Číslo 187.

v

Praze, dne 10. července 1900.

Ročník IV.

Redakce, administraceu spedice Praha, Pštroseova ulice. číslo 200—I. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Mezapečetěné reklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. Il26.

KAl

ULCKt

Lle

Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: měsíčně. . . .. 2.80 čtyrtletně . . . K 8.40 celoročně. . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. 3.— čtvrtletně .. . K 9.— celoročně.. . . K 86.— Předplatné do cixozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně.. .. K 48.— Předplatné do Ameriky, rancie, Švýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie: čtvrtletně ... K 18.20 celoročně ... K 52.80 Telef. administrace 1i26.

Slunce vychází ve 4 hodiny 3 minuty ráno. Slunce zapadá v 8 hodin 7 minut večer.

Úterý:

Sedmi brat ří.

Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně u sv. Ludmily na Vinohradech od 8.—11. t. m.

Č. jedn. Pr 376.00-

Jménem Jeho Veličenstva císaře C. k. zemský co tiskový soud v Praze uznal k ná- vrhům c. k. státního zástupnictví ze dne 5. července 1900 čís. Ss. 382/00 takto právem :

Obsah článku »Podání řeznického mistra v Chojnicích- otištěného v periodickém, v Praze tisknutém a vydávaném ti- skopisu »Katolické Listy« ze dne 2. července 1900 čís. 179. zakládá v místě: »Předně: Když byl« až sa jejich pomá- hačůe skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle § 302 tr. z.. Zabavení periodického časopisu »Katolické Listy« č. 179. z8 dne 2. července 1900 se schvaluje dle § 489 ř. tr., další rozšiřování téhož čísla se apovídá dle § 493. ř. tr. a naři- zuje se zmaření výtisků zabavených dle § 37. zák. o tisku. Důvodv V závadném místě hledí se vyslovováním důmtěnek po- puditi jiné k zášti proti národnostnímu kmenu židovskému. což zakládá skutkovou povahu přečinu proti veřejnému po- koji a řádu dle § 302 tr. zák Proto by o návrhům c. k. stát. zastupitelství vyhověno jak shora uvedeno. V Praze, dne 6. července 1900. Dr. Woka u n. Panu Josefu Kratochvílovi, redaktoru v Praze Pštrossova ulice č. 200—II.

Po stopách propagandy: Pryč od Říma Profesor dr. T. G. Masaryk, řecte Massařík, tvrdil v jedné ze svých přednášek, že pravé kře- sťanství zachovalo se v jedné protestantské sektě. A poněvadž za svého pobytu v Americe přestou- pil k protestantismu, myslíme, že jako muž »své- rázný, mající vlastní fond myšlénkový«, a tudíži přesvědčení, přestoupil k této sektě. Z posledních jeho potýček vyšlo ovšem na jevo, že dle úřed- ního oznámení, což v matrice křestní jeho místa narození poznamenáno bylo, přestoupil k vyznání helvetskému. V Americe a v Anglii jsou však takové sekty protestantské, které netoliko dovolují, nýbrž i od- poručují, aby někdo na oko zůstal příslušníkem vyznání státem uznaného, jenom když ve skuteč- nosti je opravdovým, horlivým stoupencem jejich sekty. Jest to všem bludařským sektám společná známka, že se rády skrývají a přetvařují, aby jed bludu tím účinněji vnikl do lidu, až by dostatečně sesílily. A takovou sektou, která dovoluje svým přívržencům na oko přidržeti se některé z uzna- ných státem církví jsou u nás t. zv. »reformované církve«. Dokázali jsme spojitost církve irvingiánskéa

