#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 112. ze dne 23. dubna 1908.
#2
alto_textblock
#2
Z kulturní ciziny.
#3
alto_textblock
#3
V Ženevě ustavilo se již v r. 1906 zvláštní
komité, jež obralo si za úkol význačným uměleckým
činem uctíti výročí čtyřsté památky naroze-
nin švýcarského reformátora Kalvina, jež připadá
na příští rok (1909) Komité usneslo se památku
tuto oslaviti velkolepým pomníkem reforma ce,
který má býti v Ženevě postaven, a k soutěži umě-
lecké jsou vyzváni všichni výtvarní umělci světa.
Jury, jíž předsedati bude president tohoto komité
(»Association du Monument de la Ré-
formation Geněve«), složena jest z osmi
členů, jimiž jsou: pařížský sochař A. Bartholo-
mé, člen Institutu v Paříži Ch. Girault, pro-
fesor Tuaillon v Berlíně a prof. Bruno S ch w itz
v Berlíně, londýnský sochař Georges J. Fra mpton,
čestný člen »Royal Institute of British Architects«,
profesor polytechniky curyšské Gull, administrativní
ředitel museí města Ženevy Alfred Cartier a ko-
nečně zástupce uměleckého sdružení ženevského
»Fédération des Sociétés artistiques« Horace de
Saussure Tato jury disponuje sumou 30.000 fr.
na ceny za nejlepší návrhy soutěžné. Lhůta kon-
kursní končí 15. zářím 1908. Bližší podmínky soutěže
zašle a dotazy zodpovídá Secrétariat du Mo-
nument de la Réformation, 56, rue du
Stand, Geněve (Suisse).
Poslední polský emigrant z roku 1831
zemřel v nedávných dnech ve francouzském městečku
Joinville-le-Pont u Paříže. Byl to Józef Kowna-
cki, rodák z Plocku (r. 1806), jenž byl žákem vý-
tvarnické školy varšavské, když vypukla revoluce
r. 1831. Vyznamenal se jako hrdina v tehdejších
bojích za svobodu a potom nalezl útulek jako mnoho
jiných rodáků jeho ve Francii. Mnoho let byl mu-
sejním úřadníkem v Orleansu. Pohřbu jeho
zůčastnila se plným počtem polská kolonie pařížská
a nad hrobem jeho mlovili Wřad. Mickiewi cz
a hrabě Wtad. Zamoy ski.
V Petrohradě zemřel ruský malíř Ksarel
Bogdanovič Venig, bývalý profesor umělecké
akademie. Byl umělec staré školy ruského malířství;
pro památný moskevský chrám Krista Spasitele na
Kremlu namaloval řadu výjevů ze života Kristova.
V petrohradském museu Alexandra III. chová se jeho
nejlepší obraz »Ruská děvuška«. K. B. Venig
narodil se r. 1830.
Aféra pomníku Virchowova v Berlí-
ně, o níž jsme zde referovali minulý týden, vstou-
pila do nového, zajímavého stadia. Magistrát berlín-
ský bude se záležitostí zabývati ve svém přištím se-
zení a usnese se, aby pomník byl postaven na ji-
ném místě, kde nebude třeba dovolávati se dovo-
lení a tudíž ani ne — uměleckého spolu-
rozhodování císaře Viléma, který, jak
známo, se vyslovil odmítavě o projektu, který byl
odborníky a výtvarníky samými uznán za umělecky
nejvýraznější a nejcennější.
#4
alto_textblock
#4
Sokolský věstník.
#5
alto_textblock
#5
Vzdělávací odbor »Sokola« smíchovského I. po-
řádá v neděli dne 26. t. m. vycházku spojenou s pro-
hlídkou staveniště a zařízení nového král. českého
zemského ústavu pro choromyslné v Bohnicích.O
#6
alto_textblock
#6
odborný výklad jest postaráno. Schůzka přesně ve2
hod. odpol, před tělocvičnou v Plzeňské tř. Hosté
jsou vítáni.
