*

Vychází každý den mimo po nedèli a Kvatku. Předplácí se v administraci Oatro-rní ulic* óia. t!bOH-II. »Pr»**: «poitau:

mŕlíčné — *1. »0 kr. čtTrtletué .... 2 „ 70 „ celoročué 10 „ 80 ,

1 *1. 25 kr. 3 „ 75 „ 15 . - .

Jednotlivá čísla po 4 kŕ. Za don&eeni do doma měsíčně 10 kr.

DOIMHY frankované a podrpaané přijímá r e d. a. Is c e v Ostrovní ulici ě. 222-П.

RukopisQv nevracíme a nepodepaaných nedbáme.

Inieráty počítáme co nejlrmojl.

RKKLA mлев nezapečetené posílány budteá net ranko­ vány.

Čislo 13»>.

%' Praze, v pálek «lne 3. června lto*l.

Itočnik XIII.

Skončené zasedání říšské rady. Včerejším dnem ukončeno ve Vídni zasedání­ říšské rady, na delší dobu zavírají se dvéře parlamentu, v némž průběhem posledních­ měsíců odehrávaly se hlučné a bouřlivé výjevy. Jestli kdy od dob vlády Taaffeovy, lze po tomto zasedání říšské rady prohlásili, že se poměry ustálují, že hr. Taaffe vítězně přemáhá všecky krise a že systém jeho po- řáde nabývá pevnější půdy. Přetrval-li systém tento zasedání nynější, dokázal tím spůsobi- lost svou к dalšímu trvání, jež mu jest zabezpečeno.­ Systém ten neláme pouze oposici ústaváckou kus za kusem, on učinil vždy také možným smíření aneb alespoň narovnání protiv,­ jež povstávají v lůně samé pravice. Byt na pravici nepanovala i harmonie taková, že by byla s to člověka okouzlovali, nedošlo předce к dissonane! takové, že by nebylo možná další svorné působení. Již к docílení toho třeba jest velkého umění, jemného diplomatického­ taktu u prostředníka hr. Taaffea a pak zase obětovnosti a vřelé upřímné snahy o věc dobrou u stran autonomních, kteréž tvoří většinu. S jak velikými obtížemi tu bojovat! jest ukázal jako vzorný příklad návrh Lienbache- rův, kterýž od svého podání až do jeho nynějšího­ znění již prodělal celou stupuici utrp něho práva. Zde všecky různé strany padly na se svými zásadami, zde srazily se liberální a konservativní proudy, doktrinářská theorie a praktická přirozenými poměry žádaná potřeba,­ klamný ideál a pravá skutečnost života.­ A předce vyvázla předloha zákona se zdravým jádrem ze zmatenice této a neroz- rušila dobré poměry na pravici, kteréž trvají dále. Za tohoto stavu věcí nelze nijakž pomýšleli­ na rychlou nápravu státu od kořene. Kdo by s tím chtěl začíti, nedokonal by své dílo. Jen nenáhlý, obezřelý postup diplomatický­ jest tu možný, kousek po kousku a snad kus po kuse jen může se v před a čeho dnes nelze dosici, na zítřek se musí odložili. Jsou námitky proti této politice a zvláště národ náš český prodělává tu zrovna očistec, kterýmž­ má dospět! к právu, ale nesnáze tyto nelze přes kolena zlámat! a nutno již jiti jedinou­ cestou, kteráž zbývá. Máme konečné universitu, důkaz, že snahy české za vlády Taaffeovy nejsou marné, že pohybujeme se ku předu, byť ovšem i krokem hlemýždím Velká výhoda politiky té ale leží v tom, že důsledné láme a drobí sílu ústaváckou, takže tato čím dále tím více klesá. Jaký strach šel ještě z ústaváků, když poprvé se strany na radě řísské změřily, s jakými nesnázemi bylo bojovat! při první debatě rozpočtové, a jak malomocné a zoufalé již bylo postavení jejich při letošní debatě rozpočtové. Vše se hladce a poměrně velmi rychle odbylo. Strana ústavácká ztratila již na dobro všecku politickou vážnost, exodus ústaváků již byl jen politika komediantů, pro smích všemu světu. Kompromisní švindléřství ale jejich ukazuje hroznou schátralost těchto politických­ kridatarů. Je ve straně této již vše

FEUILLETON.

