Vyrhazi každý den mimo v neděli a svátek o 3. hod. odpoledni. Předplácí se v administraci v Ostrovní ulici číslo 1508—1

v Praze:

poštou:

mésičně .

. 1 zl. 10 kr.

1 zl. 35 kr.

čtvrtletně

. 3 „ 30 „

4 „ - „

půlletně .

. 6 „ 60 „

8 „ - „

celoročně

.13 „ 20 „

16 » - «

Jednotlivá čísla 5 kr. 8 nedělní prílohou tí kr

CECH.

DOPISY rankované a podepeané přijímá r e d. a c e v Ostrovní ulici čís. 1508—11. Kukopisův nevracíme a nepodepsaných nedbáme.

REKLAMACE ieténé poaýlán] nefrankovány. Inseráty počítáme uejlevnčji.

nezapeéetěné poeýlány budtež nkovany.

L

ČÍSLO 23.

У Praze, v pondělí dne 29. ledna 1894.

Ročník XXVI.

bledne a stává se z něho svržený idealista nie nemfiže trvali celé neděle a měsíce, dty hlasovací právo. Vyiadnjeť se к do- (1’idealiete dechu). Renan začal jako Bretoů ministerstva Wekerlova jions»čteny. Sněmovna saieni volebniho práva jistý minimální stupeň a skončil jako Gascogne (mluvka). Renan

Proti Renanovi. Z Paříže, dne 36. ledna. Na uprázdněné místo po Renanovi ve neměl žádného mistra, on přenesl něco ne- incouzské akademii zvolen byl C h a 1- srozuměných paběrků|z německé filosofie, pro i m e 1-L a c o u r, učenec,' kritik a apiso- něž by se byl ve Francii marně hledal ,tel. Je známo, že nástupce v akademii mistr, a Renan zůstal i bez žáků, kteří by á pronésti chvalořeč na pučest svého zemře* jej následovali a na jeho slova přísahali, ho předchůdce. Minulého týdne byl ná* Renanův Ježíš udržel se chvilku v módě, npce Renanův slavnostně uveden do aka- načež zanikl jako ta moda. Renan zůstal imie, jenž uznal sice skvělé nadání Re- ve Francii ojedinělým, pro lid stal se ka movo, jeho poetický sloh, ale zároveň pro-1 menem úrazu. psi břitkou kritiku o jeho historické védě. j Pozoruhodné jest, že paní Renanová Challemel-Lacour měl řeč na slova: vdova neuznala za hodné, takovéto chvalořeči est véda náboženstvím ? Anebo : nahradí na jejího manžela býti přítomna, dy věda náboženství ? — Bojím se, — pravil, že věda sama 1 sebe odmítne ctižádost podobnou. Divy >dy, jež nás teprve od století posledního

ilňují, jsou sice veliké, ale

pnilaooů ntlse posnati, avláité vládní stranu, hmotného blahobytu a duševních schopností. M nistři mají všichni žloutenku a poblseji se Důkazem prvního má býti, když uchaaeóovo- ■ocfalou váinosti své přátele к vytrvalosti, i lehal právo nebyl dosnd ani veřejným, ani sou- Ale nikdo jii nevěři, še vládni předlohy bu- j kromým dobročinným ústavem podporován, doa přijaty. j Schopnosti dnievní msji prokáiány hýli vlastno­ ručně pivnou žádosti sa právo volební. (Tento

než I

Politický přehled vnitřní. V Praze, dne 29 ledna. К náboženským poměrům na ško-

nejsou Iprv ve svém začátku, jež i stále pokra- lách vídeňských. Z Viduě osnamuji, áe ta- ijí, ale nikoliv tím chvatem, jenž by uvá-^mějši knížecí arcibiskupský ord'.nariát požádal 51 jej na jejich vrchol a jenž by vysvétlo-' okremí žkolní rada vídeňskou, aby ve vžeoh ti a odůvodňoval aplikaci, jaká se z ní obecných a měětanskýoh školách ve Vídni byly dobé novější provádí na náboženství, ježísHieny kaple. Okresní ikolui rada bude na

e methody téchže věd zachovalo si do lainu dosud panenskou od počátku až do ašich dnů, panenskou dim, proto že dosud evyzpytovanou.

