Dne 6. srpna 1902.

KAOOLIY

Císlo 214.

Strana 3.

A co se stalo? Major Waller a poručík Day byli vojenským soudem osvobozeni, poněvadž prý jednali z rozkazu generála Smítha. Tento lidumilný pán obdržel důtku a dán byl na odpočinek (! !). Vrána vráně očí nevyklove. Rozsudek tento vyvolal v kruzích amerlckých demokratů všeobecné rozhořčení a musí vzbuditi hnus u všech lidí, zachovavších sl ještě cit lidskosti ve svých preou. (Měl by sl ho všlmnouti také pražský protestantský »Čas«, který sice ochotně snáší vylhané hlstorky o mniších flippinských, ale pro barbarské jednání protestantských důstojníků amerlckých má slabý zrak i slucb.) Kdyby demokraté američtí nebyli mezi sebou rozštěpeni na demokraty stříbrné (Bryan) a zlaté (Cleweland) a navzájem se nepotíralí, mohlí by lehce při nastávajících kongresových volbách zví- těziti a poskvrněnou česť Amerlky aspoň poněkud očlstitl. Docela jinak počíná sl vojenský soud americký vůči zajatým Filipplncům — generálům. Generál Magilon odsouzen byl na př. na 10 let do káznice a ku 2000 dollarů pokuty, generál Noviso na 7 let do káznice a rovněž k pokuté. Anglii vyčítalo se nelidské jednání se zajatci v jižní Africe a to právem. Ale i ta Anglie s velikými poctami hodlá vítati po- kořené boerské generály, kdežto Amerika, svobodná, republikánská, je zavírá do káznic. A pak ještě oče- hávali Boerové, že Amerika se jich ujme a v jejich prospěch zakročí! Snad by jim to po špinavých udá- lostech f lipplnských ani nebylo milé.

Zprávy církevní. Diamantové doktorské jubileum bi- skupa Strossmayera. Včera tomu bylo 60 let, co veliký bískup dr. Strossmayer na vídeňské univer- sitě za doktora bohosloví byl promován. Za tou pří- člnou objevila se u něho ve Slatině u Rohače, kde blskup mešká na zotavenou, zvláštní deputace vídeň- ské university, která jubilantu, jak při podobných událostech je zvykem, podala obnovený doktorský diplom. Celé Slovanstvo oslavilo jubilejní den mece- náše chorvatského národa, předbojovníka slovanské myšlénky v církvi a státu a zvláště český národ těšil se dni jubilejnímu, neboť byl i jest bískup Stross- mayer upřímným našim přítelem. Jihoslované a hlavně Chorvaté vidí v stařičkém Strossmayerovi nejen veli- kého mecenáše, ale i apoštola jich svobody, velikého učitele lásky k národu, ochránce všech jeho materlel- ních a duševních podniků, protektora věd a umění i volají: »Biskup Sirossmayer nechť žije !« A jásot ten ozývá se po celém Slovanstvn. Jubilanti litoměřičtí z r. 1877. »Málo nás, málo nás, pojďte bratří mezi nás!« Tak volali jsme letos 15. července k jubileu společnému. Málo nás bylo v semináři, jen 13, a to pět Němců a osm Čechů; z těch zemřeli již čtyři Němci a jeden Čech, jeden jest těžce nemocen, dva nepřlšli a tak nás do- šlo ke schůzi jen pět. — Bylo to tehdy za pronásle- dování kněžstva, kdy tak dobře kvetla Bismarkova hůl; bylo to tehdy, když se zakládaly nové železné dráhy, otevíraly se nové školy, zařizovaly se průmy- slové závody, a tu se otevřelo tolik cest života mla- dým abíturientům, že do semináře nechtěl žádný jítl, a zejména semináře v německém území byly prázdny, a to známo, že Čecháčka všude strčejí, kam již nikdo nechce, aneb nemůže. Litoměřický seminář hostil tehdy brance své z celých Čech, Moravy a Slezska; říkalo se, že má pěkné kaplánky a bohatá města,a ta vějlčka tak táhne! Jen z Králové Hradecka bylo nás pět, z Budějovicka asi tři a z pražské dlecése celý tucet, samí Češl; odtamtud nás poslali do uza- vřených území, čili na německé fary za kaplany, za katechety atd. a tam jsme uvízli sž na dva všicci ! Tam jeme pracovali a skoro všichni ještě pracu jeme, do dnes, po 25 let. Co jeme zkusili! Ale voják na bolest nesmí dát, on musí dál! A teď po 25 letech, co iu bylo námahy, co boje a co činností. A po těch celých 25 let zůstali jsme Čechy srdcem i duchem. — V Praze měli, jsme shromaždiště v kolleji Redempto- ristů v Thunově ulici. III. Ta srdečnost, bratrskost, zbožnost. čistotnost a konečně pořádek ve všem tak se mně zde zamlouvaly, že jsem, usínaje, poslední slovo k nebi vznesl: Díky Bohu! Kollej Olců Re- demptoristů jest přilepena na zeď královského hradua spojena uzavřeným schodištěm s kostelem sv. Kaje- tána. Nás pět sedělo tam mezi řeholníky jako bratří milí, z ciziny domů se navrátivší, a tu byl samý hu- mor, laskavost a chled. Když pak oslavu svou jsme skončili, ubíhali jsme parou každý zase do své osady, vzpomínajíce svých příhod a nehod za těch 25 let a někteří z nás vzdychli si na rozchodnou, jak knězi nynějšího času svět se vděčí — holí a kamenem. Bohoslužby na Sněžce. Na vrcholi Sněžky stojí kaple sv. Vavřince, ale po dlouhou řadu let ne- bylo tam služeb Božích. Teprve letos 10. t. m. v den sv. Vavřince sloužena tsm bude opět n še sv. V ten den bude i kázání a požehnání.

