Dne 24. července 1900.

KAOLICKK LISTY

Číslo 20I. Strana 3.

Ve všech garnisonách slaveno loučení. Proná- šeny řeči, toasty, rozdávány doutníky mužstvu. Ně- mecké listy chválí vlastenectví vojska a lidu. Toto tvrzení dlužno vzíti, abych tak řekl, cum grano salis. Mnozí z těch dobrovolníků nemají v Evropě ani čeho pozbýti, ani co najíti, za to jim kyne v Assii šarže a pomocí té doma civilní zaopatření — šplhayci! Žtratí-li při tom života, pak padli pro vlast. Vlastenectví obecného lidu v této věci illustruje následující případ, jejž přinesla »Neue Augsb. Ztg.« Ustaraný otec jednoho vojáka 5. čety (3. pluku pě- šího v Augsburgu) představil se plukovníkovia prosil jej, aby jeho syn, jenž hlásil se dobrovolně k expedici, směl zůstati doma. Přání tomu bylo ihned vyhověno. Válečně adjustovaný již syn vrátil se zpět do kasáren.« To však není ojedinělý případ. I jiní vlastenečtí papínkové obrátili se, ovšem písemně, na jednotlivá komanda s prosbou, aby jich syn-voják směl zůstati hezky doma. Přišli však pozdě a tak mohou oni synové vlastenčit dále. Také ně- kteří páni z cechu milionářů si zavlastenčili podle pravidla »do, ut des« (dávám, abys dal). Jedna lo- ďařská společnost zapůjčila loď k ošetřování raně- ných. Tento vlastenecký čin odplatí vojenská správa tím, že od oné společnosti najme několik jiných lodí k dopravě potravin do Číny, ovšem za cenu, jaká se platí v době války. Tak se vlastenectví vy- plácí! Dva vinárníci věnovali raněným vojínům ně- meckým v Číně několik set malých láhví šampaň- ského vlastní výroby, čímž obrátili pozornost eráru na sebe a odměna jich nemine. Bude na ně vzat zřetel při dodávkách šampaňského a jiných druhů vína do důstojnických stravoven. Není nad vlaste- nectví, jež něco »nese«. Proto mají Němci tak málo renegátů, když tam vlastenectví tolik vynáší. V mnohých továrnách německých panuje nyní nesmírná činnost. Ježto jest nedostatek dělnictva, stoupají mzdy nápadně. Zvláště truhlářům dostalo se mnoho práce hotovením beden. V Berlíně skoupila vojenská správa veškeré zásoby cinku na vnitřní vy- ložení beden. Továrna na tabák Loeser Wolff v Berlíně zavázala se ihned dodati 2 miliony dout- níků a 200 centů tabáku. Ostatní dodávky dle po- třeby v čas. Jiná firma tamže zaručila se dodati v 10 dnech 26.000 kg. borůvek, zavařených v cukru tak, aby dovedly vzdorovati i největšímu horku Orientu. Největší činnost ovšem vyvinují továrny na konservy masité. Znalci Číny tvrdí, že se tam mnoho rekvirovati nedá, i musí tudíž evropská vojska záso- bována býti potravinami z domova. Že se tím válčení v Číně náramně zdraží, netřeba podotýkati. Stojít již doprava jednoho vojáka z Kielu do Číny 1600 mk., takže oněch 10.000 německých vojáků, kteří jsou již na cestě, přijde na 16 mil. mk., než se dostanou na čínské pobřeží, každý měsíc budou státi 40 mil. mk., tak aspoň počítají zdejší noviny. A kdo to vše za- platí? Prý Číňané. Německá výprava do Číny bude tedy dle všeho státi nemálo peněz a přiostří-li se věci na východě, bude jen počátkem výprav následujících. Proskakují také hlasy, že veškeré v Číně se nalézající vojsko německé již tam zůstane a tvořiti bude pro strýčka Příhodu jakýsi koloniální sbor dle vzoru francouzské legie cizinců. Kdežto zástupci evropských mocností vydáni jsou v Číně největším příkořím, těší se zástupci Číny v Evropě úplně svobodě. Toliko berlínský dostal prý po zavraždění Kettelerově vý- hrůžné listy, následkem čehož se straní úplně veřj- nosti, v níž se tak rád pohyboval po dvě desítiletí. Obyčejně vycházel v průvodu dvou i více říšskoně- meckých panen, jež tvořily jakýsi evropský harem tohoto velmi tlustého pána. Nyní obrázek ten zmizel z ulic berlínských, zlé jazyky však tvrdí, že styky čínského vyslance s berlínským polosvětem přes poli- tické napjetí trvají nezměněně dále, omezují se však pouze na vnitřek konsulátu a to vzhledem k nebez- pečí, jež copatému pánn hrozí od německých boxerů, Z té příčiny také leží konsulátní zahrada — dosud co nejpečlivěji pěstovaná — úplně ladem. Bezpochyby netroufá si nikdo z čínského konsulátu zdržeti se delší dobu venku při práci. Balon hraběte Zeppelina přinesl jemu samému a německým nadšencům trpké zklamání, ač- koli nelze upříti, že myšlénka, jak ji pojal Zeppelin, byla dosti rozumna. Již před několika roky rozeslal hrabě Zeppelin po celém Německu statisíce exemplářů provolání, v němž vybízel adresáty — také já jsem měl tu čest — k upsání podílů na jím vynalezený, řiditelný balon. Myšlénka dá se prý snadno provésti a pak přijdou báječné dividendy. Dle všeho našlo se podílníků a mecenášů dost, to bylo lze předvídati, neboť na provolání podepsán byl celý štáb něme- ckých nacionálů, kteří podniku činili náramnou re- klamu, oslavujíce Zeppeliv vynález jako největší na světě. Maje potřebný kapitál, dal se Zeppelin do práce. Hejno monteurů a dělníků vystavělo obrov- skou kůlnu na bodamském jezeře, v níž pak shoto-

