#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXIV.
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v pátek dne 1. dubna 1904.
#4
alto_textblock
#4
číslo 92.
#5
alto_textblock
#5
Na ranní a odpol. jist
pledpláei ne
v Praze v adninistn
t
s dvojí donásko
ke
n nll k tn
s něc .: 2 K p
re
n nei
voji silnnt
n
#7
alto_textblock
#7
A 1s0
#9
alto_textblock
#9
NÍLIS
#10
alto_textblock
#10
Y.
#11
alto_textblock
#11
v arobném prodejír
nnl lo o obě . . . aa
Vo nlialkách na venkor
zansí čel..
sdpclední
. .
#12
alto_textblock
#12
rnserae
latí se ho tově nupřd.
Předplaceni a inserty pšijínná v dhnni
strace v Marianské ulici č.z.
#13
alto_textblock
#13
usvirn erasiie Kiraanics lefaa-
Rakopiny so nevraonje
#14
alto_textblock
#14
gi
#15
alto_textblock
#15
Onešní číslo pro Prahu je o 10 stranách.
#16
alto_textblock
#16
Válka.
Z Petrohradu, 31. března. (Zvl. tel.
»N. L.«) Zpráva o srážce předvojů
ruských s japonskými na Koreji,
byla zde bouřlivě uvítána. Davy
lidu shromáždily se před Zimním
palácem a provolávaly carovia
Kuropatkinu slávu.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
#17
alto_textblock
#17
Nejen Východ i Západ vzbuzuje
#18
alto_textblock
#18
pozornost.
#19
alto_textblock
#19
Lord Russel dospivá ve svě známě obsaan
studii o vývoji anglické ústavnosůi ku přesvěd-
čení, že má anglická koruna dosud tak veliký
vliv a tak mnoho různých prostředků, jimiž může
účinkovati na usnesení parlamentu, že v otáz-
kách, na nichž jí záleží, vždy dosáhne většiny
pro své záměry. Připomínáme si tento názor zna-
menitého anglického politika proto, že poměry
mezinárodní jsou nyní přesyceny řadou velice
napínavých otázek, a že právě v oboru zahra-
niční politiky, zejmena ve státech pevniny ovrop-
ské, jest převaha zájmů dynastických nejpat-
nější. Na doklad uvádíme pouze zahraniční poli-
tiku německou, v níž jest panující císař „vlast-
ním svým kaneléřem“; a ve státech, kde jest
parlament ještě slabší než v Německu a vliv
jeho na chod záležitostí zahraničných tudíž ješte
nepatrnější, platí to v míře zajisté mnohem
Zvlástě trojspolek jest spíše útvarem
vzniklým z podnětů dynastických, než ze spo-
lečného přání národův, dvojspólek pak násle-
doval jakožto nezbytný důsledek prvého. Po-
vodní viditelná protichůdnost obou těchto veli-
kých skupin průběhem doby pozbyla mnoho na
své ostrosti, a jednotliví účastníci obou shledali,
že jsou četně zájmy, jež vyžadují zvláštního
upravení a vyřízení, a tak jsme viděli, že vznikla
zvláštní dohoda Ruska a Rakousko-Uhersk
ohledně Balkánu, že nastalo sblížení Italie s Fran-
cií, že se právě nyní vyjednává mezi Francif a
Anglii o uspořádáni celé řady koloniálních zále-
žitostí, i konečně, že Německo stálým opětová-
ním, že nemá nijakých zájmů na Balkáně a dle
známého výroku Bismarkova pro Balkán „ne
obětuje hnátů ani jediného pomořanského gra
nátníka“ prozrazuje, že po této stránce nechee
býti poklidáno Ruskem za soupoře.
Nyní dospěly mezinárodní poměry k válee
rusko-japonské a na Balkáně přikročeno pro-
zatím prostředky mírnými k donucování Ture-
cka, aby provedlo reformy, k nimž se zavázalo
berlinskou smlouvou. Akcí prvou octlo se přede-
vším Rusko jakožto člen dvojspolku v nověm
postavení, značnou čásť svých válečných sil mu-
silo vrhnouti na Dálný Východ, a v Evropě na-
stalo nejen uvažování o tom, jak zasáhne tato
válka do mezinárodních poměrů, ale z nejrůz-
nějších stran docházely i zprávy o vojenskýeh
opatřeních, zvláště ve Španělsku a ve státech
severních; ve Francii pak, jakožto druhém členu
dvojspolku, nastala rozprava, zdali a pokud by
byla povinnou podepřiti činně svého spojence?
