Strana 2. Číslo 214

KATOLIC LI

Dne 6. srpna 1902.

radu takovou dáti? Vojsko, lidská krev je od jak- živa špatným smiřovatelem- A na konec ponechali jsme si to nejlepší. Mezi telegramy nalézá se též tento: Metropo- lita hr. Szeptický, jakož i správce stanislavovské diecése uveřejňují v záležitostl polnístávky souhlasné oběžníky, v nichž se nařizuje kněž- stvu, aby působilo konejšivě a sna- žilo se sedláky pohnouti, aby se ne- dopouštěli nezákonnosti Po vojácích panstvo povolává teprve kněžstvo. Krásná to pastorálka! Což se dříve o kněžích nevědělo? Proč nepovolali je hned na počátku za smírčí soudce mezi pány a dělníky, a obě strany byly by jim blahořečily. Nyní, když se to všecko zbřídilo, když zákony lidskosti byly koňskými kopyty rozdupány, nyní povolává se kněžstvo, aby povalenému zákonu zase pomohlo na nohy! Mnozí i u nás dnes táží se: čím pak se to stalo, že kněží jsou dnes tolik nenáviděni? Ano dávají se při pastorálních konferencích otázky po- dobného znění. A odpověď na to poskytuje nám právě Halič. Když státní autorita všecko všude pokazí a zbřídí, když na konec vojsko všecko všudež rozechvěje, pak nechť kněží všecko zase narovnají, vyrovnají a usmíří. Polské listy litují, že prý tento oběžník bi- skupů nebyl vydán již dříve. Podobně hospodařilo se v celém Rakousku. Nejdříve byrokracie do všeho, i do svědomí poddaných strkala ruce a nosy, a když pak ruce i nosy ukázaly se býti krátkými, poslali na to vojáky, a konečně došlo i na církev, ovšem tehdy byrokraticky sešněrovanou, kteréžto se na- řídilo lidu kázati: Lidičky, musíte svou světskou vrchnost ctíti, poslouchati a milovati, tak to nařizuje čtvrté přikázání Boží. Ta karabáčnická éra s pány Franci našemu lidu doposud z paměti nevymřela. Otcové naši jedli kyselé hrozny, a nás po nich brní do dneška

zuby. —

Zprávy politické.

V Praze, dne 5. srpna 1902. Smtřovačky. O smiřovacích plánech dra. Kör- bra píše »Neue Freie Presse«: Vyjednávání minister- ského předsedy dra. Körbra s vůdci českých a něme- ký. za pricinou prozsummino urovnaní jazy- kových sporů započne v druhé polovici t. m. Vláda zamýšlí ukončiti je před sejítím se říšské rady v září. Jedná se přl tom o otázku, za jakých podmínek by zástupcové německých stran dali souhlas k zavedení českého vnitřního úředního jazyka, po případě, který ze známých požadavků německých by zároveň musll býtl splněn. Aby se mohlo tomuto přání vyhověti, musilo by se státi dorozumění také o formě, jakou by požadavky obou stran měly býti splněny. Bude ovšem nutno dosáhnouti na obou stranách dohodnutí. Otázka, jak se to má státi, působí nemenší obtíže, než otázka meritorní, protože zákon jazykový, 1 co nejvíce obme-

Mravně a llterárně jsa obrozen, národ český vstoupil v rok osmačtyřicátý, aby se pustil v boj za svá práva politlcka a náro dní. V boji tom důležltým zjevem jest sjezd slovanský, v němž vzájemnost slo- vanská dostoupila vrcholu. Adressa k císaři obsahuje zásady, dle nichž mělo soustátí Habsburské býti pře- tvořeno, aby mohlo býtl bezpečným útočištěm rovno- právných národů. Maďaři, Němci a nositelé staré soustavy zmařili pokus ten k veliké škodě říšei národův. Po stránce hmotné zle vede se spisu tomu. Ač tiskne se ho toliko 1200 výtisků, přece daleko větší čásť zůstává nerozprodána. Pro nedostatek odběratelů posavadní nakladatel pan Kohout zřekl se vydatl pátý svazek. Jest to povážlivý zjev, když národ šestímlllonový nemůže spotřebovati díla tak důležitého a dosud o době té jediného, ani 1200 výtlskův, ač Praha, jako střed intelligence, mohla by lehce sama celý počet výtlsků rozebrati. Kdyby každá obec, každý peněžní ústav, každá důležitější korporace, vě- novala jen jistou částku peněz na zakupování vě- deckých spisů, zajisté mnohé dílo vědecké, jehož jest nám třeba, mohlo by bez nesnází vycházetl. Snad pokyn ten dostačí, aby ve věci té stala se náprava. Obracíme se k vlasteneckému duchovenstvu, aby to- muto dílu věnovalo náležitou pozornost a hojným odbíráním přispělo k rozšíření zásad v něm ulo- žených ! Jak se nám oznamuje, převzal majitel knih- tiskárny Cyrlllo-Methodějské pan V. Kotrba pátý svazek, jenž bude zvláště a vysoce zajímavý, ve svůj náklad, tak že vydávání cenného díla toho je za- jištěno, aniž nasíane delší přestávka.