#7
alto_textblock
#7
Sportovní věstník.
#8
alto_textblock
#8
Automobilism.
** Voiturety-monstra. Konstrukteři au-
tomobilních motorů vynikají zvláštním ostrovtipem
v odkrývání slabin v závodních řádech. Nápadný
toho doklad přinesl loni závod v Taunu, kde kon-
strukteři donucení pracovati v mezích celkového ob-
sahu válců postavili motory o malém zdvihu s ohrom-
ným počtem obrátek. Ostendská konference 7 snaze,
zabrániti opakování tohoto zjevu, stanovila za pod-
klad závodního řádu vrtání, omezivši největší 155 mm.
Zdá se, že s deště přišla pod okap. Konstruktéři voi-
turet, jak se zdá, už na to vyzráli. Je-ii omezeno
vrtání, nezbývá ovšem než zvětšovati zdvíh. Nedávno
jsme zaznamenali úsudek René de Knyffa o grand
prix voituret a jeho naděje do něho kladené. Rychlo-
sti voituret v tomto závodě jistě překvapí. O tom
nelze pochybovati, čteme-li, že na př. Sizaire-Naudin
postavili motor, který má zdvih 170 mm., při kterém
má sílu 18 k. s. Těmi nadaná »voitureta«, řízena
spolačníkem firmy Sizairem, dosáhla při pokusech
90 km. hodinové rychlosti. Všechna čest konstrukteru.
Na prvni pohled a po konstruktivní stránce věc osl-
ňuje. Voitureta s rychlostí 90 km.! Není-li to veliko-
lepé? Ale to jsme říkali před lety v době Rigalových
a Beconnaisových rekordů na motorovém tricyklu
také. A pak se najednou ukázalo, že síla utloukla
»mototri«. Přišla motorová dvoukolka, ve své jedno-
duchosti roztomilý nástroj sportovního automobilismu.
Ale nebyli jsme spokojeni. Rychleji, rychleji, znělo
heslo. Továrníci se sklonili před kategorickým impe-
rativem obchodního úspěchu a přidávali sily svým
motorkám tak horlivě, že dnes se motorová dvou-
kolka šťastně octla tam, kam ji předešel motorový
tricykl.
Namítne se nám: Vždyť tato nadvoitureta jest
závodní stroj a není určena průměrnému automobi-
listovi. Chyba lávky. Čemu jinému slouží závody,
než ukázati širokému obecenstvu výkonnost stroje,
vyzkoušeti konstrukci, než přejde v ruce obecenstva
Tím okamžikem, kdy se postavíme na stanovisko,
že závodní a cestovní stroj jsou přísně odlišné druby,
které nemají spolu nic společného, popíráme opráv-
něnost závodů. Známe to! Závodní konstrukce
dneška jest cestovním strojem zítřka. Který pak to-
várník odepře zákazníku prodati stroj? Nanejvýš
že upokojí své svědomí upozorněním, že by se kupci
hodil lépe jiný stroj. Ale na konec prodá, co kupec
žáda. A jakmile jeden stroj opustí tovarnu, další
vesele následují, neboť jest příliš málo rozumných
kupců, kteří by nechtěli míti stroj nejrychlejší. Plo-
cha, po níž to půjde s voituretou dolů, jest dosta-
tečně skloněna. Po motorové tříkolce a dvoukolce
spěje voitureta k stejným s nimi koncům, poněvadž
jest jí brán význam lidového automobilu a jest mě-
něna v rychlostní monstrum, kterým podle své po-
vahy není.