Dále uvažováno o tom, co se stane s do-
hodou rusko-rakouskou ohledně Balkánu, kdyby
válkou rusko-japonskou oslaben byl účinek akee
reformn: a Rakousko-Uhersko vzhledem ke svým
zvláštním zájmům na Balkáně nemohlo vyčkati
konce války ruskojaponské, jež může se pro-
táhnouti do značné délky.
Zkrátka, posavadní stav věcí na ovropském
Východě ocil se na půdě pochybností. Zjevně i
než před tím vystoupily i zvláštní zájmy italské
v Albanii, a vzniklo nebezpečí, že proto mohou
nastati neshody v lůně trojspolku, mezi Italií
Rakousko-Uherskem.
Ale nejen poměry východní přivodily zna-
telné zhoršení situsce; i na západě událo s
#20
alto_textblock
#20
většl.
#21
alto_textblock
#21
mnoho, co nutno ke charakteristice mezi-
národní situace připomenouti.
Volbou nového papeže nastala změnal i v po-
litice Vatikánu, jež za Rampolly jakožto státního
sekretáře pokládána byla za příznivou dvoj-
spolku. Za nového papeže přiostřilo se napjeti
mezi Římem a Francií, a nastalo sbližování
s Německem, o němž svědčí nejen připuštěni
jezuitů do Německa, ale i to, že poprvé vydána
enoyklika i v jazyce německém, čehož dosu
nebylo, a že se pomýšlí na zřízení papežské nun-
ciatury v Berlíně.
Zápasy církevní ve Francii bývají nejen
předchůdcem vnitřních převratů, ale projevuj
účinky : na oba sousední románské národy, špa-
nělský a italský. Ve Španělsku nabývá v posledn
době značných rozměrů ruch proti posavadním
pořádkům; nejen ruch republikánský, karlisti
cký, ale i katalonské snahy po neodvislosti silně se
zmáhají.
Neméně pozoruhodno jest, že časopis tal
vážný, jako jest pařížský „Temps“, v jednom
z posledních svých čísel připoušti nejen známky
benapartismu v nynějších vládních kruzích, al
že úvahu svou o tom přímo nadepsal významně
„Třetí císařství?“
O neurovnaností vnitřních poměrů v Italii
o tamních přehmatech ministerských jsou časo
pisy opposiční plny zpráv.
Jak účinkují tyto zjevy na poměry mzi
národní?
Výslednice jejich ukazuje, že ve všech r
mánských státech nových podnětů se dostalo
zápasnikům o vládní formu, a že se z hruba
dělí na republikány a monarchisty, tak že v si
tuaci této změna stanoviska ve Vatikánu a při-
ostření jeho poměru k Francii jest důležitým
činitelem.
A nyní položme si otázku, jsou-li ná padne
četné, i v nynější cestování málo příhodné době
podnikané projiždky panovníků pouhými výlety
zábavními a prostředky k oddechu a osvěžení
zdraví? Po králi švědském vyjel si německý
císař na namáhavou cestu námořní do Italie, sou-
časně přibyli královští manželé angličtí do Dán
ska, a nové jízdy panovnické se oznamuji.
Zvláště nápadnou je italská cesta císale
Viléma, protože v zápětí po něm přibude tam
předseda francouzské republiky Loubet, a dle
nynější situace nesetká se s papežem.
Již tato souběžná návštěva vzbuzuje do-
mněnku, že cesta císaře německého směřovala
k oslabení účinků návštěvy presidenta republiky
francouzské, a že dalším účelem jejím bylo se-
sílení dynastických zájmů panovníka italského
dovedout- Němci ve svých mezinárodních stycíe
nejen u malých balkánských potentátův této
stránky vždy velmi vydatně využitkovati.
Skoro tytéž cíle připouští důvěrné setkáni
cisaře Viléma se španělským králem Alfonsem
ve Vígu.
