ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 99d99860-fd9c-11e8-9210-5ef3fc9bb22f
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
Číslo 57.
#2 alto_textblock #2
v
#3 alto_textblock #3
Praze, dne 28. února 1900.
#4 alto_textblock #4
Ročník IV.
#5 alto_textblock #5
Rodakce, administrace oxpedice: Praha, Pštrossova ulice. číslo 200—II. Refrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí loxapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vřdy po dvanácté ho- díně polední. Jednotlivé číslo xa g Telefon redakce č. 1126.
#6 alto_textblock #6
KAl
#7 alto_textblock #7
UICKt LIS
#8 alto_textblock #8
Předplatné pro Praku s donáškou do domu měsíčně . . . .. K 2.80 čtvrtletně . .. 8.40 celoročné . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. 8.— čtvrtletně . .. 8.— celoročně. . . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— celoročně,. .. K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- le, Anglie a Ruska: čtvrtletně . .. K 18.20 celoročně . K 52.80 Telefon redakce č. 1126.
#9 alto_textblock #9
Slunce vychází v 6 hodin 48 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 38 minut odpol.
#10 alto_textblock #10
Středa:
#11 alto_textblock #11
Popelec. — Sv. Roman, opat.
#12 alto_textblock #12
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Kajetána od 25. února až do 1. března.
#13 alto_textblock #13
Církevní krise v Rakousku.
#14 alto_textblock #14
III.
#15 alto_textblock #15
= Nechceme nijak na bílo barviti, co samo sebou není čisto, nechceme bráti v ochranu, co Diefenbach místy dosti právem vytýká, ale chceme ukázati na potíž, která se staví každé opravě v cestu. Diefenbach vidí vinu krise církevní, při níž věřící kruhy ztrácí, v jistém zděděném laxismu, který se zahostil v některých řeholích, v klerua církvi. Starou instituci »inkorpovaných far« odsu- zuje, ovšem podotýká na str. 35: »Všechna čest před jednotlivými osobami.« Jestliže Diefenbach jen jednotlivých osob vyjímá, pak zajisté celek odsuzuje a zde opět třeba říci: »přestřelil jsi. « Diefenbach urážel necírkevní šat několika řehol- níků na cestách a necírkevní šat a chování se ně- kterých duchovních a život v některých kommuni- nitách. O nápravu se však stará církev stále, jak vidíme za Pia IX. a Lva XIII. Avšak důležito jest zvěděti, jak právě naše veřejné mínění se ke všem opravám těmto chová. Vzpomeňme si na dějepisné již události posled- ních desítiletí, jak se chovalo naše české veřejné mínění, když do Čech vstoupil některý řád, jenž nemůže býti viněn z laxismu., Když Jesuité přišli do Prahy, co tehdy psal Barák, co mluvil? Jesuité nemohou býti viněni z laxismu. Tehdy byla jim jednou vytlučena okna, podruhé znesvěcen kostel způsobem nevyslovitel- ným. Veřejné mínění tisku našlo půdu. Když Re- demptoristé přišli do Prahy, kongregace to sv Alfonsa, která nemůže býti viněna z laxismu, kte- rak veřejné mínění ji přijalo? I lidé věřící zma- teni z počátku viděli v nich tvory docela zvláštní a k nim neměli důvěry následkem prvotních štva- nic. Co psaly naše listy, když kongregace mnichů beuronských přestěhovala se částečně do Emauz v době svého kulturního vyhnanství? »Tah čer- ných ptáků«, »černí Španělé« a podobné články hemžily se v našich listech, ač kongregace beu- ronská měrou nejvyšší se přibližuje řeholi velikého reformátora sv. Benedikta. Řekne se snad, že to byla novotina, a odtud odpor proti ní. Avšak vzpomeňme si, jaký vítr zavanul ve veřejném míněni českém, když na popud sv. Otce Lva XIII. zavedena měla býti náprava a když skutečně zaváděna byla, jak psáno bylo o této
#16 alto_textblock #16
snaze z Říma? Budiž nám odpuštěno, že nebu- deme uváděti ukázky z této květomluvy. Nechut některých ku každé nápravě úmyslně podporována byla souhlasem veřejného mínění, které každé opravě vzdorovalo (vzpomeňme na milosrdné bratry). Nepotřebujeme ani tak daleko jíti, ale spokojiti se můžeme s ukázkou nejposlednější, již jeden z bi- skupů rakouských učinil projev o pohoršení osob duchovních. Zvláštní zjev v listech! Osoby jako Komen- ský, Hus, Savonorala, které vesměs jako mravo- kárci zatracovali každé pohoršení, velebí se jako velicí »reformátoři«, kterým třeba doznati čest. Avšak sotva biskup učiní, co mu úřad jeho při- kazuje, tu hned jest pohotově národní pranýř. Vzpomeňme si ještě na chválu, jaká se cír- kevním představeným vzdává a na hanu, jaká se kydá na každého církevního hodnostáře, když od- soudí laxní projevy duchovního stavu! a máme zde obrovskou překážku každé reformy. Bolestín najde ochranu, reformátor liberální pranýř. Veřejné mí- nění jest moc, a každá oprava vzbudí odpor v na- šem liberálním veřejném mínění, které stále naříká, ale nápravy připustiti nechce, a tak se stává krise vleklou a trvalou. Kdo více reformy žádá a kdo více reforem provede než církev a její hlava? Kdo nejvíce pro- vedl oprav? Zase jen církev, ale vždy jen za nej- většího křiku svých nepřátel. Pravda tato jest dokázána událostmi z minulých desítiletí a z pří- tomnosti. Biskupové v r. 1867 stěžují si, že jen hlouček věřících za práva církve bojuje a jiný rakouský vlastenec stěžuje si, že devět desítin tak zvaných vzdělaných tříd jest odcizeno kleru a často záštím k němu naplněno. Že jest příčin mnoho, dozná každý. Nemalou vinu toho nesou poměry církevně- politické, které jsou považovány za nezměnitelnya na mnoze působí nepříznivě následkem zřízení pa- tronátního, které brání utěšenému rozvoji církve.
