Číslo 340.

V Praze, dne 12. prosince 1900.

Ročník IV.

kodakce, administrace expedice: Praha, Pětrossova ulice, číalo 200—m Kofrankované dopisy se nepříjímají, rukoplsy se nevracejí Kozapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Ineerty účtujeme levně při častější inserci po- skytujems výhody. Pycházejí denně o šesté hodině ranní. v pončělí a po svátku vždy po dvanácté ho dině polední. jednotlivé číslo za Teleten redskcs č. 1126

KATUILKÉ LIS

Předpatne pro Prakv a donáškou do domu: měsíčně. . . .. K z.B0 čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně . . .. K 98.60 Pro tuzemsko pošton: měsíčně.:... S.— čtvrtletně . .. 9.— celoročně. . .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska; čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. . . K 48.— po Amoriky, Francte, Švýcarska, Italie, Bel- ie, Anglie a Bpaks: K 13.20 čtvrtletné celoročně K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Slunce vychází v 7 hodin 52 minuty ráno. Slunce zapadá ve 3 hodiny 56 minut večer.

Středa: S v. Sinesia.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Petra na Poříčí od 8—12. t. m.

Sněm království českého.

V Praze, 11. prosince. Kdyby ve všem pravdivé bylo rčení: »Mnoho nepřátel, mnoho cti«, musilo by nové za- sedání zemského sněmu ctí všeho druhu býti za- hrnuto. Dosud snad žádný zemský sněm nebyl od našich nepřátel tolik nevlídně vítán a na žádný nebylo tolik sočeno, jako na tento. Kdyby mělo jíti po zlovůli těchto nepřátel, musil by sněm českého království na věčné časy zůstati zavřen. Pražské německé listy »Bohemie«a »Tagblatt« vydaly heslo: »Fort von Prag!« Každé maličkosti, ba každé hlouposti využívá se přímo vášnivě naproti odvěkým právům nejen země, ale i českého obyvatelstva. Tudíž nové a při tom i co nejkratší zasedání sněmu započíná pod áuspiciemi co nejnepříznivějšími. Z Vídně si- gnalisuje se povětrnost velmi pochmůrná. Pan místodržitel dva dny meškal ve Vídni a jaká opatření sebou přinesl, lze jen tušiti, ale i tušení to je plno obav. Šíří se též pověsti, že zemský maršálek hodlá hodnosti této se vzdáti. Jsou to ovšem jen pověsti, ale je již dosti na tom, že šíří se právě v této chvíli. Nepřátelé naši jscu stálou povolností rozho- dujících kruhů zhýčkáni. Jejich troufalost nezná již mezí, domnívajíť se, že pouhým fouknutím české státní právo i se sněmem zaženou někam do Tartasu. Na štěstí však svět doposud podle jejich hlav se netočí. Poměry bývají silnější nežli osoby, byť i byly sebe mocnější, čím ale rozhodně nejsou. Tím ale nechceme popírati svrchovanou vážnost situace. Politické kontrasty na obou stra- nách jsou tou měrou přiostřeny, že postačí dosti malého zavanutí větru k rozpoutání bouře. A k bouři na sněmě dojíti má, k tomu Wolfovci a tajní jejich nohsledové směřují ze všech sil. Jim je vhodná k tomu každá maličkost, jim vše záleží na tom, aby lid neměl oddechu. Věru, že v nejednom ohledu doba tato připomíná dobu na obratu století šestnáctého a sedmnáctého u nás v Čechách. Jako tehdy, tak i dnes zneužívá se lutheránství k velezrádným účelům politickým. Koruna svatováclavská má býti oklestěna o po- slední zbytek práv, tak aby tím snáze mohla býti pohlcena prusko-německým Molochem. — Žádný český sněm! — takové jest jejich heslo, — říšský sněm má býti jedině roz- hodujícím, na Čechy postačí vládní ordonance. A vláda? — stále je na ústupu před terrorem německých obstruktorů. Bylo nám dáno na sroz-

