#1
alto_textblock
#1
Dvorn-Riveru do Oranžského státu. Hlídka
byla však náhle zaskočena asi
200 Bury a po krátkém hájení v malém
domku, kdež došlo jí střelivo, musila se
vzdáti. Po kapitulaci rozkázali Burové
domorodcům, aby pozdvihli ruce a zastřelili
je pak. Také jeden raněný Angličan byl zastře-
len. Ostatní byli propuštěni. Jakožto důvod
pro zastřelení Angličana uvedli Burové, že
pokládali jej za muže z Kapské kolonie.
Bude prý zavedeno vyšetřování a žádáno za
vykonání přísahy při vraždě přítomného
mužstva. Generál French sděluje, že ob-
držel od Kruitzingera list, dle něhož má
všechny domorodce v službách britských bez
ohledu jsou-li ozbrojeni či nic zastřeliti.
Vůbec posledním časem vyskytlo se mnoho
případů, že domorodci z Kapské kolonie
byli zastřeleni.
#2
alto_textblock
#2
Úkoly Německa jako velmoci a
jako moci světové.
#3
alto_textblock
#3
V Lipsku, v sídle německé učenosti a vě
decké literatury, spatřil právě v Piersonově na-
kladatelství, závodě to exklusivním, světlo světa
spisek s titulem »Deutschlands Aufgaben ala
Gross- und Weltmacht« od dra. Otty Delffsa
z Jeny. Brošura tato, čítající k 50 stránkám,
jest asi tak vrcholem všeho, co možno německé
fantasii, velikostí říše omráčené a nejvýstřed-
nějším slávomamem trnoucí, o budouenosti Ně-
mecka napadnouti a sen, jemuž se tady do
stává provedení na trpělivém papíře, náleží
k nejgrandiosnějším politickým halucinacím,
kteréž kdy lidský mozek zachvátily. Jdet
a nevyvrcholení nejkrajnější možnosti mezí, po
ktéréž by nejvýstřednější patriota německý do-
táhl moc a slávu plemene germánského.
Nuže, meze tyto stýkají se navlas s hrani-
cemi této zeměkoule, neboť brožura pana dra.
Delffsa z Jeny neobírá se ničím jiným, leč dů-
kazem a rozvojem možnosti ano najisté budoue-
nosti Germánstva jakožto moci, celý svět objí-
mající a poněmčující nejen Poznaň a Elsas,
nýbrž celé díly světa. Především jedná se o ger-
manisaci Evropy a okolí, na tu stačí
Německo samotno, neboť na germanisaci celého
světa pomýšlí náš jenenský doktor ve spojení
e Anglií, v níž nachází velikou zálibu jako
v bratrském kmeni germánském.
V předmluvě ke své fenomenální práci uvádí
spisovatel axiom, od kteréhož vychází: Jsem
přesvědčen se sklíčeností, že Německo ve své
politice světomocenské dalo se dráhami zvráce-
nými, kráčíc za heslem: »Naše budoucnost leží
na moři.« Všechny historické událostí ukazují
přesně druhým směrem: »Naše budouenost leži
na pevnině!« Němci provozují prý pštrosí poli-
tiku tím, že hrozící nebezpečí před svými dveřmi
na východě s hrozným jeho stínem hledí uči-
niti neškodným tím, že je ignorují. Němci prý
mají toliko jednoho »nebezpečného protivníka
na zeměkouli a to jest Rusko a poněvadž An-
glie té doby má také jen jediného a téhož jako
Němci, vysvítá z toho, že Němci, poněvadž ne-
mají žádného, ni jediného vydatného a spole-
hlivého a nakloněného sobě přítele na celém ši-
rém světě, musí jíti proti Rusku s Anglií ruku
v ruce. A co se týče ostatní Evropy, končí dr.
Delifs svou předmluvu následujícími lapidárními
větami, jež doporučujeme k memorování zvláště
našim státníkům školy hr. Goluchowského:
»Vzdor Bismarkovi není Německo ještě da-
leko žádným saturovaným státem.
Tolik let truchlilijsme o opuštěné ho
bratra na Ojdoře, dokudjsmeještě
byly slabochy, máme nyní, když
jsme tak nádherně sesílili, ne-
mužně opustiti svého bratra na
Dunaji a dívati se naň, jakse vslo-
vanském bahně dusí? Nikdy! Ně-
mecko dosud neoctlo se na své ná-
rodní pyramidě. Tu bude korunovati
ještě při nejmenším Velkoněmecko
Pangermania!