#17 alto_textblock #17
Zprávy politické.
#18 alto_textblock #18
V Praze, 27. února.
#19 alto_textblock #19
K situaci. Vážnost situace osvěcuje nejlépe okolnost, že císař, jenž odjel do Pešti dne 15. t. m. a hodlal tam pobýti plné tři neděle, vrátí se do Vídně zase již pozítří. Urychlí patrně svůj odjezd z Pešti na základě zpráv, jež podal mu o situaci
#20 alto_textblock #20
předseda ministerstva, dr. šl. K örber. Tento vyjádřil se vůči uherským ministrům, že o trvání jeho kabinetu rozhodne dělnost nebo edělnost ka- binetu. Dr. šl. Körber sám v dělhost kabinetu příliš mnoho nedoufá. Pokud se týče schůzí pošlánécké sněmovny, konány budou zítra, ve čtvrtek av pátek, Aby mohla býti vyřízena v nich i debata o vládním programu, budou prý konány táké schůze večerní. Následkem toho nesejdou se vyrovnávací konfe- rence, jejichž schůze byla na tyto dny opovězena. Není to možno také již proto, že sestoupí se roz- počtový výbor, aby rozdělil referáty o předloze investiční a pak i výbor branný, aby vypracována býti mohla ještě během tohoto téhodne zpráva o předloze, týkající se odvodu nováčků. Společná porada výkonných výborů mladočeského a jihoslovanského, která se měla, jak se aspoň včera proslýchalo, dnes konati, konána nebyla. Stanovisko Jihoslovanů jest zcela jasno. Myslí se, že výkonný výbor pravice nebude dříve svolán, dokud Mladočeši nepodají zřejmého důkazu, že upouštějí od obstrukčních úmyslů. Ostatně se má za to, že obstrukce včerejším dnem nadobro přestala. Nový kulturní boj ve Francii jest víca než pravděpodobný. Předzvěstmi jeho jsou: známé přelíčení s Assumptionisty, třenice mezi vládoua několika biskupy, jakož také různá vládní opatření proti biskupům, především však nová osnova zá- kona, který zapověděti má biskupům všeliké pro- jevy o vládních opatřeních. Přes to jsou mnozí, kdož tvrdí, že na nový kulturní boj ve Francii přece jenom nedojde. V čele jejich stojí zvláště »Univers«, vedoucí orgán ralliovaných. Stojí totiž na tom, že mír mezi církví a republikou zachován býti musí. Na zhoršování poměrů mezi papežema vládou mohou míti zájem pouze ti, kdož přes po- kyny papežovy nechtějí k republice se připojiti, a pak trojspolek. Vláda stojí patrně však na příkřejším stano- visku. S ní zároveň většina sněmovny poslanecké. Těchto dnů zabýval se petiční výbor této sně- movny dvěma velice zajímavými peticemi. Jedna žádala za vyhnání Jesuitů, druhá za použití zákona z r. 1848 o tajných společno- stech proti svobodným zednářům. Petiční výbor schválil, pokud se týče Jesuitů, následující zprávu: »V uvážení, že dekretem ze dne 30. března 1880 neautorisované kongregaci
#21 alto_textblock #21
FEUILLETON.
#22 alto_textblock #22
Malá domácí zábava v pensionátě u sv. Voršily.
