#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 74. ze dne 16. března 1900.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= O prvním představení Théatru Fran-
gaís po požáru oznamují se nám z Paříže následu-
jící podrobnosti: První představení »Comédie Fran-
caise« ve »Veliké Opeře« bylo ohromným triumfem
pro sociétairy »Comédie Francaise«, kteří byli nu-
ceni žádati u svých kollegů z »Národní Akademie
hudby« za dočasné pohostinství. Umělecký a literární
»Tout-Paris« se zúčastnil nedělního tohoto předsta-
vení »Andromachy«; kus sehrán ve výpravě Berlio-
zovy opery »Dobytí Troje«. Nadšený potlesk a jásot
přivítal znamenité herce, když se na jevišti objevilí.
Ministr osvěty Leygues byl přítomen představení,
které vyneslo 12.000 fr. Zahraniční přátelé francouz-
ského dramatického umění, kteří »Comédie Frangaise
svou soustrasť odevšad projevili, se mohou opět upo-
kojiti. Krise dlouho netrvala a mohlo by se říci,
kdyby nebylo při požáru domu Moliérova litovati
smrti mladé a nadějné slečny Henriotovy, že je škoda
nahraditelna, neb již dokonce nahražena. Historické
a umělecké památky divadelní byly zachráněnya
»Comédie Francaise« se ujme opět záhy všech klas-
sických her, jak až doposavad. Správa »Comédie
Francaise« započne asi v osmi dnech cyklus Moliera,
Corneilla, Racina a Beaumarchaisa atd., vyjma Vik-
tora Huga, k jehož »Hernani« dekorace atd. shořely.
= Zlatá růže. Těchto dnů vzbudil v Římě
značnou pozornost pohřeb, jehož se účastnili veškeří
kardinálové a biskupové, meškající v Římě, ve slav-
nostním úboru. Všeobecně se předpokládalo, že ze-
mřela vynikající aneb velmi urozená osobnost, ale
nebylo tomu tak. Na rozkaz papežův prokazována
tato nejvyšší pocta prostému řemeslníku. Pietro San-
telli, jako všichni jeho předkové zlatník, měl rodo-
kmen, jenž sahá až do XV. století a rodina žila po-
vždy v témž domku v bezprostředním sousedství
Vatikanu. V prostém krámku, jenž nikdy nebyl
upravován podle vkusu doby, zhotovována ode dávna
»Zlatá růže«, již papež posílá oněm panovnicím, je-
jichž »chování« v minulých letech bylo nejdokona-
lejší, jak Lev XIII. žertem říkává. Zlatá růže stojí
papeže pokaždé 40.000 lir. Santelliové sami dosta-
vali 16.000 lir. Avšak práce velice namahavá vyža-
dovala vždy skorem celého roku. Růže v květináči
naturalisticky napodobená z ryzího zlata má výši
skorem 4 stop. Veliký květ, podobající se spíše růži
šípkové než centifolii, má na jednotlivých lupenech
vyryto jmeno dárcovo a různé ctnosti obdarované
panovnice. Rosa na lupenech napodobena drobnými
diamanty. Tento růžový trs ukládán dříve v elegant-
ním pouzdře, vyloženém blankytným atlasem, jež
zdobeno bylo uměle ciselovanými drobnými stříbr-
nými růžemi. Od r. 1892, kdy papež zaslal zlatou
růži královně Amalii Portugalské, musil zaplatiti
ohromný mimořádný účet za drahocenné pouzdro,
odhodlal se dáti na příště zahaliti růži toliko do
hedvábného šatu a uložit ji do prosté krabice. Za-
slání zlaté růže stojí 24.000 lir. Tuto sumu dostanou
jako cestovné oba poslové, pocházející z nejstarší
řimské šlechty. Obřad odevzdávání papežského daru
jest dosti složitý. Parádní dvorní povoz, ozdobený
guirlandou čerstvých neb umělých bílých růží, oče-
kává posly papežovy na nádraží. Ve dvoře residence
vítá oddělení vojska v parádním kroji posly vírem
bubnů. Starší z obou poslů nese růži do přijímacího
salonu, kdež ji postaví na připravený již stolek, po-
#4
alto_textblock
#4
krytý bílým hedvábným ubrusem se stříbrným tře-
pením. Hned na to slouží v zámecké kapli biskup
mši, při níž královna sedí pod bílým baldachýnem.
