▼yekázi každý den mimo po neděli a svátku.

Předplácí se v administraci Ostrovní ulto* eis. IHOe-II. «Prste: psttsu:

měsíčně..

... — al.SOkr. 1

1 al. S5 kr.

čtvrtletně

- - » . » i

3 „ 76 „

púlletně .

•• & л Я

7 „ 60 „

celoročně

.. 10 , 80 „ !

16 , - .

Jednotlivá čísla po 4 kr. Za donSient do doma mtiičně 10 kr.

у '..v: '■ л r»OF*ISY flrsBkovaaé a p«d«pM*é pHJiaá r edLabcce ▼ Oe trovo i ulici i. 1508 S. Rukopisův ■•Tracine a Depodepeaoýcb a «dbán« REKLAMACI ■•sapežetéaé poeýlány bodtei nefraa- korány. Imerity požitia* co naJleméjl.

Čisto 34. ' яап. .

V Praze« v pondélá dae 12. «Inora 1S83.

Roénik XV.

Květ národa.

— K. — Vůdce našeho národa vyšlo vil nedávno obavu, aby nám pro život poli' tický nedostávalo se zdárného dorostu. Osvědčení a často vítězní naši parlamentární řečníci a nejen řečníci, nýbrž — a to v nilechtilém slova rozumu — i dělníci na roli národa dědičné, stárnou i bude jim při roseným během vici jednou odstoupiti s arény života vezdejšího. Vůdce národa na dráze své, na níž vlasti naší mnohých práv a sobě to lik věhlasu vydobyl, pozastavil se, aby shle funi a pozdravil za sebou zástup dorůstajících­ národních výtečníkův. Oko jeho při pohledu tom se zarmoutilo. — Není dorostu zdárného, — tak touží se se strany národní. Mládež dospívající j v mnohém ohledu neoprávňuje k nadéjím růžovým. Jsouť četné symptomy, z nichžto sonditi lze na jakýsi nejen náboženský, ale i sociální a politický uihilismus, jakýž mezi studující mládeží po celém světě a tudíž­ i u nás se šíří. Nihilismus tento nemálo významně zračí se v literárních plodech pO' slední doby. Jaké tu vidět ideály básníků, jaký směr románopisců, povídkářů a jaký učsnců ? Vane to z knih i listů novější literatury­ tak mrazivé a spolu i tak žhavě, že klidný čtenář bezděčné zachvěti ze musí. Francouzský, f r i v o 1 n í f euill eto n přelívá se do básnického rýmu, x něhož mrizivě ozývá se chechtot­ vyžilého, kašlavého smíška я jehož stálým refrénem je — blasfemie! Tot signatúra přemnohých plodů básnických. Jiný zase obdařen básnickým nadáním, kteréž­ sílu a žár Byrona připomíná, ohněm svým vše kolem sebe zažehává, takže po přečtení nejyýtečnějších jeho plodů ve ztr- nnlém čtenáři pozůatavuje dojem velikého­ spáleniště. A plody prosou psané ? Vezměme dnes kterýkoliv list periodický do rukou, skoro všudež nalézáme čirou negaci náboženského přesvědčení našich otcův, negaci naší náboženské­ minulosti. Tyto plody básnické a pro iaické dnes jsou duševní potravou dorůstající­ mládeže, tytéž plody podávají se jakožto duševní pokrm i lidu. Což z toho může jiného­ vyvinouti se, nežli vseebecný nihilizmus?­ A tak tomu i vskutku jest Pročítejme­ kterékoliv číslo známého týdenníku, nn nimž výhradně studující pracují, z každého vane tentýž-náboženský i sociální nihilismns. tatáž frivolnest, tatáž děsná blasfemie, jakáž ve viech plodech staršího smíška se zračí. Tento jediné smí se honositi, že po sobě ‘za-1 nechává zástup epigonů, kteříž ovšem zcela jinak pracovali budou na národa roli dědičné. Tito epigonové dojista nebudou kráčeti v šlépějích­ Palackého, ani Riegrovýcb, ba ani Tonnerových; Palaeký, Rieger ane i Tonner dávno jiš se přelili. Dnes po šírém téméř světě zavládl Gam- bettismns. Republikáni staršího rázu vyšli dávno z módy a zítra snad již i Gambettis- mus přežije se a Rochefort obdrží pole. 8 vyšších vrstev rozežírá se nihilismus, či jinak anarchie již i do nižších. Y „Nár.