Xľ1le-a.ia,rLg'e_ Napsala Mme. Augustina Craven-ová. Oběť Pravá láska, toť zapomenutí sama sebe. (Pokračování.) 1ЛП. Dvě hodiny udeřily. Vera dle obyčeje čekala v saloně, kudy se přicházelo к ca- revné, když dávala audience. Stráž otevřela dvéře, a jimi vešla osoba, jež měla dnes miti slyšení. První dojem u jedné i druhé bylo vzájemné­ překvapení. Fleurange rozpačitě stanula. Řeklo se jí, že к Jejímu Veličenstvu bude uvedena čestnou­ dámou. Ale ona si čestnou dámu jinak představovala. Napadlo jí, že již stojí před carevnou. A s druhé strany Vera ještě méně očekávala­ takové prosebnice, jaká se jí objevila. Kněžna Kateřina nezapomněla též na toilettu té, již nyní pokládala za nevěstu synovu.­ Fleurange, když přijela do Petrohradu, poslušně otevřela kufr, v němž byly šaty připravené­ od kněžny a přistrojila se tak, jak jí uloženo bylo napsanou instrukcí kněžninou. Byl to černý šat, jak to vyžadovala eti- ketta, ale kněžna postarala se o to, by co možno byl nádherný. Fleurange byla v něm čarovnou. Celý její šperk sestával v zlatém řetězu s křížkem, ukrytým za ňadry, dar to otcův, jehož nikdy neodložila. Mimo to měla

tak zdemoralisovné, jako v závodě prodluženého­ člověka, kterýž již jen švindlem chce si pomoci na nohy, věrolomně ruší sliby dané a nemůže zaplatiti ani mzdu dělníkům svým. Smiřovacím švindlem spadl konečně úplné závoj­ s holé nahoty ústavácké. Vzdali se i posledního­ zbytku studu, zcela veřejně a bez omluv doznali, že všecko jejich smiřování byla pouhá komedie, pouhé tartufství, kteréž beránčí kůži obleklo, aby za vlčími šlo účely. Ejhle, tu bezednou nemravnost jejich ! Když se jednalo ve školském výboru o předloze universitní, objímali se ústaváci s liberalismem českým, kterýž ústavácko český smír již viděl dokoná hotový. Russ, Hallwich a všickni ti páni mluvili, jako by se byli do Čechů zamilovali­ a Čechové slevovali s požadavků svých universitních i v takových věcech, kteréž ještě­ před nedávném prohlašovány za podmínku,­ bez kteréž shoda není možnou. Pokořili­ se centralistické ústavě přivolivše к tomu, aby universita česká, vysoké učení v království českém, zřizována byla centralistickou­ cestou zákonodárnou, svolili к požadavku­ ústaváckému, aby „obě university byly místné oddělené a aby měla každá zvláštní zřízení a správu.“ Ale ani na těchto ústupcích­ učiněných se nepřestalo. „Smír“ octl se v nebezpečí novým požadavkem ústaváckým, vedle kteréhož vědecké ústavy a sbírky zů stati mají až na jednotlivé výminky oněm stolicím, s nimiž dosud byly spojeny. I v to konečně Čechové svolili, bylof lidem poctivým к nevíře, že by všecka ta jejich smířlivost byla pouhou licomčrností. pouhým podvodem, aby s požadavků českých, co se strhnout! dá, strhli. Hlasováním proti kompromisnímu návrhu­ podle vůle jejich sdělanému prostituo- vali se ústaváci na pouhé politické švingu- lanty. To schabení oposice ústavácké jest velikým­ vítězstvím politiky hr. Taaffea, neboť zlomení oposice této jest první úkol pro gramu Taaťfeova. Dříve nežli může dojiti země к novému rozkvětu, přemoci nutno nepřítele­ a učinit! jej neškodným. Vybudování zdravého státního celku předpokládá toto zlomení moci škůdců a zjednání poměrů, v kterýchž bezpečně může se pracovali dále. A to se hr. Taaffeovi daří, on vyzrál na všecky jejich švindle a úskoky, on vede ústaváky к zoufalosti a malomoci. Druhý velký úkol postupně rozvíjí se s vítězným potíráním nepřítele­ a důvěřujeme pevně, že i on dokonán bude časem. Mor Ľa sedláky. Od B r siny, dne 31. května 1881. Tenkráte Vám skutečně píšu od Brsiny zprávy arci smutné a žalostné pro každého přítele lidu, pro každého vlastence. Hanibal ante portas ! Zase nový nepřítel povstal proti našemu selskému lidu. Sotva lichva trochu, arci jen trochu, poulevila a pře stala houfně lid vesnický vyhánět! z živností, již tu opět jiná pohroma hrozí jádru českého národa — stavu selskému. Nepřestalat lichva až podnes a jako upír vyssává ještě nejlepší

