#1
alto_textblock
#1
43. dubna 1913.
#2
alto_textblock
#2
kulturního
#4
alto_textblock
#4
ota.
#5
alto_textblock
#5
Strana9.
#6
alto_textblock
#6
Příoha „Národních Listů“ k čísla 10d.
#7
alto_textblock
#7
OBSAH:
Josef Penížek: Hrabě Julius Andrássy. (Jeho živ
a jeho doba.)
Školství: F. V. Moravec: Dětský chorobinee
Lékařství: Dv. r. prof. dr. Em. Maixner : Páče
o tuberkulosní u nás.
Literatura.
Bibliografie.
#8
alto_textblock
#8
Hrabě Julius Andrássy.
#9
alto_textblock
#9
Jeho život a jeho doba.
#10
alto_textblock
#10
Část druhá a třetí: Andrássy jako ministr zahra-
ničních záležitostí. Část první byla v „N. L.“ v záři
a říjnu r. 1910.
#11
alto_textblock
#11
Napsal Jos. Penížek.
#12
alto_textblock
#12
Dovršeno je veliké, trojdílné dílo.*) Roz-
sáhlá monografie o hrabětí Juliu Andrássyovi
největším státníku, kterého měli Maďaři
druhé polovině minulého věku. O buřiči
sběhu, chefu vlády uherské a zahraničním mi-
nistru monarchie v dobách důležitých, památ-
ných a historických. O muži, který silnou vůl
a silnou rukou formoval útvary vlastního
národa, také však útvary a posice celé říše.
Leží před námi poslední svazek knihy
nad jiné zajímavé a pozoruhodné. Jakkoli je
věnována jménem toliko čelnému člověku jed-
nomu, líčí ve skutečnosti a to nejdůkladněji
a nejzevrubněji jeho věk a čas, znázorňuje
nám poměry a zápasy v Předlitavsku a Za-
litavsku, vykládá nám diplomatické a válečné
boje na celém kontinentě. Knihy zajímavé a
pozoruhodné nejen pro tyto momenty, právě
vypočtené, ale hlavně materiálem obrovské
ceny: zápísky soukromými a listinami stát-
ními. Autorovi otevřeny nejen archiv rodiny
Andrássyovy, nýbrž též archivy vídeňský
berlínský. Čerpal odtamtud oběma rukama.
Nabral mnoho, velmi mnoho. Podrobností ne-
známých, nepovědomých, neobjevených do-
sud. Padají s nich paprsky, jimiž osvětluje se
leckterá fase zápolení národa českého ve
státě. Tyto pověřené detaily dodávají spisu
jeho vzácného půvabu a rázu. Také však svě-
žesti a pestrosti. Tento spis má vady a chy-
by, ale suchým a nudným není. Také není pez-
barvým. Naopak je strannickým a tendenč-
ním. Že je v duchu a smyslu maďarském zo-
snován, nezazlí mu nikdo. Že je přízniv Ně-
mecku a knížeti Bismarckovi, pochopí kaž-
dý, kdo má na mysli, že Maďaři, zvláště po
r. 1866, hledali pomoc a podporu v Pruskua
také ji našli, jako ji měli za války „bratrské“
mezi říší habsburskou a stoupající dynastií
hohenzollernskou. Že je velmi vlažným, ba
chladným a mrazivým k Němcům rakouským.
vysvětluje se faktem, že Němci ti, jakkoli ve-
řejně horovali pro spolek s Maďary proti Slo-
vanům zdejším a zahraničním, potaji žárlili
na hr. Andrássye, vidouce v něm vetřelce.
jenž uchvátil místo, jimi považované nedo-
tknutelnou výhradou, a dělajíce mu políže,
kde jen mohli. Že nepřeje nám, že o nás roz-
šiřuje báchorky, jako bychom byli dostávali
peníze od knížete Gorčakova, jako bychom
byli vůbec nepřátelé a škůdci, kazimírovéa
spiklenci, nás nepřekvapuje nikterak. Tomu
jsme navykli již. Máme po stránce té tvrdou
kůži a nějaká rána pomluvy víc — nebolí hru-
bě. Že náš osud sdílejí historičtí šlechticové
a němečtí konservativci, o kterých se hlásá.
že jsou nepřející závistníci Maďarů, kdo by
se divil u historika, který netají nikde strach.
že by nadvláda jejich, stojící slabými pilíři
na sypké půdě, mohla by nějakým obra tem
nahoře, nějakým nárazem z venku, nějakým
podkopem zdola být otřesena, ne-li zničena.
Než také na Rusy a na všechny Jihoslovany
duje ledový sever. Stále a soustavně.