veno 17 balonů, jež spojeny v jedno veliké těleso, v jediný obrovský balon se 17 odděleními. Naň při- pjato několik lodic s benzinovými motory a vzducho- šrouby, jež měly ten účel, balon hnáti a říditi. Již mezi stavbou pošinul vítr několikrát celou kůlnu i s balonem z původního místa o několik set metrů dále. Také prostřed června, kdy Zeppelin konečně chystal první vzestup svého balonu, přihodilo se ne- štěstí, jeden z balonů praskl a na jedné lodi explo- doval benzin v motoru. Asi 40.000 diváků odešlo za hrozného spílání po polodenním čekání pryč. — Rovněž tak druhého dne. Teprve dne 19. června po- dařilo se Zeppelinovi a soudruhům pomocí parníku vytáhnouti balon z kůlny a vznésti se pak asi 400 metrů do výše. O nějakém řízení nemůže býti řeči. Balon hnán byl dle tvrzení diváků proudem vzduchu, pak se točil kolem vlastní osy a snesl se konečně na hladinu jezera. Parník vtáhl jej opět do kůlny. Hrabě Zeppelin jest však přesvědčen, že po nějakých opravách bude jeho balon jistě řiditelným. Dodávám, že balon stál 1 milion marek, plyn atd. při prvním vzestupu 30.000 marek.

Zprávy církevní.