náramek, jejž jí darovala kněžna při odchodu, pravíc, že jí přinese štěstí Na hlavě neměla žádné ozdoby než svůj bohatý jednoduše spletený­ vlas, který dodával půvabu veškeré spanilé­ tvárnosti její, tak že se zdálo, jakoby u dvora byla narozena. Obě dívky na se pohlížely a jak jsme již pravili, překvapení jich bylo vzájemné. — Jste slečna Fleurange ď Yves, ne- ní-li pravda? ptala se Vera. Fleurange se uklonila. — Císařovna vás očekává. Pojďte za mnou 1 Kráčela před ní. Když přišly ku dveřím pravila : — Sundejte rukavičku s pravé ruky. je to etiketta ; vezměte do té ruky svou žádost. Fleurange poslechla i sundala rukavičku se své krásné ruky, v níž se papír třásl. Stanula­ okamžik všecka bieda a rozčilena. — Nebojte se, slečno, pravila čestná dáma hlasem přívětivým. Její Veličenstvo císařovna­ je učiněnou dobrotou. Nemáte se čehu báti. Ostatně nemůže býti v lepší míře než dnes. V tom se dvéře otevřely. Vera vešla do pokoje první a uklonila se. Fleurange kročila­ za ní. Dáma znovu hluboce se uklonila, načež vzdálila se. Dívka zůstala tu samotnou s carevnou. Audience trvala již půl hodiny. Veře, ač byla uvykla čekali, počínal býti čas dlouhý. Posléze dvéře se otevřely a Fleurange se objevila.­ Tvář její byla pohnuta, oči planuly, ač byly zaslzené. Uzřevši Vern stanula a po dala jí ruku.

tuk našeho lidu, ještě i nyní vyskytují se případy.­ že lotrovský semita maje půjčit! několik set zlatých, žádá na dlužníku, aby si dal srazit 10 zl. ze sta rabatu, a mimo to zaplatil­ půl anebo celoroční úroky napřed; ještě podnes nemůže se úzkoprsá záložna odhodlat, aby půjčila na domek a dvanáct měr polí ětyry sta zlatých a nutí potřebného hledat! půjčku v továrně na děláni žebráků a selského­ proletariátu, ještě pravím, nepošla u nás hrozná lichva a již valí se na nás na břehu Brsiny a jinde — v okresu sedlčanském — jiná morová rána, která sice nedáví životy lidské, ale nicméně pravým je neštěstím pro střední stav selský, chytráctví a špekulace, která těží z obmezenosti a hlouposti našeho lidu a za úkol si vytkla, naploditi v naší vlasti drobného selského proletariátu a rozdrobit!­ selské živnosti. A opět to musí býti cizáci anebo aspoň Němci naší vlasti, kteří zamýšlejí pomoci tomu českému lidu ne sice na nohy, ale к něčemu, co není ani žebrotou ani zámožností, a co se dá přirovnali asi tak kobylkářům mezi zámožnými bohatými velko statky majícími šlechtici. Tak v Mostě (Brüx) povstala banka, mající devět prý milionů základního­ kapitálu a banka ta vytkla si za úlohu skupovali všecky selské živnosti­ přicházející na buben v exekučním prodeji a koupivši pozemky, pak po kusech rozprodává­ a živnosti drobí a po Ihů- t á ch d á v á s i s p 1 á c e ti zapozemky smluvenou tržní cenu Samo sebou se rozumí, že dotčená banka shrábne do kapsy veliký zisk na útraty a škodu českého lidu, který kupuje pozemky na počkanou a kpjí se nadějí, že z koupeného pozemku čeho se mu к zaplacení pozemku hotovými nedostává, v době, po kterou se mu čeká, vytěží. Y Sedlčanech­ rozbil stánek svůj agent této banky mo^ecké, semita Rajmann, zde zarazil továrnu­ na drobení selských živností, a řemeslo se daří a prospívá pod tím oslepujícím heslem:­ „Phroč nemá mhíti i then chuďas khus svého phozemku !“ Ve Skurhově koupil tento lidumil a dobrodineček jednu živnost, roztrhal­ a rozdrobil na kusy, a rozprodal pozemky­ za slušný ovšem výděleček jejž shrábli cizáci, cizáci, neboť nemůžeme věřit, že by i rolníci kolem Prahy zámožností vyniká jící zúčastňovali se v tomto díle a podniku pro selský stav zkázonosném. A jak to chodí? Krev vstupuje к hlavě, bolest a hněv pojímá pozorovatele události, kteráž se zběhla dne 27. května b. r. v Se dlčanech. Téhož dne prodávala se v exekuční dražbě živnost v Žemličkově Lhotě č d. 24. mající 17 jiter čili 51 měřic pozemkův s hospodářským­ a obydelním stavením a koupena byla za 2800 zlatých dotčenou bankou mosteckou.­ obsluhovanou dotčeným agentem. Bylo tě tu osm koupěchtivých křesťanských licitantův a žádný ani jediný neměl tolik rozumu­ a rozhledu, tolik uvědomělosti a vlastenecké­ lásky, aby zachoval živnost v celosti koupí výhodnou. Po dražbě pak jeden kře sťanský licitant — jakýsi Kabíček z téže Lhoty Žemličkovy podával agentovi 200 zl. výdělku.