Listech" od minulého čtvrtka čteme tuto sen- sační zprávu: „Soeialiata sebevrah. Předevčírem oběsil se na vrcbn Žilkově asi osmnáctiletý mladík,­ v uěmi poznán rukavičkářský oček Yáalav Dressier. Z počátku aa nevědělo, jaká byla pH čiaa, jež mladého maže vehnala v zoufalství; nyní něinéno ve věci té odhaleni, jei by ae, kdyby bylo v něm seriosnosti, nasvati meklo přímo sensačnlm. Otec mladého sebevraha obdržel­ totiž od syna svého psaní následujícího obsahá : Drazí rodiče. Srdečně vás pozdravujú a líbám. Byli jzte sire chytří, prohlonpili jste však přece. Byl jsem v tajném spolkn a měl jsem úkol, zavraždili policejného ředitele Stejzkala. Já však to neprovedl a propadl jsem následkem tobo smrti. Baď musil jsem si vžiti život sám aneb by mne byli oni usmrtili. Zvolil sem to poslední a oběsil jsem se dnes na Žiž kové. Srdeční pozdravuji svon Karolinkn. К smrti jdu tak jaké na nějaké mdovánky. Hodinky moje vyplatte, knihu „Domáci přítel* má nčentk n pana Frány, jmenem Yilém. Buďte a Bohem a pamatujte vždy nějakým prokletím na mne. Nežádám­ pohřbo skvostného, přej si však, aby moje Karolínka pobřbn lesúčastnila. Nazdar! Yáclav Dres’ler. " Nedávno teprv bylo odsouzeno několik mladíků pro jakési tajné spolčování. Cím se zabývá mládež škole odrostlá? — Tajnými spolky I Tot smutné faktum. Kdyby toto tajné huntování mládeže bylo dělo se před 20—30 lety, což by tu bylo poukazování na školu starou: — vizte tu kněžovládu ve škole! Kněžíf pověrami drží spoutány duše mládeže, ký div, že musí se tajně hun to vat i! Pryč s kněžovládou se školy! Dnes kdyby někdo opovážil se tázali: pověz mi ty kloučku, jenž jsi chtěl poi. ředitele p. Stejskala zavraždili, povězte nádi vy hošíci, kteří v tajných spolcích ku vraždění jiných, případně i sebe hroznými přísahami zavazu jete, ke komu jste chodili do školy? tu by dojista obořili se na něho ti jistí p&edago gově křičíce : — jaká to neoprávuéóá ков- kluse ! Dříve ovšem platilo pořekadlo : — Ke komu pak jsi chodil do školy ? jdi a dej si vrátit sobotález ! — Dnes, jak pravíme, kon kluse ta prý neplatí. My však i přes to dovolujeme si tázati se: Zdaliž aspoň jeden z mladíků již z tajného huntování se budou usvědčeni, zda-liž aspoň jeden z nich modlil se, sda-liž vůbec v Boha věřil a ještě Věří ? My otázku tuto klademe sehválně a sice proto, aby zjistilo se, zdaž i tuto jakýsi náboženský či pověrsčný fanatismus­ mlsdíky hned ze školy ven do tajných­ schůsí odvádí? ' Doufáme, žs se nám na otázku tu s některé­ střeny odpoví. (Pokr.)

0 rozdělování státní podpory. , Kdykoliv jeet v „Čecbu" řeč e státní podpoře­ — eváem ae tiet náboženské Matke — kněifm sdělované, vidy se vyskytuje otázke, na akém asi základě rozdělováni to se děje, sn se při tom objevuji ta a tam nesrovnalosti Mnesi, zvlážt laikové, domýilsjl se, iebisk. konsistoře, a kněžf máji za to, že e. к okresní