Vyžaduje-li která jízda panovnická politick
pozornosti, jest to právě se končící dlouhá ná-
mořní cesta německého císaře do Španěl a Italie.
Pekládáme ji za předzvěst, že poměry v západní
Evropě utváří se neméně napínavě nežr
Východě.
Kde stojí Anglie? „Novoje Vremja“ včer
upozornilo, že Anglie jest — osamocena, ale vý-
mysl „Köln. Ztg.“ jest, že článek jeho cbsahuje
tuto ruskou nabídku: Myšlenka anglo- ruského
sblížení není chimerou, ale bylo by možné, jen
kdyby Anglie poskytla Rusku dostatečné záruky
že po rusko-japonské vojně nebude následovat
evropský kongres, jenž by Rusko připravil
ovoce možného vitězství. Kdo Rusku takové zá
ruky nyní poskytne, může býti jist jeho přátel-
stvím, protože následky nynější války znepoko
jují v Rusku mnohem více, než sám výsledel
vojny.
Nám se spíše zdá, že politika německá sam
se leká, že by mohla k takovému sblížení dát
podnět.
Kodaň, kam právě přijeli angličlí manžele
královští, jest ovšem staníce, kde by se sblížen
takové mohlo připraviti.
#24
alto_textblock
#24
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 31. března.
#25
alto_textblock
#25
Ilalové a Slované.
Francouzský tisk s velkým zadostučinění
zaznamenává shoda rakouských Slovanů s Italy.
»La Liberté« věnovala události té článek
úvodní, a poukazuje, že ve chvili, kdy Vilém ml
s Viktorem Emanuelem II. vyměňují projevy
italsko německého přátelství, je nutno mluviti
úmluvách slovanských a ítalských živlů v R
kousku, spojujících se proti nátlaku německému.
»Je to důležitá »událost«, pravi »Liberté«, ne-
boť rakouští Slované byli nepřáteli Italů a nyní
různice zmizely a uzavřen smir na základě akce,
vedené drem. Pavičičem se strany chorvatské
generálem Rieciotti Caribaldim, jenž po boku
svého slavného otce hrdinně se bil pro Francii
roku 1870.«
Jak dále píše francouzský žurnál, byla do
hoda uzavřena na následujících základech:
1. Neodvislé národní organisace slovan-
ských národů v Rakousku a na Balkáně proti
hnutí pangermánskému, ohrožujícímu Rakousko
a usilujícímu o rozšíření velkoněmecké říše až
k Terstu.
2. Ilalie se zaručuje, že nebude reklamo
vati žádné neitalské území za mořem adriat-
ckým.
3. Federace Chorvatů, Slovinců, Srbo
Černohorců, Slovanů bosensko-hercegovských,
Bulharů, Rumunů, Albanců a Řeků. Každá ná-
rodnost zachovává svou autonomii. Genorál
Riceiotto- Garibaldi pravil korrespondentu »I
Indenpendance Belge« : »Velká činnost zavládl
mezi rakouskými Italy, Chorvaty, Slovincia
Srby. Odřekli se starého nepřátelství a překv
pují svět svým novým sdružením, jímž chtej
čeliti vzrůstající výbojnosti pangermanismu,
jemuž nestačí přirozené hranice teutonské ra gy
jenž čhce rozšířiti své pansiví až k. Adrii.«
*
-
.
#26
alto_textblock
#26
Ricciotti Garibaldi o německé expansi.
#27
alto_textblock
#27
Známý italský agitátor protiněmecký. ge-
nerál Riceiotti Garibaldi, který chtěl v Benát-
kách svolati slovansko-románský sjezd proti-
pangermánský, odpovídá v anketě žurnálu
»L' Europien« na otázku, »je-li Francie
v úpadku«, zajímavým listem. Rieciotti Gari-
baldi bojoval v řadách francouzských prot
Němrům r. 1870—1871. Prohlašuje upřímně,
že Francie ztráci svou velikost/ a moc. Vidí
sice v ni ještě Francii velké Řevoluce, když
tak energicky zakročila proti-klerikalismu, chvál
její asmádu alsdstvo, její vůdčí postavení
v civilisaci a intelligenci lidské. Ale stále ob-
tžnějši je Francii udržeti toto vůdči místo
oproti udvěkému nepřítel Německu.
