#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 29. srpna 190.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 238
#4
alto_textblock
#4
Ba něsí
#5
alto_textblock
#5
Na rauní a odpol. Jtsty
přilohami f. Naučný Obzor“ ve
středu a „Literárni Hlidka
v pátok) předplácí nat
Praze v almínlstraei
n nlsle . . . . . . 2 K —
s K —
n čtvat leta . . . . .
s dvojí donášksu
n nšeie . . . . .
Ks0l
na čtrt leta
ve úlialkáchi
2 Kn0h
ua něalo . . . . . .
Pošton:
n něsle . . . . .
na čtvrt lela
s dvojí zásilieu
. .
pe řtvrti lek
. . .
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodejí:
ranni čírlo o sobě . . . ra 8
. . . . ns z
vdpelední
Ve flialkách ns venkově-
ranní čisle. . . . . .
edpoladní . . . . . . . . 6h
Inseráty
platí se hetevě napřel
Předplacení a inserty přijímá »dminl-
strace v Msriansk é ulici č, 3.
Tam naeházejí se tiz redake
tiskárna s ezpedice „ Národních Listse.
Bukopisy se nevracaji.
#9
alto_textblock
#9
Vládo, pomoz jim!
#10
alto_textblock
#10
Totiž národním a politickým škůdcům
nášim, jimž v bohorovnosti jejich náhle jest
ouzko. Tím časem, co mezi sebou krutě se
potýkají o způsob, jakým by nejvhodněji a
nejjistěji zprovodili s mapy evropské toto
království a národ náš s ním, procitlo v nich
pomyšlení na vrtkavost všeho štěstí pozem
ského a na pomíjejícnost vší slávy světské
a do válečného řevu jejich znenadání s hlavni
bašty jejich zaznělo znamení poplašné a bo-
lestné volání o pomoc. Dosud se nedohodl
mezi sebou, mají-li spolknouti královstvi
české a národ náš v něm najednou — podle
programu všeněmeckého — nebo nadvakrát
— podle programu svatodušního — nebo
dokonce na tříkrát — podle programu line-
ckého —: a tu již jedni z nich teskně obra-
cejí oči své k dru. Körbrovi a úpěnlivě ho
prosí: smiluj se nad námi a pomoz nám
Čtenáři naši zajisté s nemalým interes-
sem přečtli si ve včerejším odpoledníku na-
šem zprávu, s jakou důtklivou žádostí, s ja
kou nalehavou suplikou hlavní orgán Pra
dovcův obrací se k vládě, aby se jich ujala.
Rozpuštění sněmu království českého dříve,
než vypršela zákonem stanovená lhůta pro
platnost mandátův poslaneckých, a jistotn,
že nové všeobecné volby sněmovní ve vlasti
naší jsou přede dveřmi, příměly jmenovaný
list vídeňský, že leze ke kříži, třeba jen
vládnímu a zpívá: miserere nobis! Zcela
podle starého zvyku, dle praktiky dosud
vždy osvědčené. Nejdříve dlouho náramný
bramarbas o německé síle, o německé cti
o německém karakteru, o německé povýše
nosti nad všemi národy aspoň v Rakousku,
ne-li na celém světě: a když tito národové
toho všeho se nelekli a před německými od-
věkými nepřáteli a hubiteli nepadli na ko
lena, tito sami v nejsměšnější posici skloní
svou šiji před — vládou a dožebrávají seu
jejich nohou nezbytné pomoci l
Tam tedy už opět se octli němečti hrdi-
nově, kteří by rádi rozpoltili naši odvěkou
staroslavnou vlasť, aby ji po kousku há
zeli do nenasytného jícnu vše-, vele- a nad-
matky Germanie! Věru pohled to vysoce
zajímavý na tyto nejúhlavnější škůdce a ne-
smiřitelné nepřátele naše, jak po způsobu
malomocných červův se plazí a svíjejí před
mocí vládní, očekávajíce od ní záchranya
spásy svél Neboť tolik zdravého rozumu
přizná »Nene Fr. Pr.« všem, kdož přečtli
včerejší srdcelomnou lamentaci její, adresso-
vanou k vládě Körbrově, aby prohlédli
k jádru slov a postihli pravé jádro, že Pra-
dovcům a hlavnímu praporečníku jejich ví-
deňskému nikterak nejde o příští sněm krá-
lovství českého, o jeho klidné porady, o jeho
schopnost a způsobilost k ústavní práci,o
jeho klid v činnosti zákonodárné, o jeho ne
rušené jednání v oboru správy zemské
nýbrž že by rádi byli zachráněni sami vlá
dou vídeňskou před záplavou svých nebez-
pečných, bezohledných konkurentův všeně-
meckých.