hejtmani výii podpory nstanovnjí. Zdá se risk, a jest pravdě podebno, že ani to, sni rno míněni­ se nesbednje se skutečnosti a Še klič к té sáhadě kledsti dlaino ve fasti a v mešních neb jiných nadacích. — Y měslti květin roka 1875 byli vyzváni faráři, aby dle mlatodriitelahého výnosu ae doe 6. května 1876 čit. 23064 učinili­ přisnánl o movitém jmění nadačním a sice o stavn, v jakém jmění te bjlo dne 1. ledna 1875, cei nepochybné zasláno bylo k e. k. místodržitelství.­ —- Fatte a pHzaánl to jest, jak aspo! dle svých vlastních poměrů tondlm, zá- kladlp к vyměřováni yýie státní podpory. Ve faaii jdit |apř. allea kongrua 420 si., к toma vidy vyMIřen nijaký výnos štoíý, pak se čítají hadače a moine ie i obydli a co se nedostává jeité dò 600 sl., uděluje se co státní podpora. U far s kaplanem snad ze doplánje kengrna do 600 zl. Tím splsobem ze může ztáli a stává se, že mnohý farář, jenž má složné polní hospodářství, obdrž! větil podporo, neili farář £tyr«tový, jelikož­ sema ve fassi čitá jen tak sváný katastrální čili čistý výnos s pozemků, člml jeho fisse dle číslica menši býti může, nežli faráře čtyrstového, — Nikdo však namysli, že oko mé jest „nešlechetné"­ oproti farářům, jižto mají rnrálni fary majlt zajisté s hospodářstvím své svláitni svisele;­ ale npřlti se nedá, že vzhledem к ndélo- lováni ztátni podpory máji výhodo proti farářům bea polního hospodářství, což blíže vysvětlovat! bylo by nemiatné ; podobně faráři nemající mešních­ nadaci jsou vé výhodě proti farářům, kteří takevé nadace máji. Kde nejsou nadace, moine faráři zaopatřit! aobě stipendie, byt i nevelké, možno mu obdržet! aa intence knihy i časopisy, aao možno mu pořídit bohoslužebná roucha a stáli se tak aspoň dobrodincem kostela svého, neb kostelů jiných. Zda-li iluino a spravodlivo jest, aby aa dace do kongruy v úplném obnosa ae včitaly, nechei pronáieti úsudek, o tom rozhoduj! kraby povolanější ; jen tolik připomínám, že věřící, zakládající meint neb jiné nadace, mají obyčejně ha zřeteli vedle spisy dale své též jakés hrne- thtf přilepieai svého dacbovnibo pastýře ; za nynějších­ poměrů ale stávají se takové nadace, ne přilepšením, nýbrž břemeaem. Jeden čtyntový. Kormntlivé rozjímání čtyrstového.*) - . . D. F. Rok pe rekn utíká jako voda, na vlasy naše pemaln padá salb, s vfron roate naděje, ale sda-li naděje ta také uzraje a ovoce poskytne­ ? Jsem v hornaté krajině, kolik let po sobě pokeeil jeem ее, vypěstovat! v zahrádee avé „perlové fiiole", abych ai na nich, až nzrajf, dle pořekadla: „ipsa fecit* dvojnásobně po- ehntnnti mohl, ale pochutnal jsem si 1 nei nzrilý, zhynuly my mrazem a sně nezbyla než v srdci hořkost ! Takové jsoa ty naie naděje. Rostoa. srajl, ale než dorosten a uzraji, spálí je mráz, napadá na ně sníh, zvadnou a opadnou. Co naději ve světě jde touto cestou ! Co nentralých naději pohlti hrob 1 Jdou nsše naděje také takovoa *) Dobře známe přežalostně poměry chudých be- ueficistú, sviak prává proto museli jsme pozmirniti dle přísloví : „Allzuscharf macht schartig.* R.

... FEUILLETON. Dr. Rohling a Talmnd. (Podává If-asimiliin Jakubička.) Čtvrtý liet. Velectěný pane! Rabíni poslali mi opčt milostné psaníčko („Wiener Allg. Zeitung* 6 ledna s dodatkem ce dne 10. ledna). Hojnost slov jest opět veliká, tak že bychom myslili mohli, že ti páni, kdyby i celé nebe, jak Talmud praví, pergamenem, všiehui lidé rabínskými písaři a všecky stromy péry byli, přec nikdy skon- čiti by aemohli. Přiblédneme-li ale к obsahu, to nám mimovolnš napadá, že by mohl Talmud­ pravdu miti, an praví (Ber. 6), že čerti velmi rádi u rabínů prodlévají a sice tak, že každý rabín tisíc čertů po levici a deset tisíc­ po pravici má. Z toho necht cténý čtenář­ sám posoudí, zda nejnovéjší práce be- brejeké theologie od ducha lži neb pravdy pocházejí. Nelíbí li se séco některému rabínu, tedy počne drze lháti a své výroky pečetili kletbou proti jinak smfšl^ícím. Tak čteme, jak rabínové­ ve svých rozpacích letopočtem 70 tý- bodnů Danielových proti Ježíši míří a vůbec vypočténf dobý Metdáže m nemožné pokládají,­ řkouce : „Prokleti necht jsou, kdož vypočítávají­ dobu Mesiáše*;' jinde opét stojí ptáno: „keeti jejich necht ее přelámou*; «duše jejichat jest zatracena," praví Efraiu;