ev

nejbli*íí »ve schůzi o věci této jednati. Kardinál Kopp. Na sněmu slezském vřelou řeč promluvil vratislavský kardinál Kopp, na prospěch reformy všeho ohudinství a obu-

přijata s velikou pochvalou celé sněmovny, Z haličského snému Ze Lvova osná- maje K.-B. : Vládní zastopce odpovídaje na ■němě na dotaz poslance Okyuěvského, pravil, že reforma řeoko-katoliokých seminžřův doobo venskýcb prospívá iíái, cirkvi i rmíneké národnost:­ ; seminářů dieoésních misto dřívějších se minářů hlavních byla nutná potřeba. Ze sněmu korutanského. Kerkský kníže biskup dr. K a b n akvělou řečí ca sněmu korutanském přimlouval se sa to, aby do ne-

\ ědy budou sice pokračovat!, avšak nikdy dinských ústavů Ŕeä pruského kardinála byla vyčerpají tajemství víry, ani světa, jenž (st ustanoven к výzpytu. aniž by zvědavost dskou unavil, aniž uspokojil. Ten den ne- astane nikdy, v němž by véda ku všemíru iohia zvolati : ty nemáš pro mne více ta- smství I Aby vědění nám vždy dostačovalo, bylo у zapotřebí, aby pocit počátečné a po- ední všehomíra příčinnosti, kteráž před ámi utíká útěkem věčným, uhasí v duši dské. Kdyby toto kdy mělo nastati, pak by nebylo více pokrokem, nýbrž koncem šebo pokroku a každý krok další vedl by u srázné stezce úpadku nekonečného. Zde >st příčina, proč věda, i kdyby byla doko- alá, musí ponechatž víře všecko její pro tranství. I kdyby imaginace byla ještě ětší, nežli jakou měl Renan, tato by nikdy edostačovala naplniti prostranství to, i dyby to byly pouhé a jen Renanovi vlastní ny ; každá fantasie by se vyčerpala a já gmělím se v to počisti i velikou většinu e gros des savants) učenců, kteří sami re- lamovali by učení víry o nekonečnosti a ěčnosti, přinášející duchu klid, jenž by kladl izdu obrazotvornosti. Víra i pro věky příští ůetane principem civilisace a tmelem spo- ečnosti lidské. (Hlučné a opětované bravo izvalo se v sále.) Challemel-Lacour studoval pilně Renana to jakožto kritika, historika a filosofa. — Když život Ježíše — pokračoval 3h. — ponejprv ^yšel, vzbudil veliký roz- uch (emotion). Učenci byli zaraženi (ebiouis) i tázali se, jakým právem dostaly se romá- lovité popisy cesty subtilní analyse a pikantní­ supposice do předmětu tolik vážného, ia pravdě historické založeného ? Zrovna ako by byl některý cestovatel z 15. století lopisoval stoji cestu po Itálii za tím úče- em, aby stopoval (retracer znamená staré stopy obnovovali) počátky náboženství. V jakém dle Renana poměru stojí idylli- cky kazatel z Galileje, naproti tomu zasmušilému­ obru jeho posledních dnů ? Kde zů tala jednolitost charakteru Ježíšova a kde e ocitla pravda jeho života ? Věřící s úža sem v Renanové díle patřili, kterak postava božského Mistra s výše a velikosti své akousi uměleckou mašinérií propadala se iždy hloub až zmizela v propadlišti slaboš- itví a dvojjazyčnosti. (Jaka to perná satyra за historika Renana!) Renan — di Ch. dále — nebude sice místa miti ve vědě. ale najde bo v dějinách ideí. Renan zvěčnil se tím, že podnikl pokus­ do historie vpašovali fantom na místě osobnosti, plné těla a krve, pronikající véky. ! vější «pojeni situace stalo se nesbytně Kritika taková bolesti naplňuje srdce věřící, jtřebnýn». Není kri«e, poněvadš forma Y očích Renana Ježíš dopustil se viny té, že životem svým uskutečnil ideal člověka a že by ideál ten byl marným, kdyby nemohl sohopna oproti oehromuiíoímn účinku, jakým