Z ruchu duchovenského.

Ad bestias! Dnes pomalu nebude již žádného kněze, aby nebyl sspoň jednou nějaké žurnalistické šelmě předhozen. Ba některý kněz mívá v místním plátku svou stálou rubriku. Nechci tím řícl, že by pastorální horlivost kněze měla se měřiti podle počtu, kolikráte byl předhozen těm šelmám. A kterak je to snadné, dostati se do noviu. Dosti malé opomenutí, omeškání, nedůtklivost, přepracování ve škole, v kan- celářl, ve zpovědnici, tedy nervosita, k níž má ko- nečně i kněz právo, dostačí žurnalistickému biřlcovl, aby ho dovedl ve svou arenu. — Nedávno konal se pohřeb jednoho staršího kněze na Budějovicku, o němž šla jedna chvála, že byl pastýřem vzorným. Mladší kněžská leta strávil kdes v idilické osadě, v nejlepší harmonil s ovečkami. A když sestaral se a nohy mu sloužiti nemohly, jako dříve, zažádal si do města, kde měl k ulehčení kaplany. Chuďas, kterak toho litoval ! Ve městě narazil na poměry veskrz jiné. Měšťáci ne- porozuměli mu tak, jako venkované. Jedno nedoroz- umění následovalo za druhým a několikráte byl též hozen — ad bestlas. Chuděrka, nebyl tomu zvyklý, rmoutil se, sesýchal se, až z toho měl smrt. Ty šelmy ho uhryzaly. Já bych proto staršímu pánu neradil, z ves- nice do města se stěhovatl. Město vyžaduje na knězl mnohých věcí, jichž na vesnicl není. A když pak člověk ocitne se na prahu staroby, pak více nemá té pružnosti, stýkati se denně s lidmi, jichž řeči ho nudí a číní nervosním. Ve městě anebo v průmyslovém kraji musí denně stýkati se s lidmi, kteří si nechá- vají na tom záležeti, aby knězi imponovali, nejraději drzým čelem, kousavými vědomostmi, směšnou no- blessou a pod. a nedovede-li se kněz do všeho vpravit, snadno příjde do pověsti, že je knězem ještě ze staré doby, že je zpátečníkem, klerikálem, a může býti jist, že při nejbližší příležitosti ocitne se v některém plátku. Konečně musíme si zvykati i tomu. Naši biskupové v příčině té nemají se o nie lépe. Který pak kněz přál by si, míti se lépe, nežli biskup? Vezměme jan do ruky ten všeobecně známý — s dovolením! národní škopíček. Převracujme jeho mazanlny, kolikráte v nich najdeme některého bískupa co nejvíe zpitvořeného a spotvořeného. A usmrkánkové v ho- stincích dívají se na obrázky a ukazují si je: »Kou- kej se, víš to je ten — —«. Zdaž jsem svým titulkem: Ad bestias — nadsadil? Verldlcus.

