Vypházi každý den mimo v neděli a svátek o 3. bod. odpoledni. Předplácí ее v adminittreci v Ostrovní ulici číslo 1508—11. v Praze: poŔton:

1 ti. 10 kr.

měsíčné . čtvrtletně . 8 půlletné . . 6 celoročně . 13 Jednotlivá čísla & kr. S nedélni přílohou 6 kr.

60 30

1 zl. 36 kr 0 i» — П 16 „ - .

CECH.

ČÍSLO 39.

V Praze, v sobotu dne 17. února 1894.

DOPISY rankovsné a podepsané přijímá Г e d. a. It C © v Ostrovní ulici čís. 1508—11. Kukopieův nevracíme a nepodepsaných nedbáme. REKLAMACE nezapečetěné posíleny budtež nefranbovány. Inseráty počítáme nejlevnéji.

Ročník XXVI.

Výsledky sněmování. V Prané, 17. února.

dělali se triumfů velmi smutných při aféře u Choděrů a proto i při soudu в Omladinou,­ obmezili se na interpelaci velmi Vyznáváme, že jame tohoto zasedání krotkou, sněmovního poněkud se obávali v uvážení Úhrnem tedy málo které zasedání sně- nemalé rozecbvéuosti v národě u příčinách movní odbylo se tolik hladce, jako tento- mnobých, z nichžto první jest : koaliční krátě pod vládou koaliční, vláda. Nyní teprv poznává se, jakého skutku Smutný hospodářský stav země vyža- přimo lehkomyslného dopustil se hr Taaffe doval jednání vážné se zanecháním dlouhých rozpuštěním sněmu a vypsáním voleb no- řečí, z nichž by sedlákovi ve stodole nepřibylo yých, v nichž Staročeši byh utopeni. Proto ani píce ani slámy. Toliko mladočeský orgán i Nemesis připravená mu hrabětem Hohen- nemohl nechati si ujiti příležitosti, aby po wartem byla svrchovaně zasloužena. ! svém způsobu neprováděl své kotrmelce na- — Co tu vydatných sil — volá jeden proti Staročechům a šlechtě. Nám se zdá, německý konservativni list — bylo ze sněmu jakoby orgán tento pískal již na své poslední a z říšské rady zatlačeno fieč dra Riegra píšťalce, a jakoby jeho basa měla již jen nalezla v celém svété velikého uznání, jednu strunu. Jsou jisté příznaky, jež na- Nejen listy německé, ale i francouzské a svědčují jakémus obratu Jednak utvořuje anglické^ nazývají ji plnou státnické mou-jae v národě strana, jež radikálnost „Národ, drosti. U nás mnozí prohlašují dra Riegra Listů“ daleko již předstihla a jednak mnozí jakožto již zastaralého a přežilého, avšak řeč | jejich přívrženci tèmi kolosálními úspěchy

jeho nejnovější byla řečí muže dosud v plné Bíle věku, jenž nikterak nesplňuje obavy svých přátel, aniž naděje svých nepřátel, že by síly jeho brzy již ochabovati měly. Celé jeho vzezření svědčí o horské žule, na jejíž púdé se zrodil, kteráž dle výpočtův lidských dlouho ješié bude vzdorovat! útokům­ staroby ovsem konečně neodolatelným.­ Dr. Rieger má naději dožiti se věku Gladstonova a udrželi si ducha svého ve svěžesti až do posledka, čehož mu zajisté přeje každý upřímný Cech, jehož zrak vášní atrannickou není zaslepený. Druhou obavou nám bylo, žeMladočeši nenechají si příležitosti ujiti, opět a opět svoji muziku známou notou spustili, ale ku podivu, tentokráte neměli к tomu jaksi kuráže,­ ba i p. dr. Vasatý neměl chuti к par- lamentárním kravalům. Třetí obavou byl sensační proces в Omladinou, jenž právě při posledních zasedáních­ sněmovních dosahoval svého dra matického vrcholu. Avšak chování Omladí nistů samých naproti sondu bylo takové, že žádný seriosní člověk nemohl je schvalovali. Omladina svým chováním před celým vzdělaným­ světem — nejmirněji řečeno — ná ramně ai škodila. Cizozemské listy udiveně se tázaly: Kdo vlastně je obžalovaným a kdo žalujícím­ ? A ti jejich obhájci — sami potratili hlavy a byli rádi, že tolik lacino vyvázli l Vavřínů jim z toho procesu na hlavách nenaroste.­ Celý omladinový proces až na matnou­ interpelaci minul sněmovnu bez nej- menšího vzrušení Se svedenými, jakousi suggescí zmámenými mladíky soudce zacházel­ ae shovívavostí přímo vzornou Kterak by si byli posloužili, kdyby jejich obhájci byli jim co nejdútklivéji na srdce vložili : nezkušení mladici, čím lépe budete se chovali­ před soudem, tím lépe pro vás. Avšak vůdcové mladočeátí barai nechtěli příliš mnoho s Omladinou se zabývali. Do-