Rieciotti Garibaldí výmluvně ukazuje ne-
bezpečí německé rožpínakbsti. Germanismus má
tři hlavní způsoby boje. Pozvolná invase do
srdce Francie, zmocňování se pozemku a sou-
kromého obchodu. Proti tomu nelze jinak se
bránit nežli absorhováním cizích živlů, vetřelých
do těla národa. Ovšem německý živel. se da-
těžko absorbovati. Garibaldi upozorňuje na vel-
kou infiltraci němeciví do Francie. Dálší zbraní
Německa je to, žo situace po litická je stále
nepříznivější pro Francii. Nejčernější budoue-
nost věští Garibaldi Francii, nebude li dosti
bdělá a silná vůči intrikám německým. Ti ktete
ve Francii nyní mluví proti »odvetě«, vrhají
rubáš na moc a slávu francouzskou. »Jak může
Francie oddáhiti neb odstraniti toto nebezpečí ?e
Ricciotti Garibaldi odpovídá — a to
velké shodě s názory René Henrya, Chěradama,
a jiných francouzských politiků moderních, za-
bývajících se těmito otázkami — že Francie za
každou cenu musí zabrániti němec ke
territeriální expansi v Evropě a
Malé A sii.
V Italii byla ustanovena mocná organisacen
»Pro Italia irredenta«, v jejíž programu je též
vésti všechny balkánské národy k neodvislosti
s nini postaviti se proti expansi německě, je
#28
alto_textblock
#28
je stejně osudná Francii. Velkým úspěchem
těchto snah je uzavření defini ti v n
alliance dvou dosud nesmiřitel-
ných odpůrců Italů a Chorvat
rakousko-uherských a toho by si měl
všimnouti i tisk francouzský. Proč se neděje nie
podobného ve Francii? Velká federace franko-
italská na ochranu latinských zájmů na Balkaně
byla by opravdovou mocí. Rusko by nic nena-
mítalo. Vše, co znamená oslabení germánské, je
jen ku prospěchu Ruska.« Garibaldi vyzývá k
utvoření národní federace franko-italské na
ochranu latinských zájmů na Východě.
#29
alto_textblock
#29
Jak se volí v nové republice Kubě.
#30
alto_textblock
#30
Konservativci kubští obviňují liberály z fal-
šování výsledku voleb havanských, liberálové
obviňují pak z podobných podvodů konservativce
v Matanzasu a Santa Claře s tím pouze roz-
dilem, že jedněm pomáhaly soudy, druhým
úřady administrativní vlivem nedovoleným.
#31
alto_textblock
#31
Pilipínské povstání.
#32
alto_textblock
#32
Duch odboje proti samozvaným vládeům
americkým ovládá dosud ostrovy Fllipínské. Do-
kazuje tak nejnověji tento případ: Poručik
London z inženýrského sboru, který se čtyřiceti
strážníky a zřízenci vyměřuje jižní pobřeži
Parague, d nucen byl vystoupili na břeh mezi
Culasianem a Alfonso Trecem. Zatím, co dlel
Američané na pevnině, přepadli domorodci čtyři
strážníky, jež zanecháni byli u lodi na stráži,
zabili je, odňali lodi, 31 ručnie, 3 revolvery
2000 nábojnic. Silná četa ostrovních policistu
a zvědů vydala se z Cuya, hlavního sídla para
guajského, na stihání odbojníko.
#33
alto_textblock
#33
Flibustýrská výprava.
#34
alto_textblock
#34
Z Washingtonu došly zprávy, že v Pariži
utvořil se syndikát, který zakoupil čtyří parníky
k účelům flibustýrské výpravy do brasilského
území, ležícího mezi řekami Ovapokem a Ara-
gurarim. Území toto nade vši pochybnost jest
pokládáno za majetek brasilský. Majetkové
právo na ně přirknuto bylo Brasilii v Bernu
švýcarskou vládou v roku 1900, která tehdy
dělala prostředníka mezi Brasilil a Francil.