baptistické, které se tímto názvem chlubně ozna- čovaly se staroreformovanou církví helvetského vyznání. A je-li irvingiánský biskup dv. p. A. W Clark spojených takto církví protestantskýchu nás nejvyšší hlavou čili apoštolem Velkým (M. A.) musí se vedle něho (majíť apoštolů pouze 12) dv pan Szalatnay spokojiti důstojností třetí, totiž evan gelisty. Druhou totiž důstojnost v hierarchii refor- movaných církví u nás zaujímá pan prof. dr. Gar. Masaryk; onť jest jejich prorokem. Tvrdíme tak o příslušnosti pana profesora k sektě reformova- ných církvi pouze dle dohadu, pokud jeho veřejné jednání a učení tomu nasvědčuje. Proto milerádi odvoláme své podezření dostane-li se nám té“ cti, aby nás pan profesor z něho vyvedl. A že podezření naše jest odůvodněné, chceme dokázati. Program irvingiánské církve, která se nazývá chlubně »svobodnou« vrcholí v úplné poli- tické odloučenosti církve od státu. Kdo pak jenom poněkud sleduje učení pana profesora Masaryka pozná, že táhne se tato zásada jeho červená nit skrze učení jeho. Stát nemá dle nich do záležitostí církevních ničeho, ale praničeho mluvit, a církev nemá se o záležitosti státu pranic starat. Že učení to jest v zásadě revolucionářské, kdož by o tom pochy- boval. Proto neplatí přívržencům svobodné, refor- mované církve předpisy státní, na př. při uzavření sňatků pranic. Jim také na tom pramálo záleží, že stát právní následky jejich sňatků neuznává. Čím spíše mohou se vyhnouti požadavkům státním, jako jsou ohlášky a podobně, tím raději to učiní. Úplná politická svoboda církve a od státu moderního na- prostá odloučenost jest heslo, a v hesle tom skrývá se celý program »svobodných, reformovanýzh cír- kví«. A co má pan profesor Masaryk společného s nimi? Vezmi do rukou jeho »Čas« a najdeš tam heslo: »Politická samostatnost.« Čeho? ptáš se bezděčně. Snad pan profesor je horlivým zastáncem státního práva českého? I toto. Najdeš v jeho ča- sopise skromnou rubriku: »země české«. Tedy o »království českém« ani slůvko. Ano, výslovně pan profesor Masaryk prohlásil, že v nově zřízené »národní radě« pro něho a realisty není místa. O jaké tedy politické samostatnosti mluví? Ptej se ho na poměr církve ku státu a odpoví tobě: »Žádám politickou samostatnost pro církev, pro Čechy, pro Němce, pro Francouze, Angličany, pro Hotentoty právě tak jako pro irvingiány a baptisty a všecky možné a nemožné sekty. A že toto nazí-

rání naše jest správné, prozrazuje nejnovější čin profesora Masaryka: »Zřízení české strany lidové.« Nová strana klade hlavní váhu ua přirozené právo, jímž historické právo se má oživit. Nová strana nezamítá (na oko!) práva historického, ale zamítá státoprávních utopií. (Aha! Státoprávní utopie jest na př. zřízení českého státu, jako mají Maďaři.) Nová strana nestaví se proti národnostnímu ohra- ničování soudních a volebních okresů, majíc za to, že každý národní kmen má spravovati si záleži- tosti svoje sám a na vlastní zodpovědnost. A tato politická samostatnost jest heslem a programem pana profesora i na poli náboženském. On žádá, aby každá sekta náboženská byla cele oprávněná vedle historicky zde bydlících: Církve katolické a státem uznaných církví řecké, helvetského a augs- burského vyznání. Aby stát se do záležitostí jejich nemíchal, a jedna vedle druhé závodila na poli praktického křesťanství. A protože heslem moder- ního státu jest podporovati všemožně toto závodění sekt, nedivme se, že i u nás od liberálních vlád dostává se jim a jejich proroku značné podpory.

Zprávy politické. V Praze, 9. července. K situaci. Neblahé poměry v naší polovici říše mají za následek, že přední politikové nepřestá- vají se o nich rozepisovati a udávati prostředky, jimiž mohly by býti urovnány a ozdravěny. Ale zvláštní horlivost projevuje v tom ohledu hornorakouský hejt- man posl. dr. Ebenhoch. Zabývali jsme se v po- slední době jeho projevy již několikráte, dnes pak přibyl ku starým jeho projevům projev nový. Týž vložil jej v »Budap. Tagbl.», a prohlašuje se v něm poznovu pro oktroyováních vládních jazykových osnov, ale počíná si v tom ohledu dnes již trochu opatrněji. Žádá totiž, aby zřízena byla zvláštní komise, sestá- vající ze svědomitých, v obyvatelstvu činných úřad- níků obou národností v Čechách, aby revidovala a na základě potřeby a s podstatným ohledem na letošní německý program a pamětní spis výkon- ného výboru české národní strany svobodomyslné opravila Körbrovy jazykové osnovy. Dr. Ebenhoch má za to, že by proti takovémuto, byť i oktroyova- nému jazykovému zákonu nebyl veden příliš trvalý odpor. Dr. Ebenhoch přimlouvá se dále poznovu za oktroyování nového jednacího sněmovního řádu. Proto že by prý měl platnost již v okamžiku, v němž by sněmovna o něm rokovala, vztažně nežli by byl za-

FEUILLETON.

Katolické missie v Číně. *) (Dokončení.)