Mně je ta nepokrytost milejší nežli pře-
tvářka, nežli maska. Mně je ta zabarvenost
milejší nežli bezbarvost. Odečtu si napřed, co
je subjektivního. Potom mi to v četbě nevadi.
*
.
#14
alto_textblock
#14
Na velikém prostranství před parlament-
ním palácem uherským, jehož věže se shlí-
žejí v Dunaji, pod ním tekoucím, stojí pomník
hr. Jul. Andrássye. Vysoko na koni. Pomníl
pěkný, dobrý, imposantní, nejlepší v Pešti.
Snad znají čtenáři obraz berlínského kon-
gresu, malovaný Wernerem na objednávku
Kn. Bismarek je tam v centru diplomatův
evropských. Andrássy, Šuvalov a Beaconsfiel
jsou sice v popředí, ale přece jen jako druho-
řadí. Německý kancléř vyniká nade všechny
Na něj soustřeďuje se pozornost diváka.
Tento Wernerův obraz je na reliefu po-
mníku Andrássyova transponován do maďar-
štiny. Na tomto reliefu je také zobrazen kon-
gres berlinský. Avšak aktéři jeho jsou sesku-
peni jinak. Genius loci postavil do prostřed
státníka maďarského. Druzí, ostatní jsou figu-
rami vedlejšími.
Stejně je v knize Wertheimerově. Vím
každý Homér miluje svého Achilla, každý pě-
vec bohatýrského eposu svého hrdinu. Nevy-
čítám dokonce, že biograí hr. Andrássye
plaší všechny chmury a stíny s jeho čela. že
jej halí v nimbus a gloriolu. že na jeho po-
stavu shromažďuje slunce a světlo, přízeňa
pohodu. Že na jeho rány lije balšám a klade
bavlnu, nasycenou hojivými mastmi. Že od-
vrací vše, co by mohlo památku jeho zatemnit
a zkalit. Ale přece jsem měl často dojem, že
svoje úsilí, vyvýšiti jej, stupňuje přespříliš.
Tak, že vážnost přeskakuje v komičnost. My-
slím, že by hr. Andrássy sám protestoval proti
této přemíře chvály a slávy nejrozhodněji.
Byl sebevědomým, hrdým a pevným, ale je-
šitným, marnivým a ctižádostivým nebyl. Do-
cela pak již nezdobil se cizím peřím.
Naproti prvnímu dílu jeví druhý a třet
viditelný pokrok formální. Vypravování dějů
je klidnější, jasnější nežli bylo dříve. Zpraco-
vání pramenů je pronikavějším a kritičtějším.
Přes to nemohu potlačiti svůj úsudek, že
hmota tlačila pisatele, že jej zdolala, dusila.
ochromovala, že někdy nebyl s ni, že se ne-
povznesl nad ni k onomu umění, které bych
nazval reliefovým a které je těžkým a sví-
) von Wertheimer: Graf Julius Andrássy I.
und III. Stuttgart. Deutsche Verlagsanstalt, 1913
Str. 420 a str. 386.
#15
alto_textblock
#15
zelným tomu, jehož ruce i hlava jsou znaveny
a zmořeny sbíráním látky, dokumentů, do-
kladů. Tuto práci může neodvisle, samostatně
a zdárně vykonati druhý, jenž dovede vyrobit
ze suroviny rafinádu.
Pro každého, kdo se jakkoli zabývá poli-
tikou, jsou tři knihy o hr. Andrássydvi, plníci
půldruha tisíce stran, lekturou potřebnou,
užitečnou, nezbytnou.
#16
alto_textblock
#16
První počátky hr. Andrássye jako
ministra záležitostí zahraničních. —
Spolčování s Anglii, Německem a Ru-
skem. — Vnitřní změny v obou polovi-
nách říše a v diplomacii.
#17
alto_textblock
#17
Když na podzim r. 1871 nastalo veliké
bolestné umírání v přírodě, počalo veliké a
bolestné také v politice rakouské. Morana
kosila stejně nemilosrdně osoby jak věci.
