ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 7ffd3d30-8fdd-11dd-9fcb-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
ALTO TextBloky — 26
#1 alto_textblock #1
43. dubna 1913.
#2 alto_textblock #2
kulturního
#3 alto_textblock #3
živ
#4 alto_textblock #4
ota.
#5 alto_textblock #5
Strana9.
#6 alto_textblock #6
Příoha „Národních Listů“ k čísla 10d.
#7 alto_textblock #7
OBSAH: Josef Penížek: Hrabě Julius Andrássy. (Jeho živ a jeho doba.) Školství: F. V. Moravec: Dětský chorobinee Lékařství: Dv. r. prof. dr. Em. Maixner : Páče o tuberkulosní u nás. Literatura. Bibliografie.
#8 alto_textblock #8
Hrabě Julius Andrássy.
#9 alto_textblock #9
Jeho život a jeho doba.
#10 alto_textblock #10
Část druhá a třetí: Andrássy jako ministr zahra- ničních záležitostí. Část první byla v „N. L.“ v záři a říjnu r. 1910.
#11 alto_textblock #11
Napsal Jos. Penížek.
#12 alto_textblock #12
Dovršeno je veliké, trojdílné dílo.*) Roz- sáhlá monografie o hrabětí Juliu Andrássyovi největším státníku, kterého měli Maďaři druhé polovině minulého věku. O buřiči sběhu, chefu vlády uherské a zahraničním mi- nistru monarchie v dobách důležitých, památ- ných a historických. O muži, který silnou vůl a silnou rukou formoval útvary vlastního národa, také však útvary a posice celé říše. Leží před námi poslední svazek knihy nad jiné zajímavé a pozoruhodné. Jakkoli je věnována jménem toliko čelnému člověku jed- nomu, líčí ve skutečnosti a to nejdůkladněji a nejzevrubněji jeho věk a čas, znázorňuje nám poměry a zápasy v Předlitavsku a Za- litavsku, vykládá nám diplomatické a válečné boje na celém kontinentě. Knihy zajímavé a pozoruhodné nejen pro tyto momenty, právě vypočtené, ale hlavně materiálem obrovské ceny: zápísky soukromými a listinami stát- ními. Autorovi otevřeny nejen archiv rodiny Andrássyovy, nýbrž též archivy vídeňský berlínský. Čerpal odtamtud oběma rukama. Nabral mnoho, velmi mnoho. Podrobností ne- známých, nepovědomých, neobjevených do- sud. Padají s nich paprsky, jimiž osvětluje se leckterá fase zápolení národa českého ve státě. Tyto pověřené detaily dodávají spisu jeho vzácného půvabu a rázu. Také však svě- žesti a pestrosti. Tento spis má vady a chy- by, ale suchým a nudným není. Také není pez- barvým. Naopak je strannickým a tendenč- ním. Že je v duchu a smyslu maďarském zo- snován, nezazlí mu nikdo. Že je přízniv Ně- mecku a knížeti Bismarckovi, pochopí kaž- dý, kdo má na mysli, že Maďaři, zvláště po r. 1866, hledali pomoc a podporu v Pruskua také ji našli, jako ji měli za války „bratrské“ mezi říší habsburskou a stoupající dynastií hohenzollernskou. Že je velmi vlažným, ba chladným a mrazivým k Němcům rakouským. vysvětluje se faktem, že Němci ti, jakkoli ve- řejně horovali pro spolek s Maďary proti Slo- vanům zdejším a zahraničním, potaji žárlili na hr. Andrássye, vidouce v něm vetřelce. jenž uchvátil místo, jimi považované nedo- tknutelnou výhradou, a dělajíce mu políže, kde jen mohli. Že nepřeje nám, že o nás roz- šiřuje báchorky, jako bychom byli dostávali peníze od knížete Gorčakova, jako bychom byli vůbec nepřátelé a škůdci, kazimírovéa spiklenci, nás nepřekvapuje nikterak. Tomu jsme navykli již. Máme po stránce té tvrdou kůži a nějaká rána pomluvy víc — nebolí hru- bě. Že náš osud sdílejí historičtí šlechticové a němečtí konservativci, o kterých se hlásá. že jsou nepřející závistníci Maďarů, kdo by se divil u historika, který netají nikde strach. že by nadvláda jejich, stojící slabými pilíři na sypké půdě, mohla by nějakým obra tem nahoře, nějakým nárazem z venku, nějakým podkopem zdola být otřesena, ne-li zničena. Než také na Rusy a na všechny Jihoslovany duje ledový sever. Stále a soustavně. Mně je ta nepokrytost milejší nežli pře- tvářka, nežli maska. Mně je ta zabarvenost milejší nežli bezbarvost. Odečtu si napřed, co je subjektivního. Potom mi to v četbě nevadi. * .