Pak se odebere průvod do trůnní síně a starší
z poslů papežových usedne vedle panovnice
Mladší, stoje před trůnem, předčítá pak vlastnoruční
list papežův. Zamávav třikráte růží, odevzdá ji bi-
skupu, jenž žehnaje přiloží ji panovníci na srdce,
řka: »Ecce Rosa mystica, donum Sanctissimi Patris.«
Panovnice políbivši růži, odpoví: »Deo gratia.« Slav-
nost končí slavným »Te Deum«. Poslům papežovým
udílí se v odměnu nejvyšší řád toho kterého státu.
= Případ malomocenství v Chicagu. Zdra-
votní úřadníci zjistili těchto dnů, že v prádelně na
48. avenue jest zaměstnán Číňan Sam Lee, který je
stižen malomocenstvím. Týž vydělává si na zpáteční
cestu do Číny a nyní, kdy úřady zjistily, jakou hroz-
nou nemocí jest postižen, bude návrat jeho do Číny
zajisté uspíšen. Prádelna byla desinfikována a zdra-
votní úřad tvrdí, že nemoc Číňana není nebezpečná
zákazníkům, kteří si tam dávají prát.
= Z francouzského ministeria vnitra.
Z Paříže se oznamuje: Ministr vnitra není spokojen
se svou jídelnou. »Jest příliš úzká,« stěžoval si ve
sněmovně, »příliš úzká. Nastává výstava a s ní při-
jdou návštěvy. Kde mám svoje hosty umístit? Moje
salony jsou příliš ohavné. Když nás navštívili ruští
námořníci, musil můj předchůdce vyčastovati je na
nádvoří paláce ministeria.« Na tyto stesky povolila
sněmovna úvěr 100.000 fr. na pořízení důstojných
přijímacích místností v ministeriu vnitra. Avšak
zvětšené síně nebudou sloužiti toliko k vítání di-
plomatického sboru a cizích panovníků, nebudou je
zdobiti toliko obnažená ramena krasavic, nýbrž bu-
dou také shromáždištěm velkých parlamentárních
komisí. Až dosud nemohli se v těchto příliš úzkých
místnostech členové komisí stěsnat. Parlamentární
výtečníci shromažďovali se dosud — a tato nahodilá
volba místností zdá se nasvědčovati, jakoby zástupci
francouzského národa neměli smyslu pro ironii —
shromažďovali se v ústavě slepců.
= Tragické následky žertu. Z Londýna se
oznamuje: Třicetiletý William Wilson po dvě leta
žil s mrs. Hensleyovou z Plymouthu ve společné do-
mácnosti v Londýně, ale v poslední době musil ji
z příčin finančních poslat nazpět do Plymouthu. Aby
Wilsona přiměla, by příjel za ní do Plymouthu, za-
slala mrs. Hensleyova »žertem« několik telegramu,
jež podepsala jmenem své sestry a v nichž oznamo-
váno, že jeho milenka, jak se zajisté dozvěděl již
z novin, skončila sebevraždou a že pohřeb zesnulé
odložen až do jeho příjezdu. Zpráva ta měla na Wil-
sona účinek zdrcující a ačkoliv mu přátelé chtěli
vysvětlit, že tu jde o pouhý žert, byl tou měrou pře-
svědčen, že zpráva spočívá na pravdě, že se ještě
téhož večera otrávil. Při ohledání mrtvoly udala mrs.
