Vyefeáu k«ldý dea •alno ▼ nedèli л avatek.

FNtfpláel ta v adniaitirael

mu«« «i*. taoa>u. * Prsu : pottost

.. — ai. »Okr. .. • . « . • • o • • .. 10 , 80 .

1 al. kb kr. » . T» . T . bo , 1b, - .

Jednotlivá diale po 4 kr. 1* 4onát«al do do«« ■dalteé 10 kr.

IXOHIWY (гмкагаа* a psdrpcaa« ptt)nm» redfeicc« ? Oatfoml allei è. IbOS U KakepieOv мтгаюам a napodapaaojck aidkdaaa KKKLAUàOB ■ssspséatéM potýláa; bmhad aalraa- к • т d а p. luarétf pätimé te adltredfl.

953.

V Pras«, r úterý dne в- listopadu 1ОДЗ.

Boèiiik XV ..,, .-.ТГ У Г ГОЖДДЯ

Kandidátni listina pro doplňovací volby do rady říšské

Volba dne 12. listopadu 1883.

L Ve rolebai aknpině méet: Třeboň, Jindřichův Hradec, Sobřalav, Poéátky, Týn nad Vltavou, Lido v, 8 viny Trhové, Netoliee, Vodůany

Josef Шйука, stavební rada a majitel velkoitetkn v Lnianeeh a Přec tie.

П. Ve volební

•kapiaí obci:

▼ eokovakýcb

1. Roudnice, Libochovice, Lonny, Mélník, Slané, Velvary, Nové Strašecí

Emanuel Tonner, ředitel (eakoalovaneke obchodní akademie v Prasa

Pribram, Dobřit, Hořovice, Zbirov, Rokycany

Václav Šulc, majitel velkostatku a predseda hospodářského ■polka hořovického v Želkoviclch. V Praae, dne 6. listopadu 1883. Sbor důvěrníků poslanců strany státoprávní:­ Dr. Fr*. L. Rieger»

Výbnchy. Žijeme v době výbuchů. V Londýně v podzemní železnici udály se dva výbuchy, kteréž obyvatelstvo ohromného mèsta tohoto atrainé rozčilily. Má se všeobecné za to, žo zúmyslně bylo podloženo. Krátce před tímto výbuchem stala se podobná děsná katastrofa v policejní bndově v Německu blíže Rýna. V Berlíně nalezli minulého týdne v kamnech­ jisté dělnické hospody (Herberge) veliký projektil Hostinská již již blíží se a ohněm, aby zatopila, když tu v pootevřených dvířkách­ nsH zápalku z třaskavého přístroje vyčnívající.­ Kdyby byla, jak se to dělává, maně borivo v kamnech zapálila, mohla i zde státi oo katastrofa. I z jiných míst stejnon dobou oznamuje se, kterak jistý drnh spiklenců třa- akavinami po cestách, ulicích, ano i četně navštěvovaných místnostech hazardně trousí. Bedlivější pozorovatel věcí těchto mnsí poznati, že v nich vězí systém, kterýž jeví se co následek všeobecného zdivočení v niž iích třídách lido. Což těm jistým třídám záleží na hrdlích a statcích spoluobčanů! Ba

jim záleží již pramálo na vlastním životě, v Boba a nesmrtelnost duše a sazeči, kteříž Utracují svůj vlastní život stejné odvážné, věří toliko v a ir vana, že by vidy vybíral ba lhostejně jako cizí. Nedávno položil si si z prvějších. I přijdou zase časy a jistý dělník v duchcovských šachtách na prsa časové ti již se blíží, že v průmy- dynamitovou patrono, zapálil ji a skonal stra- sldvýsb závodech, při všech obcho šni zohaven. Čeho všeho taký odvážlivec byjdetb a všech hospodářských prase­ neodvážil! cích, nebudou dělníka tolik tá- Prostý človik bezděčně se táže: co si* 1 žati se po jeho domovním listo, jen taký člověk myslí?! — Ano v tom to.neb pracovní knížce, jako spíte vězí: co si jen mysli? — Jaké pojmy, jaké po jeho víře, zdaž dosud věří v Boha