**Za vynálezce benzinového motoru,
který umožnil rozvoj automobilismu až k dnešnímu
stupni, se z pravidla označuje Bohumil Daimler, který
spolu s inž. Maybachem po mnoholetých pokusech
#9
alto_textblock
#9
v Kannstadtu dostal patent na splynovač a na au-
tomobitní motor a r. 1887 postavil motorový vůz pro
uliční dráhu, který byl r. 1889 předváděn na světové
výstavě v Paříži. Nelze popříti, že Daimler uvedl
konstrukci samochodu na cesty, po nichž dospěla
k dnešní výši. Jisto však, že měl předchůdce,
z nichž bezprostředně před ním vystoupil Vítězslav
Marcus, který žil ve Vídni a r. 1875 postavil »auto-
mobil«, který jest nyní majetkem rakouského auto-
mobilního klubu. Marcus pocházel z mecklenburské
obce Malchinu, kde mu nyní zřídili pamětní desku.
Vídeňský odborný list »H. P.« sděluje o životě
Marcusově toto: Marcus se narodil 18. září 1831
v domě vedle malchinské lékárny jako syn tamního
israelitského vrchního rady. Doma se vyučil mecha-
nice, pak odešel do Hamburku a r. 1848 nalezl
místo u založené tehdy firmy Siemens a Halske
v Berlíně, kde získal zvlaštní přízeň Vernera Siemense.
O r. 1852 žil Marcus ve Vídni, kde působil několik
let na Josefinu a v chemické laboratoři slavného
profesora Ludwiga. R. 1860 se osamostatnil a pro-
vedl mnoho přístrojů. Za teploměr byl vyznamenán
Akademií velkou zlatou medaillí a 200 zlatými. Po-
chvalného uznání se mu dostalo za telegraf, zří-
zený ve válce 1870—71. R. 1875 konečné postavil
svůj první benzinový samochod.
#10
alto_textblock
#10
Athletika a sportovní hry.
** »Běchovice«. Klasický závod o 10kilo-
metrové mistrovství Čech v běhu silničním na trati
Běchovice-Qhrada bude konán 3. května už po
jedenácté. Český klub sportovní Karlín 1885 věnoval
k závodu tři skvostné čestné odznaky. Přihlášky do
1. května přijímá, dotazy zodpoví a proposice zašle
p. Gusta Vondrich, Karlín, Vinohradská 143. Roz-
dílení cen vítězům v den závodu o 8. hod. več.
v klub. míst. rest. p. Kazdy v Karlíně, Královská,
u viaduktu.
** O Svanbergovi píše S. im W.: Fayollat
z Paříže se nedostavil a tak se závod stal procházkou
Svanbergovi, jenž také neznepokojován zvítězil.
Jestliže něco za scházející boj odškodnilo, byl to
oslňující způsob, v němž Švéd běžel kolo za kolem.
Ovšem! Byla to první mezinárodní třída. Bezvadná
postava, klidné držení, elegantní práce nohou a ne-
zmarná svěžest. Stejný obraz od počátku až do
konce. Zdálo se ostatně, že jest ještě lepší než mi-
nulého roku, nejen proto pouze, že poslední čas
překonal o 2 minuty. Za ním zase byli dva, kteří
spolubojovali: Müller a Nettelbeck.
Z cyklistského ruchu.
** Velkou velikonoční cenu, která
byla na pořadu závodů v Berlíně-Šteglici, vybrál
Demke, uraziv za hodinu 82 km 340 m, 2. Robl
79.43 km, 3. Ryser 73.48 km, 4. Verbist 73.250 km
(poruchy motoru), 5. Tommy Hall 69.520 km. V le-
tounských závodech ovládal situaci Theile úplně;
zvítězil v hlavním, vyrovnávacím i tandemovém
(zde s Peterem) závodě nad Wegenerem, Kudelou a
jim podobnou třídou.
** V Kolíně n /R. měli nezbytné velikonoční
ceny. »Malou« z nich vyhrál Rosenlöcher nad Bru-
nim, Vanderstuyftem a Maussem. Ve velké (hodi-
novka) zvítězil Vanderstuyft 73 km 370 m, 2. Bruni,
71.540 km, 3. Rosenlöcher 70 km 400 m, 4. Mauss.
