Číslo 356

V Praze, dne 30. prosince 1900.

Ročník IV.

Redakce, administraces expedice Prah. Pštrossova ulico, číelo 200—II. Néfrankované doptsy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Koxupedetěnéreklamace j20u porta prosty. Irserty účtujsme levně 1 při častější inserci po- akytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126

JILKÍ

Ll

Předplane

Prakv s dora av Gomu .. . . . K 2.80 oK 8.40 celo.ně . . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. K 3.— čtvrtletně . .. K 8.— celoročně. . .. K 96.— Předplatné do cízozem- ska: Německa a Srbska čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. .. K 48.— Do Ameriky, Francis, Švýcarska, Italie, Bel- gie, Anglie a Ruska: čtvrtletně . K 18.20 celoročně ... K 52.80 Telefon rodakce č. 1126.

Slunce vychází v 8 hodin 1 minutu ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 5 minut večer

Neděle: Sv. Davida, krále.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Mil. sester (Petř.) od 28. pros. do1. ledna 1901.

Dnešní číslo jest se zábavnou přílohou »Nedělí« o 12 stranách. Příští číslo vyjde v pondělí o 12. hod. polední.

Pozvání k předplacení na katolicko-politický denník

Katolické List

Pro Prahu s donáškou do domu předplácí se měsíčně . . . . . . . . . . . 2 K 80 h. čtvrtletně . . . . . . . . . . . 8 K 40 h. . . 33 K 60 . celoročně . . . . . . Pro tuzemsko poštou měsíčně . . . . . . . . . . . B K — h. čtvrtletně . . . . . . . . . . . 9 K —b . . . 36 K — h celoročně Do cizozemska (Německa a Srbska)i čtvrtletně . . 12 K — h. . . . . . 48 K — h. celoročně Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Rtalie, Belgie a Anglie- čtvrtletně . . . . . . . . . 13 K 20 h. 52 K 80 h. celoročně .. Jednotlivé číslo za 8 haléřů.

Ztráta a zisk. = Konec století nutí nás uvésti něco ze ztráty a zisku církve v tomto století. Třeba doznati, že ne- chybí ztrát značných, ale v poměru k onomu sloupu pravdy jsou ztráty jen drobty. Jest to dočasné čistění církve. Rouge a jeho nohsledové s heslem něme- ckého katolictví získali něco tisíc as právě tak, jako Iška několik desítek. Rouge už zašel a osudy jeho německé národní církve jsou zrcadlem pro národní církev, s kterou se nyní potkáváme častěji. Jest pravda, že »německý katolicismus« způsobil ztráty církvi, vždyť zřídili jeho šířitelé na 200 mí- stech své církvičky se 60.000 dušemi. Toť zajisté ztráta dosti veliká. Avšak i bouřka mívá své dobré následky. Německý katolicismus, odpadlým — a pro své nemravy — exkomunikovaným Rougem a Czer- skim šířený, měl své dobré následky také. Lovil v měšťanských a potom v tak zvaných vzdělaných třídách. Lovil od r. 1841 — a přes rok 1848, který silně připravoval; 60.000 ulovil a svedl, jednak na čas, jednak lidi bez ceny. Co bylo při hnutí těžší zrno, to se vše vrátilo, na př. Dowiat, jenž v Ame- rice se vrátil do církve a konal pokání, neb známý Schuselka, jenž též při německém katelictví byl účastněn, pak jej však opustil, přimknul se na čas k protestantismu a konečně se blížil k naší církvi, do níž se vrátil. Bouře německého katolictví dvěma nemravami v r. 1841—43 začala, a dnes kde jest? Hledejte jejich sborů?