ministry jako systémy. S hr. Karlem Hohen-
wartem a jeho druhy Schaefflem a Habietin-
kem padl též určitý směr, o kterém Schaeffle
řekl důvodně, že byl sám dobrý a zdravý, ale
provedení jeho že bylo špatné a chybné. Jak
hr. Hohenwart ve svém nitru snášel porážku
vyrovnací akce, s jeho jmenem v Čechách
spojené, jak propuštění z úřadu, který by
nastoupil s nadějí, že stane se smírcem mez
českým národem a Rakouskem, jak strosko-
tání celého plánu pacifíkačního, nevíme
Tento státník byl diplomat, jenž dovedl ta-
jiti profannímu zraku svoje city a myšlenky
Nebyl hovorným a sdílným. Byl velmi vybí-
ravým ve volbě lidi, se kterými vůbec mlu-
vil. Ale bylo mi řečeno, že, přišed domů
z audience, na které podal demisi a na které
tato byla přijata, řekl ke svojí choti: „Pošli
pro drožku, pojedeme do Pratru!“ Schaeffle
nebyl tak klidným. Byl choleričtějším. Střílel
ještě do zadu. Pravé salvy prskavek vypáli
na ústupu. Zlobil, dráždil a bodal hněvivé
a zlobně, kde mohl koho. Trvalo hezky dlou-
ho, nežli se smířil s osudem svým. Habietinek
ve své resignací byl tichý jako pěna. O Jire-
čkovi nebylo slechu, ni vídu.
V listopadu přestěhoval se hr. Andrássy
z Pešti do Vídně. Sotva tu byl, jakoby se by
pytel rozsypal se změnami na čelných mí
stech: ve vnitřní správě obou polovin říše
v paláci zahraničního úřadu, v diplomacii ra
kouské.
V čelo cislajtánské vlády postavili kní
žete Adolfa Auersperga. Zemského president
salepurského. Člověka schopností praminimál
ních. Slyšel jsem o něm úsudek: „JJcho jazyl
a jeho nohy jsou těžké a nehybné.“ Byl figu-
rantem. Byl fakticky nulou. Jedničkami v ka-
binetě byli Lasser, Glaser, Unger, Stremayr —
muži bez odporu velmi nadaní a schopní, Las-
ser ze všech velikán největší. Ministerstvo.
dosazené 26. listopadu, mělo program nega-
tivní a positivní. Protičeský a protipolský
Proti Čechům namířena byla část, jejíž struč-
ný smysl byl: konec vyrovnávání s vámi
Proti Polákům, domáhajícím se vydatné auto-
nomie pro Halič, místa dvě: dosavadní, cen-
tralistická ústava bude nejen zachována, nýbrž
ještě vybudována — to bylo jedno, chcete-
něco, pojďte si pro to do Vídně, kde je pro
všechny požadavky forum jedině kompetentní
Byla to vláda výhradně německá.
Dvě neděle před tím ustavili v Uhrácl
kabinet Lonyayův. Bylo lo nedochůdče. Ze-
mřelo brzy úbytěmi finančními. Za krachua
za ostudy. Čtvrtý rok samestatnosti uherské
byl touto katastrofou smutně znamenán.
Hr. Andrássye neviděli rádi v paláci
Kaunicově na Míčovém náměstí. Neměl tam
přátel, ani politických, ani osobních, vyjímaje
bar. Orczye, který mu prokázal neocenitelné
služby, dokud ještě byl uherským minister-
ským předsedou. Byl mu průkopníkem, byl
kontrolorem hr. Beusta, byl vyzvědačem a
zpravodajem hr. Andrássye, nota bene, jak
lze zjistiti přečetnými citáty z jeho listů
relaci, bdělým, pozorným, věrným, věcným
spolehlivým. K tomu cele oddaným hr. An-
drássyovi a národu maďarskému, jehožto zá-
jmů hájil sice pokojně, ale rozhodně a vy-
datně. Vidíme, seč jest jediný čelný funkcio-
nář v určitém resortu, je-li k čemu. My če-
chové jsme takového zástupce v zahraničním
úřadě neměli nikdy.
Hr. Beust nerad se loučil s Vídní a nera
šel vyslancovat do Londýna. Pořáde myslil, že
je nepohřešitelným a nepostrádatelným, po-
řáde věřil, že ho zavolají zpět, pořáde kul pikle
proti svému nástupci. Ba ještě z hlavního
města anglického házel smolné věnce na jeho
doškový krov paličskými staťmi, jež uveřej-
ňoval ve mnichovské „Allgemeine Zeitung“
ve vídeňském „Fremdenblattě“ a „Tagblattě“
Více nežli nepříjemnost způsobiti se mu všal
nepodařilo. Zůstal do smrtí revenantem, pro-
puštěným ministrem, čekajícím reinstalace
svojí. Čím více se přesvědčoval, že doufá mar-
ně, tím více se roztrpčoval, tím více otravo-
val sebe a politické studnice. Jeho domýšli-
vost byla stejně bezmezná jako jeho mstivost
Jsou lidé, kteří dlouho ještě dívají se n
rudý západ, když slunce již zašlo. Tak jed-
nali odborní chefové a dvorní radové, kteři
pět let navykli si pracovati s Beustem. Byl
mu věrni také po jeho smrti, za hrob. Dělali
hr. Andrássovi pasivní resistenci. Víděli v
něm dizáka ve smyslu dvojím. Maďara jednak.
laika jinak, jenž nenáležel cechu diplomati-
ckému. Zapomněli, že byl vyslancem vlády Ko-
šutovy v Cařihradě. Jediný se mu hned při-
klonil, jenž uměl se nahnouti k novému mini-
strovi jako slunečnice k vycházející stálici.