představy má člověk, jenž' třaskaviny klade bod sobě do ůst. neb pod kolej železnou, neb do lidského příbytku o ceně života lidského­ vůbec? — Celý ten život nestojí za špetko tabáku! — tolik si asi myslí. — Zíti o bídě a útisku den co den, rok co rok, к čemu to? Být či nebýt I — taká jest otázka, kterouž neklade si ponze filosoficky vzdělaný moderní Hamlet, nýbrž i nevzdělaný dělník. Dnes podobných­ Hamletů v dělnické balené jest na milliony, avšak s tím rozdílem, že tento drnh Hamletů neklade si další otázka: co potom, až sebevraždou překročím most. leni život vezdejší s věčností spojuje? Shakespearův Hamlet kladl si další: co potom? — Snít? — Ano, v tom to vězí: jaké sny bude člověk­ — samovrah — po smrti miti? Aby dělníka, jenž pro všecky možné případy, jakožto „ultima ratio* chová v kapse­ několik dynamitových patron, již zde za živa o tom, co po smrti následuje, ošklivě se nesnilo, o to postarali se páni doktoři a profesoři na vysokých školách. Po smrti neni žádného snn, ani krásného,­ ani ošklivého, nesní se člověku ani o nebi. ani o pekle, ani o Bohu, ani o ďáblu. Život vezdejší pozůstává toliko: z látky a síly; — (Kraft und Stoff) — vedle theorie deacendenční smrt jest prostým lučebným procesem, rozlišením se látek v člověka organických­ v anorganické; smrt jest rozprchnu,tím­ se těchto látek do všehomíra a — <|ic více. Vše oetatnf, tak evané -»»^ po smrti, o nichž nejen křestanství, nýbrž náboženství všech národů, pokud je historicky­ vystopovati lze. hlasy tisícerými svědčí, ponhon bájkou, klamem json. — Nirvana, tof osudné slovo v ústech dělníka, jenž plné kapsy má dynamitových patron. Tážeme se našich filosofů v Mariánské­ ulici, kteříž takmiř den co den všecku víra v nesmrtelnost duše, v Boha spravedlivého a věčnost podrývají, zdaž by jim vhod byl ku př. sazeč, jenž by věřil jedině­ v tato nirvana po smrti a jenž by náhodou pro všecky mošně případy měl několik­ třaskavých cnkrlátek v kapse? Otec jistého sazeče v tiskárně jistého svobodomyslného­ listu v Praze ukázal nám dopis téhož syna, v němž tento trpce toužil toho, kterak mu za těžko přichází takměř den co den sázeti samé nevěrecké a rouhavé věci. — Svědomí se mi bonří. — tak píše mladík,­ jenž z domu otcovského zachoval si ,estě trocha víry a mateřské modlitby, — svědomí se mi bouří, mnslm-li býti nástro jem neznabožství 1 — Vsadili bychom se, že vydavatel lista toho bezbožeckého, kdyby na výběr měl mezi sazeči, kteříž dosud věří

věcného a v duši nesmrtelnou. Nebol dnes jiš mnohým našim živnostníkům a hospodářům­ není třeba dlouho dokazovali, který dělník je Zachovalejší, v práci pilnější a Věrnější, zdaž úplný neznaboh, aneb dél nik, jenž к Bobu svému denně se modlí? Dnes velitel pevnosti, byt i sám co do náboženství­ byl nibilista, má-li pustit! do prachárny­ vojína, bade zajisté v mnžstvn svém ai vybírat! a dá vždy přednost tomu, o němž ví, že dosud se modlí, nežli torna, o němž přesvědčen, že Boha svému se rouhá. Nej- vyšší vojevůdcové sami již se přesvědčiví, že vojáku bezbožnému prachárny, sklady nábojů­ a pod. svěřovat! nelze. Po našem zdání však tu a tam mezi vojskem již ani valného výběru nemají. Slýcháme co den: vědění lidské má se zprostonírodůovati, popnlarisovati. Avšak jaké vědění? Ci má snad i ta věda popnlarisovati se, kteráž Boha naprosto upírá a kteráž dělníků,­ jemuž případně svěřovali se mnsí látky třaskavé, ba svěřovat! i tisíce životů lidských na železnicícb, párnících, divadlech, dolech, v ten rozum osvěcuje, že po smrti nastává čirá věčná nicota a že trýzeň života­ a všecky vášně a všecka nahodilá ro zechvění, či rozčilení, kn př. při opilství, karbanu, žárlivosti, — vyrovnali lze dynamitovou­ patron on?! Ovšem mnozí rozvážnější dobře již na-