Co bude s novým českým vydáním národního katolictví? Calé hnutí r. 1848 a podpora liberálních ér vládních nepomohla mu k životu, a dnes byste marně hledali ze 200 obcí — třeba jen 20. Ve Vratislavi, kde jest kolébka jeho, nenajdete ani stopy, leč že se příslušníci německého katolictví v letech 1870 vrhli na šosy podobnému hnutí, které si dalo na místě národního katolictví jméno »starokatoli- ctví«. Jeho osudy jsou známy. Má skoro méně osad než svíček na svém oltáři. Hnutí starokatolícké vzalo svůj vznik v době posledního koncilu naší církve ; byl to zjev, který provázel každý koncil církevní. Starokatolictví byla nejmenší secesse, jakou vykazují dějiny církve. Vzniklo, živořilo hlučně a zašlo. Způ- sobilo ztráty též, avšak ztráty, které platili ztracení sami. Německému katolictví přičítají četní znalci čá- stečnou zásluhu, že církev ve vrstvách měšťanských a v tak zvaných vzdělaných, přílišným pomlouváním dočekala se aspoň toho, že začali mnozí o ní pře- mýšleti a zbavili se mnohých předsudků, které jim byly suggerovány. Byly to jisté ztráty pro církev, avšak co jsou proti jejímu zisku? Toť proroctví též pro »národní církev«. Při letošním sjezdu katolickém v Australii kar- dinál Morau konal přehlídku za 100 let užívaje úředních dat, z nichž aspoň něco sluší uvésti. V roce 1821 ve Walesu v Anglicku napočtěno 14 katol. škol, v r. 1890 dostoupil pak počet 946 a nyní na počátku 1900 čítá se jich 1100 se 300.000 dítkami. Toť hnutí trvalé, k němuž se nemůže rovnat ani ně- mecké katolictví, ani starokatolictví, o novém iško- riotství nemluvě. Podobný obraz zisku se jeví z dat o Spojených státech. Poněvadž častěji byl námi již uvedena, po- míjíme je; mají nyní na 10 mil. katolíků, kteří si vy- držují své školy, své učitele, své kněze. Síla katoli- ctví patrná. Kanada v roce 1800 dohromady měla 137.000 katolíků Dnes má území kanadské 2 mil. 61.000 katol. a Nový Foundland 82.000. Však málo znám jest zisk a pokrok naši církve v Australii. M. Louvet ve svém díle o katolických missiích počíná v Australii s rokem 1800 a stanoví velikost missií katolických číslem: O (nic). Na po- čátku tohoto století pro politické přesvědčení odsou- zený irský kněz počal missijní práci v Australii. Sotva začal, byl — proto odvolán. Z toho »nic« na začátku století do konce 1900 vyvinulo se apoštol- skou prací 793 215 katolíků z obyvatelstva celkem 4 mil. čítajícího, mezi nímž působí 18 biskupů se 1114 kněžími a 1394 kostely. To jest zajisté největší percentualní zisk, který v tomto století naše církev doznala. Téměř čtvrtinu obyvatelstva tvoří, která s ni- čím započala, kdežto ostatní sekty činí si navzájem kompromissy, aby se uhájily. Nedávno prolétla zpráva v anglických listech: V Melbourne zasedá komise,

z různých duchovních a různých denominací složená (krom katolíky), aby se shodli na náboženském učivu a čtení bible, aby vpravila trochu mravouky a nábo- ženství do austrálských pohanů. — Jest v tom hodně posměchu na bezvýslednost ostatních denominaci. Týž list pak píše o katolickém duchovenstvu v Australii, že jest ve všeobecné vážnosti, kdežto sekty pozbyly veškeré úcty. Katolíci austrálští jako belgičtí a fran- couzští ukládají sobě dobrovolnou druhou daň na své školství, aby pojistili dítkám katolickou výchovu. Srovnáme-li onen trvalý a zřejmý vzrůst církve, s oním vzplanutím sektářským v r. 1841, 1871, vi- díme, že se jedná o skutečný život, kdežto v různých těch denominacích »katolických« jen o mrtvé údy odpadlé. Ztratili jsme, ale také získali. A i při těch ztrátách není vše ztraceno, neb leccos se poctivě vrá- tilo samo. Favorisována byla ona hnutí vším způso- bem a neudržela se. Naše hnutí zakoušelo všechnu obtíž, kterou sektářská vláda dovede ukládati, a udr- želo se. V posledni encyklice sv. Otec poblíží z dů- věrou vstříc budoucímu století. Dalo nám i toto zisk, dá i budoucí. »Los von Rom« a »národní církev« za peníze evang. bundu tvořená, toť jsou jen malé kopie — větších karikatur z let 1841 a 1871.

Z naší retrospektivy.

Rok 1900 na sklonu, a s ním i celé století. Každý svědomitý hospodář přikročuje vždy na konci roku k rozvaze, aby seznal, pokročil-li, nepohnul-li se, či poklesl-li. A dle výsledku rozvahy řídí se pak plán práce pro nejblíže příští dobu. Pokrok, pokrok! toť heslo přítomné chvatné doby. Ve světovém zá- vodišti všichni pokročilí národové jsou na nohách,a v každém národě zase všechny strany, které pojímají úkoly své a práci svou vážně a věcně, jsouce si vě- domy svého cíle a majíce vyměřenou i bezpečnou cestu, na které sice mohou vyskytnouti se tu a tam překážky, na které však nesmí se nikdy strosko- tati strana a její pracovní credo. Buďme si upřímni i k sobě! Vážná chvíle vy- lučuje všechno laškování. Poctivě smýšlející a jedna- jící strana počíná si vždycky mužně, i když krutá zloba s mohohlavými neúspěchy se všech stran do- léhá, tlačí a dusí. Katolíci v zemích koruny české, ač jsou zajisté v zásadách jednomyslni, nejdou srovnale a nepostu- pují svorně. O, těch Svatoplukových prutův! Osla- bujeme se vlastní vinou k nemalé útěše nepřátel, z jichž obličeje září i zírá plné a klidné uspokojení — s naší věcí. Zapomínáme, že spojené kde vládnou síly, snadno vše se vykoná. S dostatek přirozených sil, bohužel, leží tu u nás ladem a roztroušeně. I sebe hustější oázy samy o sobě nepromění širé poušti v ladný a úrodný lán zelený

Kulturní Listy.