Nové, všeobecné volby sněmovní způ-
sobily nám velice zajímavou podívanou,že
jeden tábor našich zarytých nepřátel národ-
ních a politických už utíká se pod ochranná
křídla vládní, žebroně, aby užila vlivu svého
mezi voliči na prospěch jeho !. Všeněmei
v Čechách ženou útokem prudkým proli
Pradovcům. Tito už počítají s jistotou, že
při nových volbách bude jim urváno posla-
neckých mandátů více, než strana jejich
snese. Tu honem vláda vídeňská má při-
skočiti na pomoc. Ale slyšme, jak? Vý
roky nadmíru významné učinil v tom ohledu
vídeňský hlavní orgán Pradovcův. Mezi roz-
vaděné bratry německé v království českém
vláda Körbrova vůbec nemá strkati prsty
Mezi Všeněmci by prý vůbec nepořídila pra-
nic, ti prý jsou nepřístupni všemu vlivu
vládnímu; a Pradovci, čili jak posud sam
patrně jen svrchovaně ironicky si říkají, po
krokáři němečtí v Čechách, jsou prý
příliš pyšni, že »by podporu vlády odmiili
#11
alto_textblock
#11
i kdyby jim byla nabídnuta. Ostatné prý by
celý vládní apparát ani nebyl s to, aby
v německých okresích (v království českém
něco změnil na výsledku nových voleb sně-
movních.« —
#12
alto_textblock
#12
Když »Neue Fr. Pr.« tímte způsoben
byla konstatovala úplnou málomoe
nost vlády vídeňské v něme-
ckých okresích království českého.
pokud jde o vykonávání nějakého vlivua
nátlaku při nových volbách sněmovních, při-
chází k účelu své žebroty. V kuriích ven-
kovské a městské dr. Körber prý Pradovcům
pomoci nemůže, tam prý ani jední ani druze
z válčících mezi sebou bratří německých ani
jeho rozkazů ani jeho pomoci by nepřijali
ale je prý tu kurře velkostatkář-
ská, tam přý může i poroučet i pomáhat
na prospěch — Pradovcův, aby tito dostal
náhrady za ztráty, které je očekávají ve vo-
lebním boji se Všeněmci.
Zajímavý to projev v listě národních
a politických odpůrců našich, že kurie velko-
statkářská v království českém není tak ne-
zlomná, pevná a nepoddajná, jako obě kurie
venkovská a městská, ba že kurie velkostat-
kářská jest posud otevřeným, přístupným
a povolným rejdištěm politiky vládní. Vele-
ctění, urození a jasní členové této kurieae
se poděkují za tento pochybný komplimen
hlavnímu hlasateli a obhájci politiky něme-
cké, usilující o rozpoltění tohoto království.
Vliv vládní na velkostatek v království če-
ském »Neue Freie Presse« konstatuje jako
jistotu nepopíratelnou a žádá na dru. Kör-
brovi, aby tohoto vlivu při nejbližších volbách
sněmovních užil plnou měrou, tak, aby z řad
velkostatkářstva doplnil už nepochybný úbytek
poslaneckých mandátů německých pokrokářů.
Pradovcův-parcelářův, na sněmě zemském
»Vláda jest s to, aby zjednala kompromi
v kurii velkostatkářské i proti vůli vůdcův
feudálních. Disponujeť posud takovým počtem
hlasů v této kurii, který by postačoval roz-
hodnouti pro listinu kompromisní a bylo by
snad už na čase, aby těchto hlasů užila.«
Ejhle, obrat velice zajímavý! Není tomu
ani čtvrt roku, velkostatkáři z království če-
ského, stojící pod vedením hr. Osvalda Thuna.
s hrdopychem velice urázlivým odmítli kom
promis, obsažený ve známém návrhu hraběte
Buquoye pro sněm zemský a »Neue Freie
Presse« radostně tleskala tomuto hrdinství je-
jich, dávajíc na srozuměnou, že nemají po
třebí žádných milostí se strany feudálů, po-
něvadž obratem ruky vládní mohou nabýti
kurie celé se všemi 54 hlasy Dnes is
»Neue Freie Presse« putují na Prosík.