#23 alto_textblock #23
K. — V neděli dostalo se mi pozvánky: Cho- vanky pensionátu u sv. Voršily v Praze dovolují si pozvati uctivě kmalé do- mácí zábavě, konané dne 26. února. Nu, tak vida, chovanky samy zvou a tu ovšem bylo by svrchovaně negallantním pozvání nepřijati. Níže na pozvánce uveřejněn byl program tak bohatý, že by stačil vyplniti celý divadelní večer. Mělo se hráti a zpívati česky, francouzsky a ně- mecky — dokonce tři divadelní kousky za jediný večírek a každý z nich v několika jednáních. Byl jsem věru zvědav. Ačkoliv klášter ctihodných dcer sv. Uršuly, čili jak řeholnice samy po staročesku říkají: sv. Vor- šily, nalézá se v nejkrásnější pražské ulici, skoro u samého Národního divadla, o němž tudíž ví každý, kdo snad jen jednou v Praze pobyl; nieméně ale to, co se v tomto imposantním domě děje, kruhům širším je skoro úplně neznámo. Uršulinky bydlí sice v nej- živější čtvrti Prahy, samy však žijí, měl bych chut říci: v nejpřísnějším zátiší, kdyby to jen bylo pravda. Ve skutečnosti však se to v jejich domě hemží od rána do večera jako v ohromném úlu. Nahodí-li se komu jíti mimo okolo 11. hodiny dop., setkává se se zástupy dívek, jež se z kláštera jeden za druhým vy- rojují. A pak to povídání, zrovna jakoby jim před východem hubinky byly rozvázány.
#24 alto_textblock #24
V Praze samé klášter ten náleží k nejpopulár- nějším, protože bude poměrně rodin málo, jež by v klášterní škole jednu anebo i více dcerušek nepo- měly. Škola u Uršulínek v Praze čítá se k elitním a chová též mnoho dorůstajících dívek v pensionátě. S dívkami dnes mají rodiče starostí větších, nežli jindy. Dnes je svět pokročilejší, on činí na pohlaví ženské nároky vždy větší. Kteří rodiče mají více dcer starají se, aby je vypravili někam na vzdělání a které mají jen dceru jednu, tím více se o její vzdělání sta- rají a proto táží se: kam s ní? V Čechách máme pro dívky pensionátů již mnoho, řeholních i světských, ze kterých je jich mnoho v Praze, jakožto středisku vyšších škol. Avšak pensionáty světské pro dívky mají tu velikou chybu, že jsou příliš drahé. Platit za dcerušku až 50 zl. čili 100 korun měsíčně, je pro větší počet rodičů příliš mrzuté. Každý otec mnohem raději ohlíží se po pensionátě lacinějším: takhle za 10—15 zl.a třeba ještě laciněji. Zde vězí tajemství, proč pensionáty klášterní poměrně čítají chovanek nejvíce. Škola i pensionát u Úršulinek náleží k nejstar- ším v Praze, nejsou-li vůbec nejstarší ze všech. A ne- chci tím křivditi školám ostatním, dodám-li, že náleží i k nejpopulárnějším. Zde scházejí se dívky boháčů i chuďasů a sedí sestersky vedle sebe. Kdo může platit, platí a kdo nemůže — — k tomu mají přece Uršulinky po dvou očích, aby brzy jedno, brzy obě — přimhuřovaly. Až do nedávna byly ctihodné dcery sv. Voršily podezřívány z němčení. O nespravedlivosti výtky
#25 alto_textblock #25
té jsem se zmínil již dříve. Ta prožlouklá němčina u nás nadělá mrzutostí mnoho. Který papínekje hodně zámožný, neptá se nikoho o dovolení a zaveze svou slečinku hodně daleko z Prahy, třeba až do Berlína a do Švýcar, aby se tam naučily německy. Kdož ale může zazlívati rodičům méně zámožným, starají-li se, aby svým dceruškám též trochu té něm- činy dali jaksi výbavou. I kdyby sebe palčivějšími články v novinách proti němčině se psalo, němčinu z Čech přece nevyženeme. Zesteronásobněné komuni- kační prostředky směsují u nás Čechy s Němci a Němce s Čechy tak, že — zejména v Praze — při každém kroku obě národnosti se setkávají aco nejzdvořileji spolu obcují. Hrubství mezi oběma lze slyšeti pouze v parlamentech. Němčině se též vyučuje v klášteře Uršulinek. Zde pod jednou střechou sestersky obcují dívky české s německými, příští to družky života a matky budou- cího pokolení. Přál bych, aby všecky matky české a německé pobyly pod útulnými krovy našich řeholnic a jsem pevně přesvědčen, že by národnostní spory u nás přestaly na dobro. Ve stínu kříže nedaří se koukolu národní nevraživosti. Zde nikomu ani ve snu nena- padne někým pro národnost pohrdati. Zde je pravá rovnocennost obou řečí. Práh klášterní školy národní nevraživost doposud nepřekročila, o čemž může každý na své oči se přesvědčiti a může jedné chovanky po druhé se dotazovati, panuje-li uvnitř dokonalý míra smír. Zde dívky české a německé uzavírají přátelství, jež trvá i v pozdějším věku. Abych ale na to nejhlavnější nezapoměl: v klá-