Odborný chef Hoímann, byrokrat prázdný, ale
obratný a hladký jako úhoř, obeznalý ve ví-
deňských salonech a redakcích, indiskretní
chlubil a mluvka. Později se stal společným
ministrem financí a potom intendantem dvor-
ních divadel, o kterém ubezpečovalo se, že
rozumí jedné věci toliko, že umí prohlížeti ko-
šilky baletkám operním. Pravil o sobě, že má
tolik řádů, že by jimi naplníl nejen celá prsa-
nýbrž také celá záda.
Bismarck a Gorčakov chovali se ke h
Andrássovi zprvu reservovaně, upiatě, vy-
čkávavě. Do Berlína dán jako vyslanec An-
drássyův intimus hr. Károlyi, z Paříže odvo-
#18
alto_textblock
#18
lán kníže Richard Metternich, proti kterému
byl první president republiky francouzské.
Thiers, docela zjevně pro jeho spojení s Na-
poleonem III. a pro jeho smýšlení protirepu-
blikánské, a nahrazen hr. Apponyem, jejž vy-
střídal hr. Beust.
Pozorujme: v pátém roce po vyrovnán
rakousko-uherském měli Maďaři již zahraničn
úřad a vyslanectvo berlínské a pařížské ob-
sazeno svými lidmi.
Počátečně usiloval hr. Andrássy o spo-
lek anglicko-německo-rakouský, kterým za-
brániti chtěl alianci německo-ruské, po-
kládané jím největší pohromou pro národy
evropské, a kterou pokládal silnou dost, aby
potlačila ve Francii všechny choutky odvet-
né. A tu jest opravdu poutavým pohled na
státníka smýšlením maďarského, jak cestou
přes Berlín a pro spolek trojcarský přiblížil
se Rusku do té míry, že jeho životopiseco
něm napsal: Zklamal všechny, kdož od něho
čekali, že střemhlav se vrhne do válečné akce
proti Rusku. Tentýž Andrássy, jenž nastupuje
svoji funkci rakouského kancléře, zvolal: Svět
užasne nad mojí rusofilskou politikou!
Knížeti Bismarckovi byl plán trojdohody
německo-rakousko-ruské velevítán, jak muj
hr. Andrássy připravoval. Byl pevně přesvěd-
čen, že byla by spolehlivou baštou proti váleč-
ným úmyslům Francie. Nezamlčoval, že s plá-
ny takovými počítá, že ho znepokojuje mož-
nost opětného útoku západního souseda na
mladé císařství německé. Jeho tužbou a snahou
bylo, by se republika ve Francii ustálila. Roz-
poznával, že by každá monarchie tamější po-
kusila se upevniti trůn diversí druhé války
proti Německu.
Proto přál hr. Andrássovi všeho zdaru
když ucházel se o přízeň Ruska. Podporova
jej. Věděl, že cokoli vyzíská po té stránce h
Andrássy, bude nepřímo prospěchem Něme-
cka. Mohl se bezpečiti, že hr. Andrássy přá-
telství s Ruskem by neuzavíral bez Německa
jakkoli sám se obával, že by Německo mohl-
se spolčiti s Ruskem bez Rakouska.
Gorčakov nedůvěřoval tomuto po jedné
stránce. Měl na ně důminku, že má zálusky
na Bosnu a Srbsko. Byv upokojen však o tom
počal poddávati se námluvám Andrássyovým
Konec konců byla svatba rusko-rakouská za
pobytu císaře Františka Josefa.