Zpráva z Paříže považuje se ve Washingtoně
za důležitou, neboť každý pokus Evropanů, za-
sahovati do svrehovanosti Brasilie nad územím
oním, může býti pokládán za porušení Monroeovy
doktriny. Učastníci výpravy byli prý už z Wa-
shingtonu varováni, že washingtonská vláda ne-
dovolí jakýkoliv pokus, jenž by měl za účel
útok na Monroeovu doktrinu.
#35
alto_textblock
#35
Otrokářství anglické vlády.
#36
alto_textblock
#36
V posledních dnech zabýval se opětně angl-
cký parlament uvedením čínských dělníků pra-
cujících za capart, do bývalých burských republik,
jak známo, přes to, že v jižní Africe jsou tisíce
bilých dělníků na zahálce; britská vláda zavésti
tam hodlá systém čínského otrociví. Ustanovení
nového řádu, kterýž v příčině té zavedla, jsou
lato: 1. Každý Čiňan jest zavázán pracovati pro
zaměstnavatele, jenž si ho importoval. 2. On
nemá práva na obchod a nájem po-
zemku. 3. Jestnucen bydliti na po-
zemku svého zaméstnavatele.
4 Jestli že by se odtud vzdálii
bez svolení majitelova, budi
uvězněn. 5. Kdokoli by pomáhal Číňanovi
takovému k útéku, může býti pokutován
a uvězněn. Nepopiratelným faktem je, že po-
měry ve zlatých dolech jihosfrických jsou velice
zbědované, tak zbědované, že již i černoši ode
přeli tam pracovati. Běloši vůbec požadují zvý-
šení mzdy, již společnosti dolů nechtějí plati.
Minulého roku zahynulo z 58.250 Kafrů v do-
lech zaměstnaných, 3085 v deviti měsících. Tato
úmrtnost donutila náčelníky kaferských kmenů.
že své příslušníky z dolů odvolali a zapověděli
jim tam pracovati, Mluvě proti otrockému systému
#37
alto_textblock
#37
v anglickém parlamentu, pravil známý dělnický
vůdce John Burns: »V jižní Africe nachází se
120 společností zlatodolných; tyto vyplatily svým
akcionářům v několika posledních letech v divi-
dendách 100,.000.000 doliarů. V některých
případech obnášel čistý zisk až
187 procent. S černými otroky v Americe
nebylo nikdy tak zle nakládáno, jako se bude
nakládati s Číňany v jižní Africe. Jestli že vláda
úmysl svůj prosadí, Anglie dává do sázky celou
jižní Ařriku, neboť všichni, bili dělníci a jich
přátelé staví se na odpor otrockému systému čín-
ské práce.«
#38
alto_textblock
#38
Zbrojení Tarecka.
#39
alto_textblock
#39
Londýnský »Globe« sděluje z Cařibradu,
že vojenské úřady v Syrii obdržely náhle rozkaz,
mobilisovati osm tříd. Zvláštní opatření toto,
jež nebylo nijak předurčeno, způsobilo prý
všude nevyličitelný zmatek a to tím více, když
se nevl, jaký bude cíl mobilisovaného vojska.
Pluky počínají se již soustřeďovati v Bejrutu.
#40
alto_textblock
#40
Spiknutí proti německému císaři?
Milanský »Secolo« oznamuje, že italský
ministr vnitra poslal telegrafické příkazy prefek-
tům, aby co nejhorlivěji pátráno bylo po nebez-
pečném anarchistovi, sedmatřicetiletém Arthuru
Prelliovi. Prelli jest náčelnikem skupiny anar-
chistické, kteráž prý se rozhodla usmrtiti císaře
#41
alto_textblock
#41
Viléma II.
#42
alto_textblock
#42
Reforma lékárnictví.
Z kruhá odborných.)
#43
alto_textblock
#43
Zdravotnímu výboru poslanocké sněmovny
rady říšské nastává v příštím zasedacím oddílu
nemalá práce. Budeť se mu zabývati vládní
předlohou zákona stran dlouho očekávané a na-
léhavé reformy lékárnictví, kterou vláda na za-
čátku posledního podzimního zasedání říšské
radě k legislativnímu projednání předložila a
která boz prvního čtení postoupena zdravotni-
ckému výboru poslanecké sněmovny k dalšímu
jednání ve smyslu jednacího řádu.
