\ у eliaci klidy drn mimo po uodřlt » ^vAikti. Přadpláof и v «dminiitrtoi O*a 1*0▼ni «allСФ 0£»ф 1 ЛОРа-II. w ľras#: • v##t«a : ■létiAisé — sl. 90 kr. I 1 >1 kr. étTTtlfftné . • • • 9 » 70 n I 8 v 76 B celoroční 10 , 80 , I 16 , — , Jednotlivá óíala po 4 kr. Za donáteol do doma mésičné 10 kr.

Cislo 173.

CECH.

E>OF»IHY frankптап^ a podrpaaaé plijí r edeilcc • ▼ Oitrovai allei i. 222-П.

Rukopisflv nerradme a nepooepaaaýeh nedbáiat. REKLAMACE neMpeietiaé poiýlinj ba<ft«l nafraa- korány. iBMritj poMtima eo ncJlam^jL

\ Praxe, r úterý dne 2. srpna 1ДО1.

Roŕniк XIII.

т>л__-_<_».0 lna počest Slovanů, v nivéc obrací vše, co rý- Rorpominka na nadi pont. Ipa£vp kuj( Da SI)(iení slovana Kaidyzn*g Konečné zotavení po útrapách cestovních přinesl z Říma sv. Otcem posvécené vědomi dosáhli jsme sladkého oddechu, v němž uti- slovanské, každý poutník cítí: hrdý jsem, že ieoou myslí ohledáme se nazad na naše vy- jsem Slovan! konané putování do sv. města, Říma. Mekla- : Konečné pout římská byla slávnostným lieine se poetickou obrazotvorností, vidíme li osvědčením vzájemnosti slovanské. Vsickni, v ní velkolepý zárodek do-avád neslýchaného co přišli od Krkonoš a Karpat, od Triglavu. a nevídaného děje na poli slovanského děje- Velebitu a Balkánu, pocítili, že jsou dítky pisu. Čím více hledíme do toho obrazu, tím jedné matky církve a dítky jedné matky Slavíce­ nahlížíme jeho velevýznamnost, a ne vie, i dle jazyka i dle srdce. Dva tři dni podáme­ si vzít přesvědčení, že m<še římské pu bytu společného v Římě přesvědčily nás, že tování nemůže zůstati bez vlivu na veškeré nepatrná nářečová různost nedělí nás na Slovanstvo Cítí to i e lovanské národy.1 sbory, které si vespolek nerozumí, že právé které — jak jejich časopisy svédčí — bud ta nářečová různost je přiroseným důka přejnym bud nepřejnytn, bud závistnym okem zem velikosti kmene slovanského Byt i hledí na tento velikánský zjev Slovan tva vsak jazyková různost sebe vétsí byla. ve před širokým světem, nepatrné a malicherné všech nás bilo jedno srdce, srdce slovanské, události by sob>‘ ani nepovšimly aneb pomi- Jeden vidél v druhém svého bratra, 'l oto vzá nuly by ji mlčením. jemné poznání zajisté nezůstane bez výsledků Z kterékolivěk strany hledíme na tuže pro budoucnost Slovanů Štěstí jednoho bude pout, odevšad — jako z i éjakého slunce — štěstím druhého, a nad křivdéním jednoho vycházejí krásné paprsky, svědčící o její slávé, zatne pomstivou pěst druhý bratr tjlovanský. a významnosti pro přítomnost i pro budou- ■ Dozraje, dá Bůh, strom vzájemnosti slovanské cnoat. |k tomu ovoci, které nosí heslo: „Jeden za V děiinách svéta dosavad není nazusmo-