Protestantští missionáři nejsou v Číně o nic oblíbenější. Klade se jim za vinu, že pečují příliš o své vlastní blaho, o tělesný rozkvět své četné rodiny, o rozmnožení pozemských statků, že neštítí se ani obchodních podniků (a obchodníka čítají a kladou Čiňané do nejposlednější třídy lidí, kladouce ho na roveň s podvodníky, lháři a zloději), obtěžujíce proto stále konsuly a vyvolávajíce zbytečné spory a různice. Poslyšme, co sám Angličan Medhurst o nich napsal: »Protestantští missionáři jsou skoro všichni ženati. Usazují se v přístavech (k vůli ob- chodu), staví si v koncessích (t. j. na územích, Evro- panům povolených) domy v evropském slohu, a obcují více s cizinci než s domorodci. Jakkoliv zapírají své účastenství v obchodech, přece jsou o nich Čiňané přesvědčeni, že obchod provozují. Není mým úmyslem (slova puritána Medhursta; pozn. red.) vychvalovati bezženství a horliti proti stavu manželskému. Přes to vše pokládám osoby svobodné za lépe způsobilé pro povolání missionářské. Osoby takové mohou věnovati všechen svůj čas apoštolování a stýkati se více s domo- rodci než s Evropany. Missionáři svobodní nabudou u Číňanů větší přízně a vážnosti, poněvadž Číňan vidí v bezženství hlavní známku obětování sama sebe. Katoličtí missionáři, ač jest jich naproti protestantským mnohem více, málo se ukazují. Postu- *) Viz číslo 182. „Katol. Listů“ ze dne 5. července t.r.

pují ve svých úmyslech jinak než protestanti. Hned po svém příchodu nastupují apoštolskou cestu do vnitř země. Převlékají se za Číňany, *) nestýkají se s evrop- skými kupci a vykonávají své poslání nenápadně, ne- unavně a jistě na stanicích, kde působili jejich bratří a předchůdcové ode dávna. Obětavost jejich je paměti- hodna, úspěchy podivuhodné. Náležím k těm (praví týž puritán), kteří mají za to, že katoličtí missionáři vykonali v Číně mnoho dobrého. Přívrženců dovedou získati vychováváním, postupem to zdlouhavým, ale přirozeným, bezpečným a osvědčeným výsledky vý- bornými.« Až potud Angličan Medhurst. Po této odbočce, kterou Kořenský osvětluje práci missionářů v Číně, pokračuje v líčení své návštěvy v sirotčinci »Pomocnic ubohých duší«: »Procházíme s přívětivou sestrou Fernandou am- bity klášterního nádvoří a zastavujeme se ve všech kobkách a síních, vykázaných čínským sirotám z obyt a školu. V nádvoří na výsluní usadilo se ně- kolik sestárlých chovanek. Namotávaly bavlnu. Ně- které z nich byly slepy a mohou snáze snášeti ne- štěstí v ústraní života. Zkušenější chovanky radily mladším a pomáhaly dívkám v šití a vyšívání. Četné řady jiných dívek osiřelých měly vyučo- vání. Učilo se v několika třídách. Službu učitelskou

*) Známkou církve Kristovy jest, že jest katolickou, t j. všeobecnou, pro všecky lidi a národy na světě, a že ona svým věrozvěstům dovoluje, kdykoliv to uznají za nutné, úplně se přizpůsobiti zevnějškem mravům a zvy- kům národů, mezi nimiž a poštolují, žádajíc od nich jen jednotu ve všech článcích víry a v hlavních zásadách mravnosti.

zastávají v sirotčinci rozené Číňanky. Vyučují své svěřenky trochu ve čtení svatého písma, katechismu a v pravdách katolického náboženství. Všecko učení podává se školačkám v jazyku čínském. Učitelka ukazuje na čínské značky, zřetelně je vyslovuje a dává slova opakovati. Žačky, opakujíce slovo po učitelce, ukazují zároveň na znaménko a osvojují si po dlouhém cvičení čtení nejdůležitějších symbelů. Více ovšem nežli na přípravě literní, záleží na učení praktickém a v živobytí čínském potřebnějším, nežli je čtení a psaní. Je to předení bavlny, šití prádla a šatů, vyšívání, dělání umělých květin a p. Nejmladší sirota, která spatřila světlo světa snad teprvé před několika hodinami nebo dny, oznamovala pláčem svůj život v prostorné síni. Řada kolíbek při- jala odhozená nemluvňátka ve své měkké lůžko. Ro- dičky přicházejí s »nešťastnými« novorozenci ke klá- šterní fortně den co den a odevzdávají svá robátka milosrdenství řeholnic Sikavejských. Děvčátka, přiná- šená do sirotčince, bývají zhusta jen kosť a kůže. Ustrašená matka viděla snad ve tváři novorozeňátka blízkou smrt a proto pospíšila, aby odevzdala dce- rušku ještě za živa. Bude míti alespoň uspořeno vy- dání za rakvičku a těšiti se ještě, že dostane za dě- cko několik kešů. (Keš je nejmenší mince čínská, z mědi nebo mosazi; 3 keši = asi 1 haléř.) Pomoc- nice ubohé té dušičky nezameškají ani okamžik, po- křtí s velikým chvatem pohanské děťátko a radují se, že je zachránily před trápením v očistci. Jindy uchylují se čínské matky do Sikavejského sirotčince pro radu lékařskou a hledají v něm pomoci pro nemocné děcko.