FEUILLETON. Kulturní listy. V Praze, 17. února. K. Včera se ponejprv dávala v Národním­ divadle „H a n i č к a* od Gerb. Haupt- manna. Pravím napřed, že jsem v divadle nebyl, a že následovně, co o té „Haničce* zde píšu, netýká se představení v Praze, nýbrž dramatu vůbec. Avšak nemohl jsem přece neusmáti se, když jsem četl. že „Haničku“ má představovali­ pani Benoniová. Autor Hauičku líčí jako dítě a nu na díté paní Benoniová zdá se mi přece býti již trochu — chci říci veliká.

mladočeskými jsou tolik nasyceni, že se jim naprosto přejedly. Mnozí dospívají к náhledu, že pouhým boucháním to nešlo, nejde a vůbec nepůjde, a že češi na říšské radě musejí přece jen hledali spojenců, jichž dosud naprosto nemají.­ V každém ohledě toto zasedání sněmovní­ jest poučné v tom směru, že akcie mladočeské valně poklesly, a že vůdcové je jich nejeví již svoji bývalou troufalost — spíše stísněnost.

Dr. Rieger o politické situaci. (Dokončení.) Pánové I Ještě mi dovolte promluvit o poměru našem к pánům velkostatkářům nebo к tak zv. historické šlechtě ! Pánové, strana, jíž náležím, má s nimi mnoho společných kroků. My žádáme úctu před náboženstvím ve veřejném životě, my žádáme provedení státního práva a sice státního práva nejen co se korunovace­ týče, poněvadž jakkoli dúležito jest principální uznání státoprávního království českého, ještě za důležitější uznávám, co já z ní vyvozuji, totiž právo sebeurčení národa, jeho autonomie a tu autonomii přeji si, aby byla skutečně provedena ze sněmu dolů a myslím, že s německými krajany se dohodneme­ a oni uznají, že v tom ohledu v principu­ samosprávy je nejlepší záruka rovnoprávnosti.­ Pánové I Tyto věci nás spojují a spolu mám to přesvědčení, že také na jejich straně jest upřímné vlastenectví a žádost, aby smír mezi národy byl zachován a proveden a že vidí své poslání v tom, aby v té věci se stali prostředníky. Dnes byla pronesena některá slova — a byl jsem i já citován — která vyzněla velmi trpce a hrdě proti šlechtě Pánové 1 Jinak v jiných hlavách než v našich­ hlavách svět se obrací. Ti páni jsou výtvory svých poměrů je to způsob nesnášenlivosti a týrání, po­