náno tak početné a hromadné putování Slovanů­ do sv. města a dějepis XIX. století je nucen, nejen naznačit, putování naše na desky historie, nýbrž nucen je naznačit je vo putování­ neočekávané a velkolepé, representujicí celé korporativně západní Slovanstvo. Číslo poutníků, blížící se к půldruhému tisíci, neni maličkostí nepatrnou, nýbrž číslem na váhu pada ícíin ; tím více, povážíme li. že to byla pro nás severo-zapadni Slovany cesta spotená­ s velkou obtíží a hmotnou obětí, která by byla snad mnohé z iných národů od putování­ odstrašila. Neméně povážení hodné jest, že účastníky pouti byli lidé z rozličného stavu, od arcibiskupa až к řeholnímu bratru, od knížete až к dělníku, od zlaté nádhery až к halené : nemožné žádnému liberálu a zednáři napadnout, že to byla hromada lidí nevzdělaných, jediné — pry — držících se idey náboženské. Počet Slovanů však imponoval nejen sveu extensivností, nýbrž i svou intensivností, t. j. patrným projevo ánim ducha křesťanského, katolického; což v Římě velmi dobře účinkovalo­ a schváleni všeobecné došlo. Sám jsem v Římě dostal к uším porovnávání mezi naší poutí a španělskou i francouzskou. Hromadné navštěvování chrámu se zpěvem a modlitbou, téměř vš' obecná účast v přijetí sv. svátostí a přednost daná prohlídce uniéní náboženského­ před profannym vyzískala Slovanům uznání nad dosavádné poutníky jiných národů.­ Neníf divu, že i sv. otec ve své řeči 5. července vyslovil nad tím svou potěchu, zajisté v té naději, že nábožný charakter naší pouti nezůstane bez spasitelného vlivu ani na Římany ani na svět, kam zpráva o lo ▼anských poutnících zaletí. Korrektnc chování se katolických Slovanů bylo očividným do kazem, že Stolice apoštolská nezávisí od milosti­ a nem losti italských revolucionářů, nýbrž­ že má za sebou i mi iony Slovanů, odii- scvněuých za svátou véc církve, kteří json hotovi, odrážet vzteky brán pekelných od skály Petrovy. Vidél svět, že slovanské miliony,­ jakolivék bydlí na území, kde se ze dnářství a liberalismus atheistický s chlapčenskou­ chvastavostí roztahuje, drží se základu, jediného základu spořádaných států, náboženství­ totiž. Tak slovanská aristokracie, jak slovanská demokracie stojí pevné pod praporem sv. kříže, pro atheismus a nihi- lisinus zednářů a liberálů majíce jen opovržení­ Slované v Římě jasně dokázali, že s takým­ citem přichvátali к sv. Stolici, s jakým citem šlo se v ústrety jim. Lásku sv. Otce

všecky a všickni zajednoho!“ Fr. V. Sasinek.

mnoze se nyní děje Pan učitel musil se ne- odménili láskou, ba oduševnením, nadšením: přetržité jenom dětem věnovali, kdežto nyní

Uznaiost, kterou Lev ХШ. vénovař klovanům a slovanské mluvě, jest patrným upozorněním, že třeba, býti uznalým к Slovanovi, jemuž patří budoucnost, že třeba býti uznalým к Slovanovi, který nedá se oduševnil nespravedlivým odstrkováním,­ nýbrž г vnoprávností a svobodou. Národní­ cit slovanský je>t již tak vyvinutý, že u poctivého Slovana ani se netají; ani udu siti nedá; jen padouši bez citu a šlechetného srdce utíkají к tomu kdo více dá. Ten národní­ s ovanský cit stal se však v Římě tím mohutnějším a zaocelovaným My jsme se dostavili do svátého města co Slované, a uvítáni­ i uctěni jsme byli co Slované, ne co Němci a Maďaři kteří by silou a mocí chtěli Ttlačit německo-maďarskou tvář na rakousko- uherskou državu Řím jednáním svým dokázal,­ že věru nedá nic na diplomatické blouzněni­ o německo-madarskosti Rakousko Uher eka, a že považuje ho co převážné bydlo Slo- ▼anů. Darmo slavožrouti potupuji a odstrkuji Slovany; co před celým světem učinil Lev XIII

