Číslo 215.

V Praze, dne 7. srpna 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—m Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Hezapečetěné reklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté dině polední. Jednotlivé číslo za 8h. Telefon redakce č. 1126.

KAl

ULICKt LiS

Předplatné pro Prahu domu: s donáškou do 2.80 měsíčně . . . . . 8.40 čtvrtletně . .. celoročně . . .. K 38.60 Pro tuzemsko poštou: 3.— měsíčně. . . .. 9.— čtyrtletně . .. celoročně. . .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— celoročně.. .. K 48.— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie: čtvrtletně ... K 18.20 K 52.80 celoročně Telef. administrace ll26.

Slunce vychází ve 4 hodiny 38 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 32 minuty večer.

Úterý:

Sv. Kajetána.

v chrámu Páuě Čtyřicetihodinná pobožnost u Karmelitek na Hradčaneeh od 5.—8. t. m.

„To jest věc mého svědomí.

V Praze, dne 6. srpna. = Odpověď nového útočníka na represen- tanta vlády v Persii jest zdělána přesně dle zásad. hlásaných na stolcích universitních za drahé pe- níze, vybírané od poplatníků bez ohledu na jejich svědomí. V r. 1893 Vaillant hodil, jak známo, dyna- mitovou pumu do národního shromáždění. Postaven před soud, pravil: »Jen anarchie může lidstvu po- moci. To jest moje osobní přesvědčení.« Vaillant byl odpraven dne 5. února v r. 1894, ale ti páni, kteří mu osobní jeho přesvědčení zkroutili až ku anarchii, zůstali nadále na svých dobře placených stolcích a splétají přesvědčení své dále. Vaillant se dále na své ospravedlnění odvolával na Büch- nera, jehož sláva loňského roku s jeho úmrtím v tichosti pochována; odvolával se dále na Dar- wina a Spencera, z nichž si odvodil své osobní přesvědčení. Tak anarchista Vaillant stal se žalobcem svých mistrů, když byl pro své pře- svědčení souzen. Zajímavo bude vyčkati podrob- nější zprávy o posledních dvou útočnících. Nepravíme nic nového, když toliko po způ- sobu positivistů Comteových, kteří mají svého apoštola také na české universitě katolického Karla IV. a katolického Ferdinanda, tvrdíme, že jsou dvě fakta, která stojí za úvahu, že anarchisté se dovolávají předně svého svědomí a pak vědců, kteří svými důvody jim jich »svědomí« upravili. Bebel na říšské radě v r. 1878 dobře vyčetl, odkud socialisté berou své učení, když pravil: »Kdo bezbožecké nauky, které vám tolik starostí nadělají, vědecky odůvodnil? Byli to snad sociální demokraté? Byl Edgar, Bruno, Bauer, Feuerbach, David Strauss, Renan — byli oni sociální demo- kraté? To jsou mužové vědy, kteří s ostat- ními svými názory v životě spole- čenském nejvíce na svobodomyslné straně stáli. My jsme jejich bezbo- žecké názory dle svého vědeckého přesvědčení přijali a máme za svou povinnost je dále do širokých vrstev vnášeti. A tak jest to ve všech vědeckých od- borech moderní vědy, která jde s námi ruku v ruce, jejíž učení a důsledky my ze svého pře- svědčení uznáváme a je dále šířiti se snažíme.« Tak mluvil Bebel v r. 1878. Mluvil správněji, než jeho odpůrci, kteří když Pius IX. vydal svůj Syllabus, v němž zatra- coval věty: »Právo spočívá ve hmotné skuteč- nosti; všechny povinnosti lidské jsou prázdné

