#1
alto_textblock
#1
190l.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 20. prosince.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 350.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h
Pošton;
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 n
#7
alto_textblock
#7
LSII
#8
alto_textblock
#8
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3
#9
alto_textblock
#9
Předplaceni
a ingeráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Panská sněmovna.
Z Vídně, 20. prosince. Dnes také
panská sněmovna rozejde se na
prázdniny vánoční a novoroční. Dříve však
projedná zatímní rozpočet na první
čtvrtletí roku příštího. Není ještě jisto, zdali
se tak stane bez debaty, naopak podobá se,
že se pairové nechtějí vyhnouti této příleži-
tosti a že dojde k rozpravě. Rozhodnutí
o tom stane se teprve v poradách jednotli-
vých stran, jež konají se o 12, hodině po-
lední. Zejmena chová prý jeden čelný
prelát, teprve letos z jara do panské sně-
movny povolaný, úmysl, promluviti o hnutí
za heslem »Pryč od Říma«.
Česká technika brněnská.
Z Vídně, 20. prosince. Nejvyšším roz-
hodnutím ze dne 4. t. m. jmenován odborný
rada v ministerstvu financí Jan Koloušek
řádným professorem národního hospodářství,
finanční vědy a statistiky na české tech-
nice v Brně. Pan Koloušek povolán byl
z Prahy do ministerstva financí nebožtíkem
drem. Kaizlem a přidělen oddělení pro zále-
žitosti bankovní.
Vysvědčení záhřebské university.
Z Vídně, 20. prosince. »Neue Freie
Presse« sděluje z pramene prý kompetent-
ního, že zpráva některých chorvatských li-
stů, jakoby rakouské ministerstvo vyučování
bylo vyhovělo žádosti Slovinců a Chorvatů,
aby vysvědčení chorvatské university
záhřebské měla platnost také v této po-
lovině říše — jest nepravdivou. Jak
patrno, rakouské ministerium osvěty nemá
se splněním tohoto požadavku Slovanů tak
na spěch.
#11
alto_textblock
#11
Dozvuky vřesenské.
Ze Lvova. 20. prosince. Na podnět
měšťanského komité založen byl zde spo-
lek na ochranu polského obcho
du a průmyslu, který dovolává se sou-
činnosti veškerých vrstev obyvatelstva v zemi,
aby čelilo dovozu pruských výrohků.
#12
alto_textblock
#12
Telegrafické zprávy.
Schválený zákon.
Z Vídně, 20. prosince. (C.-B.) Císař
udělil sankci osnově zákona, usnesené sně-
mem království českého ve příčině sloučení
soudních okresů Přísečnice a Vejprtv
a soudních okresů Stodo—Dobřanyv
okresní zastupitelstva.
#13
alto_textblock
#13
Zbožné přání.
Z Vídně, 19. prosince. (C.-B.) V dne
šní závěrečné schůzi vídeňské obchodní
živnostenské komory projevil president
Mauthner přání, aby vyrovnání s Uher-
skem, celní tarif a obchodní smlovy, jež
s životními zájmy obchodnictva a živnost-
nictva spojeny jsou, od zastupitelských sborů
s velkých státních hledisk pojaty a projed-
nány byly.
#14
alto_textblock
#14
Jmenování.
Z Vídně, 20. prosince. (C.-B.) Ministr
obchodu propůjčil poštovnímu sekretáři Janu
Reisserovi v Praze místo vrchního po
štovního komisaře a jmenoval poštovní ko-
misaře Emila Pietsche, Filipa Hoyera
a dra. Karla Parsche poštovními se-
kretáři.
#15
alto_textblock
#15
Bitka mezi dělníky.
Z Barcelony, 19. prosince. (C.-B.)
Stávkující kovodělníci stříleli
dnes na pracující dělníky jisté
továrny. Tito a majitel továrny odpovídali
také výstřely. Tři stávkující dělníci byli po-
raněni, dva z nich těžce. Policie obnovila
pořádek. Továrník a někteří dělníci byli
zatčeni.
Z tábora anglických liberálů.
Z Londýna, 19. prosince. (C.-B.)