okřídleným slovem, jel preieký purkmistr óeroý při avé instalaci pronesl a brs; ca to opét následkem­ oCdosniko naléháni oslabiti hleděl. (Páni jsoe na omyle, dr. Čtroý „okřídlené elevo* to neoslabil, nýbrž oprávněnost a starý plsod jeho odůvodnil. Red.) Fíkový list, )lml asntl purkmistr Černý sa dobrá výpověď svoji ssstřltt, smisel jiš dávao, a „alstá slovanská Práka* kráčí jako jindy ve své, praisktf i venkovská Němce oráiejlet nshoté rokoe v roce se „státo­

právním životem Čech* e se „slávoa Čech.*

Ožel tohoto „čeekého vyšáleni* Jest na jevě. český národ, jent byl popichován až к aebe- přepináni, má býti aadobnnt к posledníma ros- hadnéma skutku (slyšme), к federalisovánl Rakouska.­ Jako městské sastnpitelstvo pražské přes Němce ke předa kráčí, takž nešná i „státoprávní­ život Čech* němeoké obyvatelstvo táto semi. (A cot to kolikráte zamftnetá nabídnuti smíre ? Což myall „Dentecbe Ztg.*, že český klnb státoprávní pokládá Bebmeykale, Herbsta atd. sa sáetepce Hottentotů?) Leč čeitl Němci bndoe vidět, jak si pomoci. Aviak, ai símě „ilaté slovanská Pruhy* áploá vsejde, pak sajistá bade dsko těm, kdož dnes sří vofrásloh těchto neoebetpečoá slova. „Zlatá slovanská Praha* jest ponte „Janem* (Johannes) „slavné slovanskd Václavská koraný.* Potnd „D. Ztg." Věra by se měl list tento troebn miniti v milováni­ strek o jakémsi „semena*, nebát keždý at mete před svým knmem. „D. Z'g." má véra co sametati does, kdy „vseilo stmé její a SchO- nererovskd n jich odchovanci, německých studentů.­ T o jest slmč Rakousko nebespečná, sde může „D. Ztg * denuncovati, ne pak nás Čechy, kteří právé v tom, že jsme Slovany, stime v Bakonskú svoji bndoacnott A je-li programem­ nailm seslleni „slovanského živle* v Cechách, spočívá již seno v sobi v programu aaéem „seslleni rakouského živin v Rakooska*. Tímto živlem ovžea „D. Ztg.* není. Z Tídné. „Pester Lloyd* přináší následn-

blížeji velikou n osudnou spřízněnost mezi bézbožeetvím a dynamitovon pa-|jicl dementi: „Liady přinesly telegramy sŘUna, t-rtónoa, -jent véah deeod neMfný počet SAareibiakup videftský, Jaal te gidvi

těch, kteříž spřízněnost tnto cbápati neehtía kteříž přesvědčí se snad teprv tehdy, až — vyletí sami.

