#1
alto_textblock
#1
Zraněnému dostalo se první pomoci na strážnici
Pachatel byl zatčen.
— Srážka na elektrické dráze. V Hybern-
ské ulici na křižovatce ulice Havlíčkovy včera před
4. hod. odpolední srazil se motorový vůz č. 97
nákladním povozem Václava Lisnera, na němž byl
naložen koks. Při srážce byla stěna motorového vozu
značně poškozena.
— Nehoda trubače. Práporní trubač Joseí
Formánek od pěš. pluku č. 28 včera před 2. hod.
odpolední jel na koni po Maltézském náměstí. Po-
jednou ulekl se kůň následkem hrčení prázdného
pekařského povozu, uskočil z jízdní dráhy, upadl a
zlomil pravou nohu. Jezdec šťastně z příhody této
vyvázl. Zraněný kůň byl dopraven do konírny
v domě č. 458—III., kam se za nedlouho dostavila
vojenská komise. Poněvadž byl kůň uznán za ne-
způsobilého k další jízdě, prodán byl řezníku s koň-
ským masem za 21 zl.
— Vyloupena výkladní skříň. Neznámý
pachatel včera v podvečer vylomil výkladní skříň
upevněnou na domě č. 276 na Král. Vinohradech.
v níž měl obuvník p. Petr Mikš vyloženou obuv,
Zloděj odcizil pár vysokých bot, pár damských šně-
rovacích botek, pár dětských šněrovacích botek, pár
perek panských, pár damských soukenných střevíců
Odcizená obuv měla cenu 60 K. Pátrání po pachateli
zůstalo bezvýsledné.
— Oheň v tabáčnické boudě. Následkem
přetopení malých kamen v tabáčnické boudě Anny
Vosátkové vzňal se včera před polednem strop boudy
stojící v Jakubské ulici u kostela sv. Jakuba. Kolem
jdoucí vynesli nejprve kamna a pak oheň uhasili.
takže nevznikla značná škoda.
— Sedm osob uhořelo. Na pozemku firmy J.
G. Bathelta synové v Bílsku stavěno v létě několik
budov, při čemž stavitel K. Korn vystavěl si vedle
poblíže železniční zástavky barák pro své dělníky.
Když stavba pro mrazivé počasí musila býti zasta-
vena, byl i dělnický barák uzavřen a asi 150 staveb-
ních dělníků ubytováno v tržnici na dobytek. Ně-
kteří dělníci vloupali se však do starého barákua
spali v něm. Do Bílska vrátila se čásť stavebního
dělnictva Kornova závodu z Karvína, z nichž 16
odebralo se v neděli večer o své vůli přenocovat do
zmíněného baráku, ač od nikoho k tomu svolení ne-
měli. K 10. hodině večer přišel do baráku policejní
strážník a shledal, že dělníci rozdělali si v něm
oheň a že statně popíjejí kořalku. O 12. h. v noci byl
barák v plamenech. K ohni přichvátal sbor dobrovol.
hasičů, avšak trvalo dlouho, nežli mohli přikročiti
k hašení ohně, protože hadice byly zamrzlé. Když
podařilo se konečně vniknouti do vnitř trosek ba-
ráku, vytaženo z nich 7 spálených mrtvol a jeden
dělník ještě žijící, avšak celý hrozně popálený, který
dopraven neprodleně do nemocnice. 8 ostatních děl-
níků, kteří se zachránili, prchli z hořícího baráku
ještě před příjezdem hasičů a přenocovali na poli-
cejní strážnici. Barák vzňal se od ohně, který s
v něm dělníci udělali.
— Smělá krádež koní. V Čimicích v okresu
karlínském provedena byla v noci ze soboty na ne-
děli krádež způsobem téměř neuvěřitelným, která
zároveň osvětluje ostře naše poměry bezpečnostní.
V Čimicích má pan Bedřich Kindl rozsáhlé hospo-
dářství, v jehož stájích jest několik párů koní kromě
ostatního dobytka. Zmíněné noci vnikli asi k 11. ho-
dině neznámí muži do stáje koní, ve které spal
#2
alto_textblock
#2
zároveň 4 kočové a odvázavše pár koní v ceně 1200
zlatých, odváděli je ven. Jeden z kočí zpozoroval,
že koně vede někdo ze stáje, ale domníval se, že
činí tak některý z jeho soudruhů buď z jakéhosi ne-
dopatření nebo ze žertu a proto ostatních kočů ne-
zbudil a vyšel ze stáje sám. Sotva že však se octl
venku, byl neznámými muži udeřen do hlavy. Zlo-
ději vsedli pak na koně a ujeli na nich směrem
k Chabrům. Když ostatní kočové ve stáji zvěděli, co
se stalo, chopil jeden z nich, bývalý vojín a odvážný
muž, střelnou zbraň a pustil se za zloději, avšak
nedostihl jich. Krátce před tím, nežli odvážná tato
krádež byla provedena, příjel pan Bedřich Kindl
z Prahy a ve chvíli, když zloději vnikli do stáje a
koně vyváděli, rozmlouval se svou chotí, nemaje
ovšem nejmenšího tušení o tom, co se v konírně
ve dvoře děje. O krádeži koní zvěděl teprve, když
mu ji oznamoval kočí. Po zlodějích nebo koních
není dosud nejmenší potuchy. Oba koně byli barv
červenavě plavé; jeden z nich jest plosák a druhý
má nakousnutou oční klapku.