V Praze, 29. prosince. K. — Konec roku blíží se kvapem a s ním i konec věku. A tu bezděčně každý člověk dělá bi- lanci — čili rozvahu nejen roku předešlého, ale i ce- lého života. V mládí se ovšem na bilanci tuto hledí málo, — rok sem, rok tom, vždyť těch let zbývá ještě mnoho. Avšak v stáří — — tu člověk začíná s těmiprchavými lety skrbliti, a rád by oře času ve běhu zadržel. — Kam jen se ta leta poděla, — říkávala často naše babička, když měla jich 80 za sebou. Jak to všecko uteklo! A novináři každý podle svého stanoviska budou hrany zvoniti století předešlému a budou hymny pěti našemu velikému pokroku a to vším právem. Kde náš národ byl před 100 lety a kde je dnes? Nedávno sešel jsem se s jedním řeholníkem. Rád si s každým pohovořím a poslechnu si jeho úsudek o různých poměrech. Řeholníci mají svůj samorostlý úsudek. Často vzpomínám si na + Votku, jehož den úmrtí tuším připadl na tento týden. Kterak ten ve své starobě správně nazíral na svět i lidi. Říkal mi: takhle to, příteli, u nás s tím katolickým životem nepůjde. Jsou lidé, kteří hledají více sebe, více svou slávu, nežli —

A když jsem nedávno sešel se s jiným řehol- níkem, slyším tentýž úsudek: jdeme nazpět! Není jednoty, každý jde jen cestou svou bez ohledu na celek. Co z toho může vyjíti? Před několika lety ještě byli jsme mnohem dále v před. Nejlepší děl- níci odstupují z jeviště a co přichází nového? Příliš mnoho ctižádosti, ješitnosti — čímž věc Boží ne- smírně trpí. — Ovšem ctižádost, ješitnost jsou údělem každého člověka a zejména spisovatelů. Spisovatel je jako herec. Těší ho, napíše-li cos krásného a líbí-li se to. Spisovatelská sláva je svrchovaně svůdná a nejsvůd- nější u malých duchů. Kdysi řečnil známý redaktor kteréhos sociálně- demokratického listu. Vyšinul se na redaktorství ze — třínožky. Teď též velmi často řečnívá ve schůzích sociálních demokratů. A tu se mu kdysi přihodilo. že když nejohnivěji o svobodě, volnosti atd. naproti tmářům horlil, kdosi ze shromáždění několikráte po sobě volal: Ale poslouchejte, ty boty od vás nestály pra za nic, — podešve jak by smet. Teď na sklonku starého a na začátku nového století cena člověka musí měřiti se veskrz jinak. Přicházíme do století nadčlověků. Dříve se cena člověka měřila na sáhy a na lokte, teď ale již jen na centimetry a milimetry, proto teď máme tolik veleduchů, že o ně skoro při každém kroku klopýtáme.

Ku spisovatelství teď náleží především péroa pak kalamář s inkoustem. A není-li po ruce kalamář, postačí, namáčí-li se péro v blátě. A myslím, že bláta dnes vykecá se více, nežli inkoustu. Měřítko spisovatelství je dnes náramně malinké, menší ještě než milimetr. Postačí od někud něco opsati, třeba bez udání pramene a již je spisovatel hotov. Nyní honem k fotografovi dát se vyblejsknouti a pod obrázek napsati své jméno a slavný muž je tu — ba co to povídám, slavný je dnes příliš málo, dnes každý chce býti titulován: slovutný — to dělá effekt. Přejme těm chuděrkám radost, každý se živí, jak může. Abych ale na Votku nezapomněl. Též on pozo- roval, že nepokračujeme, a že se do popředí derou lidé časem až příliš malicherní, ctižádostí přímo po- Tak v poslední době dere se náramně do po- předí kdosi — pojmenujme ho třeba: Malvazí- nek, jenž by rád měl již hodně vysoké vyznamenání: světské i církevní, ačkoliv teprv čítá sotva 30 jar Proto pan Malvazínek nasadil všecky páky, aby se mu dostalo obojího. Napsal si tedy žádost na ten který úřad, aby mu v uznání jeho loyalnosti udělen byl řád, jenž pravidelně uděluje se jen starším pánům po mnohaletých službách.

sedl.