žadovali, aby o všem tak si myslili, jak ti Ale rozhledneme-li se po politickém ob- pánové tam si přejí. Jestli jsem kdy některá zoru, vidíme, jaké hlasy se ozývají ; není slova proti naší šlechtě pronesl, mohl bych lhostejno, kdo tady na trůně českém že říci : Vy jste právě posud na tom stano- mu neni pro dynastii lhostejno, aby národ visku, co jsem byl já již tenkráte. Já se český byl zachován. My potřebujeme dyna- už od té doby něčemu naučil. Mám za to, etii a dynastie nás. Věřte, pánové, že^ se že podpory naší šlechty u nás nevyhnutelné nájdem. Ten, jak pravím, je program náš, a potřehujeaie. Nemůžeme od nich žádali ta- budoucí volby ukážou, jestli_národ náš jej

ještě díté o trýzních života, o klamech atd Co je vhání do náručí smrti ? — Nic než suggesce, sebevražedný mor jenž hůře nežli cholera a chřipka stal se jaksi pandemickým. Osmieté dítě slyšelo, kterak prý andělíčkové­ dušičku bratříčka si odnesli do nebe a proto prý si pospíšilo za ním — z pouhého­ dětského rozmaru, bezpochyby v dom nění. že se za chvíli zase к mamince vrátí Ten dětský nápad udělali se andílkem I Jak ale к nápadu tomu dospělo ? Zde jest otázka pro filosofa. Nejsou to dnes sebevrahové, jimž se podařilo utéci ze šupárny, anebo z domu bídy a hanby, nejsou to vyžilí starci, kteří necbtí více býti na obtíž ani sobě, ani komu jinému ; nejsou to lidé, jež zklamala

poslední naděje : nýbrž tvorové, s nejlepáími Předbíhám schválné kritice listů našich, j nadějemi, jimž teprv začíná otvírali se svět; kteří s ni přijdou až zítra. Divadlo bylo ; jsou to děti, jež sotva odvykly prsu mater- prý do posledního místa vyprodáno. t skému a jež sotva že s kolébky na tento Čelnější publicista belgický Georges'svět sstoupily, již z něho utíkají, jako by

Montorgueil napsal nedávno do „Soiru“ delší úvahu o „sebevraždách dětí* (Les petite suicides), v níž uvádí několik sebevražd dětských. Jednoho chlapečka pro­

stály na žhavé lávě. To jest velmi na pováženou.­ Nedávno zastřelil se hošík před bytem svých rodičů, protože si nesl z III. třídy

tože se bál domluvy matčiny a jedné holčičky, gymnasia jednu špatnou známku.

protože jí umřel malinký bratříček.

Rozhovořil jsem se o moderní mánii

— Kterak prý možná, táže ae Montor- mládeže a jedním profesorem na lékařské gueil, aby bambinek — tolik co koťátko — fakulté. osmiletý, který je samý zpév, samý skok, — Je to jakási nakažlivá nemoc, ne aamý smích, v jehož prostotě my staří se pouze sebevražda, nýbrž směr celého sna* omlazujeme, aby dal vale svým pannám a ženi mladíků, jenž vede к výstřednostem