#13 alto_textblock #13
v
#14 alto_textblock #14
Na velikém prostranství před parlament- ním palácem uherským, jehož věže se shlí- žejí v Dunaji, pod ním tekoucím, stojí pomník hr. Jul. Andrássye. Vysoko na koni. Pomníl pěkný, dobrý, imposantní, nejlepší v Pešti. Snad znají čtenáři obraz berlínského kon- gresu, malovaný Wernerem na objednávku Kn. Bismarek je tam v centru diplomatův evropských. Andrássy, Šuvalov a Beaconsfiel jsou sice v popředí, ale přece jen jako druho- řadí. Německý kancléř vyniká nade všechny Na něj soustřeďuje se pozornost diváka. Tento Wernerův obraz je na reliefu po- mníku Andrássyova transponován do maďar- štiny. Na tomto reliefu je také zobrazen kon- gres berlinský. Avšak aktéři jeho jsou sesku- peni jinak. Genius loci postavil do prostřed státníka maďarského. Druzí, ostatní jsou figu- rami vedlejšími. Stejně je v knize Wertheimerově. Vím každý Homér miluje svého Achilla, každý pě- vec bohatýrského eposu svého hrdinu. Nevy- čítám dokonce, že biograí hr. Andrássye plaší všechny chmury a stíny s jeho čela. že jej halí v nimbus a gloriolu. že na jeho po- stavu shromažďuje slunce a světlo, přízeňa pohodu. Že na jeho rány lije balšám a klade bavlnu, nasycenou hojivými mastmi. Že od- vrací vše, co by mohlo památku jeho zatemnit a zkalit. Ale přece jsem měl často dojem, že svoje úsilí, vyvýšiti jej, stupňuje přespříliš. Tak, že vážnost přeskakuje v komičnost. My- slím, že by hr. Andrássy sám protestoval proti této přemíře chvály a slávy nejrozhodněji. Byl sebevědomým, hrdým a pevným, ale je- šitným, marnivým a ctižádostivým nebyl. Do- cela pak již nezdobil se cizím peřím. Naproti prvnímu dílu jeví druhý a třet viditelný pokrok formální. Vypravování dějů je klidnější, jasnější nežli bylo dříve. Zpraco- vání pramenů je pronikavějším a kritičtějším. Přes to nemohu potlačiti svůj úsudek, že hmota tlačila pisatele, že jej zdolala, dusila. ochromovala, že někdy nebyl s ni, že se ne- povznesl nad ni k onomu umění, které bych nazval reliefovým a které je těžkým a sví- ) von Wertheimer: Graf Julius Andrássy I. und III. Stuttgart. Deutsche Verlagsanstalt, 1913 Str. 420 a str. 386.
#15 alto_textblock #15
zelným tomu, jehož ruce i hlava jsou znaveny a zmořeny sbíráním látky, dokumentů, do- kladů. Tuto práci může neodvisle, samostatně a zdárně vykonati druhý, jenž dovede vyrobit ze suroviny rafinádu. Pro každého, kdo se jakkoli zabývá poli- tikou, jsou tři knihy o hr. Andrássydvi, plníci půldruha tisíce stran, lekturou potřebnou, užitečnou, nezbytnou.
#16 alto_textblock #16
První počátky hr. Andrássye jako ministra záležitostí zahraničních. — Spolčování s Anglii, Německem a Ru- skem. — Vnitřní změny v obou polovi- nách říše a v diplomacii.