Při tom je zajímavá ještě jedna okol-
nost. Vlivu svého a nátlaku v kurii velko-
statkářské vláda Körbrova má, podle » Neue
Freie Presse«, při nových, všeobecných vol-
bách užiti k tomu, aby prý uvedla na sněm
zemský Němce umírněné, kteří by tu
byli protiváhou proti extremům, hro-
zícím přenésti obstrukci něme
ckou na sněm zemský.
#13
alto_textblock
#13
Proti této nestoudné lži postačí konsta
tovati dějinnou pravdu, že všichni členové
tak zv. liberálního, t. j. národně německého
velkostatku v království českém na radě říš-
ské zjevně schválili německou obstrukci a že
od těch dob ve všem všudy se podrobuj-
rozkazům Wolfovým a Schönererovým, rov-
něž jako až do nejnovější doby činili všichn
tak zv. pokrokáři němečtí, nynější Pradovci.
tak že mezi nimi a Všeněmci ve stránce ná-
rodní a politické není ani nejmenšího rozdílu.
Jsouť to rovněž zuříví, zaryti nepřátelé budou-
cnosti, samosprávy a státní samostatnosti krá-
lovství českého, jako jazykové rovnoprávnosti
v něm. A takové lidi »Neue Freie Presses
dnes jmenuje zumírněnými Němci«, jimž dr-
Körber nátlakem vládním při nových volbách
má pomoci do sněmu, ačkoliv oni sami teprve
před dvěma měsíci nejurážlivějším způsobem
kompromisní návrh hr. Buquoye byli zamílli.
V táboře Pradovcův patrně koudel hoří
proto: vládo, pomoz!
#14
alto_textblock
#14
Politické zprávy domácí.
Polsko-český boj o Slezsko.
V listech polských jmenování jsou ješo
následující účastníci důvěrné schůze frýštácké
dr. Bogdanik z Bělé, Filasevič, ředitel záložny
v Těšíně, advokát dr. Gross z Bělé, kněz Ka-
rovský, kněz Nidecký, dr. Kreisel, bývalý vyda
vatel »Gviazdky Těšínské«, z Moravské Ostravy
dr. Seidl, Naake-Nakenský a vůdce polských
sočiálných demokratů T. Reeger; lékaři z okoli
dři.: Miške, Klušiňský, Čopy Michalik, mňoho
učitelův obecných škol, starosta doubravský
Šveda, Kužník z Orlové aj.
Shromáždění zvolilo 11členný výkonný ko-
mitét. V něm jsou 3 rodaktoři polských listů
na Těšínsku, 4 důvěrníci ze Slezska a 4 mimo
Slezsko. Schůze budou se konati každý rok
Výkonný komitét bude v každé schůzi referovat
nnr o
o stavu věci.
O z polsko-českém sporu o Slezsko píše
známý vídeňský dopisovatelí »Přeglondu« : Spory
mezinárodní neodklidí žádné sjezdy ochotníků.
Trvalý pokoj uzavírati mohou toliko oprávněno
vlády, mající dostatečnou materialnou moc, aby
se mohly jmenem svých národů zaručiti za do-
držení smluv. Sjezdy ocholníků, třeba to byl
poslanci, nejen spory nezastavují, nýbrž naopak
rozdmychují. S toho hlediska nepřipisujeme
sjezdu frýštáckému důležitosti.
Těm, kteří si představují, žeby spor s Čechy
o Slezsko dal se skoncovati připojením Těšínska
k Haliči, připomínáme výstrahu: Jde-li o těžké
otázky, není dobře věřiti hravým rozřešením.
Taková revindikace dala byl se uskutečniti jen
tehdy, kdyby v Rakouskuž zvítězila theorie se-
skupení provincií na podstavě národností. « (P
uznání historického práva Uher a Chorvatsk
není to více možno. Red. »N. L.«) Historické
právo nedovoluje takové evoluce.