zený, by v říšské radě narazil na překášky sotva překonatelné a sotva by mohl býtl vyřlzeu před po- čátkem vyrovnacího jednání, jednak též, že cesta na- řizovací ze známých důvodů u obou stran je v špatné paměti, takže by se k ní vláda sotva mohla s úspě- chem odhodlati. Vláda ovšem vyprasovala osnovy ja- zykové, jež stranám předloží k posouzení, avšak za zmíněných důvodů není mnoho naděje, že by o těchto osnovách bylo možno dosáhnouti žádoucího dohodnutí. Posl. Václav Hrubý, jenž v neděli ve Slaném po- dával zprávu o politické situacl, dotkuul so také otázky vyrovnání, a pravil, že rakousko-uherské vy- rovnání jest oním Flipi, při němž se bude účtovati s vládou a protivníky českého národa. Nebude-li sma- zána potupa, která byla způsobena národu českému násilným činem vlády Claryovy, dokážeme zřejmým a důrazným způsobem, že spolupůsobíti na díle vy- rovnacím ochotni nejsme. To opakovalo poselstvo če- ské již bezpočtukráte, a proto ani dr. Körber, nni německé strany nemohou se neznalostí stavu věci vy- mlouvati, až nadejde alternativa: buď a nebo. Necht i národ český o této alternativě uvažuje a uvažuje arci také o důsledcích, na něž se mu bude připraviti. Česká delegace tím sebevědoměji podstoupí neodvratný tento zápas, bude-li moci spoléhati na souhlas a pod- poru svého voličstva. A je zapotřebí, aby dnes jak voličstvem tak i poslanci položen byl na toto stano- vlsko důraz, aby nikdo v poslední chvíli nemohl se vymlouvati. Nechť zvědí oni, kdož — jako nedávno p. Bärnreither — připomínají nám zodpovědnost za hospodářské i politické důsledky našeho odhodlání, že důsledky ty bareme na sebe, poněvadž český národ své cti dbá a chce, aby byla také obhájena. A dů- věra ve svornou podporu všech vrstev českého ná- roda, jež země koruny české obývají, dodává odvahy také poslancům. Nemá-li dr. Körber ochoty vyhovětl spravedlivým našim pořadavkům, netřeba rozmýšleti se nám, jakým způsobem tomuto trapnému parlament- nímu a politickému stavu učiniti konec. A byť by- chom hleděl! vstříc i blížícímu se absolutismu, bu- deme míti aspň sítuaci jasnou. Na sliby již české poselstvo nedá ničeho a nedá se též oblouditi ani vějíčkou chystaného koaličního ministerstva. V reso- luci na konci schůze přijaté praví se mezl jiným Žádáme své poselstvo, aby v podzlmním zasedání rady říšské všemi dovolenými prostředky se zasadilo o to, aby jednání o rakousko-uherském vyrovnání ne- bylo připuštěno dříve, dokud nynější protizákonný stav v otázce jazykové, poskytující Němcům výhody a nadpráví, o žádný zákon se neopírající, nebude od- straněn a dokud úplná rovnost jazyka našeho s jazy- kem německým ve všech třech zemích koruny české provedena nebude. Jen pod touto podmínkou můžeme poselstvu svému dosavadní důvěru zachovati. Zároveň žádáme poselstvo své, aby přl případném smírném jednání s našimi národními odpůrcl provedení zákona v otázce jazykové rovnoprávnosti nevyvažovalo něja- kými ústupky, kterými by jinak postavení našeho ná- roda a jeho nedílné vlasti újmy doznalo, jsouce pře- svědčeni, že provedení zákonů jest povinností spořá- daného státu bez ohledu na to, libo-li to někomu, čl nikoli!« Řečníkovi vyslovena byla jednohlasně důvěra. — Jest nyní na pánech poslancích, aby mužnou řeč svého kollegy doložili skutkem. Řádění Albanců v Macedonii proti Srbům nabírá tvářnosti asi takové, jako řádění Kurdů proti Armenům, anebo janičárských dachií v Srbsku na počátku minulého století. Sama rakouská »Pol. Corr.« oznamuje ze Soluně, že se situace v Monastýru spíše zhoršila, než zlepšila, neboť bul- harské obyvatelstvo je pořád více týráno. Zejména albánské tlupy pronásledují ho s nelidskou ukrut- ností. V obci Kaza Kičevo uřízl náčelník albánské tlupy Islam jednomu obyvateli Monastýru ušl a při- nutil jej, aby takto zohaven, předstoupil před soudce a uši mu předložil. Jiný albánský náčelník bandy, Valia, spoutal jednoho sedláka, aby na něm vynutil 150 tureckých liber. Obyvatelé přinesli Valiovi 15 tureckých liber, výsledek to dobrovolné sbírky, kterou mezi sebou uspořádali, aby Bulhara osvobodíll. Valla peníze tyto vzal, ale venkovana přece zavraždil, pro- tože ostatní obyvatelé nebyli s to do dvou dnů zbytek požadované sumy sehnati. Náčelník Islam ukládá obcím dávky až do výše 100 tureckých liber a hrozí, že bude všecko obyvatelstvo zavražděno, ne- stane-li se mu do 14 dnů po vůli. Jiný albánský náčelník, Bekir, zajal dva obyvatele, a žádal výkupné 60 tureckých liber do pěti dnů; jinak hrozil je za- vraždlti. V okolí Prilepu přepadl Albánec Saadeddin s 15 členy své roty dva vážené obyvatele, oloupll je o 200 tureckých liber, načež jim uřezal uši a nosy a přinutil je, aby tyto uřezané části těla předložili kajmakamovi. V obci Struze přepadla albánská rota 15 mladíků, zavraždila jistého bulharského gymnasistu a poranila pět osob, mezi jinými 1 bývalého profesora Hašova, jenž na rány své záhy zemřel. A při ta- kových poměrech nutí evropské vlády malé balkánské státy, aby se co nejpřísněji zdržovaly jakéhokoli pod- porování tureckých nespokojenců.

