OBZOR MALOROLNICKÝ, ŽIVNOSTENSKÝ H SHMOŠPRÁVNÝ.

Živnostnictvo obchodnictvo. PROLETARISUJÍCÍ SE STREDNÍ STAVY Od vydání Marxova „Kapitálu“ vedou se ne- ustále diskuse o tom, zda jest pravdou, že střed- ní stavy se proletarisují, že samostatných živ- ností řemeslných ubývá následkem a vlvem vý- roby průmyslové a její koncentrace v rukou má- la velkokapitalistů. Z dat statistických vyvozují se závěry pro i kontra. Jisto však je, žev podstatě měl a má pravdu Marx, byť i postup neděl se tak rychle, jak Marx původně očekával. O tom poučuje i říšsko-německá statistika zr. 1907. Dle ní bylo v r. 1905 celkem 1,304.290 živností řemeslných, v r. 1907 stoupl tento počet na 1,378.813, což značí přírůstek o 5.5 proc Zdále by se tedy na první pohled, že tato data svědčí na neprospěch tvrzení Marxova; všimne- me-li si však podrobnějších udajů, vidíme opak. Bylo tolik samostatných živností řemeslných v Německu:

580, kolářství 99, obuvnictví rukodělné 32, krej- čovství 25, koželužství 22, zlatnictví a odvětví příbuzná 20. V těchto uvedených živnostech za- městnáno bylo v r. 1905 celkem 3,409.510 osob, r. 1907 pak 4,580.638 osob Přihlížíme-li k počtu osob v těchto uvedených živnostech zaměstna- ných, vidíme následující poměry; bylo totiž živ- ností zmíněných:

s 1 osobou se 2—5 osobami se 6—10 osobami s 11—50 osobami s 51—200 přes 200 Data vesměs zajímavá a pro socialistickou theorii významná.

704.756 1,534.061 416.777 816.747 686.324 421.973

čechů.

Samospráva.

činily dluhy Paříže 2.501,548.434 franky,o 27,107.857 fr. více než v roce 1910. Přihlížíme-li k tomu, jak vzrůstaly dluhy obcí francouzských od roku 1902, vidíme, že v období 1902—1911 vzrostly obecní dluhy francouzských obcí ze 3.833,591.110 franků na 4.254,290.902 franky. Při tom stojí za podotknutí, že peněz užito bylo především ku stavbě škol, nemocnic, k úpra- vě silnic atd., že však neužívalo se jich ku stavbě drahých, zbytečných a umělecky absurd- ních representačních domů, jak jsme toho svěd- ky v Praze za vlády „aklerikálních“ mlado-

SOCIÁLNÍ POMĚRY SLOVHN.

Středověk.

(Pokračování.)

v r. 1905: r. 1907: Voroct: 741.615 704.756 5.0 s 1 osobou 490.489 569.640 16.1 s 2—5 osobami s 6—10 osobami 42.788 56.895 32.9 24.712 38.755 56.8 s 11—50 osobami 4.308 7.714 79.0 s 51—200 osobami . .. s více než 200 osebami . 378 1.053 179.0 Vidno na první pohled, že tendence k vel- kokapitalistické výrobě projevuje se zcela ma- kavě. Srovnáváme-li jednotlivá řemeslná zaměst- nání, pozorujeme pokles těchto samostatných živností řemeslných kamenické, hrnčířské, zlat- nické, kotlářské, hodinářské, mydlářské, pro- vaznické, koželužské, obuvnické a hřebenářské- Poměrně nedotčeny zůstávají živnosti: kovář- ská, knihařská, stavební a nábytkové truhlář- ství, kartáčnictví, kožešnictví a kloboučnictví. Naproti tomu jest patrný vzrůst těchto živ- ností: klempířství nožířství, cvočkářství, ko- lářství sedlářství, čalounictví soustružnictví pe- kařství a cukrářství, řeznictví, krejčovství, ho- ličství a kadeřnictví stavitelství, tesařství, skle- nářství, malířství, štukatérství pokrývačství, ka- mnářství a kominictví Živnosti, jež vykazovaly přes 200 dělníků, udává statistika v tomto pořadí: ve stavitelství

FINANČNÍ STAV FRANCOUŽSKÝCH OB- CÍ. Dle sčítání z 5. března r. 1911 má Francie 39,601.509 obyvatelů, čili o 349.242 více než před pěti roky. Plocha půdy měří 52,813.531 ha. Pro rok 1911 odhadnuty příjmy: u obce pařížské na 380,929.325 fr., u obcí ostatních na 619,485.289 fr. Výdaje činily: u obce pařížské 380,929.325 fr., u obcí ostatních 584, 589.571 franků. Vyka- zují tedy obce francouzské mimo Paříž r. 1911 čistý přebytek 34,895.718 fr., o 1,986.093 fr. více než v r. 1910. Zajímavé jest srovnání sr. 1902, pokud se týče příjmů a vydání francouz- ských obcí Činily totiž tehdy příjmy: Paříže 313,635.214 franků, obcí ostatních 492,608.214 fr. Vydání pak: Paříže 313,635.214 fr., obcí ostat- ních 492,608.214 franků. V rozpočtech pro r. 1911 činily přirážky obecní 259,242.486 franků, tedy o 5,303.209 franků více než v r. 1910. Z toho připadalo přirážek na: 3263 obcí ve výši 1—15 centimů 6139 obcí ve výši 15—30 centi- mů, 8267 obcí ve výši 31—50 centimů, 12.052 obcí ve výši 51—100 centimů, 6991 obcí ve výši přes 100 centimů. Přirážky zavedeny roku 1911 neméně než v 36.212 obcích, osvobozeno pak od nich toliko 25. obcí. Daň potravní zavedena r. 1911 nově ve 12 obzích, zrušena v jedné obci. takže potravní daň platilo toho roku ve Francii 523 obcí. — Z tax přijaly obce francouzské 91,281.701 frank, o 7,251.002 franky více než koncem roku 1910. Zajímavé jsou pro nás čí- slice, vyjadřující dluh obecní Obnášelf dluh obcí francouzských dne 31. prosince roku 1910 celkem 4.254,290.902 franky, o celých 89.597.108 franků více než koncem roku 1900. V roce 1911