Od XI. věku vedena byla 300letá válk
mezi Čechami a Polskou o Slezsko. Na věčné
časy Polska zřekla se Slezska r. 1335 na slar-
ném sjezdu polského krále Kazimíra Velkého
s králi českým a uherským ve Vyšehradě uher-
ském. Jmenem historického práva nemůžemes
tedy domáhati navrácení Slezska. Jmenem zásady
národnosti, kdyby, jak jsme pravili, v Rakousku
zvítězila, mohli bychom žádati, aby knížectv
téšínské spojeno bylo s Haličí, ale tu by vznikla
velká otázka, stál-li by Polákům malý zisk za
velikou ztrátu na jiné straně.
Dopisovatel myslí, žeby zájem polský ve
Slezsku nejlépe dal se zabezpečiti rozdělením
Slezska na tři pásma: polské, německé a české
s kuriemi národními v sněmě opavském.
My jsme ze zásady proti každému dělen
zemí koruny české, protože v tom tušíme veliké
nebezpečí pro budoucnost. Musely by nám dřiv
oči býti vyloupány, abychom toho nebezpečí ne-
viděli. Kurie národní ve vlastním smyslu toho
slova vlastně na našich sněmech jsou, nebo
tábory poslanců jsou seskupeny podle národnost
a nikoli podle čisté politické barvy. Bylo by tedy
zcela zbytečno národní kurie teprve zřizovati.
Avšak mysli-li se při slově národní kurie na
veto, v nás to slovo při každé příležitosti vzbudí
houževnatý odpor. My žádné veto nechceme
nikdy nepřijmeme, neboť jest jasno, že veto by
národnostné poměry v zemích českých stokráte
zhoršily tak, žeby přímo vésti musely k válee
všech proti všem, snad i k občánské válce.
Čeho nám je v zemích českých zapotřebí.
jest, aby národností zde obývající měly k sobe
navzájem jistou úctu a dbaly jistých pravidel
slušností. Na schůzí frýštátské jeden z rozum-
ných mužů správně pověděl, že mezi dvěma
sousedními národnostmi vždycky budou bojeo
jednotlivá místa podle toho, jak se děje pohyb
obyvatelstva. Všecky národní sfery, jak o nich
blouzní mnozí rakouští politikově a státníci, jsou
mizerná prtačina, neboť jimi nadělalo by se
uvnitř mocnářství ještě více hranic, než dosud
jest, a protože by žádná z těch hranic nemohl
býti činskou zdí, obyvatelstvo by se na rozlič-
ných místech zase přes ty hranice přelévalo, tu
k zisku jedné, tam k zisku druhé národnosti.
Vnitřní mír v Rakousku není možný pro
šílený pych německý, pro jejich nenasytnou dra-
vost, pro jejich nesmiřitelný fanatism. A protože
tyto vlastnosti v nich vypěstovaly vlády víden-
#15
alto_textblock
#15
ské, jsou ony spoluvinníky všech těch vnitřních
otřesů, které rakouským mocnářstvím po desítky
let lomeují. Chce-li rakouská vláda míti pokoj
mezi Čechy a Němci, musí Němce naučiti, aby
šetřili platnych zákonů o národnostech a pravi-
del slušnosti, a spor obou národnosti obejde se
bez kurií a bez vet. Jakmile Němci přestanou
bažiti po nadpráví a uzákonění své chvastavé
superiority, otázka česko-německá bude Kolum-
bovým vejcem.
A toléž pravíme slezským Polákům. My
jsme nikdy nemyslili na to, abychom jejich roz-
voj zdržovali. Že jsme si tak dlouho Slezska
náležitě nevšímali, toho příčinou jest, že jsme
se domnívali, že politická věc česká ve Slezsku
jest u Poláků právě tak v dobrých rukou, jako
u Čechů. Ti slezští Poláci, kleří se rozhodl
vrhnouti se v náruč Němcům a s nimi as
zbraněmi z jejich arseňálu táhnouti na nás,
způsobili nám hrozné a bolestné zklamání, ne
milé vystřízlivění z illuse o jednotě českopolské.
Nicméně doufáme, že rozumným polským
vlastencům podaři se nejen trvale zastaviti ty
pány Frydly, kteři se nestydí nabízeti se Něm-
cům za spojence proti nám, nýbrž i obnoviti ten
slušný a bratrský poměr, který byl mezi Čechy
a Poláky slezskými do nedávna a jejž my jsme
neporušili ani porušiti nemínili.
#16
alto_textblock
#16
Žurnalistická zpráva z Haliče.