Církevní slavnost. Dnes slavíme památku sv. Kristiny, panny mučenice, narozené v městě Tyro na ostrově jezera Bolsenského v Toskáně jako dcery pohanského setníka Urbana, která v 9 letech přijala sv. křest. Otec její jako městský prefekt dal ji mrskati na celém těle, roztrhati tělo železnými hře- beny, naložiti na kolo, pod nímž byl oheň zapálen. Mladá mučenice pěla při těchto bolestech chvalozpěvy Bohu. Když byla uvržena do žaláře, anděl zahojil jí všecky rány. Otec však nebyl obrácen tímto zázrakem, nýbrž dal svoji dceru s kamenem na krku vhoditi do jezera, avšak anděl ji zachránil, kdežto ukrutný otec byl den na to nalezen mrtev na posteli. Jeho nástupce Dion dal sv. Kristinu položiti do železné kolébky a políti vařícím olejem a smolou; avšak tyran byl raněn v tom okamžiku mrtvicí a okamžitě zemřel, a Kri- stina vyšla bez pohromy z nástroje mučebného, ná- sledkem čehož se mnozí diváci stali křesťany. Třetí prefekt Julian dal ji vhoditi do hořících kamen a pak do vězení, kde bylo plno jedovatých hadů, avšaki odtud vyšla sv. panna bez pohromy. Po té jí vyřízli jazyk, avšak mučenice mluvila a zpívala ku poctě Boží. Konečně prosila sama Boha o smrt, když měla býti zastřelena, aby byla spojena s Kristem P'ánem. První šíp probodl její srdce, a její čistá duše ubírala se do nebes. Zprávy římské. Dne 20. t. m. přijal sv. Otec p. Gustava von Below Rutzau, sekretáře pruského vyslanectví u Vatikánu, radu téhož vyslanectví a dále německého generálního konsula v Sofii. Osobní věstník duchovenský z arcidie- cése pražské. Vldp. Krotký Matěj, farář v Tře- botově a Ludvík Jakub, farář v Ouněticích, byli jme- nováni čestnými konsistorními rady. Dpp. Dejl Vá- clav, drahobudický farář na odpočinku, Kolář An- tonín, farář na odp. ve Vepřku, P. Pelikovský Pavel, kvardián ř. Františk. v Tachově a F Weiner An- tonín, ř. Johan., děkan v Horažďovicích, byli jmeno- váni kn. arcib. notáři. Dp. Walter Antonín, farář na odp. v Paulusbrunnu, obdržel Expositorium canoni- cale. Dp. Schuster Wolfganz Ondřej byl investován na faru v Neukirchen. Ustanoveni byli vpp.: Brabec Václav, kaplan v Rapicích, administrátorem tamtéž. Jiráček Bohumil, katecheta ve Vršovicích, katechetou na Kr. Vinohradech. Konkurs byl vypsán na faru v Rapicích od 23. července (do 3. září 1900). Sjezd po 25 letech na sv. Hoře. Ve dnech 15., 16., 17., a 18. července slavili 25leté ju- bileum kněžské důstojní pánové diecése budějovické v r. 1875 vysvěcení a sice Bošek Josef, Brenner Jo- sef, Bürger František, Douda František, Dušek Jan, reverendis. Hůlka Josef, čestný kanovník a consistor. kancléř, Říha František, Slivka Julius, vikář okres. a far. v Jistebnici, Švejda Václav, Thomajer Antonín, Vodička Václav, Vinter Alois, Zoubek Jan, Zykán Vilém a Žemlička Martin. Umínili si vesměs, aby je- jich setkání po uplynulém čtvrt století stalo se na sv. Hoře, kam tisícové spěchají ze všech končin světa, by ve svatyni marianské prosby své k přímluvě pře- svaté Panny přednášeli. Bylo to dojemné shledání po dlouhé době života, tiskli si pravici upřímně spolu- žáci, nyní již zkušení bojovníci Boží, mající před sebou jeden cíl všichni: sešli se, aby Bohu poděkovali za mnohá dobrodiní dlouhých let, by pookřáli vzpomín- kami na minulá leta, která v domě společného vy- chování strávili. Pobožnosti denní řídil spolužák vdp. Jos. Hůlka, konsist. kancléř známý svou dovedností a vzornou zbožností. Dne 18. července, v den vysvě- cení, zaslán byl holdovací telegram Jeho Excellenci nejd. panu biskupovi dru. Martinu Říhovi do Bu- dějovic a děkovací listy bývalým představeným, ze- jména Jeho Milosti vys. důst. panu proboštu Ant. Lenzovi, p. profesoru Ant. Škočdopolovi a dp. Fr. Bergrovi, spirituslovi. Při společném diner proneseny