Politický přehled domácí. V Praae. dne в. listopado. Fakciósová msjt opětné v prádle „zlotou • lovnnskon Prabn*. Nehe ее o viem pranic diviti, že se krocenni krev jejich boořf při se- ■lecbnntl slova „Slovan*, leč teotokráte dokázali,­ te ze slova toho mají i strach; a jelikož má strach mnoho očí, rosbřiknjl fakciósnl listy, že slovo „slovanská Praha* bylo při předvio rejil slavnosti vyšehradské v každá vèti vysloveno.­ Tak totiž sa tepla telegrafovali svým vídeňským kamarádíčkům snáml dva iidoviti žurnalističtí žmoková pražit!, kteří byli slavnosti vyžehradská přítomni. Nejsnřivějit fakciósnl komik­ vídeňský, „Dentecbe Ztg *, vylévá ti slost v těchto koltornlch výřatech: „Jako děti, hrajíc!­ si rády se sirkami, vypalovali i pražit! n vyiehraditl pánové včera (v neděli) při eymbo- liekém spojeni města Vyžehradn s Prahou v každá váté výra« „slátá slovanská Praha*. Bylo to nijakého blýskáni a jiskřeni tímto

ve věčném městě nalézá, má sa úkol, aby jménem­ společná vlády rekontko-ehertká rokovál в kardinály o otásce přižil volby papeže, jelikož v tom prý Rakoesko a Německo sH srflj sžjem, aby nástupce Lva XIII. smltil papežství e královstvím­ italským. Nani nám snámo, jaký tkol provést! má v Římě arcibisknp Gnogelbaner, nezdá se nim viak pravděpodobná, aby býl splnomocnia, neb povolán, aby se dotkaní po- mčra mesi Vatikánem a Qoirinálea, zcela pravdě nepodobné sdá to nám to, že by byl býval někým splnomocnia, aby posoraost tvoji věnoval­ přiití volbě papeže a přižtlmo omiřenf se sv. Stolice в královstvím italským. Ncmysllzse, že řekneme mnoho, tvrdlme-li, žn dotýčná zpráva jest pouhým výmyslem a to výmyslem velmi neohrabaného draho. PH této přiležitostl i míníme te i o jiná správě z Italie, dle kteréž rakonzký vyslanec, hrabě Lo doli, jenž se v Neapolí sdržoje, vyjednával sde prý ■ italským ministrant o modalitách návátěvy nsiebo vladaře v ůtasfl. O věci této stala so malá zmínka ve výhon uherská dslegace a sice в ton potnámkoa, že sféru tato jest dnes jit úplné překonána. Tak tomn taká vskutku jest a každá dalil slovo o předmětu tomto sdá se býti úplně sbytečným.*

FEUILLETON.

тг i a. ě a. í. Praslov na nslavu sloučeni Vyšehradu s Prahou. Sepsal Václav Štole, probott -kapitoly Vyšehradské. (Přednesla na slavnostním koncertu dne 4. listopadu 1888 paní Otilie Sklenábová-Malá.) Ze blonbi šerých stínův den se rodil a nad Vltavou jarou v jitra jase na odiv lidn skála vztýčila se — týn na té skále v zlatý báv se odil я slávoskvélý před zraky mi stanní. Iffr vládnul vůkol — obzor v záři planai — я dnše moje blahocitem vřelá ne nnášela za blahými zraky Tždv výš a výše nad věky a mraky na noru svátou, a co tamo zřela : 6 slyšte, viste, kdož se к vlasti znáte я plápoláte obném laiky svatě 1 — Já vidím Vyšehrad, an ze mbly vyšel jak alunko milé nebez na blankytu; trůn slávy na jeho ее zjevil štíta, spěv bohatýrův zazněl — duch můj zlyšel, jak z šíré dáli Slovanův tu davy svých vinati volných voje voda slaví.... Aj, Sámo tu a Lemír v shodě utěšené aa poctu „bohém spásám* iertvy kladou; — • plesajíce vrahův nad záhladon, к nim draží ze vše rody uvolněné; lid klahý jásá — rodu red to hlásá, io bratří shodon všechném kyne spása.