Politický přehled zahraniční V Praze, dne 29. ledna. St. Otec a Poláci i Rusko. Z Říma omamuje K.-B. : Z bezpečných pramenův se ujišf ije, ie «v. Otec hodlá vydatí encykliku o poměrech katolického obyvatelstva v roakém Polsku, Tvrdl se docela, še deklarace biskupa Zerra a Tiraspolu, kteráž byla uveřejněna dne 25 t. m , nepřímo potvraoje i úmysl sv. Otce. Dříve vlak jeitě nešli papešiká encyklika tato bode vydána encyklika jiná o závěrce jubilejního­ roku ; její uveřejnění mošno očekávali co nejdříve. Encyklika o katolících v Polakn nebude­ však psána v nepřátelském dnchn proti Rusko, ale spfěe naopak, sepsána bode v tónu smiřlivém. Z katolického Slezska pruského. Při doplňováni říiiké volbě ve volebním okrese novoměstském v hornfm Slessku byl zvolen kandidát katolíkův, majitel utedlosti Strzoda, ji nz ovšem vstoopí do říšské strany katolického středu německého. Z protestantského Hessenska. Ze Dsrmstadtn osnamkji, ie taméjif zemská synoda­ vyslovila ae pro to, aby těš do Hessea- вка byl zajeden Beveroněmecký den prosebný a den pokání a še zároveň „se ohradila* proti csneienf říšského soěmu německého, kterýms­ byl jesuitům povolen návrat do Ně- meoka. Snad má protestantská aemská synoda bessenská nějakou zvláštní přišinu, že má před S. J. tak avióštní respekt.

census intelligence plat! na př. těš v Itálii a jak jest v paměti, pojal jej též hrabě Taafife do své volební opravy podané dne 10. října m. r. Red.) Bode li osnova vládní přijata, varcete počet voličů v Holandsko, které má 4,700.000 obyvatelů, na 1,000.000. К osnově byly podány četné dodatky. Není prý pravdě nepcdobno, že bnde přijata.

moonioe oebvecké bylo tavedeno ošetřováni Volbu hraběte de Mun za poslance nemocných osobami atavn duchovního. Posi.J • Einspieler vřele se přimlouval za návrh biskupův­ a nvedl některé případy, jak aorové se světští cšetřcvanoi v nemocnici oeloveobé někdy chovají. Návrh byl podporován i liberály

posléze za souhlasu téméř celé aněmovny byl návrh na zavedeni milosrdných sester do nemocnice­ oelovecké oákásón odhora finaně- nlmv. Z uherské sněmovny. Poslanecká snémovna schválila osnovu polního zákona, když byl ministr orby hrabé Bethlen předloho obšírně objasnil. Předloha ta ustanovnje těš, še na státních statcích, jakož i na církevních a veřejných fundacích mají býti ustanovováni jen diplomováni bcapodári. K cirkevné polit, otázce v Uhrách. Všichni, kdoá byli v poslední době vystoupili a liberslri strany na důkaz svého nesouhlasu církevně politickým programem vládním, seskupí­ se prý nyní v samostatnou strana, к níž přidruž! se prý ještě asi 20 poslancův, tak še by tato strana měla asi 45 členův. O hrabět pak St. Karolyiovi zpráva pravi, še prý taktéž vystoupl ze strany liberální a stane se puk vůdcem strany středu. — Jistý luteránský po slanec uveřejňuje v „Pešti Naplo" (orgánu hr. Apponyíhc) toto úvahu: Váda uvázavši své postaveni к oirkevné-politickým předlohám, jest na aě nyní neroalučné připoutána. Buďto padnou • vládou j< ji předlohy, anebo ona padne nimi. Situace rozvinnla se již tam, še lze i vládu i předlohy po- vaiovati za padlé. To poznává každý a jen nezasvěcení to popírají. Jest sice pravda, še slepá horliví stoupenci strany liberální se ještě nomahaji, aby své postavení uhájili, ale bea naděje na vyhlídku a úspěch. Vláda Wekerlova drobením se liberálu! strany ve «uè- mcvoé mravně jiš padla, dříve nei skutečně padla. Tak neudržitelnými staly se všecky poměry,­ tak roaeohvény jsou mysli všech, tak velká jest beznedějnost, tolik intriky, tak nepříjemný­ atyk ministrů « politickými kraby ve sněmovnš a mimo ni, počet jejich mocnýeh protivníků tak anačný. ie oo možná nejdři- po- její neol ještě hotova. Jest krise, poněvsdi vláda své piany provésti nemůže a vůbec není akce