#17 alto_textblock #17
Když na podzim r. 1871 nastalo veliké bolestné umírání v přírodě, počalo veliké a bolestné také v politice rakouské. Morana kosila stejně nemilosrdně osoby jak věci. ministry jako systémy. S hr. Karlem Hohen- wartem a jeho druhy Schaefflem a Habietin- kem padl též určitý směr, o kterém Schaeffle řekl důvodně, že byl sám dobrý a zdravý, ale provedení jeho že bylo špatné a chybné. Jak hr. Hohenwart ve svém nitru snášel porážku vyrovnací akce, s jeho jmenem v Čechách spojené, jak propuštění z úřadu, který by nastoupil s nadějí, že stane se smírcem mez českým národem a Rakouskem, jak strosko- tání celého plánu pacifíkačního, nevíme Tento státník byl diplomat, jenž dovedl ta- jiti profannímu zraku svoje city a myšlenky Nebyl hovorným a sdílným. Byl velmi vybí- ravým ve volbě lidi, se kterými vůbec mlu- vil. Ale bylo mi řečeno, že, přišed domů z audience, na které podal demisi a na které tato byla přijata, řekl ke svojí choti: „Pošli pro drožku, pojedeme do Pratru!“ Schaeffle nebyl tak klidným. Byl choleričtějším. Střílel ještě do zadu. Pravé salvy prskavek vypáli na ústupu. Zlobil, dráždil a bodal hněvivé a zlobně, kde mohl koho. Trvalo hezky dlou- ho, nežli se smířil s osudem svým. Habietinek ve své resignací byl tichý jako pěna. O Jire- čkovi nebylo slechu, ni vídu. V listopadu přestěhoval se hr. Andrássy z Pešti do Vídně. Sotva tu byl, jakoby se by pytel rozsypal se změnami na čelných mí stech: ve vnitřní správě obou polovin říše v paláci zahraničního úřadu, v diplomacii ra kouské. V čelo cislajtánské vlády postavili kní žete Adolfa Auersperga. Zemského president salepurského. Člověka schopností praminimál ních. Slyšel jsem o něm úsudek: „JJcho jazyl a jeho nohy jsou těžké a nehybné.“ Byl figu- rantem. Byl fakticky nulou. Jedničkami v ka- binetě byli Lasser, Glaser, Unger, Stremayr — muži bez odporu velmi nadaní a schopní, Las- ser ze všech velikán největší. Ministerstvo. dosazené 26. listopadu, mělo program nega- tivní a positivní. Protičeský a protipolský Proti Čechům namířena byla část, jejíž struč- ný smysl byl: konec vyrovnávání s vámi Proti Polákům, domáhajícím se vydatné auto- nomie pro Halič, místa dvě: dosavadní, cen- tralistická ústava bude nejen zachována, nýbrž ještě vybudována — to bylo jedno, chcete- něco, pojďte si pro to do Vídně, kde je pro všechny požadavky forum jedině kompetentní Byla to vláda výhradně německá. Dvě neděle před tím ustavili v Uhrácl kabinet Lonyayův. Bylo lo nedochůdče. Ze- mřelo brzy úbytěmi finančními. Za krachua za ostudy. Čtvrtý rok samestatnosti uherské byl touto katastrofou smutně znamenán. Hr. Andrássye neviděli rádi v paláci Kaunicově na Míčovém náměstí. Neměl tam přátel, ani politických, ani osobních, vyjímaje bar. Orczye, který mu prokázal neocenitelné služby, dokud ještě byl uherským minister- ským předsedou. Byl mu průkopníkem, byl kontrolorem hr. Beusta, byl vyzvědačem a zpravodajem hr. Andrássye, nota bene, jak lze zjistiti přečetnými citáty z jeho listů relaci, bdělým, pozorným, věrným, věcným spolehlivým. K tomu cele oddaným hr. An- drássyovi a národu maďarskému, jehožto zá- jmů hájil sice pokojně, ale rozhodně a vy- datně. Vidíme, seč jest jediný čelný funkcio- nář v určitém resortu, je-li k čemu. My če- chové jsme takového zástupce v zahraničním úřadě neměli nikdy. Hr. Beust nerad se loučil s Vídní a nera šel vyslancovat do Londýna. Pořáde myslil, že je