Poněvadž nejen ve veřejnosti, nýbrž i v kru-
zich zákonodárných mnohé nesprávné ázory
o nynějších poměrech v lékárnictví panují, je
zajisté vhodným a věci prospěšným, podati ny-
nější stav v lékárnictví, pokud možno, v tako-
vém světle, by bylo zřejmým, pokud reforma lé-
kárnietví jak v zájmu veřejného zdravotnictví
tak v zájmu všech příslušníků stavu bez rez-
dilu je žádoucnou neb nutrou a jakým směrem
se bráti má, aby dosáhnuto bylo žádoucího clle.
Co se nynějšího živnostensko-právního stavu
týká, třeba míti na zřeteli, že dosavadní veřejné
lékárny jsou dvojího druhu a sice reální (pro-
dejné, dědičné), t. j. takové, které před r. 1778
zřízeny byly a osobní práva (neprodejná, ne-
dědičná), udělená cestou veřejného konkursu po
r. 1778 jisté kvalifikované osobě až do dnešní
Je tedy rozdíl mezi reálními a osobním
právy nemalý. Kdežto majitel reálního práva
s tímto volně jako s majetkem disponovati mol
(prodávati, darovati, dědicům odevzdati), nemohl
držitel osobního práva, jak samo slovo „osobní“
naznačuje, činiti totéž; v případě úmrti držitele
osobního práva neb zřeknutí se byl vypsán
nový konkurs a nejzasloužilejšímu petentu udě-
len, jako na příklad u notariátu.
Tento značný rozdil mezi reálními a osob-
ními právy nabádal držitele osobních práv, do-
máhati se prodejnosti svých osobních práv, avšak
marně.
Až teprve v roce 1861 mylným výkladem
živnostenského řádu povoleno úřady v několika
případech přenesení osobního práva z osoby na
osobu prodejem. Případy takové byly četně opa-
kovány a takte v několika létech za protektorátu
úřadů nastala praxe, ovšem nezákonitá, pro-
dávání osobních práv, která udržela se od let
šedesátých až do 17. listopadu 1902, dne to roz-
hodnutí správního soudu — kterým stanoveno,
—
#44
alto_textblock
#44
doby.
#45
alto_textblock
#45
FEUILLETON.
#46
alto_textblock
#46
Odin.
#47
alto_textblock
#47
Volná rozprava.
#48
alto_textblock
#48
Jedli radium či není? Zajímavou přednáškou
professora Zengra jen povzbuzen obecný interes
o existenci záhadného prvku. Ať už pojem zjevu
zásadný vymezen vědecky tak či onak, jist
je, že stále nové a nové divy se sdělují o podivn
přírodnině, dnes již pohádkovým nimbem opře-
deně! Víme dnes o radiu, že vyzařuje nejen
světlo a elektřinu, nýbrž i teplo — aniž by
činnosti své patrně umdlévalo. Kdyby ho byl
v zásobě větší množství, nebylo by zapotřebí z-
tápěti v kamnech, naše stroje jednou pro vždy
opatřeny radiem, hrály by bez ustání, bez dra-
hého uhlí, bez nebezpečných parních kotlů. —
Jaký idealný stav by nastal ! První a zároveň nej-
větší hádankou bylo: odkud bere radium sílu.
která neumdlévá?
Pozorujme podivuhodný prvek s jiného hle-
diska! Tvrdí se, že vymršťuje ze sebe částice
a to silou, která jde nade všechnu naší představu.
Částice odervané jsou nad pomyšlení nepatrn
a pohybují se šilenou rychlostí 300.000 kilo
metrů za vteřinu, tedy rychlostí květla. Vypo
čtena — theoreticky ovšem — velikost částie.
Mysleme si jemně piliny železně, vymrštěn
otvorem ve směru vodorovném. Částice vykonaji
každá dráhu paraholiekou, jako je při čásíkác
vytékajicí prudce vody z nějaké nádoby. Oblouk
parabolický jest tím protáhlejší — blíží se tím
více přimce, čím prudčeji se částice pohybují.