Pod vládou sociální demokracie. Jak js me již ve včerejším čísle v telegrafických zprávách krátce zaznamenali, utrpěli sociální demokraté ve dvou čelných městech francouzských, Marseillu a Lillu po- rážku. Porážka tato důležita jest v obou těchto mě- stech proto, ježto z Lllu známy jsou útoky socfalistů na školní bratry a dábelskou přímo taktiku osočovací, ve které neostýchali se ani nevinného řeholníka Fla- midiena těžce nařknoutl. Také v Marseillu, když správu města dostali do rukou, slibovali hory dolya obyvatelé těšili se již na ovoce příštího socialistického státu. Nedočkali se toho ale, ba naopak musili býtl svědky, kterak jejich, druhdy bohaté a krásné pří- stavní město ocitlo se na pokraji finančního úpadku. Vzpamatovali se jaště v čas a despotlckou správu svrhii. Ano, v kritice jsou sociální demokraté silní, ale jakmile so sami dostanou k veslu, hospodaří dva- kráte hůře, než ti jimi kaceřovaní měšťáci, Zákou o manželském rozvodu v italii. Italskému předsedovi ministehstva GGlolíttímu nedají spáti vavříny jeho pana koleý ve Francii. Proslýchá se totiž, že hned po šejítí se parlamentu hodlá před- ložitl jemu návrh zákona o manželském rozvodu. Po- něvadž ale ví, že by předloha tato úskalím senátu neprošla, hodlá prý si pomocl jmenováním nových členů téhož, o jichž povolnosti je předem přesvědčen. Ačkoliv celá země a sama valná část liberálů proti obmýšlené předloze se staví, má Glolitti za to, že on sám nejlépe blahu země rozumí a chce provéstl svou. Auglická korunovace má se tedy přece dne 9. t. m. odbývati. Z Gowesu se oznamuje, že nesta- ne-li se nic neočekávaného, vrátí se král 6. t. m. do Londýna, leč obřady obmezeny byly by na míru nej- menší. Obchodníci žádali krále, aby volný den usta- novil na den 16. srpna, kdy se bude odbývati pře- hlídka loďstva ve Spitheadu, a jelikož král k tomu svolil, bude Londýn v den korunovace vypadati jako jindy. Svolení krále vysvětlují v politlckých kruzích tím, že si král přeje, aby lid neviděl jeho slabost a pak že doufá, že dne 16. srpna bude se nalézati již v lepším stavu. Zatím se král namáhá přemoci svou slabost a chce zítra v Portsmouthu od yachty až ke vlaku jíti pěšky, v Londýně pak chce jeti v uzavře- ném kočáře místo ve voze pro nemocné. Čtvrť west- minsterská usnesla se cestu kudy král pojede, ozdobitl. Jak velikou důvěru mají Američané k Německu, ukazuje řeč admirála Taylora ve Wa- shlugtoně, v níž jmenovaný dovozoval, že Spojené obce musí rozmnožiti svou námořní moc, poněvadž Německo ukazuje choutky, zmocniti se amerlckých osad a snad by se v daném případě ani války ne lekalo.