nepohřešitelným a nepostrádatelným, po- řáde věřil, že ho zavolají zpět, pořáde kul pikle proti svému nástupci. Ba ještě z hlavního města anglického házel smolné věnce na jeho doškový krov paličskými staťmi, jež uveřej- ňoval ve mnichovské „Allgemeine Zeitung“ ve vídeňském „Fremdenblattě“ a „Tagblattě“ Více nežli nepříjemnost způsobiti se mu všal nepodařilo. Zůstal do smrtí revenantem, pro- puštěným ministrem, čekajícím reinstalace svojí. Čím více se přesvědčoval, že doufá mar- ně, tím více se roztrpčoval, tím více otravo- val sebe a politické studnice. Jeho domýšli- vost byla stejně bezmezná jako jeho mstivost Jsou lidé, kteří dlouho ještě dívají se n rudý západ, když slunce již zašlo. Tak jed- nali odborní chefové a dvorní radové, kteři pět let navykli si pracovati s Beustem. Byl mu věrni také po jeho smrti, za hrob. Dělali hr. Andrássovi pasivní resistenci. Víděli v něm dizáka ve smyslu dvojím. Maďara jednak. laika jinak, jenž nenáležel cechu diplomati- ckému. Zapomněli, že byl vyslancem vlády Ko- šutovy v Cařihradě. Jediný se mu hned při- klonil, jenž uměl se nahnouti k novému mini- strovi jako slunečnice k vycházející stálici. Odborný chef Hoímann, byrokrat prázdný, ale obratný a hladký jako úhoř, obeznalý ve ví- deňských salonech a redakcích, indiskretní chlubil a mluvka. Později se stal společným ministrem financí a potom intendantem dvor- ních divadel, o kterém ubezpečovalo se, že rozumí jedné věci toliko, že umí prohlížeti ko- šilky baletkám operním. Pravil o sobě, že má tolik řádů, že by jimi naplníl nejen celá prsa- nýbrž také celá záda. Bismarck a Gorčakov chovali se ke h Andrássovi zprvu reservovaně, upiatě, vy- čkávavě. Do Berlína dán jako vyslanec An- drássyův intimus hr. Károlyi, z Paříže odvo-
#18 alto_textblock #18
lán kníže Richard Metternich, proti kterému byl první president republiky francouzské. Thiers, docela zjevně pro jeho spojení s Na- poleonem III. a pro jeho smýšlení protirepu- blikánské, a nahrazen hr. Apponyem, jejž vy- střídal hr. Beust. Pozorujme: v pátém roce po vyrovnán rakousko-uherském měli Maďaři již zahraničn úřad a vyslanectvo berlínské a pařížské ob- sazeno svými lidmi. Počátečně usiloval hr. Andrássy o spo- lek anglicko-německo-rakouský, kterým za- brániti chtěl alianci německo-ruské, po- kládané jím největší pohromou pro národy evropské, a kterou pokládal silnou dost, aby potlačila ve Francii všechny choutky odvet- né. A tu jest opravdu poutavým pohled na státníka smýšlením maďarského, jak cestou přes Berlín a pro spolek trojcarský přiblížil se Rusku do té míry, že jeho životopiseco něm napsal: Zklamal všechny, kdož od něho čekali, že střemhlav se vrhne do válečné akce proti Rusku. Tentýž Andrássy, jenž nastupuje svoji funkci rakouského kancléře, zvolal: Svět užasne nad mojí rusofilskou politikou! Knížeti Bismarckovi byl plán trojdohody německo-rakousko-ruské velevítán, jak muj hr. Andrássy připravoval. Byl pevně přesvěd- čen, že byla by spolehlivou baštou proti váleč- ným úmyslům Francie. Nezamlčoval, že s plá- ny takovými počítá, že ho znepokojuje mož- nost opětného útoku západního souseda na mladé císařství německé. Jeho tužbou a snahou bylo, by se republika ve Francii ustálila. Roz- poznával, že by každá monarchie tamější po- kusila se upevniti trůn diversí druhé války proti Německu. Proto přál hr. Andrássovi všeho zdaru když ucházel se o přízeň Ruska. Podporova jej. Věděl, že cokoli vyzíská