Nad paprskem prchajících částic železa mysleme
si magnet. Ten bude zajisté přítažlivě působiti na
částice železa a dráha jejich se změní. I veli-
kost částic bude rozhodovati o tvaru popsané
#49
alto_textblock
#49
dráhy, před i po působení magnetu. Velká koul
železa ne tak snadno se v letu uchýlí než malá.
Pokusy, vedenými timto směrem, lze stanovit
velikost vymrštěných částic, známa-li rychlos
jejich pohybu a síla magnetu.
Tajuplné částice, radium opouštějíci, jsou
elektrické. Proto rasobí na ně magnet právě tak.
jakoby byly malmi kousky železa. Známe jejieh
rychlost, rovno sí se rychlosti světla, možn
tedy stanoviti veich velikost. Opět něco podivu-
hodného, co zpásobí pravou revoluci v náhledec
dosud panujíeích! Shledáno, že částice jsou dva
tisicekráte nenší než nejmenší atom chemikovi
známý — etom vodíku! Jaké nezměrnosti! Není
ovšem známa sama velikost atomu řečeného
živlu, ale ví se přece — čemu se vědecky tak
říká! — že za normálných poměrů v krychlovém
millimetu, tedy asi v prostoře špendlikové hla-
vičky, ntohl by se capart 50.000 billionů atomů
vodíku — vypište si v rychlosti tu tkanici čísli e
— volně pohybovati. Professor Kaufmann, jen
měřeni konal, prohlašuje, že nepatrné částice.
které radium ze sebe vymršťuje (elektrony), maji
se velikostí svou k bacilu, jedinci, pouze mikro-
skopem pozorovanému, jako se má pan bacilus
sám — k zeměkouli! Jak vidět, čím přesnější
vědecký výpočet, tím čipernější k jeho výsledku
třeba — fantasie.
Mizivá nepatrnost částie radiem neustále
vyzařovaných — dopouští vysvětliti mnohé zjevy.
Tak vypočteno, že za normálných poměrů by
za tísíc millionů let — hračka! — při stálém
vyzařováni ztratil se miléhio radia teprve jeden
milligrami
Odtud se i vysvětluje, že nebylo dosu
možno pozorovati na čertovském novém prvku
vůbec nějakých z mě n. Nicméně přece značné
účinky pranicotné bylosti elektronů nelze jinak
vysvětliti než právě onrominou rychlostí jejiel
#50
alto_textblock
#50
pohiybu. Koule z ručnice nezpůsobuje patrných
škod, padne-li volně z ruky — za to proráži
silné desky, byla-li vystřelena. Tajemstvím
elektronů je, že žádných vnějších účinků nezpů-
sobují, ač vymršťovány jsou rychlostí tak
úžasnou.
Atom vykládán dosud za nejmienší, nijakým
prostředkem dále nedělitelnou částici e prvku.
Elektron chce v tom závodě dobyti rekordu. P -
rovnán s atomem vodíku, jest prý dvatisicekráte
menší. Již dávno byly pochybnosti, že by atom
byly nejmenšimi jednotkami, z nichž vybudován
svět hmoty. Dnešní doba snaží se vykládati
všecky děje fysické jedinou silou, a tak vítáme
v elektronu jednici prahmoty, z niž seskupová-
ním vznikají přerozmanité stavy a tvary. Možno
dle toho předpokladu z elektronů vytvořiti každý
prvek i sloučeninu, zlato, démant i jiné vzáenosti
Ramsayovi se podařilo z radia připraviti
prvek helium a v posledních dnech prý dokonce
i argon z radia připraven. Argon je ze součást
vzduchu.
Atom vodíku byl by složen asi ze dvout-
síců nejmenších stavebních jednic hmotných —
a všechny ostatní chemické atomy jiných prvků
z násobků čísla.
Tyto stavební jednice ovšem tak na sobě ne
leží jako cihly ve stavení. Molekuly, z atomů slo-
žené, třeba považovati za malé systémy světové.
Jako planety kol svého centra, kolují v nich
atomy ohromnou rychlosti kolem sebe, vy-
konávajíce za vteřinu billiony oběhů. Totěž plati
i pro tisice elektronů, z nichž jediný atom vodí-
kový teprve je složen. Někdejší pojem „nej-
menší“ drobnoty vůbec — atom vodikový —
stává se tak novým svělovýmí systémem s (isíe
kroužícími planetami — elektrono.