— Druhý lupič za mřížemi. Včera byl vy-
pátrán a zatčen 25letý tovární dělník Ant. Sýkora.
který společně s Rudolfem Moučkou dne 4. t. m.
odpoledne vloudil se do bytu vdovy Leop. Praské
Kolárově ulici č. 203 v Karlíné a chtěl tam provésti
krádež. Moučka byl již na útěku z bytu zadržen a
týž osud stihl nyní Sýkoru, jemuž se podařilo tehdy
— Umrzlé nohy. Minulé soboty ukryl s
v Olomouci 49letý tulák Jakub Merket do pevnost-
ního průkopu v naději, že v něm přespí oo rána
ale učinil to tak nedostatečně, že mu za nedlouho
obě nohy umrzly. Na pokřik Merketův vyprostil
jej lidé z kritické situace a odvezli jej do ne-
mocnice.
— Utonul v Labi. V neděli dne 6. ledna po-
bíhalo po zamrzlém Labi v Kolíně velmi mnoho dět
zvláště z předměstí zálabského; řeka jest sice dost
silně zamrzlá, ale na místech, kde se sekal led
tenkou ledovou plochou pokryta; na takovou, ač byla
označena kusy ledu, vběhl školák J. Měšťánek, pro-
bořil se a po krátkém zápase zmizel pod ledem.
Vystěhovalci. Včera ubíralo se Prahou 4
vystěhovalců z Uher do Ameriky.
#3
alto_textblock
#3
utéci.
#4
alto_textblock
#4
Požár v hotelu „U černého koně“
#5
alto_textblock
#5
Ve 3patrové nádvorní budově hotelu »U černého
koně« na Příkopě v noci na dnešek zamrzla roura
vodovodu. Klempířský závod p. Kastla na Král. Vi-
nohradech byl požádán, aby tuto závadu odstranil
Dnes po 9. hodině ranní odebrali se na půdu
této nádvorní budovy dva zřízenci p. Kastla a rouru
pomocí lihových kahanů rozehřívali. Při tom bud
počínali si neopatrně anebo nešťastnou náhodou se
stalo, že vzňaly se hoblovačky, kterými byly oblo-
ženy roury. Oheň šířil se na půdě se značnou ry-
chlostí.
V nastalém zmatku nikdo si nevzpomněl, že je
na půdě nádržka s vodou, které k uhašení požáru
#6
alto_textblock
#6
nebylo použito. Neprodleně telefonováno hasičské
stanici ústřední, načež v malé chvíli přijeli k hotelu
hasiči z ústřední stanice s ředitelem p. Vejdělkem.
Za nimi pak hasiči z Nového města a z Karlína.
Hasiči vnikli na půdu, kde pomocí exstinktorů sna-
žili se oheň uhasiti. Současně se sousedních střech
chrlili na střechu, pod níž hořelo, proudy vody z ně-
kolika hadic.
Včasným přispěním hasičů podařilo se oheň o
11. hodině dopolední utlumiti. Budova požárem stí-
žená sousedí na jedné straně s palácem Živnostenské
banky a na druhé s německým kasínem.
K udržení pořádku vyslána Na příkop požární
hotovost praporu myslivců. Před hotelem nakupilos
velké množství obecenstva.
Na Příkopě byla veškerá doprava po nějakou
dobu přerušena. Škoda ohněm způsobená jest značná,
avšak hrazena jest pojištěním u Pražské městské po-
#7
alto_textblock
#7
jišťovny.
#8
alto_textblock
#8
Theatralia.
#9
alto_textblock
#9
+ O zajímavém projektu lidového di-
vadla rozepsal se v »Revue d'art dramatique« ob-
šírně a důkladně Eugne Morel. Myšlenka lidového
divadla je i u nás právě aktuální, mluví se o ní to-
lik, že snad konečně se začne i jednat. Zatím nás
vše zajímá, co se jí týká — tudíž i hlas francouz-
ského znalce. Morel představuje si pod lidovým di-
vadlem scénu otevřenou všem, stejně různící se od
divadla elity, kde se myšlenka zjemňuje až do vy-
čerpání, jako od divadel sloužících hrubým požitkům
davů, má však sloužiti »vychování lidu« a zároveň
má býti »výrazem citů, myšlenek a snů lidu«.
Článek Morelův je vlastně cenou odměněným
projektem na zřízení lidového divadla. »Revue d'art
dramatique« vypsala konkurs na zodpovědění otázek,
týkajících se možnosti zřízení a udržení divadla li-
dového, jak by se mohlo rychle lidové divadlo posta-
viti v Paříži, jaký má být plán praktické organisace,
jaké finanční podklady, podmínky hmotné i umělecké?