po té stránce h Andrássy, bude nepřímo prospěchem Něme- cka. Mohl se bezpečiti, že hr. Andrássy přá- telství s Ruskem by neuzavíral bez Německa jakkoli sám se obával, že by Německo mohl- se spolčiti s Ruskem bez Rakouska. Gorčakov nedůvěřoval tomuto po jedné stránce. Měl na ně důminku, že má zálusky na Bosnu a Srbsko. Byv upokojen však o tom počal poddávati se námluvám Andrássyovým Konec konců byla svatba rusko-rakouská za pobytu císaře Františka Josefa. Ještě něčeho děsil se kn. Bismarck, jenž po letech na říšském sněmě německém se du- šoval, že Němci bojí se toliko boha, ničeho jiného na světě. Strachoval se vyrovnání dyna- stie rakouské s Poláky, strachoval se autono- mie království haličského a národních kon- cesí, pro Poláky rakouské, z ní plynoucích Řekl sám sebě a řekl také berlínskému vy- slanci hr. Károlovi, že rozšíření samosprávy haličské bylo by nebezpečím pro Prusko protože by vyburcovalo jeho potlačované Po- láky. Hr. Andrássy konejšil sice kolegu něme- ckého, ale poslal mu vzkaz po generálu Schweinitzovi, vyslanci německém, že jest ochoten obětovati přátelství s Německem, to- muto základu politiky svojí, ještě jiné věci nežli vyrovnání haličské, že však nelze na druhé straně žádat od něho, by Poláky, „tytc jediné Slovany, nesmýšlející panslavsky“, vy- plemenil anebo vháněl do náručí Čechům. Bu- diž tu hned doloženo, že všechny slechy o vy- rovnání s Poláky umlkly, že všechny pokusy o ně byly zastaveny a že němečtí centralisté zbujněvše a zpyšněvše tím, plesali a jali se ve- lebiti hr. Andrássy, když císař František Jose odejel do Berlína ke schůzce s císařem Vílé- mem I. a carem Alexandrem II. Zabrániti spolku rusko-francouzskému byl druhý účel spolku trojcarského a schůzky trojcarské. Kn. Bismarck a hr. Andrássy byl zajedno v diagnosi, že na Rusi teprve nyní po- čínají chápati, co vyvedli, dovolivše Německu povaliti Francii a umožnivše mu tak, vyhoup- nouti se rázem a nerušeno na první vojenskou velmoc evropskou, a počínají temně tušiti, že lato chyba osudná nesmí být opakována, ba že v zájmu Ruska sama, by seslabením Fran- cie jakýmkoli, buďsi vojenským, buďsi diplo- matickým, nebylo posilňováno Německo ještě víc. Kn. Bismarck postihl, že válečná odvaha Francie stoupne, bude-li míti spojence ru- ského, a hr. Andrássy mu tvrdil muziku, před- povídaje, že spolek samoděržavného cara s francouzskou republikou bude míti v zápětí neblahé následky pro celý svět. Proto účin- kovalo na kn. Bismarcka, jako kdyby bylo z čista jasna vedle něho uhodilo, když car jeho kancléř, nežli se vydali na cestu do Ber- lína, prohlásili: Spolek s Německem a s Ra- kouskem chceme, ale žádného nového sesla- bení s Francii nestrpíme. Tento projev zkalil kn. Bismarckovi všechen humor a zkazil mu radost nad kongresem tří císařů dokonale. Taktika hr. Andrássye kopulovat Rusk s Německem a Rakouskem zároveň, zamlou- vala se mu přirozeně velice. Jemu mohlo být jen potěchou, že měl záda kryta jak Ruskem tak Rakouskem. Ale zdali bylo prospěchem Rakouska, nad Německem držet ochranný štíi proti Francii a při tom ještě přitahovati m Rusko, je jiná věc. Hr. Andrássy pracoval soli- dárně pro Německo, co chvíli ochotné vy- přáhnout ze trojky a táhnouti vůz jenom párem — s Ruskem. Nebyl by se věru kn. Bismare rozpakoval ani minutu obětovati Rakousko kdyby mu byla hrozila ztráta Ruska.
#19 alto_textblock #19
Školství.
#20 alto_textblock #20
Dětský chorobinec.