Ještě něčeho děsil se kn. Bismarck, jenž
po letech na říšském sněmě německém se du-
šoval, že Němci bojí se toliko boha, ničeho
jiného na světě. Strachoval se vyrovnání dyna-
stie rakouské s Poláky, strachoval se autono-
mie království haličského a národních kon-
cesí, pro Poláky rakouské, z ní plynoucích
Řekl sám sebě a řekl také berlínskému vy-
slanci hr. Károlovi, že rozšíření samosprávy
haličské bylo by nebezpečím pro Prusko
protože by vyburcovalo jeho potlačované Po-
láky. Hr. Andrássy konejšil sice kolegu něme-
ckého, ale poslal mu vzkaz po generálu
Schweinitzovi, vyslanci německém, že jest
ochoten obětovati přátelství s Německem, to-
muto základu politiky svojí, ještě jiné věci
nežli vyrovnání haličské, že však nelze na
druhé straně žádat od něho, by Poláky, „tytc
jediné Slovany, nesmýšlející panslavsky“, vy-
plemenil anebo vháněl do náručí Čechům. Bu-
diž tu hned doloženo, že všechny slechy o vy-
rovnání s Poláky umlkly, že všechny pokusy
o ně byly zastaveny a že němečtí centralisté
zbujněvše a zpyšněvše tím, plesali a jali se ve-
lebiti hr. Andrássy, když císař František Jose
odejel do Berlína ke schůzce s císařem Vílé-
mem I. a carem Alexandrem II.
Zabrániti spolku rusko-francouzskému
byl druhý účel spolku trojcarského a schůzky
trojcarské. Kn. Bismarck a hr. Andrássy byl
zajedno v diagnosi, že na Rusi teprve nyní po-
čínají chápati, co vyvedli, dovolivše Německu
povaliti Francii a umožnivše mu tak, vyhoup-
nouti se rázem a nerušeno na první vojenskou
velmoc evropskou, a počínají temně tušiti, že
lato chyba osudná nesmí být opakována, ba
že v zájmu Ruska sama, by seslabením Fran-
cie jakýmkoli, buďsi vojenským, buďsi diplo-
matickým, nebylo posilňováno Německo ještě
víc. Kn. Bismarck postihl, že válečná odvaha
Francie stoupne, bude-li míti spojence ru-
ského, a hr. Andrássy mu tvrdil muziku, před-
povídaje, že spolek samoděržavného cara
s francouzskou republikou bude míti v zápětí
neblahé následky pro celý svět. Proto účin-
kovalo na kn. Bismarcka, jako kdyby bylo
z čista jasna vedle něho uhodilo, když car
jeho kancléř, nežli se vydali na cestu do Ber-
lína, prohlásili: Spolek s Německem a s Ra-
kouskem chceme, ale žádného nového sesla-
bení s Francii nestrpíme. Tento projev zkalil
kn. Bismarckovi všechen humor a zkazil mu
radost nad kongresem tří císařů dokonale.
Taktika hr. Andrássye kopulovat Rusk
s Německem a Rakouskem zároveň, zamlou-
vala se mu přirozeně velice. Jemu mohlo být
jen potěchou, že měl záda kryta jak Ruskem
tak Rakouskem. Ale zdali bylo prospěchem
Rakouska, nad Německem držet ochranný štíi
proti Francii a při tom ještě přitahovati m
Rusko, je jiná věc. Hr. Andrássy pracoval soli-
dárně pro Německo, co chvíli ochotné vy-
přáhnout ze trojky a táhnouti vůz jenom párem
— s Ruskem. Nebyl by se věru kn. Bismare
rozpakoval ani minutu obětovati Rakousko
kdyby mu byla hrozila ztráta Ruska.
#19
alto_textblock
#19
Školství.
#20
alto_textblock
#20
Dětský chorobinec.
#21
alto_textblock
#21
Proslavená ruka profesora Deyla, stejně
bezpečně, rychle a úspěšně pracující, jde-lio
navrácení zraku nebo o záchranu nešťastných
dětí organisováním výchovných ústavů, tato
věru šťastná ruka překvapila nás novým
úspěšným dílem, kdy v přítomných těžkých
poměrech, v době všeobecné stagnace dopl-
nila nám organisaci ústavů pro zvláštní péči
o nebohou mládež hned dvěma důležitými
ústavy t. j. výchovnou slepců a v poslední
době právě otevřeným Ústředním dět-
ským chorobincem
#22
alto_textblock
#22
Ještě před rokem byla krásná myšlenk
zřízení dětského chorobince šedou theorií
když dne 5. února m. r. velezasloužilý pra-
covník v oboru ochrany mládeže, zemský se-
kretář dr. Ant. Tůma, přišel do České zem-
ské komise pro ochranu dětí s návrhem, aby
založila dětský chorobinec, zdálo se, že za-
znívá to krásná sice, leč vzdálená hudba bu-
doucnosti a to tím spíše, čím patrněji bylo, že
komise sama nemá dost hmotných prostředků
a že ani Němci, kteří s neobyčejnou péčí
horlivostí pomocné ústavy pro svoji ubohou
mládež budují, dosud chorobince dětského
postrádají. A hle, uplynul rok, a předseda Če-
ské zemské komise prof. dr. Deyl oznamuje
pří valné hromadě české veřejnosti, že dět-
ský chorobinec je úplně zařízen, dobře vypra-
ven a že má již ubohé děti v opatrováníl
V době, kdy je potřebí největšího úsilí.
aby byla někde zřízena pobočka, překvapila
nás komise hned zřízením krásného, důleži-
tého ústavu a je zajisté na místě, abychom
tu věnovali trochu pozornosti jeho vzniku.
