstvl na Rusi) Zajímavý článek o sektářstvl na Rusi přináší „Golos,“ z něhož vyjímáme následující: Půjde-li to tak dále, bude li se šlřiti sektářstvl n nás ton měrou, jako posud, pak pochybujeme, že se podaří kdy později položili mn hráze, brzy to dojde tak daleko, že mezi naši intelligenci a lidem, kterýž skoro úplně к sektář- ství přešel, povstane prohlubeň nepřestupná. Více než před 40 lety pronesl důmyslný pozorovatel­ poměrů ruských, svob. pán Haxthausen : „Sektářstvl třeba považovat) za velice vážnou záležitost: Rusko ani netnší, jaké nebezpečí hroz! mu z této strany.“ Na tato slova vážného zkonmatele možno odpovědlti, že nepřehledná jest řada přísných a bezohledných opatření, jaká proti bujícímu sektářstvl byla po celou řadu let činěna. Ve století 18., ano i na počátkn století 19. děla se n nás pronásledováni sektářů tou měrou, že v západní Evropě žasli i ti, kdož vůbec­ horlivými jsou přívrženci pronásledováni podobného.­ S železnou, neúprosnou přísnosti prováděna­ byla soustava terrorismn. Všeho bylo užito : celé vesnice byly spáleny, kvetouc! obce obráceny v zříceniny,­ tisice a tisice osob popraveno.­ Pro sektářstvl byli lidé močeni a pobíjeni.­ Popraviště nepřestala se rdlti krvi odsouzenců­ V žalářích, v mnčirnách a sklepích tisíce odpadlíků bylo vězněno a trápeno ; nesčetné tisíce­ duši vv dechnuto bylo za hrozných muk. Zdaž to není ona „vážnost.“ jakou sluší záležitost­ vzmáhajícího se sektářstvl posuzovali? Svo- bodnémn pánu Haxtbansenovi vše to bylo dohře známo a přece tvrdil tento vzdělaný mnž, který tolik dobrých rad nám byl udělil, že třeba se- ktářství o nás věnovati ještě větší pozornost.­ Snad nepovažoval vše to pronásledování a všechna ta přísná opatřeni za „dosti vážná* a snad měl na zřeteli jiných prostředků a opatřeni.­ — Surové pronásledováni sektářů již přestalo. Nynější naše generace neví ničeho­ „o dobrovolné smrti na hranici,“ které sektáři­ se nelekali. Ovšem ale nekovaly se v paměti­ Hdn upomínky na zříceniny starých modliteben,­ na konfiskace knih a obrázků svátých, jakož i upomínky na poctivé a veškeré lásky bodné lidi, kteříž s klidnon mysli a pro svoji viro odváděni byli do mučtren a do vyhnanství. A takové npomfnky oživuji, rozněcnji vášně a tlm i povzbnznji nespokojenost a nepřátelství — Jak velký jest počet mskýcb sektářů? Z jakých­ pramenů čerpány json správy, vedle nichž udává se počet tentonalů milionů? Tento počet dle všeho jest jen přibližný, neboť v ohledu tom není žádných statistických­ dat a také jich vůbec ani býti nemůže.­ Tato okolnoet ale nesmeninje v ničem veliký výtnam ruského sektářstvl. — Náuka může býti jen nánkon potírána. Boj proti sektář- stři nemá podnikali stát, nýbrž církev a sic#

list