byly přípitky Jeho Excellenci nejd. panu biskupovi budějovickému a vdp. kancléři Jos. Hůlkovi, spolu- žáku a spolubratru jubilantů. Po ukončených pobož- nostech a poděkování, proneseném ctihodným Otcům kláštera, dojemně se rozloučivše, odešli jubilanti na místa působení svého — aby se opětně shledali — v krajích nadhvězdných. Osobní. Dne 25. července konají padesátiletou jubilejní památku svého vysvěcení na kněze ze 34 v Králové Hradci ordinovaných jen 3 a sice: vdp. Jos. Hulata, farář, č. děkan ve Všestarech, vdp. Vá- clav Dejl, em. farář drahobudický, deficient v Ce- pech, diecése budějovická, a vdp. Václ. Vaněk, farář v Záboři, č. děkan, bisk. vikář kutnohorský, jubilejní medalií a zlatým záslužným křížem s korunou vyzna- menaný. Úmrtí. Dne 20. července t. r. o půl 7. hod. večerní zesnul v Pánu po delší nemoci vdp. Bernard Horáček, děkan v Chlumci n. C. Narodil se v Ji- lemnici 24. července 1830, vysvěcen v Hradci Král. 25. července 1863. R. i. p. V kapli Školských sester d. N. D. u sv. Anny v Praze v Ječné ulici oslaven bude svátek sv. Anny dne 26. t. m. tímto způsobem: V 8 hod. ráno bude ranní mše sv., v 9 hod. druhá a v 10 hod. slavná mše sv. sloužena; odpoledne bude o půl 5. hod. sv. požehnání. Věřícím je k po- božnostem těmto přístup dovolen. Poutní slavnost u sv. Jakuba v Praze koná se tímto pořádkem: Dnes v úterý o 4. hod. odpol. litanie a požehnání v kapli sv. Anny, v 5 h. odpol. slavné nešpory a nakuřování oltářů. Ve středu, 25. července ráno v 5 hod. tichá mše sv. v kapli u sv. Anny s litaniemi a sv. požehnáním, o 6. hod. ranní mše sv. a české kázání (dp. kaplan Vais), v 8 hodin zpívaná matura, ve tři čtvrti na 10. mše sv.a něm. kázání (dp. Karel Burian z ryt. řádu Křižov- níků), v 11 hod. slavná pontifikální mše sv. (J. M. vsdp. dr. Horák, velmistr ryt. řádu Křižovníků). Od- poledne o 3. hod. sv. požehnání u sv. Anny, ve 4h. české kázání (dp. katecheta Šmejkal), v 5 hodin slavné nešpory. Po celý oktáv jest v 10 b. zpívaná mše sv. Z bisk. vikariatu Iukavického konány dne 15. t. m. v neděli po ranních službách Bažích manifestační průvody ze 4 farností na starožitné poutní místo sv. kříže, jehož chrám celé stocké a dobřanské krajině vévodí, jakoby z daleka připomínal: »Vzhůru srdce!« Ač parno veliké, byly přece průvody četnéa valné (z farnosti merklínské přes 1400 se 4 kněžími) U sv. Kříže byla 2 kázání — české a německé — a 3 mše sv., odpoledne pak růženec a litanie a po návratu do farních chrámů patřičné modlitby se sv. požehnáním, jimž jubilejní průvod ukončen. Sv. missie konána byla ve farnosti Paršovské u Mor. Hranic od 8. do 15. července t. r. za ve- dení důst. O0. T. J. Jana Kalaše a Frant. Víden- ského z Velehradu, kteří vykládali slovy nadšenými základní pravdy sv. víry katolické a účestenství bylo hned od počátku všeobecné a pozornost při kázáních zvláště se strany mužů příkladné. Při zpovídání vy- pomáhali duchovní z celého okolí. Slavnost svěcení missijního kříže konána za ohromného účastenství celého okolí dne 15. července, kdy bylo zároveň patrocinium chrámu Pánu odpoledne a účastnili se průvodu školní dítky s pp. učiteli, družičky, všechny spolky a všechny výbory přifařených obcí s pp. sta- rosty v čele. Po krásném kázání o Sv. Kříži udě- leno bylo apoštolské požehnání a když byl místní dp. farář O0. missionářům poděkoval, skončena slavnost chvalozpěvem sv. Ambrože. — Ke sv. svá- tostem přistoupilo 1111 osob. — Deputace pp. sta- rostů a předsedů spolků poděkovala z vděčnosti ve faře dpp. missionářům za jejich námahu a obětavost. Osmá pouť katolických mužů z Vídně do MariacelI. Dne 21. července vydali se kato- ličtí mužové z Vídně za vedení proslulého kazatele Abela z Tov. Jež. na osmou pouť do světoznámého štýrského poutnického místa Mariacell. Dosud nebylo tak obrovského účastenství jako letos. Tři zvláštní vlaky, první o 4. hod. ráno, vyjely ze západního ná- draží vídeňského. Mimo to jelo na sta účastníků vlaky obyčejnými. Poutníci zaslali telegram sv. Otci, Jeho Veličenstvu a kardinálu Gruschovi.

Zprávy denní.

* To je rána pro nás -- jsme zničeni? Ano, ani vzpamatovati se nemůžeme z té rány, která nám zasazena. Pomyslete: Iška umlčen! Když jsme mu dokázali, že dle platných zákonů není ani »farářem« ani právoplatným »doktorem«, oznamuje v nedělním čísle svých orgánů, — že nám už odpovídat nebude! Může býti pro nás něco hroznějšího? — Ano, ano, »byltě farářem i »dokto- rem« pan Iška, a na to vyšla z toho »bernská« jen — myška«. A tak snad půjde zas tam, odkud přišel, aniž by kdo o něm více slyšel.