Dne 15. září začne v Krakově vycházet
politický denník »Naš Glos«, jehož vydavatelem
bude p. dr. Vladimir Levický a zodpovědným
redaktorem p. Zikmunt Noskovský, a tvůrcem
p. Ehrenberg. Nový list znamená roztržku
s »Glosem Národu«, či vlastně s jeho majitel-
kou paní Rogošovou, jež »Glos Národu« sam
dále vydávati bude.
#17
alto_textblock
#17
Volební ruch u Slovinců.
Konservativci uveřejnili seznam svých kandi
dátů. Z dosavadních poslanců jejich kandiduje
jen šest; jsou to vesměs přívrženci frakce Šuster
šičovy-
Slovinšti voličové z jižního Štyrska měl
schůzi v Mariboru dne 22. t. m., kde se usnesli
na resoluci, kterou: 1. schvalují abstinenci slo-
vinských poslanců na štyrském sněmu, neboť z
nepřátelského smýšlení jak štyrského sněmu, tak
zemské vlády nelze jim jinak; 2. protestují, že
sněm štyrský povoluje ze zemských prostředků
příspěvky na kulturné a hospodářské účely
Němcův a potřeb Slovinců nedbá; 3. protestují,
že sněm štyrský zemskými penězi podporuje
spolky a ústavy poněmčovací; 4. protestují proti
tomu, že sněm štyrský usnesl se na takovém
volebním zákoně, kterým selské (slovinské) oby-
vatelstvo vydává se v šane městskému (něme-
ckému); 5. požadůjí, aby jižní Štyrsko bylo
administrativně odděleno od severního, aby ve
štyrském sněmu zavedeny byly kurie, aby zemská
školní rada byla rozdělena na dvě sekce, ně-
meckou a slovinskou, aby pro slovinské školy
ustanoven byl školním inspektorem Slovinec
konečně, aby volební zákon zemský byl sprave-
dlivě opraven tak, aby i Slovincům dáno bylo
zastoupení, na jaké podle počtu svého mají
právo; 6. žádají, aby vláda nedosazovala jim
za úřadníky pouze Němce, jakoby na to měli
nějakou výhradu, nýbrž aby do slovinských okre-
sův a míst posflala úřadníky Slovince: 7. žá-
dají všechny slovinské poslanee
na říšské radě, aby se sjednotil
naproti vládě, zvláště pokud se týče vy
rovnání s Uhrami
#18
alto_textblock
#18
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 28. srpna.
#19
alto_textblock
#19
Prohlášení mohamedánských vůdeů
bosensko hercegovských.
Pánové Mahmud beg Fadílpašič, Ali be
Firdus, Hadži Hiízí effendi Bahtjarovič, Omen
effendi Čirkinagič a Ahmed effendi Karabeg
v Sarajevě žádají nás, abychom uveřejnili ná-
sledující jejich prohlášení:
I. Rěcký »Nový List« ve svém 131.č
otiskl na úvodním místě dopis z Mosfaru,
němž napadá našeho vůdce Ali Fehmi offendi
Džabiče a tvrdí, že my podepsaní chtěli jsme
#20
alto_textblock
#20
mu telegraficky odejmouti plnou moc a že
Džabič dal nám nějaké prohlášení. To vše tímto
veřejně prohlašujeme za nepravdu a pomluvu,
neboť o tom všem nebylo mezi námi nikdy ani
řeči a my byli i jsme s Džabičem bez výminky
zajedno. II. »Berliner Tageblatt« ve svém 273.č.
přinesl o našem hnutí v Bosně a Hercegovině
nepravdivou zprávu, již třeba přede vší veřej-
nosti opraviti.
Není pravda, že hnutí naše je následkem
nějaké agitace. Agitace není třeba, vláda a její
orgány samy se starají, abychom se hýbali
bránili. Naproti tomu pravda je, že v Bosně
Hercegovině nejen muslomanské, nýbrž i moha-
medánské obyvatelstvo je nespokojeno — tedy
4/s všeho obyvatelstva. Málo toho: my muslo-
mané právě tak jako pravoslavní krvavě plá-
čeme, neboť za okupace podkopávají nám nej-
dražší náš statek, víru pradědovskou.