„Posla z Badée“ па pamětnon. Liberální učitelský list „Posel z Budce1 přinesl v čísle 27. od 6. července ve feuille tonu článek nadepsaný : „R o z j í m á n í j e- dnoho tyto dni v Pánu zesnulého řídícího učitele o návrhu Di pauli ho* V článku tomto líčí onen zesnulý­ řídící učitel, co zkusil, co vytrpěl do roku 1870, dokud ještě na školu dozor niél jeho pan farář a jak okřál, když pak roku 1870 v život vstoupily nynější zákony školské.­ Jeho pan farář by prý takto hodny pán, ale divný „pavouk;' stále ho chudáka sužo val: Brzy faráři neuměly děti katechismus, biblickou dějepravu anebo něco jiného, do školní světnice každou chvíli v-toupil pana učitele — zhusta i před dětmi — pro to neb ono káral, anebo zas huboval a Lteřil, že děti i dospělí v kostele špatně zpívají. Když za dobré byl s farářem, zvával ho tento častěji к sobé a při sklenici „deputátniho“ bulku si zahráli. Však to pry dlouho nebývalo;­ nebo z čista jasna spustil zas pan farář­ s „kruchty“ naň tolik že on — „řídící učitel“ na nedávné kamarádství zapomněl a do příslušné vzdálenosti naproti panu faráři postaviti se musil. A chtél-li miti opét s panem­ farářem svátý pokoj, políbil mu na radu své „staré“ jen ruku a — bylo zas dobře atd. atd Co máme těmto a podobným „slovům říkati ?“ Nebyla li již „mutatis mutandi-“ v „Poslu z Budce* bezpočtukráte od roku 1870 přetřepána a ohřívána? Byl-li ten který farář pavouk nebo podivín, což není podobných lidí i ve stavech jiných? Káral li, domlouval li, že děti to neb ono neuměly, za jisté to nebylo vždy bez příčiny. Nebo i nyní přemnohý с. к inspektor zle — i před détmi — leckterého učitele vypeskuje, vi- ným-li jej a nedbalým shledá. My víme néko lik případů, dokladů, jak tu a tam c k. inspektor­ i před dětmi neesthetických, nehezkých,­ zcela nepatřících výrazů a floskulí oproti učiteli užil, což by dojista i ten n j- vétší „pavouk“ — f.irář druhdy byl neučinil. Přeje li si „v Pánu zesnulý řídící učitel" doklady­ ty znát*, milerádi mu jimi posloužíme.­ Že jeho pan farář každou chvíli do školy vstoupil, bylo arci mrzuté, nemilé; nebot nedalo­ se při vyučování dětí tak snadno pašo vati, t j. jinými věcmi se zanášeli, jakož na

všelicos si i pro sebe robí. nechávaje děti, by samy si pracovaly a se učily Arcit všude tomu tak a pořád není; ale my zhu>ta nalézali­ jednoho pana učitele, an vždy na kathedře nějaký román četl, psaní psal a pod. A proč by to také nedělal? VždyC nynější kontrola není přísná a casta. Pan c k. inspektor přijede­ na školu se podívat jednou za rok nebo za dva roky, odbude s málo jen détmi jakous takous zkoušku, při níž obyčejné nikoho ne bývá a pak slaví a užívá leckterýs pan učitel­ „dolce far niente.“ Inspekce místního­ dozorce školního, jímž pravidelné na venkově rolník se neleká, se nebojí. Proto mrzuté a nemilé bylo, vstoupil li „v Pánu zesnulému řídícímu učiteli „Posla z Budče“ každou chvíli pan farář do školy. Chvalitebné bylo, že týž „podivínský* farář i o zpěv kostelní horlil ; nebo co jfmá a uchvacuje mysl i srdce člověka při službách Božích více. jako pěkný zpiv ? 1 Podobné horlení,­ ano přísné nařízení by neškodilo se

strany okresních, zemských školních úřadů, cibiskup Coele stiň jest osmý mesi vrclsafmi aby zejinena teď pp. učitelové chrámovým pastýři videAokými od té doby, co papei Inno- písním děti bedlivé učili V/dyt na venkově свое XIII. na *&dost císaře Karla VL vldefiskd našem zpěv v kostele jižjiž zachází biskupství proldAsil arcibiskupstvím. Než „nebožtík ndí<í p učitel“ stěžuje Strana t. /.v. „ú-tavovérná* utrpěla znač- si v „Poslu z Budče“ dále na to, že nej- non ztrátu úmrtím hraběte Jeronýma více ho zlobívali a v učení rušili kostelník, Mnnusfťldfl, kterýž dne 18. července uchýlil jenž ministranty do kostela volával a všeliká se do belgických mořských lisnl v Blanken- „čeládka farská“, jež stále nějaké vzkázání bergbe. kdež v patek dne 29. skonal po krátké některému dítěti přespolnímu pro rodiče při- nemoci. Hrabě Jeroným Mannsfeld narodil se nášela Neupírámc, že se tak někde stávati dne 20 července 1842 a byl nejstaršlm synem mohlo; avšak neposílával a neposílá ještě i knížete Josefa Colloredo-Mannsfelda; r. 1800 leckterýs učitel déti při vyučování setu nebo nastoupil jako poručík u husarů službu vojen- tam, aby jemu nebo pí " učitelové všelicosI skon, z níž ale r. 186A vystoupil. Roka 1873