#21 alto_textblock #21
Proslavená ruka profesora Deyla, stejně bezpečně, rychle a úspěšně pracující, jde-lio navrácení zraku nebo o záchranu nešťastných dětí organisováním výchovných ústavů, tato věru šťastná ruka překvapila nás novým úspěšným dílem, kdy v přítomných těžkých poměrech, v době všeobecné stagnace dopl- nila nám organisaci ústavů pro zvláštní péči o nebohou mládež hned dvěma důležitými ústavy t. j. výchovnou slepců a v poslední době právě otevřeným Ústředním dět- ským chorobincem
#22 alto_textblock #22
Ještě před rokem byla krásná myšlenk zřízení dětského chorobince šedou theorií když dne 5. února m. r. velezasloužilý pra- covník v oboru ochrany mládeže, zemský se- kretář dr. Ant. Tůma, přišel do České zem- ské komise pro ochranu dětí s návrhem, aby založila dětský chorobinec, zdálo se, že za- znívá to krásná sice, leč vzdálená hudba bu- doucnosti a to tím spíše, čím patrněji bylo, že komise sama nemá dost hmotných prostředků a že ani Němci, kteří s neobyčejnou péčí horlivostí pomocné ústavy pro svoji ubohou mládež budují, dosud chorobince dětského postrádají. A hle, uplynul rok, a předseda Če- ské zemské komise prof. dr. Deyl oznamuje pří valné hromadě české veřejnosti, že dět- ský chorobinec je úplně zařízen, dobře vypra- ven a že má již ubohé děti v opatrováníl V době, kdy je potřebí největšího úsilí. aby byla někde zřízena pobočka, překvapila nás komise hned zřízením krásného, důleži- tého ústavu a je zajisté na místě, abychom tu věnovali trochu pozornosti jeho vzniku. úkolu a zařízení. Návrh na zařízení dětského chorobinee objevil se u nás ve veřejnosti poprvé, kdy jednalo se o vypracování návrhů, jak upotře- biti podílu ze společných pokladen sirotčích. Již tehdy v motivech ku příslušnému zákonu zemskému a to ve zprávě zem. výboru ze dne 14. listopadu 1901 uváděl dr. Tůma, že velmi citelnou je v král. Českém také potřeba zvláštního chorobince dětského, v němž by se dostalo potřebného opatření dětem, jejichž neduh dle zákonných předpisů přijetí jich do veřejné nemocnice nedovoluje, nebo jich pro- puštění z veřejné nemocnice nutným činí právem stěžoval si, že při velikém počtu chu- dých dětí, jež takového ošetřování ústavního těžce postrádají, nemáme dosud ani jediného ústavu, sloužícího tomuto účelu. Česká zemská komise pro ochranu dětí péči o mládež ujala se ku popudu dra. Tůmy tohoto návrhu hlavním přičiněním prof. dra Deyla a navrhovatele velmi rázně a získavši velmi vydatnou podporu hmotnou půjčkou zemského výboru, zakoupila pro dětský cho- robinec dům čp. 1476-II. v Praze, v Kateřin- ské ulici, a adaptovavši zatím jen zadní část tohoto domu, zařídila velmi pečlivě a účelně vypravený ústav pro 25 chovanců, pravých dětských nebožáků. A věru, mezi nešťastnými, zvláštní ochra- ny a péče potřebnými dětmi, jsou snad nej- ubozší právě ty, jež budou v novém tomto ústavě opatrovány. Kde již vypovídá službu věda lékařská, nemohoucí vyléčiti chorob ne- zhojitelných a kde i vychovatelství může omeziti svoji působnost snad jen na pouho- pouhý dozor a ošetřování, poněvadž dítě je pro jakoukoliv výchovu naprosto nezpůsobi- lé, tam tedy, kde jinak by dítě připadlo obci na obtíž a bylo v rodině nesnesitelným bře- menem, tam nastoupiti má svoji působnost dětský chorobinec, aby se nešťastnému dítěti dostalo lidské ochrany a péče. Zde v novém ústředním chorobinci naleznou ochrany a péče děti, jež musí odmítnouti kterýkoli jiný zvlášt- ní výchovný ústav pro děti nešťastné, na př. slepé, hluchoněmé, slabomyslné, mrzáčkové pod., protože chudáci byli by i v těchto ústa- vech na překážku. Vždyť osud na ně tak za- nevřel, že pouhé pomyšlení na dvojnásobné ubožáky, kteří jsou na př. zároveň slepí idiotní, nebo zmrzačelí i neplnosmyslní, trvale choří i hluchoněmí, blbí, rachitičtí a hlucho- němí a pod., naplniti musí každého děsem. Tito nešťastní tvorové v nejlepším pří- padě byli doposud zařazováni do některého ústavu pro děti abpormální, na př. do Erne- stina