Hensleyova, že z dopisu zesnulého seznala, že se v Lon-
dýně oddává pití a že považovala svoje telegramy
za dobrý žert, aby jej přiměla k cestě do Plymouthu.
= Továrna vyhořela. Z Norwichu, Conn. se
oznamuje: Zdejší město bylo postiženo zhoubným
požárem. Závod Hopkins Allen Manufacturing Arms
Co. vyhořel do základů a skladiště střelných zbraní
úplně zničeno. Škoda způsobená páčí se na 500.000
dol. Během hašení ohně vybuchla zásoba dynamitu,
přijčemž byl jakýs chlapec smrtelně poraněn. Dva
hasiči a několik diváků bylo lehce poraněno.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze-
Dne 9. března 1900: Burdova Filomena,
manželka řídícího učitele, 29 roků, 466—II. Himlová
Marie, vdova po kamenníku, 28 roků, 253—V. Jelín-
kova Zdeňka, dcera obch. příručího, 3 týdny, 389-VII.
Bauer Emanuel, montér, 48 roků, 589—VII. Mikova
Jaroslava, dcera soustružníka, 31/2 roku, 334—VII. —
Ve všeobecné nemocnici: Slanina Ladislav,
syn zlatnického pomocníka, 9 týdnů. — U milo-
srdných sester: Zous Karel, dělník, 65 roků.
#6
alto_textblock
#6
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
167. hra v předpl
3. čtvrtka.
abia.
Obrazy venkovského života od Boženy Němcové. Pro
jeviště o třech odděleních a dohře upravil Adolf Wenig.
Hudbu složil A. Vojtěch Horák. Vypravil F. A. Šubert,
řídí první kapelník pan Ad. Čech.
Začátek o 7. hodině.
Konec o půl 10. hodině.
#7
alto_textblock
#7
Dnes v pátek 16. března.
#8
alto_textblock
#8
Svandovo divadlo na Smichové.
V pátek 16. března.
Začátek o půl 8. hod.
Ve prospěch damského odboru
»Národní jednoty pošumavské« na Smíchově.
»Doktor Sylvestre.
Komická opera o 4 jednáních. Slova napsal Jarda.
Hudbu složil Bohumi! Vendler.
6068
Pánům strojníkům, strojním inženýrům, maji-
telům parních strojů, žákům stroj. odbor. škol,
obsluhovačům parních strojů a topičům doporučuji
právě vydaný III. ročník
#10
alto_textblock
#10
kalendáře praktického strojnictví
#11
alto_textblock
#11
narok 190c,
#12
alto_textblock
#12
vázaný v plátně, 300 stran s více jak 200 vyobraze-
ními a technickými tabulkami a vzorci, za 3 koruny,
s poštovní zásilkou 3 K 20 h. Pánům majitelům strojů
dynamoelektrických a obsluhovačům elektromotorů do-
poručuji současně druhé vydání odborné knížky Jarosl.
Vejdělka, inženýra a c. k. profesora: Obsluha
strojů dynamoelektrických a elektro-
motorů. Váz. v plátné s 29 obrazci, 104 stran, cena
2 koruny, s poštovní zásilkou 2 K 10 h. Při objed-
návkách z venkova doporučuje se zaslání obnosu pře-
dem poštovní poukázkou. Nakladatel JOSEF ŠOLC,
knihkupec na Kladně.
781
#13
alto_textblock
#13
Zboží podšívkové,
#14
alto_textblock
#14
jakož i veškeré okrasy a potřeby k ša-
tům doporučuje, pokud zásoba stačí,
v nezvýšených cenách firma
p
a
Ov
v Praze, Vodičkova ulice,
„U Štajgrů“.