slovo a všechny lidské skutky mají sílu práva« (věta 59) dále »skutečné bezpráví, korunované vý- sledkem, není na úkor svatosti práva« (věta 61)a dále »zrušení každé sebe svatější přísahy a každý zločinný skutek a věčnému zákonu odpírající čin, jest dovolen, ano vysoce chvály hoden, když se z lásky k vlasti konají.« (věta 64). Podotýkáme, že věty dané na Syllabus, jsou do- slova vzaty ze spisů »Korifeů věd« a že Syllabus věren tradici církve, nejmenuje jména osoby, ale jen větu samu a před ní dává výstrahu. Co se dostalo Piovi za to? — Pomíjíme mlčením. Od vlád se mu nedostalo žádné ochrany, spíše pořád se pomýšlelo, kterak by se poměr mezi věřícími a Římem upravil. Poměr věřících k Římu zůstal týž, však zločiny páchané na hlavách vznešených se množí stále. S věčnou pravdou zacházejí universitní páni jako s pagátlem, však ona zůstane přece jen vždy — ultimo. V jedenáctém století Dánové pod vůdcovstvím Hacona vtrhli do Anglie a obléhali město Canter- bury. Arcibiskup Elfeg vyšel k nim do tábora, aby jim bezpráví jejich vytýkal a dalším ukrut- nostem předešel. Však oni nejen jeho neuposlechli, ale vzali jej do žaláře. Když mor začal zuřiti v jejich táboře, odebrali se k svatému muži a slibovali mu svobodu, jen když je zbaví moru a dá zlaté výkupné. Elfeg odpověděl: »Ne- mohu vám žádné jiné zlato dáti, než pravou moudrost, která v tom spočívá: » Boha poznávati a jeho vůli plniti.« Elfeg byl za to — ukamenován. Nám připadá na pamět osud Piuv! Pro svůj Syllabus byl kaceřován a po smrti lůzou kame- nován. Mor anarchie, který se vyskytl v parla- mentech, nebude zažehnán, leč živou vírou, která musí býti zřejma v mravním životě i mocných. »Nejlepší zřízení státní vyžaduje, aby škola ná- rodní byla zbavena všeho vlivu církve« (věta v Syllabu 47). Dosud se tato věta nepovedla, za to však školy vysoké, na něž se odvolávají Vaillant se svým »přesvědčením« a poslední útočník se svým »svědomím« a Bebel se socialismem, ty mají vědu svobodnou! a ta svobodná věda vy- našla dynamitové bomby a obstrukci pro parlament a revolvery pro krále.

Zprávy politické. V Praze, 6. srpna. Politické těžiště nesmí přijíti do Prahy. Všeobecně se mělo za to, že zemské sněmy budou svolány po žních, aby konečně projednaly předlohy

ku zlepšení zemských financí. Ale Vídeň jest strašně žárlivá na Prahu. Jen žádné zemské sněmy: Tím ztrácí Vídeň jako ústřední těžiště celé říše. Vídeňská »Montagspresse« píše: Drahocenný čas utíká a ne- má-li se mařiti marným sněmováním na úkor proje- dnávání předloh hospodářských a státních nutností, nezbývá vládě než cestou nařizovací otázku jazykovou odstraniti z parlamentárního jeviště. Jestliže se vládní kruhy tohoto kroku však obávají, pak by se přece odporučovalo uvésti jazykovou otázku na ten stav, v jakém byla před jazykovými nařízeními minister- stva Badeniova. Tím by se docílilo, že by nešťastná perioda od 5. dubna 1897 do 14. října 1899 přišla v zapomenutí. Ostatně nevěříme, že by zemské sněmy hned po žních se měly sejíti. Jest známo, že Čechové si velice přejí zahájení zemského sněmu co nejdříve. Jakmile se sejde sněm, nemá vláda další akci ku zvelebení zemských financí v rukou svých a musíji přenechati sněmu. Tím by však Čechům bylo do- přáno pro politickou situaci učiniti nějaký šťastný vá- lečný výpad pomocí šlechty. — Tolik píše vídeňský list. Jsme velice povděčni listu tomu, že byl tak nainví a prozradil, co vlastně zatajiti měl. Kompromi- tuje tím celou vládu, jejíž malichernou závist a kon- kurenci s Prahou odkrývá. Tedy moudrost vídeňských vysokých byrokratů spočívá v tom: Zemské sněmy nesmí zasedati, aby nebyla Vídeň zkrácena a ne- upadla do podřízené úlohy. Toť věru velmi šlechetné jednání. Protest mnichovských katolíků. Židovsko- liberální obecní rada v Mnichově jmenovala řiditelem katolické obecné školy učitele Kerschensteinera, který je sice katolíkem dle křestního listu, jest však pouze civilně oddáu s luteránkou. Katolické spolky z Mni- chova a okolí, jakož i četní jiní katolicky smýšlející občané mnichovští uspořádali veřejnou protestní schůzi v sálech »u Schlickera«, ve které veřejně dali na jevo, že s jmenováním tím nesouhlasí. Byty pro dělnictvo státních podniků v Německu. Německý »Staatsanzeiger« přináší znění zákona, kterým se povoluje úvěr na stavbu děl- nických rodinných domků pro dělnictvo ve státních podnicích zaměstnané. Zároveň uveřejňuje zákon o zvláštním úvěrním řízení pro deskové selské statky. Odchovanci kněží zavraždili krále Hum- berta. Tak doslovně píše ústřední orgán červené armády, berlínský »Vorwärts«. Tvrdí totiž následující věci: »Veliká většina lidu v Italii nemá školního vy- chování a je úplně pod vládou kněžourů. Kněží ale ve školách učí, (Jak to, vždyť list praví, že skorem nikdo do školy nechodí? Pozn. red.) že dynastie sa- vojská se prohřešila na papeži a že ji musí trest nebe stihnouti. A to že nemají anarchisté se množiti?

FEUILLETON.