— Ano, měla jste pravdu, pravila. Její Veličenstvo císařovna byla ke mně nevýslovně dobrotivá ! Ale vím také, že jest mi za to poděkovali vám. Yím, že přičiněním vaším byla jsem vyslyšena dříve, než jsem byla před- puštěna. Bůh vám to rač odplatili, slečno, což jste učinila pro mne Vera odpověděla jí s takovou srdečností, že to u ní bylo skoro neobyčejné. Pak ji doprovodila­ ku dveřím. Když si dávaly s Bohem,­ potkaly se zraky a obě pocítily týž dojem­ . . Ale s jedné strany trocha bojácnosti, s druhé trocha vysokomyslnosti překážely, že se dívky ty rozloučily, neobjavše se. Vera povolnými kroky vstoupila zase do salonu carevny. Ta hned volala : — Co tomu říkáte, Vero ? či jste kdy viděla tak rozkošnou osobu? — Ta dívka je opravdu velice krásná, pravila Vera, Mat oči, jakých jsem jak živa neviděla. — Ano, oči, jež vám tak upřímně hledí člověku do očí. Pohled tak prostý, tak přímý, skoro sebevědomý, kdyby nebyl tak něžný 1 Nestálo mne to věru namáhání, bych ji povolila­ vše, čeho si žádala Hle tu máte její žádost. Já ji nečetla. Rozhodla jsem se hned, že jí povolím, co jí libo. Vím pouze tolik, že miluje jednoho z těch odsouzenců, a že si jej chce vžiti, aby s ním mohla jiti na Sibiř. Za to ručím já, že této hrozné milosti se jí dostane. Carevna usedla do své veliké lenošky. — Ale jak pošetilí jsou ti lidé ! — po kračovala na chvilku se zamlčevši. Nešťastníci podávajíce se nesmyslným dobrodružstvím