„peklo et je pohltí*, praví jeho excellence Abarbanel, učitel israelský я finanční ministr ve Spanélích; „duše jejich ať se kvasí jako podebraoina*, volají jiní rabínové a „Adler* praví: „Kéž se jich srdce rozkočí a počítání jejich zničí". Néco podobného zažil jsem před nedávném, když mne jeden syn z Israele navštívil a při odchodu néco bručel, z čehož jsem jen tato slova zaslechl: dam, debrr, chosebech, masehitb („krev, mor, zatemné lont, zkáza"). Šlechetná duše ta myslila, že by oněch decet morových ran egyptských na mne přijití­ a mne zničiti mělo. Ani rabín Blocb jinak nemůže mysliti, ježto obvyklým spůsobem jen o utrhačství, nevědomosti, lži a nepravosti mluví připojuje, že ve mné „duch Kainův" sídlí. Peštský „Jeschurun", který mnejii dříve „vtěleným ďáblem" nazval, uvádí mne v poale- dním čísle svém i Jeho Exc. ministrem spravedlností­ Faulerem a panem Onodym a nazývá nás tři „neřádným spolkem", mne zvláště „náčelníkem­ a mefistem spolku*, „padouchem". kterého jen talár zdržuje, aby se i v jiných oborech jedním z nejnebezpečnějšteh banditů nestal." V „Ungariscber. laraelit* (v Pešti. 6. ledna) volá Israel o podpisy na petici k Jeho Veličenstvu, kdež se praví, že „pode- psaní ae odvažují před jasnou tváří Jeho Veličenstva jméno Augustina Rehlinga výslo viti“, a že „veškeré židovstvo celé země s nadějí k Jeho Veličenstva pohlíží, ie jedí ným tahem pera, jediným slovem spůsobí,

aby lež zmizela, a zlomyslnost oněměla," — jako bych sám't to byl mnoho milionů Rakousko­ Uherska a celé zemi k mínění při- véstí, že židé mají antisociální a protikřestan- skě náboženství, kdyby bo v skutečností neměli!­ Musejí jii podobné dojmy mysle skoro zvláštní představu o vlastní véoi, kterou rabínové­ zastávají, vzbudili, tak že člověk skoro skoprní, když čte, co ti přímo „o věci té" povídají. Rabin Bloch jest totiž loho náhledu, že mesi židovstvím a křesťanstvím žádného podstatného rozdílu není, ano že Spasitel, kdyby se na semi objevil, mne a mé stoupence­ rozhorlen od svého prabu by odehnal, židy však, kteří jmenem jeho se nehonosí, za své vyznavače a ctitele by uznal, dále, že Petr a Matouš ve výrocích, které již v dřívějším­ svém listu náležité jsem objasnil, in humánní ony ideje hlásají, kteréž já s neprávem­ Talmudu připisuji, ano že i apoštol Pavel mocným odpůrcem učení o mravní svobodě jest, a že prorok Ezechiel hanebné náhledy sastupuje, před kterými Talmud se hrozil Co chceme ještě více? Než Bloch nalezl­ i V době nynější pomoc pro židy, ježto dle něho jakýsi „zbožný slnha katolické Církve", kterého bohužel nejmenuje, s kazatelny­ pařížského domu kázal, že dnes žijící židé jsou vskutku národem Božím a že jím vidy zůstanou. Skoda, že arcibiskup vídeňský nejmenoval také nějakého tak „zbožného* pána kazatelem ve sv.-štěpánském chrámu vídefc