Prahou a z Prahy. Tak už přece Prašnou bránu spojují s ne- úplným Karlovým mostem — elektrickou drahou. Co se stane v té příčině s historickým pomníkem Karlo- vým, rozhodne — světová výstava v Paříži. My uka- zujeme zhusta na cizinu, přikročujíce k tomu či onomu, ale cizina se podle nás neřídí. A dobře také má, nebo se špatnou by se věru vždy potázala. Kde jde o jistou nevýhodu, tam cizina nám zrcadlem; v opačné případnosti však nikdy. Klesajícímu Starému Městu elektrika na nohy nepomůže, jako nepostaví na nohy Josefov, tu část Starého Města, která z I. části přenesena má býti do V. části. Pátá čtvrt — jistý hrob. Varovné hlasy, aby elektrika neprotínala Starého Města, budou míti pravdu — ovšem že pozdě. Náměstí před radnicí samoua Malé náměstí promění dráty ve dvě klece. Moderna se starobylostí spojeny tu — v nevlídné monstrum, kterého se dojista lekne mladý zástupce Staré Prahy, až se vrátí do matičky Prahy z nedávno otevřené alpské chaty. K němu přidruží se jemnocitný zástupce spolku na polírání týrání zvítat v nejblíže příští schůzi sboru obecních starších, poněvadž povedené klikyháky staroměstské elektriky budou pro koně, za- přažené v těžkých povozích, pravou středověkou tor- turou. Desst kroků pojede povoz po levé straně, deset kroků po pravé, a tak to půjde pomalu dál a dále

— dle toho, pojede-li elektrika z předu či ze zadu. Třetí klícta bude zrobena na Křižovnickém plácku. Ale jednu výhodu bude přece míti ta prožluklá elektrika staroměstská. A víte-li kterou? Staré Město zbaví se co nevidět »svých« holubů, již jsou bez pána a obtěžují nesnesitelnou měrou tamní obyvatelstvo. Jako obyvatelé jižních zemí chytají nemilosrdně do roztažených sití tažné ptactvo v milionech a milio- nech, tak o husté dráty rozbijí se husté houfy staro- městských holubů, jimž citlivá ruka co den v pravi- delnou hodinu nasypávala zrní a drobtů. Nejen oby- vatelstvo, ale i živočišstvo na Starém Městě dle toho jistojistě zřidne. Jsme věru nemálo dychtivi, jaké sta- novisko zaujme bdělý staroměstský klub v této chou- lostivé otázce. Ostatně není nezajímavo, co prozradíme v této záležitosti ze zákulisí zřízenců pražské koňko-elektriky. Zřízenci houfně v civilním obleku prohlížeji nepravi- delnou trať staroměstskou, a druh po druhu podává žádost, napsanou třaslavou rukou — od strachu, aby nebyl přikázán službou na tuto klikatinu, kde prý bude karambol stíhati karambol, jako nyní atentát stihá atentát. Člověk dnes neví, čím ho zítřek překvapí. A ždi- beček takového překvapení drolí nyní návštěvníkům divadla i Společnost Národního divadla. Dřívější správa sestavovala a předem uveřejňovala týdenní pořad her. Toho však nyní nečiní nynější správa. Novota sama příliš se nezamlouvá hlavně obyvatelstvu okolnímua

hostům z království. Dříve, majíce jeti na jeden nob několik dní do Prahy, brali slušný zřetel také na Národní divadlo a na hry jeho. Nyní však nemohou činiti ve směru tom žádné disposice. I myslíme, že by se vřele doporučovalo pevné a přesné stanovení čtrnáctidenního neb aspoň týdenního pořadu předsta- vení. V tomto ohledu mohla by nová správa směle následovati správy staré, varujíc a vyhybajíc se úzkostlivě — pravidelným skoro změnám v pořadu tom u správy staré. »Disciplina«, na kterou kladen tak povýšený důraz nynějším řiditelem, snad proti tomu v nejmenším nebude, když bude jen trochu »dobré vůle«, která disciplině dodati má kořenné chuti. Trochu té discipliny nikterak neškodilo by také našim pánům nakladatelům. Dvě firmy české činí pilné přípravy k vydání česko-ruského slovníku. Kdo z obou zvítězí? Kdo dříve se dostaví na knižní trh. A druhý — pohoří? Podobně tomu bylo při zná- mých světových dějinách v jazyce českém, které rychlejšímu vnesly do kapsy celých 40 000 zl. neboli 80.000 kor., nebo dnes vlastně již počítati dlužno v korunové měně. Kolik stovek asi dostal pilný spi- sovatel? Věru že nepatrný zlomeček nakladatelova výtěžku a zisku! A právě v tyto dni hnutí anar- chistické také u nás probudilo k životu zároveň dva spisy o anarchistech — překlad a práci původní, tuto ovšem jen v sešitovém vydání. Snad by zá- hodno bylo, aby se naši duševní dělníci nějakým