kové národní vědomí, vždyť mnozí ani nejsou­ naší národnosti, ale již to je velká výhoda,­ že aspoň stojí na stanovisku rovného práva a chtějí jej provésti! (Výborně!) Jak mohou žiti mezi naším lidem — říká se. Vždyť to není pravda 1 Vždyť mnozí žijí v německém kraji a nemůžete jich tak naprosto­ konfiskovali pro sebe. Přiznáváte-li, že podpory naší šlechty potřebujeme, nechoďte­ na ni s klacky. (Veselost a souhlas.) Co se týče postavení našeho v této monarchii,­ jest také puntík, ve kterém se shodujeme­ s naší šlechtou. Program, který náš vážený kolega p. Edv. Grégr ve Vídni pro nesl, není — to vyznávám otevřené — programem­ naší strany. (M 1 a d o č e š i volají posměšně Bravo t) Já to pravím unřímnš. Já ostatně mám velmi rád kolegu Grégra, protože je tak dobrý člověk a řečník tak příjemný. (Vese lost !) Opravdu ho mám rád, ale délali byste mn křivdu, kdybyste myslili, že je takovým Ravacholem nebo Vaillantem a ne myslíte, že poušti takové pumy jako ou. — Ale on má zálibu pouštěli takové rachejtle. Ale mám za to, že i rachejtle jsou nebez pecny; někdy se může popálit ten, co je pouští a někdy zaslepí se nimi leckterý mladý člověk. (Veselost.) Co se týče poměru na šeho к šlechtě, netajím se tím, že stín padl na něj tou novou koalicí Na vaší straně povstala bouře a myslím, že nebyla oprávněna, když známý železný kruh byl rozlomen, když klub Hohenwartův byl roztržen, povstala taková situace politická, ve která nebylo možno žádné ministerstvo utvořili, leč spojením několika stran. Tak povstala­ koalice. Myslím, že program koalice, odstavující všechny politické otázky, nemůže býti pro gramem stálým pro jakoukoli vládu. Je to jakési provisorium, pomoci si z nesnázi. Ty otázky národní a politické jsou příliš živé a mocné v našem mocnářství, než aby se daly odložili stranou. Kdybyste měli hromadu šídel a hodili je do pytle, šidla vám půjdou i skrz ten pytel. (Veselost.) To se ukázalo i na našem sněmě, že i při národohospodářských otázkách se politické­ debaty vedly. Takové otázky nedají se rozřešit, ani přivést ze světa, když se obejdou.­ Musí se řešit rozhodně. Musí miti řešitel při nich srdce i pro ty, kteří křivdy trpí a erdnatost, aby rozhodl spravedlivě A pokud při koalici neuvidíme, že by programem jejím bylo řešeoí těch otázek,­ nemyslím, že by mohla miti dlouhého trvání.

to převrácený svět? Nezdá se vám dle toho, jak si mladíci před soudem vedou čili vedli — jako by vlastně soudcové byli žalovanými­ a oni jejich žalobníky ? Ta jejich bezměrná domýšlivost, to až horečné sebevědomí­ spojené s chováním, jež si blíže na značití ani netroufám, — to všecko jest pouhým symptomem té intellektuelní pandemie,­ jež nás musí naplňovali obavami co nejhoršími do budoucnosti. Vysoké školy čím jsou dnes ? Profesor aby se chvěl před žáky. Profesor není dnes bezpečen na ulici před insultacemi svých žáků : a ukhne-li večer se svými dětmi к odpočinku, musí dobře uzamknouti okenice bytu před kameny z rukou svých žáků — kandidátů učitelství ! V severovýchodním Prusku gymnasiasti útokem­ hnali na své školy, v nichž udělali značnou škodu. Pomalu nebude již university, aby neměla­ svou studentskou vzpouru. V Bruselu studující zjevně postavili se po boku anarchisty­ El. Reclusa, jenž poskytl Vaillantovi peníze na pumu. Ve vědéuí je prý všecko naše spasení. Vaillant vydával se za filosofa a Henry dokonce­ měl kus techniky. Je tomu nyní asi deset roků, co jsem seděl u stolu s mladým medikem. Pamatuju se na jeho slova jako dnes.

