#1
alto_textblock
#1
1908
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h.
#3
alto_textblock
#3
NARUDNÍ
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve stredu dne II. listopadu.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 3ll.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
#7
alto_textblock
#7
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
#9
alto_textblock
#9
Krise a zmatek.
Z Vídně, 11. listopadu. Zmatek nad
zmatek, jinak nelze nazvati stav, který se
jeví dnes v kabinetní krisi. Alternativa: kabinet
parlamentně-koaliční nebo kabinet
úřadnický stále jest v popředí veškerých
snah a debat, ale nikdo nemůže říci v oka-
mžiku tomto, která z obou možno sti
nastane. Dlužno býti připravenu na mini-
sterstvo přechodné, ze sekčních
chefů složené. Křesťansko-sociální strana,
která jest si vědoma, že hlavně jejím nárazem
padl bar. Beck, považuje za svou povinnost
přispěti k utvrzení kabinetu koaličního — ale
nedosti toho: zaznamenáváme pro česko-ně-
mecký spor a pro veškerou politiku vnitrora-
kouskou důležité faktum, že křesťans ko-
sociální strana, původně strana výhradně
vídeňská s drem. Luegrem v čele, z asah uje
do sporu česko-německého a do-
máhá se rozhodčího vlivu v něm. »Národní
Listy« v pondělí již oznamovaly zámysdya
plány dra. Gessmanna po stránce té
a úlohu, ke které se křesťansko-sociální strana
ve příčině česko-německého konfliktu připravuje.
Dr. Lueger pozval na dnes odpo-
ledne zástupce t. z v. německých
stran svobodomyslných na po-
radu do radnice o sestavení nového
kabinetu.
d
Ke zprávě té dodává »N. Fr. Pr.«: »Před-
seda křesťansko-sociálního Svazu dr. Lueger
chce vyzvati německé poslance z krá-
lovsítví českého, aby přesně fo-
mulovali podmiinky, za kterých by ně-
mečtí liberálové vstoupili do kabinetu koalič-
ního. Potom chce dr. Lueger projeviti, budou-li
požadavky Němců z království českého podpo
rovány stranou křesťansko-sociální čili nic. Po
dosavadních zkušenostech jednati budou ně-
mečtí liberálové velmi obezřele,
nemajíce jistoty, zdali svobodomyslné voličstvo
jejich by schválilo alianci s křesťanskými so-
ciály. Připojení svobodomyslných stran ke koalici
za vedení předsedy křesťansko-sociální strany
zasadilo by liberálům rány ještě bolestnější, než
jaké liberálové od křesťanských sociálů do ne-
dávna tržili. Nesmí býti zapomenuto, jakou roli
hráli křesťanští sociálové při volbách ve Slezsku
a v Čechách a při volbě doplňovací za ne-
božtíka Peschku, při které přátelé Luegrovi po-
stavili se proti liberálním kandidátům.
Bude-li koaliční ministerstvo utvořeno, kře-
sťanšti sociálové nabudou slávy, že staralise
o Němce v Čechách. Nepodaří li se parlamentní
#10
alto_textblock
#10
ministerstvo, budou míti křesťanští sociálové
dobrou posu, že nešli do kabinetu z důvodů
národních, ačkoliv koalici chtěli. Jisto jest, že
rozpravy s budoucím ministerským předsedou
budou se konati teď o požadavcích věcných.
Otázka záruk jest v popředí, aby
Němci věděli, na co mohou spoléhati, co mo-
hou oznámiti voličstvu svému jako bezpečnou
koncesi a čím odůvodniti by mohli účastenství
v koalici tak povážlivé a nebezpečné. Němei
nemohou se spokojiti s pouhými sliby, musí
věděti napřed a zevrubně, jak budou formulo-
vány garancie a v jaké formě obsaženy budou
ve vládním programu a ke kterým osnovám
zákonným vláda se zavazuje a jak se Čechové
již nyní k tomu staví. To musí býti vyjasněno,
aby vyloučen byl všeliký klam. Právě role, kte-
rou hrají při tom křesťansko-sociální vůdcové,
nutí k opatrnosti největší. Nyní se dosta
budoucí ministerský přeldse da
před samé rozhodnutí. Překoná-li je,
zlepší se chance a ministerstvo ve čtvrtek bude
předloženo panovníkovi snad ke schválení. Ne-
podaři-li se ministerskému předsedovi snad
spořádání věcí česko-némecký ch,
zhorší se čáky ještě více a koaliční mini-
sterstvo se rozbije. Zřízení kabinetu
nalézá se tedy na ostří nože.«
#11
alto_textblock
#11
ulena
Ministerská listina.