Není pravda, že část muslomanského po-
selstva ucházela se loni o slyšení u císaře
krále a při tom obešla povolané úřady. Naopak,
my jsme se ucházeli o slyšení u císaře a krále
teprve, když nás »povolaný úřad« odmrštil.
Není pravda, že naše pamětné spisy jsou
dílem »politických rádců z nedaleka.« Nikoli,
naše pamětné spisy jsou diktovány krutým
utrpením a nouzí, a po 23letém trvání okupace
vidíme se na kraji propasti. My ani svých škol
nemáme a zemské školy jsou vychování našich
dětí na škodu, neboť v nich je učí opovrhovati
tím, co jim má býti svato. Naše svatyné bou-
rají a na jich zříceninách budují jezovitské
školy. Na našich hrobech budují kasárny, skla-
diště, ano i veřejné záchody. Na našich hrobech
úřadníci sobě staví soukromá obydli, katolíci
pohodlně průchody do svých politických chor-
vatských spolků, katoličtí bískupové zřizujísi
na nich zahrady, jež pronajímají. Kde byly
naše modlitebny, tam jsou dnes hotely, sklady
piva a dříví atd. Pomníky z našich hrobů lá-
mou na dlažebný kámen. I zádušní naše statky
libovolně berou na potřeby státní nebo obecní.
Není pravda, že »čéský tisk pocítil, že
v něm bije muslomanské srdce« a proto si
všímá stesků našich. Nikoli! Český tisk doka-
zuje, že je na výši svého úkolu, že je hu-
manný a nábožensky snášelivý, že se ujímá
každého, komu se děje křivda a potřebuje
přispění.
Není pravda, že jen někteří z musloman-
ských zástupeů přerudili s vládou vyjednáváni.
Ne, všichni do jednoho je přerušili proto, že
jim vláda nechtěla vyjíti v ústrety.
Není pravda, že děláme vysokou politiku
Pravda je, že jako nejponíženější prositelé obra-
címe se na úřady nám představené i na vládu,
aby stesky naše vyslyšely a přestaly ná
utiskovat. My žádáme pouze tolik, aby nám byla
zabezpečena naše práva, za která se nám Evropa
zaručila r. 1879 na berlínském kongresse. Ale
žel ! prosby naše jsou marny, marně tekou naše
slzy: nám odpovídají pronásledováním, vězněním,
pokutováním, ano i za buřiče nás prohlašují.
Není pravda, že jsme jako deputace offi-
ciálně navštívili turecké vyslanectví ve Vídnia
turecký konsulát v Pešti. Pravda je, že tam
šli jednotliví naši druhové na návš ěvu a za
svými soukromými záležitostmi. Hanba by bylo,
aby musloman, přijda do Vídně nebo Pešti,
nenavštívil svého bratra souvěrce a k tomu
vysokého úřadníka chalifova a sultánova.
Není pravda, že bosensko-hercegovští muslo-
mané chovají idey »mladoturecké«. Naopak,
bosensko-hercegovští muslomané nejen že ne-
chovají »ideu mladotureckou«, nýbrž rozhodně
ji odsuzují jako záhubnou a zůstávají se svými
vyslanci (námi) věrni a nezvratně oddání svému
vznešenému chalifovi a sultánovi bez újmy
loyalnosti J. V. císaři a králi, od jehož spra-
vedlivosti se nadějeme, že brzy již přesvědč
se o oprávněnosti našich proseb
Podepsání: Ali Fehmi eff. Džabič, před-
seda, Hamdi beg Hasanpašič (Trávník), Dervi
beg Miralempašič (Trávník), Hadži Mahmud beg
Džinič (Baňaluka), Hifzi eff. Bahtjarevič (Baňa-
luka), Hamid aga Husedžinovič (Baňaluka), Su-
lejman beg Cerič (Nový), Osman eff. Prcič
(Tuzla), Derviš beg Tosunbegovič (Tuzla), Ai
beg Fírdus (Livno), Fehim beg Alibegovič (Der-
vent), Hadži Salih aga Bičakčič (Sarajevo), Ahm
#21
alto_textblock
#21
FEUILLETON.
#22
alto_textblock
#22
—a. V Praze, 28. srpna.