Eugne Morel podal nejsprávnější odpovědi ve svém
důkladném projektu. Vyjímáme z něho některé my-
šlenky. Je snaha zmenšiti dobu pracovní, pročež je
důležité, aby prázdné chvíle lidu byly věnovány
mravnímu pokroku. Divadlo, i to nejhorší, není nej-
horší zábavou, dodává lidu chuti slyšeti zajímavéa
pěkné věci, vyvolává v něm ušlechtilejší touhy. Di-
vadlo lidové — dle názorů Morelových — má býti
založeno lidem, pokud možno bez subvence. Pro-
středky poskytne předplacení. Autor líčí přednosti
systému předplatného. Stát by patronisoval podnik.
Pomáhal by předplatnému asi těmi agitačními pod-
porami, jako když se jedná o veřejnou půjčku. Jedná
se o zřízení celé řady lidových divadel i vnitř Pa-
říže, i po venkově. Subvence mohla by se poskyt-
nouti jen pro přípravné práce.
#10
alto_textblock
#10
— 20.—
#11
alto_textblock
#11
17
#12
alto_textblock
#12
— Buďte zdráv, pravila, přiblíživši se a podávajíc
generálovi svou dlouhou bílou ruku. Čekala jsem v ko-
stele, až všichni vyjdou. Bojím se množství lidu ! pravila
s pohledem nespokojeným, skoro opovržlivým,
— Již bychom měli jeti, promluvila pojednou rychle
Anna Vasiljevna, ohlížejíc se nepokojně. (Pochopil jsem,
ona se obávala, aby někdo z hostů, stojících kolem nás,
nebyl uražen slovy té krásky.) Neviděla jsem ještě dnes
tvého muže, Ljubočko, promluvila.
— On spí.
— Jak se mu nyní daří? ptala se matinka.
— Jest to neustále to samé: nic nechápe, nemluví,
a ostatně jest zdráv ..
A ona jaksi netrpělivě pokrčila rameny.
»Jmenují ji Ljubov!« *) mihlo se mi jaksi hlavou.
— Doufám, že se na Sofii Michajlovnu pamatuješ?
ptala7se Anna Wasiljevna, není snad potřebí vás sezna-
movat?
— Poznala jsem vás hned, pravila kráska matince,
tisknouc jí ruku: a jak dávno jsme se neviděly, hrozně
dávno. Právě jsem se tenkráte vdávala, byla jsem pouhým
děckem . ..
— Zdá se mi, že jsem vašeho syna viděla v ko-
stele? ptala se matinka, hezký to hoch, podobu má vaši.
— Ach ano, odpověděla Ljubov Petrovna s úsmě-
vem, velký to hoch, až se za to stydím ..
— To jest její syn a ne bratr! byl bych skoro
hlasitě zvolal, pohlížeje s nesmírným zděšením na její
mladou, rozmarnou dívčí tvář, nedůvěřuje svým očíma
citě zároveň, že se rdím.
#13
alto_textblock
#13
*) Láska.
#14
alto_textblock
#14
hleděl jsem nyní na svého nepřítele (pokřtil jsem již tak
důstojníka) a na krásnou dámu. Nedívala se již v naši
stranu, ale něco mně pravilo, že mého souseda
přece vidí. Husar se zdál sledovati pozorně mši, ačkoliv
se neznamenal křížem, čemuž jsem se jaksi podivil, ale
viděl jsem, že mu neušel ani nejmenší pohyb krásky.
Jeho oči se na ni dívaly jaksi úkosem. Musil jsem do-
znati, že vypadal velmi pěkně ve své švihácké uniformě,
že byl krásný, pěkně urostlý a že jeho způsobům se ne-
dalo ani nejmenšího vytýkati. Ale v jeho ostrých, pravi-
delných rysech, pronikavém pohledu jeho tmavých očí,
dovedl jimi hleděti i jaksi do zadu, jakoby chtěl zvěděti,
co se děje za jeho zády, ve všech jeho pohybech bylo
cosi smělého a drzého zároveň, i chladného, něco, co se
mi příčilo.
Cítil jsem, že bych jej nikdy nemohl míti rád,
že bych ani lhostejně nesnesl tohoto člověka. Doznával
jsem však, že nevzbuzoval ve mně odpor pouze svým
zevnějškem; mísil se k tomu ještě jakýsi nový, dosud
mnou nepoznaný pocit, naplňující mne bolem a studem
zároveň, pocit, kterému jsem nerozuměl, cosi, co působí
žal a rozhořčení. Cítil jsem, že závidím; že závidím tomu
všemu, co se mně na husarovi nelíbilo, co mu však dá-
valo právo na pohled, na úsměv světlovlasé krásky,
kdežto já ubohý, nepatrný hoch vzbuzuji pouze její vý-
směch svou hloupou, nemístnou poklonou . . . »0, Ho-
spodine, kde to hřeším!« vzpomněl jsem si s uleknutím,
neosměluje se pozvednouti zraků: zdálo se mně, že
obrazy svatých na mne hrozivě pohlížejí, za vznášejícím
se dýmem kadidla ..
Mše spěla k svému ukončení; duchovní vyšel s kří-
žem z hlavních dveří. Zástup se hrnul ku předu, neo-
Zapomennta otáska.