úkolu a zařízení.
Návrh na zařízení dětského chorobinee
objevil se u nás ve veřejnosti poprvé, kdy
jednalo se o vypracování návrhů, jak upotře-
biti podílu ze společných pokladen sirotčích.
Již tehdy v motivech ku příslušnému zákonu
zemskému a to ve zprávě zem. výboru ze
dne 14. listopadu 1901 uváděl dr. Tůma, že
velmi citelnou je v král. Českém také potřeba
zvláštního chorobince dětského, v němž by
se dostalo potřebného opatření dětem, jejichž
neduh dle zákonných předpisů přijetí jich do
veřejné nemocnice nedovoluje, nebo jich pro-
puštění z veřejné nemocnice nutným činí
právem stěžoval si, že při velikém počtu chu-
dých dětí, jež takového ošetřování ústavního
těžce postrádají, nemáme dosud ani jediného
ústavu, sloužícího tomuto účelu.
Česká zemská komise pro ochranu dětí
péči o mládež ujala se ku popudu dra. Tůmy
tohoto návrhu hlavním přičiněním prof. dra
Deyla a navrhovatele velmi rázně a získavši
velmi vydatnou podporu hmotnou půjčkou
zemského výboru, zakoupila pro dětský cho-
robinec dům čp. 1476-II. v Praze, v Kateřin-
ské ulici, a adaptovavši zatím jen zadní část
tohoto domu, zařídila velmi pečlivě a účelně
vypravený ústav pro 25 chovanců, pravých
dětských nebožáků.
A věru, mezi nešťastnými, zvláštní ochra-
ny a péče potřebnými dětmi, jsou snad nej-
ubozší právě ty, jež budou v novém tomto
ústavě opatrovány. Kde již vypovídá službu
věda lékařská, nemohoucí vyléčiti chorob ne-
zhojitelných a kde i vychovatelství může
omeziti svoji působnost snad jen na pouho-
pouhý dozor a ošetřování, poněvadž dítě je
pro jakoukoliv výchovu naprosto nezpůsobi-
lé, tam tedy, kde jinak by dítě připadlo obci
na obtíž a bylo v rodině nesnesitelným bře-
menem, tam nastoupiti má svoji působnost
dětský chorobinec, aby se nešťastnému dítěti
dostalo lidské ochrany a péče. Zde v novém
ústředním chorobinci naleznou ochrany a péče
děti, jež musí odmítnouti kterýkoli jiný zvlášt-
ní výchovný ústav pro děti nešťastné, na př.
slepé, hluchoněmé, slabomyslné, mrzáčkové
pod., protože chudáci byli by i v těchto ústa-
vech na překážku. Vždyť osud na ně tak za-
nevřel, že pouhé pomyšlení na dvojnásobné
ubožáky, kteří jsou na př. zároveň slepí
idiotní, nebo zmrzačelí i neplnosmyslní, trvale
choří i hluchoněmí, blbí, rachitičtí a hlucho-
němí a pod., naplniti musí každého děsem.
Tito nešťastní tvorové v nejlepším pří-
padě byli doposud zařazováni do některého
ústavu pro děti abpormální, na př. do Erne-
stina a pod., ale byli tam vlastně jen na pře-
kážku chovancům jiným, výchovy schopným
Většinou však byly tyto děti, různými těžký
mi nezhojitelnými chorobami ztížené, po celý
svůj bědný život nejtěžším břemenem svých
domovských obcí a rodin. I jest zajisté příka-
zem prosté humanity, aby o ně bylo účelně
postaráno ve zvláštním ústavě, kdy by mohlo
býti využito všeho, co by krutý osud jejich
zmírnilo.