Zprávy denní. * O hnutí odpadlickém v Čechách po- jednává článek »Köln. Volksztg.« a na základě čísel dokazuje se tam, že hnutí »Pryč od Říma!« nenese se jen za tím účelem, aby poskytlo duchovní pokrm duším po něm prahnoucím, nýbrž že to je dobře vy- počtěný a přesně vedený útok na církev katolickou. Snad nic více nesvědčí o pravdivosti slov těch tak jako okolnost, že zbudováno bylo v Čechách 13 no- vých kostelů na místech, kde se nalézá pouze 300 protestantů! A v tomto díle se stále pokračuje, nové základní kameny se kladou, noví vikářl ustanovují, nové kazatelské staníce zřízují. »Oesterrelchisch Evan- gelieche Kirchenzeítung« pak v č. 28. prozrazuje »V průběhu se nalézá a časem prosazeno býti musí, aby aspoň v každém okrese a značnějším městě vlastní organisovaná evangelická obec a bohoslužebný stánek, a dá-li Bůb, také samostatná duchovní správa zří- zena byla. Mnichovského odpadlického časopisu »Wart burg« 8. číslo bylo v 25.000 exemplářích rozšířeno v »německo-české zemi«. R. 1898 působllo v Čechách 28 pastorů na 48 místech s 23 kostely, kdežto dnes 54 pastorů v 108 místech se 40 kostely odpadlickou agitaci provádí. Přibylo tudíž během 4 let 26 nových vikářů, 17 kostelů a 60 stanic kazatelských. Poně- vadž útok hlavně na Čechy namířen jest, měla by i odtud podniknuta býti nejsoustředěnější obrana. Ale dokud katolíci v Čechách v národnostních tře- nicích se rozptylují, nelze na to pomýšleti, a tak se ukazuje, že správný byl plán zednářů: Rozvířením národnostních bojů potírati katolickou církev. * K moravským volbám. Dohoda a sjedno- cení všech českých stran v moravsko-krumlovském městském okrese v otázce voleb do zemského sněmu přijat celou českou veřejností s uspokojením a nyní konají se pokusy, aby k podobné sjednocenosti došlo se i v jiných okresech volebních. Hlavně platí to pro dačický okres venkovských obcí, který dosud zastu- poval mladočeský poslanec Kancnýř. Tento okres skorem jistě dostal by se do rukou německých, kdyby — jak tvrdí »Politik« — došlo k zápasu mezi Mla- dočechy a katolickou stranou národní. Zamýšlí se ta- kové uspořádání, aby dačický volební okres ponechán byl Mladočechu Kancnýři, za to pak aby žádný oficielní kandidát mladočeský nebyl postaven proti dru. Stojanovi v jihlavském volebním okresu obcí venkovských, jehož kandíduje národní strana ka- tolická. — Co tkne se nástupců s ostudou resigno-