a pod., ale byli tam vlastně jen na pře- kážku chovancům jiným, výchovy schopným Většinou však byly tyto děti, různými těžký mi nezhojitelnými chorobami ztížené, po celý svůj bědný život nejtěžším břemenem svých domovských obcí a rodin. I jest zajisté příka- zem prosté humanity, aby o ně bylo účelně postaráno ve zvláštním ústavě, kdy by mohlo býti využito všeho, co by krutý osud jejich zmírnilo. Jsou arci v Čechách chorobince okresn nebo městské, které výjimečně i děti příjaly ale tyto ústavy jsou určeny pro dospělé cho- robné osoby a ostatně je jich dosud tak málo že nestačí ani svému vlastnímu účelu. Jest tedy potřeba dětského chorobince zajisté na- prosto evidentní, o čemž ostatně svědčí i ta okolnost, že brzy po tom, kdy založila choro- binec Česká zemská komise, vznikl druhý ústav podobný a to při chorobincí pro do- spělé v Břevnově v Domě milosrdenství (Vin centinum). Česká zemská komise pro ochranu mlá- deže založením dětského chorobince vyko- nala opětně zdatný krok ku předu na cestě kterou svým programem si vytkla, aby ko- nečně zřízeno bylo u nás tolik zvláštních ústa- vů, kolik je třeba, aby veškeré druhy abnor- mální mládeže došly potřebné a účelné, zvlášt- ní péče. V tomto programu, který komise vy- trvale sleduje a jehož jednotlivé články jsou Výchovna pro lehce abnormní v Hradci Krá- lové. Výchovna pro mládež mravně vadnou v Jilemnici, Ozdravovna v Toušení a j. v.- v tom uvědomělém a promyšleném diferenco- vání jest neobyčejný pokrok oproti nazírán dřívějšímu, kdy všechny abnormální nešťastné děti byly odkázány prostě péči filantropické. vlastně almužnické a kdy tato charitativni péče byla konečně považována za úplně do- stačitelnou. Zemská komise, zcela ve smyslu moderního nazírání na odbornou péči o děti zvláštní péče potřebné vytvořuje ústavy spe- ciální a přibližuje se tak postupně k onomu idešlnímu budoucímu stavu, kdy bohdá bude o všechny naše ubohé děti postaráno odbor- nou pěčí a výchovou ve zvláštních, účelně zařízených ústavech. Že pak ústavy řečené bylo možno zříditi a že mohlo v poměrně krátkém čase dojíti i k založení dětského cho- robince, o to ovšem neobyčejnou a trvalou zásluhu získal si přísedící zemského výboru poslanec K. Adámek, který prozíravě s plným pochopením přičinil se, aby užilo s přebytků fondu sirotčího na pomoc ke zřizo- vání výchovných ústavů.
#23 alto_textblock #23
Jak blahodárným je chorobinec dětský. o tom možno bylo se přesvědčiti hned v ně- kolika málo dnech jeho působení. Nejpečlivěj- ším výběrem zařazeno do ústavu zatím deset ubožáčků, jež všichni zdáli se naprosto k vý- chově nezpůsobilými. Neuvěřitelno, jaké ob- tíže a svízele nastaly, kdy prvních deset cho- vanců přijato. Byly to děti, neschopné udržo- vati nejprimitivnější čistotu, zubožené, hnus- ným hmyzem znečištěné, ječící a hořekující jako poplašené, naprosto zanedbané, vzbuzu- jící dojem nejtrapnější. A hle, dnes, kdy jsme ústav navštívili, děti jsou upravené, příchylné, klidně, zdravě vypadají a dokonce dvě z nich. kdy posílily sytou stravou, pookřály čistotou a povzbudily se laskavostí — objevily se jako výchovy schopné, poměrně čiperné, ačkoliv odevzdány a přijaty byly jako zcela nejubožší tvorové, navždy neschopní, aby vůbec k jaké- koliv práci byli vychováni. O zařízení ústavu pečlivě a horlivě se staral předseda komise prof. dr. Deyl. L- kařská jeho odborná znalost, praktická zku- šenost, získaná při zařizování jiných ústavů. na př. výchovny slepých a neobyčejně pilná všímavost všeho, co v ústavě se připravovalo, to vše spolupůsobilo, že chorobinec rychlea dokonale zřízen. Velikou, nedoceněnou zásluhu získala si při zařizování hospodyňského a vy- pravení celého ústavu paní Hrušo vá, vdova po řediteli panství, která zcela ne- zištně, ochotně, s krajní obětovností přejala na se úkoly vyhražené odborné a zkušené ženě hospodyni, a která, poctěna jsouc za ve- liké své zásluhy, volbou stálé referentky cho- robince v zemské komisi, jest