Z Vídně, 11. listopadu. V pozdní hodině
noční dostala „N. F. P. tuto ministerskou li-
stinu: „Ministerským předs. bar. Bienerth,
správcem ministerstva vnitra bar. Bienerth nebo
nějaký sekční chef, ministrem financí dr
Biliňski, min. železnie dr. Derschatta
ministrem zeměbrany šl. Georgi, ministrem
obchodu dr. Ebenhoch, ministrem vyučování hr
Stürkgh, ministrem práv dt. Sylvester,
ministrem orby Prášek, ministrem pro veřejné
práce dr. Fiedler, ministrem bez portefeuillu
princ Alois Liechtenstein, německým mi-
nistrem-krajanem dr. Pergelt, českým mini-
strem krajanem dr. Hruban nebo hrabě
Jaroslav Thun, polským ministrem krajanem
David Abrahamowicz.“ Na této listiné
zajímavý a pozoruhodný jest moment jeden
že se přistrkují Čechům resorty,
které křesťanští sociálové nechali,
které očenichali a potom opustili. Druhý moment.
proti kterému musí býti protestováno co nejroz-
hodněji, jest zadání nejdůležitějštích
oborů: železnic, justice, vyučování a obchodu
Němcům (pan dr. Ebenhoch jest zrovna tak
Němcem, jako p. dr. Sylvester). Třetí pak mo-
ment, který nelze bráti na lehkou váhu, jest
faktum, že pro naše nejúhlavnější nepřátele
německo-liberální zabavují se dva resorty pro
#12
alto_textblock
#12
nás nejspornější: ministerstvo j ustice
a vyučování. Ostatně myslíme, že tato mi-
nisterská listina není ještě dílem hotovýma
svudíme, že také Čechové mají právo na državu
a její zachování, jakou mají Němci.
#13
alto_textblock
#13
Další ministerské kandidatury.
Z Vídně, 11. listopadu. „Reichspost“ ozna-
muje: „Křesťanským sociálům na-
bídnuty byly včera, patrně bar. Bie-
nerthem, resorty justice a obchodu.“
List dodává ke zprávě té: „V posledních dnech
uváděn opětně president poslanecké sněmovny
dr. Weiskirchner jako ministerský kandi-
dát. Kandidatura jeho byla však vypjata ku
přání dra. Luegra, který nechce postrádati vý-
tečné síly dra. Weiskirchnera v městské správě.
Nyní však tato kamdlidatura Weis-
kirchnerova za souhlasu dra. Lue-
gra vystupuje opět v popředí. Protože
křesťanští sociálové opouštějí ministerstvo orby,
byl by druhým jejich kandidátem pro minister-
stvo práv dr. Fuch s.
#14
alto_textblock
#14
Házení portefeuilly.
Z Vídně, 11. listopadu. Když zakládalo se
před 15 lety první koaliční ministerstvo Win-
dischgrätz-Plenerovo, bylo veřejně s porte-
feuilly obchodováno způsobem, který
budil všeobecné pohoršení. Nyní, kdy se za-
kládá třetí koaliční ministerstvo, hází se porte-
feuilly, jako by to byly koule v rukou nějakého
kejklíře. Stačí, abychom konstatovali na příklad,
že dr. Ebenhoch, který ještě před několika
měsíci v poslanecké sněmovně vysoko mával ze-
leným praporem agrárním, dnes najednou na-
lézá se na ministerské listině jako správce
ministerstva obchodu. Patrně si myslí:
„Mohl-li předchůdce můj hr. Auersperg jako mi-
nistr obchodu státi se ministrem oroy, mohu já
ninistr orby státi se navzájem ministrem ob-
chodu.“ Vídíme na př. dále, že pan dr. Per-
gelt, universální genius, o kterém však svět
neměl tušení, pán to, který prošel při posled-
ních volbách toliko ve volbě užší, hodí se za
ministra vyučování, justice, bez portefeuillu atd.
Celá režie, s jakou se rozdělují a promíchávají
portefeuilly před veřejností, jest tak ledabylá,
že nemůže přispěti k vážnosti vlády ani parla-
#15
alto_textblock
#15
mentu.
#16
alto_textblock
#16
Následník trůnu do Bosny.
Z Vídně, 11. listopadu. V předvečer úřad-
ního vyhlášení listů, kterými panovník rozšířil
právo dědické rodu Habsburského na obě za-
brané země, oznámil zástupce náš, že jakmile
spořádána budou akta, této annexe se týkající,
parlamentě, následník trůnu arci-
vévoda František Ferdinand o de-
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
Z »Bílého domu«.
#19
alto_textblock
#19
President Roosevelt chystá se ponenáhlu opustit
proslulý „Bílý dům“, v němž po více než sto le
bydlili všichni představitelé Spojených států severo-
amerických. Svými jednoduchými tvary, jejichž bě-
lost se odráží od zeleně trávníků a stinné klenby
stromů, nečiní nikterak imposantní dojem represen-
tační budovy, určené za příkytek hlavy velkého ná-
roda, nýbrž nodobá se spíše velkému venkovskému
sídlu,
Vznik stavby spadá v první dobu americké samo-
statnosti; roku 1792 počato se stavbou presidentského
domu a druhý president Spojených států John Adams
byl první, jenž se roku 1800 do domu přistěhoval.