V resoluci, přijaté spolkem »Midlothian Libe-
ral Association«, ve kteréž se lordu Rose-
beryovi k jeho návratu do politického života
gratuluje, uznávají se také velké zásluhy, jichž
si Campbell Bannermann získal
jakožto vůdce liberální strany v poslanecké
sněmovně a projevuje se plná důvěra v jeho
#16
alto_textblock
#16
schopnost, zachovati vznešené tradice strany
plným rozsahem v zemi i sněmovně.
#18
alto_textblock
#18
Z Říma, 19. prosince. (»Pol. Corr.«).
Velevyslanec u vídeňského dvora hr. Nigra
odebere se po své dovolené, kterou tráví
v Italii, dne 22. aneb 23. t. m. na své pů-
sobiště.
Z Cařihradu, 19. prosince. (»Pol.
Corr.«). Porta obrátila se v záležitosti po-
štovních poukázek, jež byly v Tu-
recku zavedeny, ale následkem nedostatečné
hotovosti se neosvědčily, na různé státy.
Jednání to není dosud skončeno.
Z Yokohamy, 19 prosince. (C.-B.)
Dle zpráv ze Soeulu odepřela Korea
souhlas k položení japanského kabelu na
pobřoží korejském, poněvadž prý sama za-
mýšlí tam kabel položiti.
Válka jihoafrická.
Z Londýna, 19. prosince. (C.-B.) Dle
vydaného právě rozkazu mají býti ihned svo-
lány a ještě prodlením příštího měsíce do jižní
Afriky vypraveny další dva tisíce mužu
veomanrye. Vydaný dnes večer armádní
rozkaz nařizuje zřízení šesti nových
praporů mili ce.
#19
alto_textblock
#19
Z bojiště českobudějovického.
#20
alto_textblock
#20
(Pův. dopis »N. L.«)
#21
alto_textblock
#21
(Obecní volby. — Nepořádky v
městském berním úřadě. — Nová
odhalení v měšťanském pivovaru.)
Již dnem 12. října letošního roku vypršela
lhůta dosavadní obecní správy a měly býti vy-
psány volby nové, ale dosud se tak nestalo.
Okresní hejtmanství na nalehání Čechů konečně
»zakročilo« a vyzvalo před měsícem obec, aby
do osmi dnů vypsala volby. Když se tak ne-
stalo, byla obec vyzvána ještě jednou a když
ještě neposlechla — utichlo i c. k. okr. hejt-
manství. Pan Taschek ovšem dobře ví, že
nařízení, jež se týkají Němců a německé obecní
správy, netřeba přiliš přísně pojímati. A tak ani
#22
alto_textblock
#22
FEUILLETON.
#23
alto_textblock
#23
Lístky opadaly ...
Napsal Jindřich Hochsinger. Přeložil J. Š.
#24
alto_textblock
#24
»Myslím, že nastala moje poslední chvíle
Milovala jsem — dvořili se mi — několik hodin
snad ještě — a pak — pak je všemu konec.
Mám toliko přání — slyšíš? Jen jedno, je-
dinké — musím té ještě viděti — ještě jednou
na svoje choré srdce přitisknouti. Očekávám,
že přijdeš — ano, ty musíš přijíti k své ubohé
Lucii.
P. S. Myslím, že víš kde — rue de matin.
v nemocnici.«
Oskar z Valdavy vyskočil z houpací le-
nošky a přecházel nepokojně pokojem.
Zlobil se sám na sebe. Bylo to však
hloupé. Ona chce ho ještě jednou viděti —
proč? — proklatě proč? — Snad ho konečně
ještě nemiluje? Vždyť »to« již před časem
skončili a tedy... Přešel ještě několikrát, pak
sedl si k psacímu stolu a psal:
»Moje milovaná Lucinko!
Já ... .. !«
Dlouhé a bílé jeho prsty třásly se nervosně
nemohl s místa.
O čem měl vlastně psát?
Zahodil vztekle péro a povstal.