Hlavní závod letounský ukořistil O. Meyer před
lídmi druhé třídy-
#12
alto_textblock
#12
472 —
#13
alto_textblock
#13
— 469
#15
alto_textblock
#15
hledati spásu na klikatých cestách vnitrozemí, Vilém
Jordison spatřil, že jasné světlo acetylenových jeho sví-
tilen počíná rychle ochabovati.
Dříve nežli se nadál, světlo svítilen s náhlým za-
syčením pohaslo.
Vílém Jordison zastavil ihned automobil svůj, po-
děšen jsa novým zjevem tímto. Pomyslil, jak cesta jeho
byla by stížena, ano skorem znemožněna, kdyby svítilny
shasly úplně a nikoliv jen následkem nějaké okamžitéa
odstranitelné závady.
Pospichal ihned, aby přesvědčil se o příčinách
náhlého zjevu. Otevřel svítilny a přesvědčil se, že hmota,
kterou obsahovaty, byla zúplna vypotřebována a že změ-
nila se v malou hromádku šedivého popela.
Na neštěstí neměl žádných zásob s sebou a nezbyla
mu nežli olejová svítilna, tedy o málo víc znamenající,
nežli pouhé bludné světélko oproti oslňující záři svítilen
Bleriotových.
To bylo ještě štěstím, že svítilnu tu vzal si s sebou,
jak po prvém zděšení teprve nyní byl si vzpomněl. Bez
ní byl by snad býval ztracen.
Rozsvítil tudiž svítilnu tuto, avšak přesvědčil se
ihned, že světlo její sahá sotva na dva metry cesty
před povoz.
To byl věru slabý »paprsek v temnotách« a přece
on znamenal jedinou pro něj možnost útěku, je-
dinou spásu!
Paprsek ten jediný měl vésti jej přes veškerá ne-
bezpečí, přes veškeré překážky této cesty v písčinách,
kdež po obou stranách kynula mu záhuba a kdež i na
cestě před ním kynulo mu snad nové neštěstí
#16
alto_textblock
#16
Ale také tato světélka sotva že se objevila, zmizela
již opět v temnu a v proudu vod.
Nejednou černý automobil naklonil se přední částí
svojí, protože jedno kolo bylo se ocitlo mimo pevnou
cestu a bylo sklouzlo do měkké vrstvy, kteráž dychtila
zde v kruté nedočkavosti po životech lidských.
Mohutný stroj zvedl se ale z vrstev těch úkladných
a nebezpečných dříve, nežli se úplně pod ním propadly
a ocitl se jediným prudkým rozmachem pokaždé zase na
pevné půdě.
#17
alto_textblock
#17
Vilém Jordison jel již asi pět minut.
Teprve potom ohlédl se nazpět, avšak nespatřil již
žádného světla. Zůstal tedy sám a sám v temnotách
těchto l
Pronásledovatelé jeho buď měli strach před tím,
aby ho pronásledovali po cestě tak nebezpečné aneb byli
se, jedouce opatrněji, daleko za ním opozdili.
Konečně, nebylo vyloučeno, že sjeli na některém
místě zvláště ošemetném s pevné cesty a že sypký písek
pohřbil je bez milosrdenství a bez pomoci navždy
v mokrých hlubinách svých.
Nevida již žádného světla za sebou, zastavil auto-
mobil svůj a jal se několik okamžiků napjatě poslouchati.
Zdálo se mu, že slyší za sebou náhlý lidský
výkřik . . . Ovšem mohl to býti i nenadálý sten větru
aneb i pouhý výplod fantasie jeho, avšak ať klam, at
skutečnost, zvuk ten vyvolal strašlivé obrazy z minulosti
před myslí jeho.
-černý antomobll.-
#18
alto_textblock
#18
118