uskutečňovali se v nitru i ostatních lidí, jimž přirozeností lidskou stal se podobným a kdyby učení Ježíše nemohlo státi se člověčenstvu­ pravidlem života a lidské společnosti­ světlem. Ježíš neostýchal se vmí- *iti se mezi lid (à la foule), ano i mezi íarizey. Heros svatosti byl u lidu též herosem

působ! na ni přemocní její nepřátelé. Existenci její brosí politická mrtvior, ale není knee po- knd padlí ministři na avýeh místech vytrvají a pokud poměry parlamentární dali! postup poměrů­ těch nesnemosni. Upřímně mluveno, pokud ministři nepodelí svou demisi císaři, nebo dokud ve sněmovně nebyli hlssovánim persiani,­ dotal není úřední knse. A do té doby

čiuu, avšak u Renana svatozář Ježíše Kristo bude se vláda snašiti se jí vyhnout!. Ale ago

V MorlaiXU pozdravuji radostné váecsy katolické­ listy pařížské a francouz ká vůbec. .Uaivers* vidí v ni nejzuamenitéjšf úspěch, jejž věc katolická od pádu císařství dobyla Ovšem dodělali se katolíci od r. 1801 do 1894 ještě jiných vítěiství při volbách ale těchto bylo dobyto­ aa okolností zcela jiných. Tak roabodně nebyla dosud akce katolická jako zcela neod vislá ode všech politických stran prohlášena. Druhdy byl kandidát zároveň katolíkem, monarchistou­ a kocservativcem. Tentokráte však svolen hrsbš de Man, jedině jako katolík. Méně potěšeni json ■ jebo volby socialisté. Védyf oni ovládsli dosud na mnoze terrain a ■Vými chytrými operacemi přivedli sněmován do zmatku a rozechvěni. V braběti de Mon shledají protivníka vždy к ráně botového, jenž jim nesůstane ničeho dlužen. Coi divu tedy, ie nazývá jej Viviani v „Petite Républiqne Frangsise* „reakcionářem, klerikalem a mini- aterialním," domnívaje se, ie jej takto diskredituje.­ Hrabš de Mun půjde neohroženě svou cestou. Aniž se snad bude uebáseli o přízeň umíněných republikánů, nebude přece miti ničeho­ proti tomu. nznaji-li Rouvier a Delcaste jebo vlohy (jak to učinili za příčinou jeho avo<ení) a budcu-li členové středo jeho volbou právě proto uspokojeni, poněvadž od počitkc hájil aásadu, aby katolíci franconaští zachovali ■e dle rad sv. Otce. Komuna“ ve francouzské sněmovně.­ Při sobotním zasedání francouzské sněmovny posi. Clovis Hegnes interpeloval stran nejnovšjiicb domovních prohlídek a zatýkání anarchistův a vytýká vládě, še zneužívá své moci. Ministr vnitra Rsynal však odůvodnil jednáni vlády, načeš post. Chandey vytýkal so- oialiatům, ie velebili komunu. (H uk.) Když pak poal. Thivrier etile provolával slávu ko- munš, usnesla se sněmovna, »by Thivrier byl vylončen ; ponte sooialiaté protestovali. Předseda­ Dupuy ihned vyaval Thivriera, aby opustil­ issedtci stá ; proto viek, ie Thivrier tak nčiniti nechtěl, přernšil předseda — sa velkého­ nepokoje sněmovní zasedáni. Všechny gelerie i lože, i lož« iurnsiistická byly vykli- seny a Thivriera odvedla stráž se aasedaoi sině sněmovní násilím ; dle jednacího řádu sněmovny­ franconaaké totii státí se musi takové vyvedení bese svědkův. Ze Srbska. Poslední návštěva Milanova u metropolity Michala mé a prý za účel ami- řeni kráie Alexandra ■ bývalým vladařem Ri- ■tičem. — Katolické listy ostře vyatnpnji proti Milane vi. Oprava volebního práva v Holandska­ stala se jii též naléhavou. Vláda vypracovala­ jii před delší dobou příslušnou osnova a podsít ji v drahé sněmovně (poslanců). Základem­ jejím jest obmezené všeobecné