Turista z říše, jenž o své návštěvě v Čechách
napsal dlouhý článek do »Kölnische Zeitungue,
pravi mezi jiným, že prý nás dle pojmů řeckých
a germánských nelze nazvati krásnými. Nevím,
jestli kdo z nás byl kdy činil nároky na tuto
přednost. Naproti tomu ale vím, že máme pro-
zatím jmé věci na práci, než zabývati se kosme-
tikou, pěstovati tělesné své půvaby a pečovat
o to, aby linie našeho těla byly kulaté, tváře
naše plně, postava naše stepilá a při tom
pružná. Kdo nasaditi musí všechny síly, aby
uhájil své prosté bytí, zapomíná zpravidla na
to, čím zabývati se může ten, kdo je v plném
požitku svých statků, jako člověk svobodný,
dle velkého pěvce Orientu, na měkkém se po-
valuje, sladkosti požívá a koupá se v odvaru
z ambry a růžl.
Že bychom byli ale nehezcí, nedovolilsi
nám říci dosud nikdo. Nikdo by také k tomu
neměl práva, nejměně Němec. Nemáme zapo-
třebí, abychom bránili snad naše ženy a jejieh
půvaby proti negalantnímu germánskému potulo-
vači, který bůh ví kde konal studie své,
odkud přinesl si brejle, jimiž se na české ženy
dival. Je pravda, že v našem chudém lidu krásy
pomálu a že zejmena žena naše rychle schne
a vadne, však co toho příčinou? Chudoba a
práce. Děvčeti sotva deset let a již je přidržo-
váno k těžké práci, ký div, ze když se vdává,
#23
alto_textblock
#23
vypadá již jako žena odkvětající a po druhém
ditěti že učiněná z ní babička. Pozoroval-l
dobrý náš přítel z »Köln. Zeitungu« ženy při
dávající zedníkům, potom do jisté míry mě
pravdu. A i mezi těmi mnohdy se vyskytne
zjev, jenž by v alpských vlastech byl pokládán
za krásu. Že rychle prchá krása s tváře usta
rané a že nejiskří se oko, jež nepřestává slzet
nad bídou vůkol, je pochopitelno.
Ideál krásy řecké známe. Je to krása, jež
vrcholí ve pravidelnosti a úměrnosti, která ale
při svých geometricky přesných rozměrech po-
strádá naprosto veškeré svůdnosti. Však p nějaké
zvláštní kráse germánské nevíme ničeho a ne-
máme nejmenšího ponětí. Národové klassičti nám
zanechali vzory, jež nás učí, co krásou zváti.
Po starých Germánech ale památek takovýeh
nemáme a co nám zanechalo v ohledu tom nej-
starší německé »umění«, bůh ví, to že není dl
toho, aby se svět germánské kráse kořila
Němci dával právo pronášeti taký soud o našieh
ženách a děvčatech.
Vždyť je známe, ty tam na jihu i na se
veru. A věru, že platí pravídlo, čím nefalšova
nější její němectví, tím chudší na krásu ger-
mánská žena.
Je nám líto, že o dámách cizího národa
takto se vysloviti musíme, však káže nám tak
ohled k ženám vlastním a polehčující pro nás
okolností je, že jsme byli frivolně provokováni
Při tom neváháme doznati, že výjimky potvrzují
tu pravidlo a že pro bůh nechceme hájiti thése
že vůbec není na světě hezké Němkyně.
#24
alto_textblock
#24
Že ale půvabných květinek na německýeh
luzích velice málo, že jich nejméně na alpských
salaších a v údolích alpských, potvrdí asi každý
i Němec, je-li spravedlivý.
Poryňinka už je jiná, ale když se slíčnos
rozdávala, urvala také jenom zbyteček. Seveřank
německá je o něco kulatější než její družka
z jihu, také její oko je ohnivější. Tím ale jen
proto se vykázati může, že je slovansko-něme
ekou smíšenkou. Nejfádnější jsou a zůstanou
Sasky a Duryňanky.