Jak patrno, jedná se o literární pamlsek
z německé říše, z něhož nebude nám několik
hrozinek škodit. Mlsejme tudíž! Podle zásady,
že pes smí štěkat na měsíc a kočka i na krále
se podívat, pouští se náš politický filosof do
kritiky pamětí a myšlenek Bismarkových i po-
chybuje o platnosti politiekých zákonů tu ulože-
ných. Tak vyvedl r. 1871 Bismark osudnou
a nikdy již nenapravitelnou chybu, že opomenul
Francii na zem povalenou pro všechny doby
neškodnou učiniti. Podmínky míru s Němei
měly docela jinak zníti. Postoupení celého El
#4
alto_textblock
#4
saska, Lotrinska a Burgundska, vydání
všech válečných lodí a všech
osad, sboření všech francou zských
pevností, zákaz jich stavby v bu-
doucnosti a redukování francouz-
ské armády na nejvýše 100.000 mužů.
Italii mělo se dostati Nizzy, Savojska, Korsiky
a veškeré země až ke Rhoně, tak aby se stala
»spoluvinnicí« Německa, aby pozornost její byla
odvrácena od vlaské části Tyrol a od Terstu.
Takovým způsobem by si Německo krylo záda
pro všechny časy i mohlo přikročiti ke
vlastní svě úloze, germani sa e
východu!
Názor našeho muže o moderním rozvoji
státním pro XX. století, k němuž dochází ve-
líce vtipnými a hlubokými dedukcemi asi deseti
stránek, jest tento: Poslední rozdělení světové
koule, kteréž bude nepochybně v XX. století
provedeno, nebude se pohybovati jako dříve
uvnitř anebo mimo kontinent (osadnictvím),
nýbrž bude interkontinentální, bude
to čistá rozluka podle dílů světa, v 5 dílech
světa bude vládnouti 5 národů! Monroova
doktrina musí býti nahražena »Eurodoktrinou«:
»Pro každý díl světa jen jeden
národ a pro každý národ (z pěti) jen
jeden kontinent.« Toť se rozumí, že
potom následuje obšírná kritika všech těchto
velikých národů, budoucích to dědiců světa.
V této práci, oslňujícími obrovskými konturami,
nacházíme první perlu, kterou si pro sebe vyla-
mujeme z tohoto myšlenkového pokladu. Zní
následovně: Když matka příroda Evropu stvo-
řila, učinila z ní v bolestech svých dítko své
lásky, neboť dala mu jako dvojsečný meč ke
kletbě i požehnání životnou mnohočlennou or-
ganisaci, nejdříve k požehnání a za účelem vý-
voje klíčící civilisace, potom ke kletbě válek
po celá století se táhnoucích a konečně k po-
žehnání a vybudování nádherného, silnéhoa
sjednoceného celku. Takový celek za-
brání válkám uvnitř Evropy, státní náklady na
jednotlivých národech ležící se valně zmenší
zvláště pokud se týče armády, námořnietva, di-
plomacie a representace; jazyky malý ch
národů života neschopné a tudíž
k životu neoprávněné přestanou,
aby nepřekážely ani těmto malým národům, ani
jich sousedům v boji o bytí. Evropa v tom
bude podlehati moci příkladu, dvou neb tří kon-
tinentů, kteréž se takovým způsobem již sjedno-
tily. Zkrátka v době nejkratší počne se již vy-
víjeti princip solidarity národů.
A pro tuto solidaritu konstruuje daleko
zírný jenenský doktor rozsáhlé jeviště Evropu
a Asii dohromady, poněvadž tvoří společně jen
jeden jediný kontinent, jejž nazývá směle
»Evroasi f«.
»Avšak i v nejlepším případě,« pokračuje
geniální chod obdivuhodného toho myšlenkového
stroje, »jest Evropa dnes příliš malou, aby
trvale objímala dvě světové velmoci. Až dosud
byly tu tři tábory soků; romanismus, germa-
nismus a slavismus. První z nich jest udolán
a sotva přichází ve zřetel jako rovnoprávný
činitel, Mezi germanismem a slavis-
mem musí to přijíti neomylně
k boji o hegemonii v Evropě
V pravdě již vzplála válka mez
Ruskem a Německem plnými pla-
meny: ve Finsku, v Derftu av Praze
plati pro Německo: Tua res agi-
tur! (O tvou věc tu běží !)
... Podívejme se jen na mapu a popatřme
na tu v pravdě ubohou skvrnu nemotorné po-
doby, kteréž svět ráčil uděliti jmeno Německa
Již pouhý pud poučí každého co nejpádněji, že
něco tak neuspořádaného nemá nutné zeměpisné
oprávnění k vlastní existenci... Žádná ži-
vota schopná velmoc nemůže ve svém
vlastním mase strpěti takový klín,
jako jej Čechy vrážejí mezi sever a
jih německé říše. Připojení německo-
spolkového Rakouska jest pro Něme-
cko životní otázkou jako žádná jiná.
To jest jenom otázkou časua
stane se to v té či jiné formě pro-
zatím volnější, v každém případě
bez zastoupení v našem říšském
sněmu. Nepodaří-li se nám to, pak
musíme nevyhnutelně před slovan-
skou zátopou plachty stáhnouti.