uměnou, že každé zatočení debatty na pole státo- právní bude míti za následek uzavření českého sněmu. Z Vídně brzy přes Pešť, brzy přes Štýrský Hradec a tu zase přes Mnichov dávají se nám pokyny, čeho se máme jako dábla vystříhati, aby nám nebyl zavřen sněm. Jaká to starost o nás pro těch několik dnů sněmování! — Kdyby jen nebylo toho prožluklého deficitu zemského, jenž těsně souvisí se zemským rozpočtem a jenž stejně tíží jak Čechy, tak i Němce. A z té příčiny byla dána sněmu maršruta: rokujte pouze o rozpočtu a ani krok v pravo, anebo v levo, sice . .. Strachy na lachy! Poslanci naši mají do sněmu vstoupiti s rukama svázanýma: Zabývejte se jen zemskými ciframi a ničím jiným! Myslí-li vláda těmito hrozbami naše poslance zastrašiti, pak bychom ji v její vlastním zájmu litovali. Tak daleko, jako vláda nynější, u nás v Čechách dosud žádná předešlá se neodvážila. Její chování se na- šich odpůrců k nám má do sebe něco — anglicky boerského. Poraženými Boery, Bohu dík, ještě nejsme. Nám se zdá, že čím více pan z Körbrů snaží se ruce vázati našim poslancům z bázně před Němci, že tím více váže si je sobě samému. My se z těch vazeb hravě vyprostíme, vyprostí-li se ale on, je otázka jiná. Ždá se nám dále, že pán tento již ani není pánem situace, že zabředl již do slepé uličky, z níž máme mu my pomoci jakousi slepou poslušností. Doufáme pevně, že naši po- slanci budou míti tolik státnické opatrnosti, že ne- nechají se chytře nastrojeným škádlením se strany Wolfovců z klidu vyrušiti. Doba tato je svrcho- vaně kritická. Nalezáme se na obratu dvou věků, dle něhož budou dějepisci datovati nové epochy. A tu je svrchovaně třeba, aby každý náš poslanec byl si vědom svrchované vážnosti a důležitosti doby, tak aby pozdější dějepisec nemohl zástup- cům národa vyčítati, že z neporozumění své doby jednali k nenahraditelné škodě vlasti.

Zprávy politické.

V Praze, 11. prosince. Haličský sněm konati bude podle poslední dnes došlé zprávy jenom dvě schůze. Vyřídí v nich popředně předlohu o dani líhové a pak rozpočet na r. 1900 a zatímní rozpočet na první čtvrtletí r. 1901. Poláci pro polské bohoslužby v Berlíně. Poláci v Berlíně usedlí konali tam dnes dopoledne velikou schůzi, které se súčastnilo přes 2000 osoba na kteréž bylo silně protestováno proti odstrkování

polského života v Berlíně. Rokování točilo se jednak kolem známých a smutně pověstných opatření, jež vláda učinila proti Polákům v Poznaňsku a potom kolem naprostého nedostatku polských boho- služeb v Berlíně. Shromáždění schválilo většinou resoluci, v níž žádáno jest za zavedení pol- ských služeb Božích a kázání v každé farnosti, pokud to možno, dále vykonávání církevních obřadů jako křtu, oddavek v polském jazyku, přejí-li si toho ovšem osoby súčastněné. Rozpočtový výbor německého říšského sněmu konal včera schůzi, v níž státní tajemník říšského námořního úřadu Tirpitz prohlásil ohledně výčitky, již pronesl v poslední schůzi téhož výboru posl. Müller z Fuldy vůči jistému úředníku říš- ského úřadu námořního, že za příčinou zjištění ce- lého stavu věcí zavedeno bylo cestou disciplinární potřebné šetření. Státní tajemník konstatoval, že posl. Müller z Fuldy jest jediným původcem výborové zprávy o zákonu o loďstvu za r. 1900 a že říšský námořní úřad, ba celé námořnictvo jest mu za ni povinno díkem. Toleranění komise říšského německého sněmu. Devátá komise něm. říšského sněmu, zvo- lená za účelem předběžné porady o t. zv. tolerančním návrhu katolického středu a sestávající z 28 členů, se již ustavila. Předsedou zvolen posl. Lerno (st.) jeho náměstkem posl. Staudy (kons.) Jinak zase- dají v této komisi se strany středu poslanci: dr. Bachem, dr. Lieber, dr. Pichler, Letocha, Gröber, Spahn a de Witt. Konservativci mají v ní 3 členy, německá říšská strana 2, národní liberálové 3, svo- bodomyslné sdružení 1, svobodomyslná lidová strana 3, němečtí sociálové 1, Poláci 1, divocí 1 (Stöckra)a soc. demokraté 4 členy. Rumunská sněmova zahájila včera rokování o adrese, jíž má býti odpověděno na trůnní řeč. Bulharské sobrání bude dle zpráv, jež ve Srědci houževnatě se udržují, rozpuštěno. Zatčení arménští bískupové. Arménský biskup z Muša, msgr. Papken nebyl pořád ještě propuštěn na svobodu, ačkoliv vali v Bittlisu obdržel v tom ohledu opět a opět telegrafický rozkaz. Ar- ménský biskup v Bitlisu, msgr. Yeghiche, byv povolán do Mušu, byl rovněž zatčen. Na Rusi stojí v popředí rozprav časopiseckých známý projekt »slovanské železnice«. Pro- jekt ten horlivě podporován byl od zástupců Ruska v Cařihradě, Prizrenu, na Cetyni a v Bělehradě. Hlavně proto, že tato trať, kteráž má spojovati Tu- recko se Srbskem, Rumunskem a Ruskem, jest právě pro Rusko velkého významu. Také vali v Kosovu

FEUILLETON.