Nebylo vždy tak srdečné shody mezi Něme
v říši a Němci v Rakousku. Naopak, bratr by
by bratra na lžíci vody utopil, kdyby se byl
dal. Pamatujeme se velmi dobře, jak kdys
cliarakterisovala »N. Fr. Presse« německá děvčata
v Lipsku, jež v čistě vypraných šatečkách vítala
hanoveránské střelce, kteří ubírali se na sjezd
»Neue Freie Presse« nadšením lipských divel
do nejhlubší hloubi německé duše uražena.
nazvala germánská poupátka: »die wegen Mange
an Fleisehkost zur Senlimentalität hinneigenden
plattbusigen Butterbämmehen-Menschen. « — P
česku: »plochoprsí, následkem nedostatku ma-
sité potravy k sentimentalismu se kloníci lidé
máslem pomazaných housek.«
Snad to ideál »germánské krásy«. Aneb
širokoústá Altenburačka, jež jako v době di
rektoria, jenom že o něco neskromněji, vážesi
své řasnaté sukně kolem těla pod samými ra-
meny? Aneb dáma ze Schwarzwaldu, jež
noší na hlavě diadem podobný hodně připálené
bábovce?
Kde u všech všudy nale znu ten ideál?
#25
alto_textblock
#25
Thusneldy viděl jsem jen namalované. Je
pravda, byly všechny hezké, ale i ony měly
nápadně velké nohy, jež jsou přívlastkem všech
solidních německých krásek.
Vídeňačky ! Konečně »Němkyně« v pravd
sličně. Však jsou to skutečně sléčínky a pa
ničky, jejichž prababičky v Teutoburském lese
pekly z mladých žaludů německý »Streusel
kuchen«? Ba ne! Tažte se jich, jak se jme
nují, jedně po druhé.
Pospíšilova, Navrátilova, Novotná, Žemlov
Vlkova, Mazancova atd. atd.
»Odkuď vy?« — »Od Brna.«
»A vy?«, smím-li se tázati. »Od Pacova.
Samé Češky a Moravanky.
Vždyť odjinud se vídeňské obyvatelstv
nedoplňuje a vypadalo by pěkně, kdýby odká-
záno bylo na německé bratry a sestry ze Šty
ska, z Tyrolska. ze Salcburku atd., vůbe
z vlastí tlustých krků a odchlíplých uší.
Je to český živel, jenž povznáší ženyví
deňské mezi nejsličnější v Evropě.
Slovanská krása je tak charakteristickou
že dá se s naprostou přesností konstatovati i ve
smíšenci, ba právě v něm dospívá ke zvláštn
platnosti.
Proto mohou míti české ženy a dívky pro
mudrce z »Köln. Ztgu.« jen pohrdavý smích.
Ostatně, co je krása vůbec?
Nejen plemena a národové, i individua
vytvoří si svůj speciální ideál krásy, jejž jedíně
uznávají a žádný jiný.
Jsou lidé, kteří na příklad mají odpor prot
rusým vlasům. Děvče rusovlasé ve mnohých
#26
alto_textblock
#26
krajích cilí se býti nešťasfhou a »znamenanou«.
Vždyť jí nikdo jinak neřekne, než »ta zrzavá«,
Jinde je zase étherická průsvitná rusovláska
vzorem ženské krásy. Göthe vystřídal v lásce
snad všechny možné ženské typy, však nejvíce
horoval o andělích s dlouhým hustým, temně
rudým vlasem.
Téměř každá francouzská brunetta má
jamňounký knírek. Francouzce nevadí ani Fran-
couzovi, kdežto v Německu prodá se do roka
za tisíce marek kosmetických prostředků na od-
stranění damských vousků.
Dnes je modou na západě štihlost, byť až
do hubenosti jdoucí. Sccesse chce mít slečinky
tenké jako matematická linie. V Orientě zato
krása se váží. Čím těžší, tím cennější. V ture-
ckých haremech jsou prý exempláry, jakých
nebylo dosud v žádném panoptiku.
Krása je pojem velmi relativný
Onehdy uspořádali v Berlíně výstavu hez-
kých, pěkně rostlých mužů, a ku podivu, první
cenou poctěn byl jistý tamější listonoš a sice
po jednohlasném usnesení jury, jež sestávala
z professora anatomie, vynikajícího sochaře a
jisté velmi sličné herečky. Běhal se svou muž-
nou krásou po Berlíně plných deset let a nikdo
si jí nepovšiml. Teď pojednou mohou si sou-
druhové jeho nohy uběhat s doručováním na-
bídek k sňatku, jež mu krasavice z celé Ger-
manie zasílají. Listonoš zatím ale dá se veřejně
a za vstupné ukazovat v těsně přilehajícím tri-
kotu. Již si vyžádal k tomu dovolenou
Snad on se stane vhodným předmětem k
studiu — »germánské« krásy.