přinesly, udělaly a vyřídily? My dobře víme, že děti na místo učení leckdes p. učiteli i pro tabák chodí, dříví štípají slámu sekají, huůj kydají, vodu nosí atd. Nevyrušují se tímto déti hůře a více z učení, než když kostelník.­ přišed do ško y, volal: „Ministranti do kostela!?* 1‘řepi oval li řídící p učitel v zimě v letě matriky, tož měl za to obyčejně jakousi malou odměnu, a za „zápis“, po němž chodil a psaní „tři králů“, míval koledu. Avšak tu nadešel rok 1870. a ten učinil z p. učíte e správce školy a z p faráře jen učitele náboženství. V p učiteli oživla prý ihned „důstojnost člověka“, důstojnost Učitele atd. atd. Toto je pravda čistá, nebot nejeden p. učitel příliš vypínavé, arrogantné si hned počínal, ano i čepici s orlickém, jakoby­ císařský úředník, nosili začal. Však br/.y přišel zákaz a císařská čepice skrýti se musila. A zdaž i podnes tu a tam mnohý p. ňčitel přílišné se nepřeceňuje a nemyslí, že svou důstojností, učeností atd. předčí i gymnasijního "ebo universitního­ profesora? O knězi ani nemluvíme;­ nad toho on se hrozně a vysoko povýšeným cítí. Věru troch» skromnosti a bývalé poníženosti by učiteli mnohému neškodilo Tak se mluví skoro všeobecně! Že „řídící“ p učitel svému faráři — „divnému pavouku“ u vyučování náboženství,­ ač zavázán není, předce nápomocen jest, zdá se nám býti hezké a šlechetné; nebo kněz opravdu za poměrů nynějších nemůže při nejlepší píli a vůli s náboženstvím na venkovských školách nikam přijití Kéž by všickni pp. učitelové dle příkladu jeho je duali, a tak šlechetnými a svědomitými byli ! Než, slyšme ještě, jak našeho f „řídícího“­ návrh poslance Dip uliho na říšské radè polekal a jak o tom s pathosem v „ľoslu z Budče“ svůj feuilleton končí. „Ale tu, o Bože — píše do-lovně — dočí tám se, že v říšské radě radí se jakási ко mise o návrhu Dipauliho. jenž prý nic jiného nemá za účel, než opětné podřízení škol pod správu duchovních. Zrak se mi kalí, duše má s bolem zalétá zpět do dob minulých, vidím tu opět s hrůzou pana faráře rozezleného, kterak ve škole mne kárá a učivo mi ukLuá, vidím ho, kterak nařizuje mi, abych dům od domu, vesnici od vesnice chodil po zápise, udím i toho kostelníka, jak pánovité vola si ministranty ze školy do kostela,­ vidím tu děvečku, jak každo chvíli se hřmotem do světnice školní vchází s nějakým vyřízením, vidím v duchu již i tu svou „sta rou* jak důtklivč mi radí, abych jen políbil tu ruku, která je ua mne tak rozhněvána — a pot s udeuy vyvstává na čele mém, síly tělesné­ i duše-ní opouštějí mne, a tuhnoucí rtové moji šeptajíce „Dipauli, Dipauli“ — navždy s» zavírají“ Tak končí v „Poslu z Budče* „jeden v Pánu zesnulý řídící učitel svoje rozjímání o návrhu Dipauliho!“ Než z toho celého jeho pikantního rozjímání­ videti, že úzkostlivé se bojí, aby školy naše opět pod správu duchovních se nedostaly.­ Konstatujeme, že nikdy si toho nepře jeme, nýbrž pouze z té duše si žádáme, aby školám našim duch křesťanský vrácen byl — aby i Církev náležitý vliv na školy miti mohla. I náš lid si toho přeje a bohdá se toho domůže a dočká. Litujeme, že p. Josef Král v sloupcích „Posla z Budče“ často dopřává místa slovům, jimiž jen hořkost a nevůle mezi učitelstvem a kněžstvem se rozsívá.­ Učitel a kněz musí svorné jiti a ve škole na vzdělání a ušlechtění mládeže jednomyslné­ pracovati. Politický prohled domácí. V Prase, dne 1. trpn*. V soboto dne 30. července vykonány byly v papežské nantiatnfe ve Vídni veškeré formiini přípravy, jichl třeba k prae conitaci a intbroni- taci nového knížete агНЫякпра vídeňského­ Coelestýna Ganglbanera Koíie ar-