#51
alto_textblock
#51
světa.
#52
alto_textblock
#52
Jako dalekohled rázem otevřel člověku svět
nekonečností, tak neviditelné světlo radia otevírá
světy v protivném směru.
Světlo! Všude potřebuje příroda světla
všude ho rozsěvá i tam, kde okem nelze vní-
mati oblažující dar božský.
Světlo tvoří všude a v každé vteřině divy
nekonečné! —
K životu potřebujeme tepla a to tvoří se
v nás jen hořením, byť vělmi volným. Hoření
znamená slučování se hmoty hořlavé s kyslíkem,
plynem, obsaženým ve vzduchu.
Nedovedeme však hmotu jednou sho-
řevší způsobem výhodným opět zhorlavěti, ne-
dovedeme proces hoření obrátiti. Rostlina toho
dovede. V její listech obracejí se plyny, shořením
vytvořené, znova ve hmotu hořlavou a to jen
pomocí s větla. Rostlina stává se tím se svě-
tlem ochráncem životů nás všech — bez rostliny
bychom brzo všechen kyslik vydýchali a bídně
zahynuli. Jak rostlina svůj div koná — hádáme
pouze, ale bezpečně nevíme.
Jest patrno, že světla jest zapotřebi nejen
k vidění, nýbrž i k zachování všeho života na po-
vrchu zemském. Všechno světlo, které umělesi
pořizujeme, jest provázeno horkem značným,
jež pro nás je bez užitku.
Svatojanská muška svítí, ale její světlo ne-
hřeje a také nevíme, odkud má své světlo. Kdo
by se to dověděl a dovedl světlo mušky napodo-
biti — stal by se přes noc nejbohatším člověkem
světa.
Objevením radia zdá se skoro, že jsme n
stopě tajemství čírého světla. Hmota, která vy-
zařuje pouhé světlo a to bez ustání a umdleni!
Radium samo patří k nejtěžším hmotám, které
známe. Neustálé vyzařování světla beze změny
váhy jeho lze tu srovnati dobře se šířením vůně
#53
alto_textblock
#53
jiných hmot v přírodě, které vydávají vůni a také
jich hutnoty nijak neubývá.
Vložme několik milligramů preparátu radio-
vého do olověné krabičky, abychom jej uchránili
před roztroušením a před vlhkostí, kteráž sesla-
buje dočasně jeho vlastnosti. Účinky jeví se olo-
vem i jinými hmotami buď zcela beze změny
neb jen nepatrně seslabeny. Preparát, necht
velný neb uzavřený, v krabičce nezáří; alev
blízkosti stínitka, opatřeného vrstvou sloučeniny,
kteráž rovněž neviditelné paprsky Roentgenovy
oku našemu zviditelňuje (na př. platino-kyanidu-
barnatého), pak zazáří stinitko právě tak, jakoby
bylo zasaženo paprsky Roentgenovými.
Stínitko má vlastnoct že zviditelňuje takové
světlo, pro jehož původní délku vln naše oko
není zařízeno. I vlny světelné, podobně jako
zvukové, narážejíce na jisté překážky mohutn,
ne sice na síle, nýbrž na délce svojí a mohou
pak svojí větší dělko u státi se viditelnými.
K vytvoření Roentgenových paprsků zapo-
třebí jest silné energie elektrické, aby byl
možno je prohnati nejen stěnou sklennou za-
tavené roury hruškovité, ale i předmětem, jímž
procházejí. Preparáty radiové samy ze sebe vše-
to konají. Možno jich pomocí získati obrázky
Roentgenovy, umístíme-li předmět „fotografo-
vaný“ mezi preparát práškovitý a citlivou desku
folografickou a jistou dobu necháme vše v klidu.
— Účinky podivuhodných preparátů jsou tytéž.
Po letech, jako dnes, aniž by bylo zapotřebí ná-
hrady silou jinou neb snad dokonce světlem slu-
nečním.
V květnu 1896 zaletoval Becquerel něco
svého původního preparátu do olověné krabičky
a dnes působí preparát jeho neztenčenou silou
— ek.
jako před osmi lety.