Později, hlavně v době, kdy Moskva stává se hlavním městem Ruska (ve XIV. stol.), shle- dáváme se houfně s bezzemky, kteří si na- jímali půdu pod určitými podmínkami od vlast- níků na určitou dobu. Ty lákali páni, aby na- jich panstvích vzdělávali půdu ležící ladem. Po- stavení jich řídilo se dle smlouvy, jakou uza- vřeli s vlastníkem půdy; nebyl vázán k půdě jako později sedlák, platil jen poplatek za uží- vání a daně, odváděl je v naturaliích nebo v pe- nězích aneb robotou. Měl tu výhodu ještě, že dostal od pána výpomoc; přestal-li však hospo- dařiti, musil ji vrátiti. K svobodným více nežli k nesvobodným p třili zákupní lidé čili „najmiti,“ o nichž dovídáme se z Ruské Pravdy a ze soudní Li- stiny Pskovské, že dávali se najímati na práci. jež platila se předem. Ti tvořili družinu a měli právo žalovati na- jímatele, nedodržel-li jim slova. Al i nájemce měl na ně právo; utekl-li někdo z nich z prát ce a byl-li pak chycen, stal se otrokem. Kteří dávali se do služeb panských a vzdě- lávali panská pole, slali „vdači“. V Ruské Prav- dě čteme o další stavu lidí, o otrocích,u nichž muži sluli chlapi a ženy roby. Otrokem stával se zajatec ve válce, nebo dlužník, ne- mohl-li zaplatiti dluh — jak vůbec bylo zvy- kem. Konečně za otroka mohl se prodati každý svobodník, potřeboval k tomu jen svědky a knížecího úředníka. Než tento způsob rozmno- žování otroků znesnadnili poslední panovníciz rodu Rurikova v 15. stol. (Pokračování.)

Nakladatel a zodpovědný redaktor Alois Kříž. — Tiskne knihtiskárna Edmund Janda v Strakonicích.

— 18-

19 —

Co stalo se dnes náhodou, stalo se zej- tra opět, pak pozejtří a pak po mnoho dní. Náhodou vždy dohodil o polednách Málku v některé ulici, vysadil ji na vůz, ujížděl s ní, usmíval se na ni, mlaskal na koně, až drnčel vůz po dláždění a pakji zase sundal s vozu a obědval. Tenkrát koně Poldíkovi měli se tuze dobře, tak že jim už nebylo ani o nějaký ten rychlejší krok. Patrně bohatli i rychlostí i zásobou životní a dávali to na jevo. V tyto doby, to pochopíte, měl i Pol- díkův krok cosi bystřejšího i určitějšího do sebe. Byl jako na rozhraní k něčemu le pšímu, byl trochu jako do švihácka, do světa, ač ovšem každý na první pohled poznal při něm původní jednotvárnosta těžkost. V tyto doby stalo se, když jednou Pol- dík pomáhal Málce s vozu, že jakýs jeho soudruh jeda okolo, potutelně usmál se i na něho i na ni a ptal se: „Nu tak, kdy pak z vás bude párek?“ Na tuto otázku měl Poldík odpovědět nějak žertem a Mál- ka mlčením. Ale stalo se, že Málka od- povídala smíchem, až řehtavým smíchem,

a Poldík že byl jako by ho polil krví, že neodpověděl ani slovem, že se zarazil, jako by byl vinen číms špatným. Možná, že některá čiperná čtenářka tuto jeho nesmělost již odsoudila a pravým jmenem pojmenovala; já ovšem ničeho ne- namítám a jen tolik dodávám, že mi nena- padlo, abych stavěl jeho vlastnosti ve světlo příznivější než v jaké staví se samy. Ale pravda jest, ač na tuto otázku se zarazil a začervenal, že mu otázka přece uvázla v hlavě. „Kdy pak z vás bude pá- rek?“ neustále mu bzučelo v mysli a ka- ždé „hi“, každé „hista“ bylo jako otázky této výrazem, každé zaklení Dylo jako odmítání všech překážek, každé zaprásk- nutí jako dotvrzením, že může býti z nich párek. Ba ještě více. Kdykoliv od té chví- le Poldík podíval se na Málku, vždy vi- děl na ni tento smích, který jako by vždy byl původcem otázky: „Kdy pak z nás bude párek?“ Tak se věci vyvíjejí samy ze sebe. V ty doby řídčeji stavíval se v hospo- dě a u hokyně. Měl sice doma ustřádaný a uložený leckterýs groš, ale zdálo se mu