Naším prvním úkolem musí býti, aby-
chom se opět dopracovali k Středo-
zemnímu moři, abychom opanováním
Terstu jednoduše Gibraltar pro nás se světa
odklidili a habsburskou monarchil po-
#5
alto_textblock
#5
dél k Dunaji zatlačili... Jest to k ne-
víře, avšak pravda: Celá říše německá nemá ve
své moci leč jedinou celou německou řeku We-
seru, neboť nejenom Rýn, Dunaj a Visla, ný-
brž Labe i Odra nalezají se v ru-
kou ciziny. To se musí důkladně
změniti. Rod habsburský minul se
svým přirozeným posláním poněmčiti
říši dunajskou, pokusme se o to my,
abychom ukázali, co v té příčině do-
vedou Hohenzollerové!
... Loyalita zakládá se přede-
vším na vzájemnosti, a poněvadž
Habsburgové především němectvía
svůj vlastní německý lid ... ., jsou
také Němci v Rakousku vůči své dy-
nastii všech .. . . . . ..
Pro svou osobu jsem dříve doporučoval,
aby panovník ve Vídni po vzdání se Uher
vstoupil do německé říše jakožto král ra-
kouský. Avšak tyto časy pro mne již dávno
minuly a plán tento byl úplně zvrácený. Po-
něvadž Habsburgové dosud troj-
spolek neporušili, nemůžeme při-
rozeně (!!) do dunajské říše vpad-
nouti, ba nesmíme ani její rozpadnutí
urychliti.
Až však jednou rozpadnutí její nastane,
dříve nebo později po ......... pak mu-
síme býti přichystáni, abychom moc-
nou rukou popadli a nastoupili své
dědictví na Dunaji.
Hlavní věcí jest, aby se to stalo dříve,
než Rusko zesílí (?). Hlavní obtíž záleží v tom,
jak bychom Italii odškodnili (snad
údělem Marokka ?), neboť Istrii a Terst
nemůžeme jí přenechati za žád-
nou podmínkou. Při tom nesmíme pomý-
šleti snad na pouhou annexi, nýbrž obyva-
telstvo nově získané musí prodě-
lati delší učebnou a zkušebnou
dobu, i nesmí býti naprosto zastoupeno na
říšském sněmu, nýbrž pouze ve svých lokálních
zemských sněmech, sice jinak bychom se
stali katolickým národem. V tom
leží také jediná závažná námitka, kterou lze
proti nastoupení (I!) našeho dědi-
ctví činiti. Avšak ať chceme či ne-
chceme, my musíme odvážiti se men-
šího nebezpečí, abychom větší od-
vrátili.
Menší znamená snad naši zá-
hubu, ale větší dozajista! Až pak
teprve Rakousko impotentní s je-
viště zmizí, pak přijde hnutí »Pryč od
Říma!« teprve v proud a po uplynutí dvou neb
tří generací mohli bychom uvažovati
o bližším poměru obou polovi
říše . ..
Na označení tendence Delffsova spisu za-
jisté netřeba nic už přidávati k tomu, co uve-
deno. I sluší podotknouti, že ženevský politik-
filosof, vycházeje od zásady, že žádná života
schopná velmoc nesmí ani díl svých řek pone-
chati v moci cizího státu, dovozuje, že nutnost
tato nabude v nejbližší budoucnosti naléhavé
váhy zvláště vybudováním průplav-
ních sítí. »Právě navržené průplavy mezi
Rýnem, Dunajem, Labem, Odrou a Vislou«,
píše, amusí každému doložiti zeměpisnou poli-
tickou souvislost těchto oblastí velice očividně
i musí souvislost tuto ještě zvětšiti, t. j. po-
dunajskou říši vobvod politické
moci Německa vsuno uti.
Potom, dovodiv nutnost připojení podunajské
říše k Německu, pracuje dr. Delffs dalšími
obrovskými představami a přechází ke srážce
Ruska s Německem o Cařihrad, Dardanely a
Suez, malůje i obraz zaujetí celého Černého
i Baltického moře Ruskem a vidí druhou kolisi
mezi Ruskem a Německem na Visle, neboť
podivuhodnou přímostí praví, že jest nutna
proto, poněvadž má i Německo i Rusko povin-
nost a právo Víslu si přivlastniti celou.
Při všech těehto snahách tane mu na my-
sli spojenectví Anglie s Německem, neboť An-
glie jest prý jedinou velmocí evropskou, jejíž
zájmy v celém světě nikde nekřižují s něme-
ckými. Pakliže jsou někde na světě dva přiro
zení spojenci, volá dr. Delffs, jsou to Německo
a Anglie, země-matka a země-dcera, obě monar-
chistické a protestantské, kteréž se v míru dělí
na stejnou polovici o východní polokouli, obě
stejně ohrožené od týchž protivníků. Německo
matkou náboženství, Anglie matkou politické
svobody; my jsme byli útočištěm evropské ci-
vilisace, Britové ji nesli kolem světa a získali
tři díly světa pro bílé plémě, germanismusa