zvolen byl ústaváckýmí velkostatkáři da sněna a pak i do rady říšské. R. 1876 vstoupil do kabinetu Anerspergova jako ministr orby, v kterémž­ (iřadi setrval až do 12 srpna 1879 — Neočekávaným jeho úmrtím zasáhnuta jest ásta- vácká partaj právě na nejchnuloetivéjiim mleti ; ztrácí jednoho z oněch sobě vzácných mniů, jichž postavení společenské aspoň poněkud udržuje­ spojení mezi oposični stranou a mezi knihy nejvyššlmi. Proto jest smutek ústaváků upřímný. „Presse* píše o tom: „šlechtický vůdce ústavo- věrného velkostatku zemřel, čímž celá strana bolestnou ztráta utrpěla, kteráž tím jest bolestnější­ že hrabě Mannsfeld s neobmezenon oddanosti­ lnul ku programu strany a že schopnosti jeho i postaveni jeho byly takové, aby v pravém­ okamžiku moli! býti bodným úplné důvěry koniny.* Sluší připomenonti, že větší část strany ústavověrné spatřovala v Mannsfeldovi „příštího* ministerského předsedu. Konečně ozval se dr Herbst; vlastně slibuje­ ozvati se teprve v Děčíně, kamž svolává si schůzi voličů jimž podá zpráva o své činnosti na radě říšské Den schůze posad není ustanoven, neboť nebyla ještě nalezena vhodná místnost. Vyklad Herbstův bnde asi velice­ zajímavý ; celý ústavácký tábor očekává s napnutím obranu „odpraveného“ vůdce. Pověděli jsme tn již několikráte, že éeský silèni bude letos jevištěm výstupů bouřlivých, čemuž nasvědčují veškeré přípravy ústaváků jakož­ i zřejmé projevy ústaváckýcb časopisů. Jit i terstský „Tagbl.“ píše: „Na českém sněmu chce si oposice zjednati zadoHučiněnl za všechny ty porážky na radě říšské, na českém sněmu přísný má býti držen sond; z této své poslední hradby chtějí ústaváci učiniti pokns, aby dobyli opět všech ztracených posic a aby opět domohli se vlády. Jet v tom kns opravdové ironie, ie ona strana, kteráž povždy bájila svrchovaná práva státního celku, kteráž v tisici řečnických a novinářských půtkách snažila se potlačit! kompetenci­ sněmů a povždy prohlašoval я, že rada říšská jest tím jediným místem, na němž politické spory mají se vyrovnávali, nyní pojednou­ chce postavili sněm proti radě říšské. . * — «Schodek v rozpočtu na rok 1882—1883) Rozpočet na r. 1882 a 1883 vykazuje mnohem menši schodek, než torna bylo v letech předešlých. Odstraněni sebodkn závisí arcit od výsledku opravy soustavy berní, i donfá vláda, že se to podaří před ukončením tohoto zasedání říšské rady. Slib trůnní řeči, že rozpočet­ bnde bez odkladu zrušen, stal se následkem­ prohlášeni horkokrevného Chertka; nastoupením­ Dnnajewského zahájena jiuá střízlivější finanční politika, která ničeho neukvapuje a majíc na zřeteli určité cíle, s jistotou postupuje v před. Z К rakova (Polské časopisy) přinášejí­ v posledních dnech skoro vesměs velice pozoruhodné úsndky o vnitřní situaci politické. „Czas*. jehož vídeňské korespondence vynikají nevsedni přesnosti sděluje: „Soustavné pach­ tění se po sensačnich věcech nejde ústavákům к duhu. Oficiosni listy odhalily jich manévry a každá jejich lež byla vyvrácena Kabinet hr. Taaffea stoji teď pevněji než kdy jindy. Německé­ obyvatelstvo počíná se s odporem­ a opovržením odvraceli odintrik a lži centralistů a obrací se к nim zády. Vždyť nestarají se ani o skutečné a praktické zájmy obyvatelstva. Možno říci, že centralistická strana odstraněním svého vůdce, totiž dra. Herbsta, zavdala si samasmr- telnon ráno. Jejt dnové json sečteni. Prohrála­ svon partii s br. Taaffem * — „Oaz. Kar * zatracuje rozhodně bankovkovoa vřava (v příčině „počeitěných desítek*), již cen- tralisté vypěstovali. Žádá naprosté bájeai rovnoprávnosti vžeeb semskýeh řečí v Rakousko a očekává, že ministr finanel nvede toto spravedlivé přáni rakouských národů к platnosti. — „Dxieo. P.“ jo stejného míněni a má sa to, že Čechové json úplně v právu, pakli bojují v sásadě o to, aby na jejich řeč na nových bankovkách byl okled vsát