Jsou arci v Čechách chorobince okresn
nebo městské, které výjimečně i děti příjaly
ale tyto ústavy jsou určeny pro dospělé cho-
robné osoby a ostatně je jich dosud tak málo
že nestačí ani svému vlastnímu účelu. Jest
tedy potřeba dětského chorobince zajisté na-
prosto evidentní, o čemž ostatně svědčí i ta
okolnost, že brzy po tom, kdy založila choro-
binec Česká zemská komise, vznikl druhý
ústav podobný a to při chorobincí pro do-
spělé v Břevnově v Domě milosrdenství (Vin
centinum).
Česká zemská komise pro ochranu mlá-
deže založením dětského chorobince vyko-
nala opětně zdatný krok ku předu na cestě
kterou svým programem si vytkla, aby ko-
nečně zřízeno bylo u nás tolik zvláštních ústa-
vů, kolik je třeba, aby veškeré druhy abnor-
mální mládeže došly potřebné a účelné, zvlášt-
ní péče. V tomto programu, který komise vy-
trvale sleduje a jehož jednotlivé články jsou
Výchovna pro lehce abnormní v Hradci Krá-
lové. Výchovna pro mládež mravně vadnou
v Jilemnici, Ozdravovna v Toušení a j. v.-
v tom uvědomělém a promyšleném diferenco-
vání jest neobyčejný pokrok oproti nazírán
dřívějšímu, kdy všechny abnormální nešťastné
děti byly odkázány prostě péči filantropické.
vlastně almužnické a kdy tato charitativni
péče byla konečně považována za úplně do-
stačitelnou. Zemská komise, zcela ve smyslu
moderního nazírání na odbornou péči o děti
zvláštní péče potřebné vytvořuje ústavy spe-
ciální a přibližuje se tak postupně k onomu
idešlnímu budoucímu stavu, kdy bohdá bude
o všechny naše ubohé děti postaráno odbor-
nou pěčí a výchovou ve zvláštních, účelně
zařízených ústavech. Že pak ústavy řečené
bylo možno zříditi a že mohlo v poměrně
krátkém čase dojíti i k založení dětského cho-
robince, o to ovšem neobyčejnou a trvalou
zásluhu získal si přísedící zemského výboru
poslanec K. Adámek, který prozíravě
s plným pochopením přičinil se, aby užilo s
přebytků fondu sirotčího na pomoc ke zřizo-
vání výchovných ústavů.
#23
alto_textblock
#23
Jak blahodárným je chorobinec dětský.
o tom možno bylo se přesvědčiti hned v ně-
kolika málo dnech jeho působení. Nejpečlivěj-
ším výběrem zařazeno do ústavu zatím deset
ubožáčků, jež všichni zdáli se naprosto k vý-
chově nezpůsobilými. Neuvěřitelno, jaké ob-
tíže a svízele nastaly, kdy prvních deset cho-
vanců přijato. Byly to děti, neschopné udržo-
vati nejprimitivnější čistotu, zubožené, hnus-
ným hmyzem znečištěné, ječící a hořekující
jako poplašené, naprosto zanedbané, vzbuzu-
jící dojem nejtrapnější. A hle, dnes, kdy jsme
ústav navštívili, děti jsou upravené, příchylné,
klidně, zdravě vypadají a dokonce dvě z nich.
kdy posílily sytou stravou, pookřály čistotou
a povzbudily se laskavostí — objevily se jako
výchovy schopné, poměrně čiperné, ačkoliv
odevzdány a přijaty byly jako zcela nejubožší
tvorové, navždy neschopní, aby vůbec k jaké-
koliv práci byli vychováni.
O zařízení ústavu pečlivě a horlivě se
staral předseda komise prof. dr. Deyl. L-
kařská jeho odborná znalost, praktická zku-
šenost, získaná při zařizování jiných ústavů.
na př. výchovny slepých a neobyčejně pilná
všímavost všeho, co v ústavě se připravovalo,
to vše spolupůsobilo, že chorobinec rychlea
dokonale zřízen. Velikou, nedoceněnou zásluhu
získala si při zařizování hospodyňského a vy-
pravení celého ústavu paní Hrušo vá,
vdova po řediteli panství, která zcela ne-
zištně, ochotně, s krajní obětovností přejala
na se úkoly vyhražené odborné a zkušené
ženě hospodyni, a která, poctěna jsouc za ve-
liké své zásluhy, volbou stálé referentky cho-
robince v zemské komisi, jest ústavu dobrou
hospodyní a dětem pravou matkou, jako je
jim prof. Deyl pečlivým otcem.