Kronika církevní. * Úmrtí. Na Slovensku v Pánu zesnul dne 23. t. m. P. Martin Culen, vynikající vlastenec sloveniký, let maje 70. „Národnie Noviny", v šatě smutečném vyšedší, přinášej! 0 zesnulém knězi velice vřele a srdečně psaný článek na úvodním místě, z něhož vyjímáme alespoň toto místo : „Č u 1 e n byl duši oddán slovenské mládeži. Když r. 1868 před veřej- noet vystoupilo více světských katolíkův, většinou­ jeho bývalí žáci z báňsko-bystřiokého gymeatis a později universitáni v Pešti, s myšlénkou na založení slovenského katoli okého antonomního gymnasia, Culen s junáckým zápalem pozdravil jich, myšlénku si osvojil, dal se do práce a následujícího reku ne pod- sim bylo už gymnasium v Klášteře pod Znio- vem otevřené." P. Culen byl pak i řiditelem tohoto gymnasia, založil při něm alemneum, alò za krátko byly ústavy tyto maďarským ná- silniotvim zavřeny a zrušeny. Primas Simor stavil P. Catena kněžstvu za vzor, ačkoliv a jeho vlastenectvím slovenským nesouhlasil. — Dne 26. t. m. seenni s Pánu v dp. P. Fr. Scheiber t, farář a aroiděkan v Libočnnech n Žatce, bisk. kons. rada, majitel záslužného kříže z kornnon, let maje 78. — V Celovoi v Pánu zesnul vdp. dr. Valentin Němec, doktor theologie, profesor církevních dějin z cirk. práva na theologické fakulté v Celovoi. R. i. p. * Pohřeb. V sobota dne 27. t. m. konal ■eoi hod. odpol. na Strahově pohřeb faráře na odpočinku a seniora kanonie strahovské vdp. Viléma Ra ohli к a. Mrtvola otibodného stařečka vystavena byla v kapitolu! síni klášterní,­ kdež i n přítomnosti všech členů jmenované­ kanonie ndp. gener, opat S'gismund Starý vykonal vykropení mrtvoly, kterouž na to za tklivého spěvu žalmn „Miserere* mladší spolubratři zesnulého přes nádvoří strahovské přenesli do chrámu Páně, odkud pak po vykonaných­ obřadech církevních bral se pohřební průvod, který aa četné assistance vedl ndp. generální opat sám, na řádový hřbitov do Nebažíc.­ Mimo synovce zesnulého, p. Hinlra, zástupce­ státního návladniho v Jičíně a nejbližší příbuiLé účastnilo se pohřbu mnoho církevních 1 světských hodnostářů a zártupců skoro všech řeholních domů v Prase, jako : vdp. dr. Ant. Vřešfál, profesor na české universitě, podpře- vor a noviomi.tr rytířského řádu maltézskébo vdp. Fri Freut. Ibi в otih pp. k'enky, převor ryt. řádu kř.éovtiíků a červ. bvésdou vdp. Vine. Peters, fsrář od sv. Markéty dp. P. Bo- n fáo Ho ob a provisor téhož klášteia dp. P. Domintb Kotier, prokurátor řádu piaristů dp. Julian Walter, vel. pp. Redemptoristé od sv. Kajetána, dp. P. qnardian řádu kapucínského a několika členy téhož kláštera; dále správce policejního komisařství hradčanského policejní komisaři p. Václav Ploch správce pošty hradčanské­ p. Vejžvalda, řiditel školy hradčanské p. Ludvík, člen městské rady p. V. Brož a m. j. — Dnes dopoledne tloniil o půl 10 b. ndp. generální opat za zesnulého spolubratra pouti- fikální requiem. * Monsignore Josef Vykydal, bývslý faréř a strážce posvátného Velehradu, nyní děkan v Cod ně, jest těžce nemocen. Kéž dobrotivý Bůh potěší jej v nemoci té a navrátí mu tdraví, o kteréž viiokni Pána prosíme ! * Zádušní služby Boží. Na podnět šlechtických dam praiakýoh budou altra v úterý 30. ledna v 9 hod. dop. slonšeny za zesnulého kraleviče Rudolfa v klášterním obrámu Páně v Emanaíob ca Novém Městě pražském sádršní ■luiby Boži. * Osobní. Z dieeéte brněnské. Investováni­ byli dpp : František Masonr. farář hartikoviobý, na fara v Polavš ; Adolf Linken- held, fsrář v Rožné, na faro v Sokolnicích. Administrátory ustanoveni byli vpp : Ondřej Habán, kooperator polaviký, pro Htrtikovioa ;