Slepci Aventinští. Napsal Irenaeus Jančařík. V Římě, v prosinci 1900.

II. Byla první neděle nynějšího významu plného milostivého léta MCM . . . . Po delším nenáviděném deštivém tramontanovém počasí usmívalo se odpoledne zase jednou na kolébku celého křesťanského světa — na místa krví statisíců mučenníku zbrocená a posvě- cená — na věčný to Řím vítané sluníčko, jež bylo ještě v ranních hodinách v temné mraky zahaleno. Vylákalo mne tím spíše z mého prostinkého klášter- ního »kubicula« na venek. . .. Náhoda vedla mne známou cestou k »Aventinu« Před a za mnou hrnuly se davy variace milovného obyvatelstva římského. Všechny ty řady výletníků spěchaly ku příkrému a čarokrásnou panorámou zná- mému »Aventinu«; — zvěděl jsem, že slepci pořá- dají hudební akademii spojenou s »Distribuzione dei premii« (Rozdělování prémií). Různé uniformy jak »nováčků« tak i důstojníků, stráže, studentstvo, duchovenstvo v nejrozmanitějším oděvu, celý ten malebný průvod skýtal skutečně pe- strý obrázek. Sem a tam předehnali mne cvalem uhánějící vraníci pohazujíce pyšně svými hlavami, jakoby věděli, koho vezou. — Lesklý, luxuriesně za-

řízený kočár zastavil před »Istituto dei Ciechi«. Vy- šnoření sluhové seskočili kvapně z kočáru a otevřeli úslužně dvířka. Vystoupila v drahocenný šat oděná vážná dáma s rodinou. Odznak na kočáře a livreje sluhů jevil stav šlechtický. Došel jsem s ostatními k ústavu a vkročil. Cítil jsem se po první prosincové návštěvě již domácnějším. Velebný chrám byl proměněn v nádhernou di- vadelní dvoranu. »Sanctissimum« bylo ovšem již dříve přeneseno do jedné z privátních kaplí ústavu. Před hlavním oltářem, zastřeným těžkým tmavě karmíno- vým sametem, byly zřízeno veliké »podium«, na němž byly rozestaveny četné židle pro očekávanou kapelu. V pozadí bylo harmonium — v popředí, jakoby plo- voucí královské labutě na tichém jezeře, dva božské nástroje — harfy. Spousty sedadel byly mžikem obecenstvem ob- sazeny. Byl opravdu krásný pohled na tu směs jedno- duššího i vybraného posluchačstva. Všechny části objemného chrámu toho byly téměř přeplněny. Dů- stojní »Páteři Alexianští« a ctihodné školní sestřičky uváděly nyní chovanky a chovance na podium. Po ním nyla zřízena místa pro ostatní žáky a žákyně ústavu. Oblíbená a známá hudební kapela »slepců aventinských« byla konečně sestavena. Na pokyn rovněž slepého kapelníka, staršího již pána, jejž sluha ústavu na podium byl uvedl, poslu- chači utichli. Sbor aventinských houlistů a jiných hudebních ná- strojů sehrál Verdiho »Traviatu« hladse pevně a brilantně.

Skladba známého vlašského stařičkého toho mistra pro- vanuta je náladovou stavbou thématickým zpracováním lahodnou melodií, harmonií a malbou orkestrální do hloubky duše. Byli jsme unešeni tímto kabinetním kusem, kterýž mohutný orchestr interpretoval do všech nuancí pečlivě, věrně a neustálý potlesk ocenil nejlépe mistrný vkus prvního čísla bohatého pro- gramu. Do pozadí pozorně ustupující a se usmívající ka- pelník ukláněl se jemně, nemaje potuchy, jak četné »auditorium« obdivuje jeho znalosti hudební. Po kratinké přestávce vystoupily dvě solistky, doprovázejíce překrásně a s citem pějící sopranistku, as 18letou slepou dívčinu. Přednesla Gounodovu » Ave Maria« za lahodného, dojemného průvodu dvou harf skutečně tak něžně, tak nadšeně — s plnými pocity nekalené zbožnosti a andělského míru, — že ji mu- sila na všeobecnou žádost mocně dojatých posluchačů dvakráte opakovati. Kde toho třeba bylo, zdvihaly s vlny zvonivého jejího hlasu do vrchovaté plnostia zanikaly zase jako sférická ozvěna v hluboké lesní tíšině májové. Spontanní potlesk vlil v srdce ubohé dívčiny zajisté útěchu a podnítil ji k další vytrva- losti . .. Po každém čísle vybraného programu byly roz- děleny odměny dle jednotlivých učebních předmětů Byla čtena jména nejlépe prospívajících žáků a žá- kyní . .. Sedící vstávali, stojící vystupovali na špičky nohou, tam zase vyzvedla starostlivá matinka »svůj