Americké ukrutnosti na Filippinách. Republika Spojených států severoamerických si postavila na ostrovech Filippinských pomník, za nějž se její obyvatelé i jejich potomci budou muslt před světem stydět. Před vojenským soudem v Manile stáli třl dů- stojníci amerlcké armády: major Waller, poručík Day a generál Smith. Tento poslední musll si hluboko v srdce vštípiti zásady lidskosti a spravedl- nosti, neboť dal oněm dvěma důstojníkům rozkaz: »vraždít a pálit«. A oni zase byli tak účeliví, ž ani na okamžik nezdráhali se tento rozkaz do litery vyplníti. Byli totiž velitely výpravy, která měla vy- šetřiti postavení nepřítele. Při této výpravě bylo ně- kolik domorodců (Filippinců), kteří na svých bedrech nesli potřebná zavazadla a zbraně. Všickni tlto domorodci trpělivě a věrně snášell útrapy výpravy. Hladem a žízní zmořeni, bosl a v ro- zedraném šatě vlekli zavazadla a zbraně Amerlčanů bez reptání. Jen jednoho »zločinu« se dopustili, ne- chtějíce po smrtelné únavě vydati se na dalekou cestu za účelem donesení potravin. To jim bylo vykládáno za zradu, zbraně jimi nesené jim odňaty a oni tě- mltéž zbraněmi skoleni. Při tomto hrdin- ném aktu byl major Waller na mol zpltý, poručíku Day-ovi mnoho do toho nescházelo. Takovouto obžalobu nevymyslili si snad mníšl fillppinští, nýbrž je potvrzena samotnou úřadní zprávou generála Chaffee-a, který v této zprávě o zastře- lených domorodcích píše: »S vyjímkou tří domorodců, kteří desertovali, nedopustili se tito žádného aktu ve- řejného nepřátelství; naopak, popravení nesli zbraně i střelivo tak dlouho, jak jen mohli, až úplně byli vysíleni, vykonavše před tím práce, při kterýchž by snad jedenkaždý námořník byl podlehl. Obžalovaní důstojníci neměli ohledně viny postřílených domorodců nižádných důkazů po ruce, ač bylo jich po- vinností tyto sobě opatřitl. Hromadné popravy mohou za jistých okolností ve válce někdy býtl ospravedl- něny, ale vojenským zákonům se protiví a duchu lidskosti našeho století přímo ve tvář blje, jestliže důstojník o své vlastní vůli smrtí tresce bezbranné zajatce, kteří jeho ochraně byli svěřeni.« Takový soud nad jednáním zpupných důstojníků pronesl nejvyšší generál amerlcký na Filipplnách,