Nejsou to obmezení mezuláni tisíckráte po sobé pytlem hlouposti praštění přes pitomé makovice? Milionářům strkají do jícnu 200 zlatých, ač mohli výše licitovali a nemuseli nechat hospodářskou záložnu na blízku propadnout­ s požadavkem jejím. A kde pak zůstávají­ vlastenecké záložny, jež třicet a více tisíc půjčí cizím ústavům na 4 procenta, ale peněz nemají na koupení velkých i malých živností, aby je zachovaly v celosti budoucím potomkům a samy hodné mnoho získavše prokázaly­ platné služby národu, jehož celá budoucnost­ visí a záleží na zachování zámožného sedlského stavu ? Ví-li pak naši vlastenci o zaražení dotčené banky mostecké, znají její účel, vědí co o její „kšeftech,“ jež tu a tam provozuje po venkově ta pečlivá starostlivá matka banka mostecká starající se o ty chuďasy,­ aby měli taky kus pozemku svého a jež i v okresu sedlčanském rozvijí blahodárnou­ činnost svou na rozbití selských živností?­ Myslí snad někteří bláhovci liberali- stickými náhledy oči zalepené majíce, že takové­ hromadné systematické drobení, po celé vlasti rozvětvěné, drobení selských živností půjde к duhu českému národu? Svrchovaný jest čas, aby zhoubná ta nauka o svobodě dělení­ vlastně ničení selských živností nebrala se v ochranu i od hospodářských spolkův a poslána byla postrkem za hranice tam, odkud­ přišla a tomu nekalému řemeslu, jež provozuje banka mostecká, učinila se přítrž. Videant consules patriae, ne agricola bohe- mus, ne tota Bohemia detrimentum capiat 1 Anebo dobře po česku, nedejte nadělat ba- ráčníkův majících к živobytí tuze málo a ku smrti tuze mnoho ; baráčníkův stěhujících se od té hroudy a od toho políčka, jež nemůže je uživit, konečně předce jen do Ameriky, kde zřizují a prodávají farmy pod 80 akrů pozemků,­ mající našich asi 120 měr, ale nikoli živnůstky o jednom nebo dvou kusech políček nemohoucích uživit rodinu. Prosíme Vás tedy tam v matičce Praze, povězte nám, co to na nás leze v podobě mostecké banky?

Z říšské rady. (Snemovua poslanců. — Schůze 166.1 Včera vyplaceny poslancům diety, jakož i vyplaceno jim cestovné, což přesvědčilo každého, že schůze tato má býti již p o- slední. Okolnost tato potěšila všechny ; nabažili­ se již každý nekonečného toho sněmování.­ Schůze zahájena před 11. hodinou. Přítomní­ byli ministři: Ziemialkowski, Falken- hayn, Pražák a Pino. — Po vyřízení formálností­ přechází se к dennímu pořádku, jehož předmětem jest druhé čtení obchodní smlouvy s Německem. Zpravodajem jest dr Rieger. Z řečníků jsou zapsáni: Neuwirth, Peez, Terlago Granitsch. Posi Neuwirth není s tím spokojen, že o předmětu tak důležitém jedná se teprv v poslední chvíli Německo osvědčuje kuám pramálopřátelství; sladkých slov slyšíme sice dosti, ale skutků není. Bismark vede v pravém slova smyslu proti

ničí tudy štěstí jiných! Věru, obdivuji se těm ženám, ježto tak bohatýrský obětují se za ty sobce. — Ano, pravila Vera jich oddanost jest vpravdě podivuhodná. Ale ženy, jež orodnjí a prosí, jež takto snímají pokuty s hlav vin- níků, mají též krásný úkol, úlohu, jíž by měli onino neštastníci dobrořečili. — Rozumím vám, Vero ! Vaše veliké prosebné­ oči nemají mi ničeho ani připomínali ani vyčítali. Já již vše pověděla císaři, co jste mi včera oznámila Ale nyní sluší, abychom­ vše ponechali jeho velkodušnosti a více ho neobtěžovali. Slova ta pronešena jsou s lehkým nádechem­ císařské vůle. Po té následovalo mlčení. Vera, opanovaná pocitem smutku a nevole, stála tu beze hnutí, s očima sklopenýma, očekávajíc­ od panovnice rozkazů. V tom zpozorovala u svých nohou na koberci náramek, jejž zdvihnouc podala veli- telce, která jej hned poznala. — Ah, pravila, tot talisman, jež měla ta rozkošná osoba na ruce. Schovejte jej, Vero. Zítra pošlete jí jej zároveň s odpovědí, již očekává. Vera pohledla zvědavě na náramek. Byl to těžký zlatý řetěz spjatý koraly, na níž byl vyryt talisman. Klenot ten nebyl jí docela neznám.­ Kdysi viděla podobný. Ale u koho ? — Nemohla si hned zpomenout (Pokračování.) .v-;;,. . ..‘asi, .iv.'is .