Za dvanáct let na to byl dům vypálen. Bylo to za
války britsko-americké, kdy nové spolkové město
Washington padlo do rukou vítězným britským žold-
néřům. Tehdy sídlil v Bílém domě president Madison,
jenž patrně byl špatně zpraven o situaci na bojišti.
neboť když Angličané náhle vtrhli do Washingtonu.
nalezli v domě ještě všechny zásoby. Téhož večera
chtěl president dávati banket a všechny bohaté po-
krmy, určené pro americké občany, staly se kořistí
britských vetřelců, kteří si na nich hltavě pochutná-
vali. Ale ani bohatá hostina neusmířila neúprosné
Angličany a druhého dne stal se také „Bílý dům
spolu s ostatními vládními budovami obětí plamenů.
Čtyři léta na to byla stará stavba opět vybu-
dována, president Monroe, jehož zásady jsou podnes
#20
alto_textblock
#20
směrodatnými pro americkou zahraniční politiku, pře-
sídlil do nově zřízeného presidentského domu a od
té doby zůstal nepřetržitě sídlem nástupců Washing-
tonových.
Dvoupatrová budova má v průčelí délku asi
60 m. V posledních letech bylo následkem nedostatku
místností nutno na východní straně zbudovati malé
přístavby. Komplex budov leží uprostřed velké za-
hrady, jež v sobotu odpoledne bývá z větší části
otevřena obecenstvu, při čemž v ní hraje vojenská
kapela. Mnozí Američané přáli by si, aby prostý starý
dům byl nahražen velkou imposantní budovou, ale
zatím mají přívrženci starých demokratických tradic
stále převahu, takže zůstalo při starém.
Když přišel president Roosevelt, povolil kongre
značný obnos na znovuzřízení vnitřních místností.
ale jinak bdí žárlivé zraky nad tím, aby se do „Bí-
lého domu“ nedostal žádný přehnaný přepych
aby se z presidentského domu nestal nějaký „palác“
Ze svých 240.000 K musí president hraditi celý ná-
klad na domácnost, jenom správce domu, komorník
a kuchař jsou placeni státem. Přes to prý mnozí pre-
sidenti spořivým hospodařením docílili ještě přebytku
Rooseveltovi se to však nepodařilo a zasvěcení tvrdí.
že dosadil mnoho tisíc z vlastní kapsy. Skoro všichn
presidenti zasadili v zahradě vlastní rukou jeden
strom, ale nejproslulejší jest „strom bulletinový“ u
samého vchodu do „Bílého domu“, na němž byly
v hodinách smrtelného zápasu zavražděného presi-
denta Garfielda vyvěšovány zprávy o jeho stavu.
V domě amerických presidentů není mnoho for-
malit. Několik policistů tvoří veškeru stráž. Denně
přichází na tucty lidí navštívit presidenta, jenž je
přijímá ve velké místnosti vedle své pracovny. Dva-
#21
alto_textblock
#21
krát nebo třikrát v týdnu jest „Bílý dům“ přístupný
každému. Jsou to přijímací dny presidentovy av
těchto dnech má každý rozený Američan právo pro-
cházeti se v „Bílém domě“ a potřásti nejvyššímu
úřadníku státu rukou. Přijímá se ve východním sále,
velké místnosti, asi 27 m dlouhé a skoro 14 m široké.
Zde stojí president od tří hodin odpoledne a v dlou-
hých řadách defilují návštěvníci, kteří presidentu po-
řásají rukou a vymění s hlavou státu krátký pozdrav.
.
#22
alto_textblock
#22
= Ošumělý kníže. Ferdinand Koburský, nynější
car Bulharů, jak známo, syn princezny Klementiny
Orleanské, lne velkou láskou k rodině své matky a
dlí často a rád ve skvělém hlavním městě Francie.
Asi před šesti lety přišel, jak sděluje „Gil Blas“, opět
inkognito do Paříže, Dorada knížat, cestujících na
zapřencu. Poněvadž si kníže přál prohlédnouti si
jednou Palais Royal ve všech částech, požádal George
Caina, jednoho z nejlepších znalců hlavního města,
aby mu dělal cicerona. Měl však obavy před anar-
chisty a proto se dostavil k obchůzce s Cainem
v oděvu co nejošumělejším, aby snadněji zůstal ne-
poznán. Také žádal Caina, aby zřízencům paláce
jeho jména nesděloval. V paláci Bourbonů obnošený
kabát a klobouk dozorcům nijak neimponoval. Brzy
byl kníže v jednom pokoji zámku, kde neobyčejně
dlouho prodléval, bručivým dozorcem velmi nevlídně
vyzván, aby šel dále. Rozmrzen nad tím, vybuchl
kníže prudce: „Dovolte, snad si smím přece prohléd-
nouti ložnici své matky.“ Na to prý učinil úžaslý
dozorce potomku rodu orleanského poklonu, na zři-
zence republiky až příliš hlubokou. Poznal v ošu-
mělém knížeti nejspíše po nose pravého syna prína
cezny Klementiny.