Ústav je arci dosud jen v útvaru přechod-
ném. Bude-li dosti hmotné podpory, bude
možno jej rozšíříti, po případě vybudovati vel-
ký ústav nový. Ale i tak je radostno, že se
konečně zdařilo zříditi útulek pro ty ubo-
žáky, již by jinak zůstali bez ochrany. A ra-
dost naše se zvyšuje, připomeneme-li si, že
bude konečně u nás postaráno o výchovua
zvláštní odbornou péči také pro děti mr zá-
čky. Dosud byl jen ústav Růžencové Výroby
v Praze, zřízený pro zmrzačelé dívky, zaměst-
návané hlavně výrobou mešních rouch a p.
Nyní však organisace našich českých ústavů
pro děti nebohé bude doplněna velikým
ústavem proléčbu avýchovu mrzá-
ků, který v nejbližší době bude otevřen za
vyšehradskou branou v domě, zvaném „Pol-
sko“. Nový tento ústav zřídil Spolek pro
léčbu a výchovu mrzáků, jenž chce pečovati
o děti tělesně znetvořené, jichž pohyblivost
tělesná a výkonnost jednotlivých údů jest
následkem vrozených nebo získaných defektů
soustavy kostí, svalové nebo nervové trvale
obmezena, a které ve svých rodinných a soci-
álních poměrech zůstaly doživotně odkázány
na pomoc a milosrdenství jiných. Je tedy
účelem řečeného spolku, poskytovati dětem
tělesně zmrzačelým, avšak dušev ně
zdravým, přiměřené léčení jejich vad tě-
lesných zároveň s individuální všeobecnou
školní výchovou a odborným vzděláním, ja-
kož i praktickým výcvikem pro vhodné ži-
votní povolání, které by jim zabezpečilo sa-
mostatnost v životě a možnost sebeobživy ve
věku dospělém.
A tak skoro současně vejdou v život dva
ústavy blahodárné, jež znamenají veliký po-
krok na poli dosud u nás zanedbávaném, na
poli praktické, uvědomělé, odborné péčeo
mládež, ústavy sice příbuzné, ale přece v pod-
statě odlišné.
Kdežto ústav pro výchovu mrzáků bude
moci vycvičené svoje chovance propustiti do
praktického života, aby poctivou a dovednou
prací se vyživovali a stali se tak platnými
členy národa, nastanou dětskému chorobinci
v budoucnu starosti, kam s chovanci, až do-
spějí věku 18 let, kdy úkoly zemské komise
ustávají. Do té doby bude nutno, aby probudil
se zájem lidumilný a byly zařizovány choro-
bince pro dospělé ve větším počtu, než dosud
se děje. Stal se u nás arci podstatný krok ku
předu tím, že zemský výbor využil oslav ju-
bilejních ku probuzení zájmu o lidumilstvía
dosáhl tak, že od jub. roku 1898 ze šesti cho-
robinců vzrostl jich počet na 36 — a ještě by
dále se zmáhal, kdyby nebyla nešťastná poli-
tika německé obstrukce nezasáhla svou drs-
nou rukou bezohledně i sem na pole huma-
nity . ..
Doufejme, že najde se u nás dosti poroz-
umění pro důležitost českého lidumilství a že
brzy bude o nešťastné choré a také o ubohou
mládež všude postaráno a tím konečně otázka
chudinská rozřešena.
Zatím doporučiti je českým lidumilům
nově zřízený dětský chorobinec co nejvřelei
k vydatné podpoře; neboť jen při dostatečné
hmotné pomoci může konati svůj velikýa
F. V. Moravec.
krásný úkol.
#24
alto_textblock
#24
Lékařství.
#25
alto_textblock
#25
Péče o tuberkulosní u nás.
Za příčinou stavby jubilejního sanatoria na Pleši
přednesl na valné hromadě dne 7. dubna předseda
Českého zem. výpomocného spolku dv. rada prof.
dr. Em. Maixner.
#26
alto_textblock
#26
Ve svých pamětech č. Z. V. S. zaznamená
1. listopad min. roku jako velmi důležitý den;
neb v něm započala se stavba lido-
vého sanatoria na Pleši a tím se
chystá jedna z nejdůležitějších fás spolkové
činnosti.
Tam, kde v lesním úkrytu Plešské výšiny
vládlo dosud ticho, jetí se dnes živý ruch:
na jejím jižním svahu vynořují se již ostře zá-
kládní rysy budovy mohutné, která daleko do
dědiny vyhlížeti a šírému okolí malebně vé-
voditi bude. Stavba při známé energii a obe-
zřelné péči pana architekta Blechy
rychle postupuje a chováme naději, že v letních
měsících budoucího roku č. Z. V. S. trpícím
otevře důstojný útulek, útulek, který po hy-
gienické a aesthetické stránce splní veškeré
požadavky.