»Nic platno ... musím tam zajít.«
#26
alto_textblock
#26
»Lucie Halerova? Druhé schody, pokoj
číslo šest, číslo lože 18.«
Portýr v nemocnici zavřel zlostně knihu
přijatých nemocných. Obdržev stříbrnou minci,
hlu boko se ukláněl.
#27
alto_textblock
#27
Oskar z Valdavy vystupoval pomalu po
širokém schodišti. Bylo mu nepříjemně, když
kráčel po tmavé chodbě a prohlížel pozorně
štítky, upevněné nad vysokými dveřmi.
Číslo šesté. Položil tiše ruku na kliku, ale
teprve po chvilce otevřel.
Hustý, karbolovou vůní prosycený vzduch
naplňoval rozsáhlou prostoru, v které naříkání
a vzdychání se rozlehalo Oskar zůstal zaražen
státi před těmi žlutě skřivenými obličeji. Teprve
udivený pohled ošetřovatelky mladého elegána
upamatoval. Potáceje se ku předu počítal
dlouhou řadu stejnoměrně postavených loží.
z kterých tak bez účasti vyhlížely chorobné
tváře nemocných.
Před číslem osmnáctým zůstal státi.
Ano — zde ležela Lucie Halerova — jeho
Lucinka — kterou kdysi tak miloval. Skoro jí
ale nepoznával, jak špatně vypadala.
»Lucinko !«
Při zvuku tohoto hlasu pozvedla nemocná
svoje zavřená víčka.
»Oskare — ach — já — věděla — ano —
že — ty — přij — deš.«
Při těchto vyhrknutých slovech tak radostně
sešpulila svoji malou hubičku s bledými rtíky
Jejich zraky se setkaly; a nyní — nyní
zcela zřetelně nemocná viděla, jak Oskar couvl
zpět, jakoby se bál jejího políbení.
Bolestně klesla zpět do podušek, z kterých
se byla vztýčila.
Chtěla promluviti, ale slabostí nemohla.
Nastala trapná chvilka . .
Oskar cítil, že jí ublížil, škubal rozčileně
svůj jemný knír a hledal slova, která by pro
mluvil.
»Máš mnoho bolestí?« řekl najednou.
»Nikoli,« právila tiše, »— já —.«
#28
alto_textblock
#28
Tu přepadl ji divoký kašel, který utlumil
další její slova.
Oskar se mimoděk otřásl. Byl to kašel
umírajícího, hluboký, suchý kašel.
Ošetřovatelka přišoupla k posteli plivátko.
Lucie nachýlila hlavu a počala chrliti krev.
Krev — kterou on viděti nemohl — tuto
červenou, horkou krev . .
Otočil svoji hlavu. Po několika sekundách,
jakoby se styděl za tuto svoji slabost, vrátil se
v původní posici a pohlížel nemocné přímo do
obličeje. Nával přešel, ona ležela klidně a bo-
lestně se naň usmívala. Sedl si těsně k jejímu
loži, hladil její krásné, černé vlasy a těšilji
jako malé děťátko.
Bolestně šťastný smích zářil z jejích ble-
dých tváří, uchopila jeho ruku a tiskla ji lehce,
zcela lehounce.
Po chvilce Oskar vstal, políbil ji něžně na
čele a na skráních.
Zachvěla se a počala vášnivě prositi:
»Oskare — moje štěstí — ty — přijdeš —
zejtra — viď — přijdeš — naposledy.«
Sklopil oči při těchto slovech.
»Oskare — ty — . . .«
»Ano, ano — přijdu zejtra určitě!« a po-
dával jí ruku.
Stiskla ji jemně — on odešel.
»Ven, ven — na čerstvý vzduch !«
Rychle, aniž by se ohledl, utíkal s
schodů. Studený, občerstvující večerní vánek
dotkl se jeho rozpáleného čela. Oskar zastavil
kolem jedoucí povoz — řekl jméno svého bytu
a ujížděl odtud. Doma vrhl se na pohovkua
dumal. Snil o šťastných dnech, které prožil
s Lucií. Cítil její sladká, ohnivá políbení, viděl
její půvabné vnady. A najednou spatřii tu
»Druhou«, která se mu zdála mnohem krás-