ceitoe, takovému oeedu větřic? Doiraje naie „Koegraa* ěili nedoireje ? Zase lieti vypadl, jaro oadcháil a — rada říšská iseedt, unitane ěeiáal a klaiobracl jak na poli tak doma. Spadne konečně­ to „těitniké* jablíčko, po nimi jít dávno vttabnjeme ruce, teké do niieko k(lne ? Ô1 budou io na branách Mělké měmovny piětatai •lova Dautebo : „Lasciate ogni iperansia* ? Bade ae opět katoliekémn duchovenstva nad- tepiovat klamanou naději ? Budou ie opět poměry­ jeho opravovat někde v koii ? Věrn na chrámě našeho blahobytu atavi ae jii déle net na chrámě Jeraialemském. Dottavi se uhrám našeho blahobyte, na néji itavivo stavitelé­ jii mají pohromadě ? Té naděje ae nevzdávejme,­ a too naději jděme vstříc letoinlmu saiedáni říšské rady, dle přísloví : „Co se vleče, neoteše. " Yiab ne tak řádky těmito chci hareovati pro opraveni kongruy, jako eplie pro arovaáal nynějších patronátnich poměrů, nebol urovnaná kongrua málo urovná, zůstane-li to při deae- vadnfm vykonáváni práva patronátniho. Patronátni­ právo, jak ae nyní praktikuje, bývá ěaaea „summum jas, somma injnria*. I jest svrchovaný­ žas, aby se ma žihadlo odebralo a oèi sa- vázaly, aby spravedlivě vážilo a jednalo, ее spravedlnosti šla ruká v race, jak aiuti a patři. Af právnik a advokát sebe skvěleji dovede ay- nějií patronátni právo bájit!, cot je to platné, když před forum lidského roanmu neobstojí? Jinak sondi paragrs/, jinak lidskost. Fouká litera­ patronátniho práva sabijl. Kdo nyaéjil patronátni­ právo tvrdoiijně zastává, jen af и rozejde po bojišti a pohledne na zraněné právem­ tlm a zhrozí ze 1 Kdo patronátni práve velebí, necht jen sám konsne do ovoce jebe a přesvědčí se, jak hořké a kyselé jest. 1 Co ta křikn ve svitě pe ■tejném lektě ve* dle sáslab. Je to stejný loket, muel-li jeden S e drahý 30 let ěekati na fara? Je to itejaý loket, když jeden táhnonti ansi těžký náklad duchova! správy po celý věk svůj, ai vysílen a přemožen někde v aákoetl sklesne v chladný hrob, kdežto drahý ebklopen hejnem ilažehaýeh duchů takřka letmo a hravě ujíždí naher!'? Je to stejný loket, kdyl jeden/ sotva ie seminářský prach se sehe byl střásl, o uprázdněné­ tučné bsnsficiam v růžové naději smf sažidati, kdežto drábý, ve správě dnshtvai jii ssŠedivělý, nesmi ani péra omočit, neebee-U se časem o posledních 60 kr. při priviti ? Náč ae tn dávají konkursy podepisovat!, téiko uhádnout!?­ Snad ie jen proto, aby se vědělo, ei se neun! saiádati ? 1 Je to etejný loket, když před meal ее počítají­ sáslahy podle let, sa mest v žab jii padlo náhody ? Když před aesf aáalahy pletl, ta mesi alo jii neplatí ? Neslouží se jak před mesi tak sá mesi stsjné Boba a člověčenstva? Netti via- dei vinice Plně ? Je to stejný loket, kdyi jeden destano se na dobrý! drahý na ipataý patronát? Kdyi je* den til výtěžnosti svea nedosáhne, čeho drahý maně náhedon dosáhnul? Knis hHékoe náhody­ 1 Ják nedůstojné ! Jak nestejno ! Jeden se odměňuje hned zde na semi a drahý še od- kasnje se svými nireky na — věčnosti Než je Uch nestejnosti tolik, že bych jich nikdy do dna nevyčerpal. Kdo měl příležitost, po několik dssitek 1st nakllžeti v kněžský život a nesHti knéss toliko, kdyi mn raea líbají, aýbri 1 když

ekém ! Bude to ási o tom zbožném Pařížanu zrovna tak pravda, jako o dr. Veithori, který prý se v kostele u sv. Štěpána vyslovil preti učení o rituelní vraždi židův. Prelát dr. Bnmner, starý upřímný přítel zemřelého Veitbá, uveřejnil­ ještě nedávno (1882) ve „Y&terlnda*, že se v Pánu zesnulébo kanovníka Veitha výslovně­ na tuto záležitost tázal a ié prý mn odpovizeno bylo. že Veith nikdy nécb podobného­ neřekl. (Srv „Tribüne* dne 10. ledna, str. 6). Říšská rada ve Vídni a v Peští a veškeré sněmy zemské si snad pospíší odporučili židy na křesla ministerská, ježto Blocb nás ujišťuje,­ že židi snad jediní jsou v Rakousku, kteří žádného národního přání nemají a státu vůbec bez veškerých vedlejšieh záměrů slouží. Škoda, že Crcmieux smýšlení rabínů proira- dill Neboť, jak známo, pťavil, Ie nový Jeru- sslém pevstati muti na místi dvojstého města­ císařův a papežův. (Arch. isr. 1861, str. 651.) A přehlížím li spisy revoluce, jenom oné z r. 1848, rausf vždy snaha vzpoury proti vladaři a stávajícímu pořádku mezi židy zrovna jako endemická peznámenána býti. Komu nepřipadne tu na mysl povinnost pra- ▼ověřícíeb židů, kteří se musí třikráte denné modlili za zkázu „zpupné říše křesťanské" sBirkath h a m m i n i m (viz níže) a na ona nesčetná podobná přání rabfnstva, jež profesor Eisenmenger 1, 313—815 a 1038 zaznamenal ? (Pokračování)