vavšího posl. Konr. Martlnka na říšský mandát za brněnský okres venkovských obcí, tož kandiduje Staročech tišňovský obecní starosta p. Fr. Müller, který za éry Badeního byl společným českým kandi- dátem proti Hybešovi, soc. demokratovl. Mlado- češi kandidují p. Pokorného z Vejvanovic. Ko- nečné slovo však v té věci dosud nepromluveno. * Také Husova — »oslava«, Maně vzpo- menouti si musíme na zdařilý obrázek faráře Brod- ského »K čemu musí ubohý Hus pomábati« čteme-li nabubřelým ale žalostným tonem psaný refsrát »Hlasů z Polabí«, nadepsaný »Račí krok«. Jeho krátký obsah? Tuť jest! Dne 20. července po ranních službách Božích zarachotil buben obecního policajta na náměstí v Petrovicích. A poljcajt oznámil shluknuvším se lidem — slavnost u »kazatelny Husovy« nsd Lho- tou Žemličkovou. Po té dály se všude veliké pří- pravy ke slavnosti a hlavně na Obděnioku, kde jme- nován hlavně »mecenáš« slavnosti pan B. V den slavnosti valem vše hrnulo se k místu do ulice »Pod kostelem«, kudy vede cesta k »Husově kazatelně«. A byli to lidé z calého Petrovicka. Na kopci za Lho tou Vilasovou »kazatelna« všem omšelým balvanům trůní. Vše »posvátným« klidem šlo ku předu — ale pojednou slyšena u »Kazatelny« plechová muzikaa místo slavnostního řečníka objevíl se přitlouštlý ob- děnlcký hospodský, jenž na vějíčku Husovu vy- lákal ke »Kazatelně« celé blízké okolí, aby pro- dal svou Gambrinovou v tom horku oteplelou teku- tinu. Chvíli mezi účastníky trvala nevole, ale pak, když »svolavatel« odbyl několika slovy Husa, dali se do pití a legrace. Přednesena byla i řada šantano- vých solových výstupů. — To není »prohloubení«, ale »prohloupení« Husových oslav. * Rákoska a § 24. šk. řádu. O tom př- náší nejnovější číslo »Křesťanské Školy«: »Český Učitel« přinesl nedávno tento článeček: »Třeba jest mluviti upřímně: vyskytují se mezi školní mládeží zpustlíci a surovci, proti jej'chž drzosti třeba jest rázně zakročiti, a starati se, by se nám k tomu dostalo práva. Neříkejte: »Takové dítě patří do polepšovny, a těch se bohdá brzy dočkáme . ...« Polepšoven sotva bude tolik, abychom tam mohli všecky podobné divochy poslati, a což hlavního, já bych se velice rozpakoval takového rozpustilce, který ruší kázeň celé třídy, jehož by však vyléčil jedlný exemplární výprask, do polepšovny poslati. Netajím se, že se mi pro ta- kové rákoska mnohem více zamlouvá. Obávám se, že by se v polepšovně — naučil, čeho ještě neumí. — »Kdo však má ho potrestati,« řeknete snad, » anit by se mu bylo obávati následků?« R. 1896 c. k. okres. hejtmanství na Kladně vydalo nařízení: »Ve příčině těch žáků, kteří buď nemravným neb zlo- myslným chováním jsou třídě na zkázu, anebo jen vyučování daremným způsobem ruší, budiž, jakmile zavdají k trestu příčlnu, toto opatření učlněno: Ro- diče jejich buďte i se žáky dotčenými k míst školní radě předvolání, a tu buď jim nařízeno, aby děti své tělesně potrestali. Neučiní-li tak, bude na p. předse- dovi m. šk. rady, jakožto obecním starostovi, aby svého policejního práva užil a nezvedené děti dotčené u přítomnosti dvou radních, po případě sám obecním strážníkem potrestati dal. Nepolepší-li se děti ty, bu ďtež opětně dvakráte i třikráte takovým způsobem potrestány. Kdyby pak i toto potrestání minulo se účinku dobrého, bu ďtež potrestáni žáci dle § 24. řádu šk. a vyuč. vyloučením na čas ze školy za pod- mínek v §§ 20. a 23. říš. zákona šk. obsažených.« — Nařízení podobných i jinde, tuším, dosti snadno bychom se domohli. Jednoho, dva dáti potom po- trestati, a byl by dojista na dlouho pokoj. — Na- mnoze však šlo by to ještě jednodušeji. Mívá- li kdo pro potrestání podobné nesnáze, bývají to učitelé mladší, správcům škol naopak velice zřídka se něco podobrého přihodí. Proč, o tom netřeba se, tuším, ší- řití. I zkusil jsem toho sám. Když kollegové potřebo- vali nezvedence některého ostřejl potrestati, a báli se, aby z toho neměli mrzutostí, potrestal jsem je sám; a nikdy jsem z toho neměl nepříjemností. Někde by to snad nešlo, většině nesnázi bylo by však jistě možno odpomoci tímto způsobem. Mluví se stále o kolleglalitě, ale naopak rovněž stále naříká se na neupřímnost. Tu je ukázka praktické kolleglality. Mladším kollegům skutkem tu ukazujeme, jak upřímně to s nimi myslíme« — S tím ovšem každý rozumný člověk souhlasí. Dopisovatel se tu přiznává, že trestá, a věru, mohl dodati, že trestá skoro každý, aniž by se na známý paragraf ohlížel. A potom »pravdo- mluvný« »Šk. Obzor« tvrdí, že metla je požadavkem — klerikálním. Jako by nebylo známo, že rákosky až nadužívají právě stoupenci »Šk. Obzoru!« * Turnéři a Sokolové. V neděli událo se opětně přepadení Čechů a českých dětí smečkou po- štvaného německého turnérstva a sice při sjezdu Kru- šnohorské župy v Nových Verměřicích u Hrobů. Po sletu jely jednoty z Mostu a Čouše státní drahou do Mostu. Jednoty z Touše a Třebušlc muslly ubírati se soudobně z nádraží ústecko-teplické dráhy s mo- steckým »Turnverelnem«. A tu Čechům spíláno, bu-