ústavu dobrou hospodyní a dětem pravou matkou, jako je jim prof. Deyl pečlivým otcem. Ústav je arci dosud jen v útvaru přechod- ném. Bude-li dosti hmotné podpory, bude možno jej rozšíříti, po případě vybudovati vel- ký ústav nový. Ale i tak je radostno, že se konečně zdařilo zříditi útulek pro ty ubo- žáky, již by jinak zůstali bez ochrany. A ra- dost naše se zvyšuje, připomeneme-li si, že bude konečně u nás postaráno o výchovua zvláštní odbornou péči také pro děti mr zá- čky. Dosud byl jen ústav Růžencové Výroby v Praze, zřízený pro zmrzačelé dívky, zaměst- návané hlavně výrobou mešních rouch a p. Nyní však organisace našich českých ústavů pro děti nebohé bude doplněna velikým ústavem proléčbu avýchovu mrzá- ků, který v nejbližší době bude otevřen za vyšehradskou branou v domě, zvaném „Pol- sko“. Nový tento ústav zřídil Spolek pro léčbu a výchovu mrzáků, jenž chce pečovati o děti tělesně znetvořené, jichž pohyblivost tělesná a výkonnost jednotlivých údů jest následkem vrozených nebo získaných defektů soustavy kostí, svalové nebo nervové trvale obmezena, a které ve svých rodinných a soci- álních poměrech zůstaly doživotně odkázány na pomoc a milosrdenství jiných. Je tedy účelem řečeného spolku, poskytovati dětem tělesně zmrzačelým, avšak dušev ně zdravým, přiměřené léčení jejich vad tě- lesných zároveň s individuální všeobecnou školní výchovou a odborným vzděláním, ja- kož i praktickým výcvikem pro vhodné ži- votní povolání, které by jim zabezpečilo sa- mostatnost v životě a možnost sebeobživy ve věku dospělém. A tak skoro současně vejdou v život dva ústavy blahodárné, jež znamenají veliký po- krok na poli dosud u nás zanedbávaném, na poli praktické, uvědomělé, odborné péčeo mládež, ústavy sice příbuzné, ale přece v pod- statě odlišné. Kdežto ústav pro výchovu mrzáků bude moci vycvičené svoje chovance propustiti do praktického života, aby poctivou a dovednou prací se vyživovali a stali se tak platnými členy národa, nastanou dětskému chorobinci v budoucnu starosti, kam s chovanci, až do- spějí věku 18 let, kdy úkoly zemské komise ustávají. Do té doby bude nutno, aby probudil se zájem lidumilný a byly zařizovány choro- bince pro dospělé ve větším počtu, než dosud se děje. Stal se u nás arci podstatný krok ku předu tím, že zemský výbor využil oslav ju- bilejních ku probuzení zájmu o lidumilstvía dosáhl tak, že od jub. roku 1898 ze šesti cho- robinců vzrostl jich počet na 36 — a ještě by dále se zmáhal, kdyby nebyla nešťastná poli- tika německé obstrukce nezasáhla svou drs- nou rukou bezohledně i sem na pole huma- nity . .. Doufejme, že najde se u nás dosti poroz- umění pro důležitost českého lidumilství a že brzy bude o nešťastné choré a také o ubohou mládež všude postaráno a tím konečně otázka chudinská rozřešena. Zatím doporučiti je českým lidumilům nově zřízený dětský chorobinec co nejvřelei k vydatné podpoře; neboť jen při dostatečné hmotné pomoci může konati svůj velikýa F. V. Moravec. krásný úkol.
#24 alto_textblock #24
Lékařství.
#25 alto_textblock #25
Péče o tuberkulosní u nás. Za příčinou stavby jubilejního sanatoria na Pleši přednesl na valné hromadě dne 7. dubna předseda Českého zem. výpomocného spolku dv. rada prof. dr. Em. Maixner.
#26 alto_textblock #26
Ve svých pamětech č. Z. V. S. zaznamená 1. listopad min. roku jako velmi důležitý den; neb v něm započala se stavba lido- vého sanatoria na Pleši a tím se chystá jedna z nejdůležitějších fás spolkové činnosti. Tam, kde v lesním úkrytu Plešské výšiny vládlo dosud ticho, jetí se dnes živý ruch: na jejím jižním svahu vynořují se již ostře zá- kládní rysy budovy mohutné, která daleko do dědiny vyhlížeti a šírému okolí malebně vé- voditi bude. Stavba při známé energii a obe- zřelné péči pana architekta Blechy rychle postupuje a chováme naději, že v letních měsících budoucího roku č. Z. V. S. trpícím otevře důstojný útulek, útulek, který po hy- gienické a aesthetické stránce splní veškeré požadavky.