Já vidím Vyšehrad — kmet Krok tu vládne, co koma pravdou, po zákona praví, a národ věhlas kmeta hlučné slaví i dcery jeho — Libuše to ladné ; zde s věšticí se oráč — ■ kněžnou kníže, chot s chotí pontem lásky něžné víže, sde stolec králův příštích jeví se mi, zde Přemyslova kmene ratolesti a květem jich zřím blaho Čechů kvést!; zde svitla vidím. České daná zemi, zde Lidmilinon láskou ráje kynou a s nebe spásy prameny se linou. ó hleďte se mnou, vizte sídlo svaté, kdež apoštol náš světici nám křestil a Václava Duch Bolí sobě pěstil všech divův divy lásky nepojaté, ó vizte, jak se na tom Vyšehradě ca světici draží světec — řada к řadě I Tu ve svatyních nebeskému králi dnem nocí zvučí bláboly a zpěvy; to krotnon Boží a člověčí hněvy — tn láska nebes kojí bol a žaly, tu po vše časy prosebnými hlasy, tdoš Pánn slonžl, bledá lidn spásy. Já zřím Ivon slávu dávnou Vyšehrade! a Vratislava vidím se Svatavou — zřím, jak jei býval celé země hlavou, dav pod svým krovem růsti Praze mladé; zřím Soběslavy dělné s kmety lochy na anémoch valných oprávéti Čechy ... kdy ta sláva ukryla te v mraku: kdo národ v srdci nosil, aa Tvé anti své bradi bolné hlodal oddechnutí,

Tvé prachy rose slzami svých zraků ... tn Eliščina dnše za zdar syna svou oběf kladla v race Hospodina. A ejhle, v lesku slávy zřím tě zasel Náš Karel věda, ěím jsi matce býval i jak se vždy Čecb věrný na Tě díval, děl, a Ty*> ožil v nevídané kráse. Tvé hradby, věže i palácův krovy se zdvihly: — Čech svůj Sión vítá nový. Hle, Praha zvelebená в výše svojí i řeka šnmná, jará na podskalí, kraj šírošírý blahořečí králi, an dni Ti skvít se v dávné slávě Tvojí; jsit slunkem zase a v Trém novém jase vlast rouchem zlatohlavým odívá se. Nei úzko mi a désno — zrak se kalí, chmnr šedých zponsty vzteklic peratěmi se rozletěly po ubohé zemi, smrt za nimi a záhuba se valí... Syn vraždí matka — řeky pláčem šnmí a sláva českých dědin klesá v rumy ... Acb, Vyšehrade, stará slávo naše, i Ty nš nejsi — učiněn jsi entí — v prach Tebou metli rozlícená krátí, Tvé drabé perly podupali plaše, a eponety rnmů na posvátném chiama vřč hořko lkají žalostivou damn I... Než viste, slyšte, co mi dáno sříti I Na rumy svatyů Vyšehradské hory te navracují zbožných knéií sbory a néí etarou sláva znova žiti.... I stanní saze chrám a z něho stále

hlas к nebi vane za zdar vlasti — krále. Náš Vyšehrad se zdvihá, jaří, zkvítá, vlast po útrapách mnohých, děsných, morných oživla dělnou láskou synů svorných, Cech osudův svých nové jaro vítá a na postati svojí Praha máti se béře tam, kde Pán jí káže státi. Ó Praho, vítej na té slavné dráze, Ty’s jařen silou pod záclonou šedin zas hlavou, matkou českých mést a dědin a Pán-li s Tebou — v Čechách bade blase. Ty’s pokynula — Vyšehrad se vine к Tvé hrudi, jak Tvá láska kyne. Tvých druhdy synův rozlícených vinou v prach klesly jebe síně, věže chrámy a zarůstaly hložím, roštinami — týn slávy nčiněn byl zříceninou I 0 Praho zlatá, novon vazbon spjatá, vrať Vyšehradu lesky jeho zlata I A co dál vidím, zřete všickni spelo! — Týn otcův elávy — Vyšehrad náš starý jiš kráčí s Prahou dělnou spolník jarý jna díla velká velkém na ákoln. i Hle, Slon český v zlatém bávn zase, ’ a blahé jitro plane v jeho jase I 1 věše na něm rosten v podnebesí, 'krov šedé skály v nový šat se kalí ja zračí, jak ze druhdy rozléhaly ' ze svatyň jebo Bobu libé plesy ... aj, naše Praha, družka věrných drahá náš Slon daří věnem svého blaha I