806
Kolín, Rubešova ulice
#15
alto_textblock
#15
264
#17
alto_textblock
#17
261
#18
alto_textblock
#18
»Nebuďte tvrdý, bratře, nejméně teď, když jsem
příšel domů jako plž, jak vy říkáte, s rozbitou skoře-
pinou. Byl jsem velice unaven a nemocen, a učinil jsem,
co jsem mohl. Kdybych byl tak silný jako vy a zmužilý
jako vy, byl bych zápasil déle. Avšak já jsem propu-
toval ulice a díval jsem se ženám do tváře. Musila by
býti mezi nimi, kdyby žila život, o němž vy mluvíte;
avšak bůh nedal mi ji nalézti. Proč se stalo, že mé hle-
dání bylo bezvýsledné? Snad byl z počátku zlý duchv
mém srdci nedbám toho, a řeknu vám to nyní —
avšak přísahám vám při Něm, jenž zemřel pro nás, že
na konec jsem toužil pouze najíti svou sestru, abych
ji mohl zachrániti. Avšak já jsem tak bezmocný
tvor, a —«e
1 Jan ovinul Pávlovi ruku kol ramen.
»Odpusťte mi, bratře. Byl jsem šílený, že jsem
takto mluvil k vám já, který jsem vás poslal ven, do
oně kruté noci a sán jsem zůstal doma. Vy jste učinil,
co jste mohl —«
11,Myslíte — opravdu?
»Ano, jenže v tom okamžiku to vypadalo, jakoby-
chom si byli nějak zaměnili místa, a byl jsem to já, kdo
ztratil sestru a byl venku, hledati ji a vzdal se příliš
brzy hledání a přišel domů s prázdnem, marně a zlo-
mený, a —
o
Pavel hleděl na něho s tváří plnou údivu.
»Myslíte opravdu, že jsem učinil vše, co jsem mohl,
abych ji našel — tu opatrovnici míním?«
Avšak Jan odvrátil svou tvář pryč a nedostalo se
mu žádné odpovědi. Pavel pokusil se něco říci, ale ne-
mohl nalézti slov. Konečně zamumlal sevřeným hlasem:
#19
alto_textblock
#19
Bludné oči pohlédly na Jana s pokorně prosebným
výrazem. »Odpusťte mi, bratře Storme —«
Avšak Jan nechtěl poslouchati. »Pst, bratře ! co
jest mi odpouštěti? Jak jste studený! Vaše ruce jsou
jako led. Co bych počal? V této noční době není nikde
v domě oheň — i v kuchyni teď již došel. Avšak po-
čkejte, mohu vás tříti rukama. Hleďte, jsem teplý a silný.
Jest posud dosti krve ve mně. Tak jest to lépe, není
Brní, co? To je v pořádku — to je dobře! A teď vaše
nohy — nohy vaše budou ještě studenější.«
»Ne, bratře, ne. Měl bych líbati nohy všem zde
v domě a prositi, aby se za mne společně modlili,
a vy —
»Ha! jaký nesmysl ! Nechte mne zouti vás. Jemine,
jak pevně drží! Jej, vždyť vy jste je prošel skrz na skrz.
Hleďte! To je ještě dobře, že byl sníh tvrdý! Kdyby
tak nyní byla obleva! Jak daleko jste asi byl !« c
»Ano, ušel jsem dlouhou cestu, bratře.«
»Musíte mi říci vše. Chci slyšeti vše — každičkou
podrobnost.«
»Není, co bych vyprávěl. Nezdařilo se mi mé po
slání — to jest vše.«
Jan, který klečel, trhl sebou a pohlédl na něho.
»Míníte, tedy — Neviděl jste svou sestru?«
»Ne, odešla a nikdo o ní nic neví.«
»Nu, snad jest tak lépe, bratře. Staň se vůle boží,
víte. Kdybyste ji byl našel — kdož ví? — snad byste
byl pokoušen — Avšak povězte mi vše.«
»Nemohu to učiniti, jsem tak sláb, a nestojí to
za to.«
»Avšak já chci slyšeti vše, co se stalo. Hleďte,
vaše nohy jsou nyní v pořádku — třel jsem je, až jsou
Křaa ran.
66