uzná za dobrý. Neuzná-li, řeknu : Děj vůle Božil My budeme rádi, když se národu našemu dostane, co se požaduje a jestli se to stane skrze Mladočechy neb skrz šlechtu, nebo dynastii, řekneme: Je to dílo spásy, nechat to vykonal kdokoli I Na tom stojíme, ale к vůli nám Pán Bůh zázraky činili nebude.­ Nejde tu o naše osoby a nejméně o mne. V mém věku už na to člověk nemyslí; ale je třeba radit národu, aby osudy své svěřil rukám svědomitým, které by dbaly o to, by se síly národa veškerého spojily a pracovaly к jednomu cíli, abychom dostali smír s německými krajany a získali přátele mimo né. Tak můžeme doufat, že se dostaneme­ к cíli a tomu přeju všeho zdaru! (Výborně! Sláva! Sláva! Dlouho trvající potlesk.) Politický přehled vnitřní. V Praze, dne 17. února. Zemské sněmy skončily svá «»sedáni. Ze snémn dolnorakousfeého K.-B. osnamnje : V dolnorekonsfeém »uěmn podal poslanec­ sv. pán Csedik aprávn o návrhu pesi. Gregorigi, aby nékteH žáci в ústavů učitelských ve Sv. Hypol'tč a ve Vídeňském Novém městě vrátili stipendia kterých nžívají neprávem, a konstatuje, že pH propůjčováni mítt a stipendii správné bylo jednáno. D iporačoje, aby návrh posi. Grrgiriga byl lamitnut a svláit uspokojivé­ vedení školního referátu bylo usnáno. V následující na to velmi bouřlivé debatě došlo­ к prudkým výjevům mesi posi. Gregorigem a školním referentem Lustkandelem. Vorarlberský sněm o týrání vojáků.­ Branný výbor vorarlberského sněmu motivoval správu o novelle к sákonn země- braneokému těmito slovy : .Další zajisté itesb oprávněný obyvatelstva obrací se proti týrání vojínů ještě dosnd četným. Surové, hrubé nakládání­ s muistvem se strany důstojníků není dle toho, aby vštípilo vojínům lásku к povolání,­ ke vlasti, jejím sákonům a nafísenfm, jakoš i úcto ku představeným, nýbrž je jen porušují.* Dále odsnsoje správa ta se stanoviska­ katolického souboj. Ku sjezdu katolickému. Hrabě Sylva* Taroucoa osnamnje, že se ve příčině pořádaní fjesdn rakouských katolíků neobrátil do Š ýr- akého Hradce na taméjší měatikon radu a že tedy odtamtud nemohl obdrželi žádné odmítavé odpovědi, К události s vojenským kaplanem P. Skácelem rosetýlá nyní „Telegraphen- Correspondenz Borean* tuto notu : „Fremden- blatt“ uveřejnil v dnein(m (se dne 13. t. m.)

konservativni a konečně co na nás zkazily školy, napraví zase život : ale počkejte, až přijdou ti po nás, to budou teprv chlapíci, to teprv budete otvírali oči. — Ba že ot'íráme ! Kterak ale to všecko to souvisí s Haničkou ? Včera, jak se samo sebou rozumí, bylo na představení velmi mnoho dětí. Hanička, aby trýznění ukrutného a da- rebáckého otce ušla, vrhne se do rybníka. Polomrtvou ji vytáhnou a odnesou do chudobince.­ V paroxysmu umírání zři anděla, matku, Krista — který u nás z ohledů cen* surních je maskován ovšem tak, že snadno je к poznání, — a tito ji uvádějí do nebe. Děj dramatu nesrovnává se s náukou Kristovou.­ Otázka jest ta : smí dítě od otce týrané vžiti sí život ? Jaký je stupeň tý* rání, aby je к sebevraždě opravňoval? —• Která instance má o tom rozhodovali ? Žádná. Instancí tou je díté samo. Lze velmi snadno představili si malé kotě, jdoucí včera z divadla s mamimkou domů, jež v dětské naivnosti by jí řeklo : tak vidíš mami, nesmíš mne bít, já ti za to neručím, neskočím li do vody, anebo neobésím-li se ti nagšňůře v okně. Proto dej si pozor ! Anebo jiné dítě bude vypravovali doma jiným dětem : to to bylo hezké I Tak ona ta Hanička skočila do vody a potom, kdyi

— My — pravil — ve vašem smyslu ji vytáhli z vody, tak si pro ni přišli andé- za mnoho již nestojíme, my jsme svobodáři. líčkové a sám P. Ježíš. Pojďte, budeme ei - . . . . , ,— _ U nás stanovisko náboženské dávno již ee hráti na Haničku I hram a kamarádkám, a »by se oběsil za sahajícím až na hranice paroxysmu. Pozo- přežilo. Avšak my dosud nejsme těmi nej-1 cukrovou iňuru na kříži okna. Což zná rnjmež ty mladíky teď před soudem. Není horšími, v nás přece ještě lze nalézti žílku '