vali unaveni a ztrátou seslabeni, tak že pronásledovati nemohli, byl by voj rakouský sotva hrozné katastrofe ušel.“ O činnosti vojska bavorského píše „Baierische Ztg:“ Prusové překročili hranice v krajině u Anhau a dne 10. t. m. přišlo to u Kissingů a Brückenau k bitce mezi nimi a Bavory. Pumy lítaly až do města a zasáhly než chrámu a radnici. Hostinec u bavorského dvora je se- střílen. Bavoři bili se statečně, pěchota výborně stří- lela. Dne 11. t. m. rozlepeny v Mnichově na rohou plakáty úřední oznamujíce toto: Po 8hodinném boji vy- nutili včera Prusové u Kissingu přechod přes řeku Sálu. Dnes očekává se pokračování boje, ku kterému jsou svolány na rychlo pluky záložníků. Později vydána ještě následující zpráva na rohy: „Po vynucení přechodu přes Sálu pokročili Prusové po silnici až k Nudlingům na cestě do Münnerstadtu. První bavorské oddělení vypu- dilo Prusy z Nüdlingu a udržuje se tam. General Zoller padl smrtí hrdinskou. Dnes byli Prusové také z Kis- singu vytlačeni.“ Depeše pruské o bitkách těchto oznamují vítězství Prusů a sice úplné. Ztráty Bavorů jsou prý veliké. Místo Hammelburg bylo v boji zapáleno. General pruský Falkenstein táhne na Schweinfurt. Město Würzburg po- žádalo již krále aby je za otevřené město prohlásil. Ztrátu vojska bavorského dne 3. a 4. t. m. udává „Bale- rische Ztg.“ na 1000 mužů mezi nimi 9 mrtvých a 26 raněných důstojníků. Pověsti, které po několik dnů již kolují o tom, že u Olomúce byla bojována veliká bitva jsou jen tak da- lece podstatny, pokud se týkají výpadu vojskem rakou- ským z pevnosti olomúcké učiněného, který ale odražen byl a nikterak rozměrů veliké bitvy npměl. Jak se však dovídáme, sveden byl boj v krajině n Brna a sice mezi brigadou rakouskou Taxisovou a dí- visí Edelsheimovou s jedné a Prusy s druhé strany. Rakonská armáda zeverní shledává a svolává k sobě posily, zdá se ale, že není odhodlána čáry od Olomúce k Brnu hájiti a v krajině té druhou velkou bitvu pod- stoupit. Tato nejistota ve vojsku rakouském pohnula jak se zdá Prusy k pochodu na Jíhlavu. „Kreuzztg.“ píše, že dne 12. července byl hlavní stan praský do Černé Hory, 3 míle severně od Brna, přeložen. Ze Svitavy se dovídá „Kreuzztg.“ ode dne 12. t. m., že v noci přibyl pruský vyslanec u dvora francouz- ského Benedetti do hlavního stanu pruského. Týž list pruský oynamuje toto: „Veškeré sbory pruské jsou na pochodu ve směru k jihu a že pochod ten bez přeru- žení trvá. Prusové tahnou na Znojmo a Světlou. Ji- hlava je vojskem pruským obsazena.“ Telegram „Debatty“ ode dne 9. července osna- muje, že Benedek přihyl téhož dne v 10 hod. dopol.s hlavním stanem svým do Olomúce. V boji u Svitavy účastnily se jak „Debatta“ píše dvě pruské švadrony s dvěma děly a oddělení 10. sboru armádního rakouského.

Politické zprávy domácí. Z Brna, 8. července. (Sasové.) Mezi rozptýleným zde se shromáždivším vojskem je také asi 1000 Sasů. Vojsko saské utrpělo u Králové Hradce značné ztráty, zvláště tím ž mnoho pěchoty a jizdectva v zatopených vodou příkopech ko- lem pevnosti ze utopilo. Z Vídně, 9. července. (Ministr hr abě Mensdorff) navrátil se již z cesty své a převezme opět správu záležitostí zahraničních — (Půjčka 200 milionů.) Ministr finanční je zákonem dne 7. t. m. vydaným splnomocněn, aby sobě zaopatřil 200 milionů zlatých buď dobrovolnou půjčkou anebo rozmnožením státních not.

Politické zprávy zahraničné. Z Berlína, 14. července. (Spojenci Pruska o Německu.) V „Staatsanzeigeru“ čteme toto: „Ve spolku s Pruskem, kterýž obsahuje společné rakojmí toho co v držení jest a závazek ke svolání sněmu s účelem sjednocení ze o spolkové ústavě na základě pruských návrhů přistoupily nyní s vyjmutím Loxenburgska, Mei- ningenska a Renss-Greizska veškeré Pruskem neobnazené státy zoverního Německa. Jet to 18 států včítaje v to Prusko a Šlesvík- Holštýn a sice Anhaltsko, Savo-Staro- hradsko, Saso-Koburg-Gothsko, Saso-Výmarsko, Schwarz- burg-Sondershausensko, Schwarzburg-Rudolstadtsko, Wal- dek, Liope-Detmoldsko, Lippe-Schaumbursko, Renss- Oldenbursko, Meklenburg-Svěřínsko a Střelicko. Buko- vec (Lübeck), Bremy a Hamburg. Tyto státy zastupují s obyvatelstvem zemí vojskem pruským obsazených je- dnotu asi 30 milionů duší Němců v zcela ukončeném spojení územím, kteréž státy nejdůležitějších politických i buntných zájmech svých na sebe vespolek odkázany jsou a pak co do osvěty své tak i do náboženství vět- šinou zcela stejnorody jsou. V muohých ze států těchto jsou již nčiněna opatření k svolání společného sněmu na základě říšského zákona volebního ode dne 12. dubna 1849. Sněm ten dokáže nejlíp, kterak státy ony dohro- mady náleší. Z Mnichova, 6. července. (Nařízení úřadn- etvu pro případ vpádu Prus ů) vydané ustanovuje Úřadníci a služebníci úřadní mají v případu vpádu a oli sazení území bavorského vojskem nepřátelským děj se co děj zůstati na místech svých a jsouce věrni povinnostem svým, vykoná- vatí úřad svůj jsko dosavad tak dlouho, až jim to zřejmým rozkazem nepřátelských velitelů zakázáno bude. Všechno je-

dnání úřadní může se díti pouze pod autoritou bavorskoua nesmí obsahovati ničeho, co by s poddanskou věrností úřadní- ků a složenou jimi králi bavorskému přísahou oddanosti nesou- hlasilo. Podobné nařízení vydal také vévoda nasavský, naří- div, aby úřadnictvo, pokud se to se zájmy země srovnává, službě své setrvalo a nařízením prozatimným moci nepřátelsk se podrobilo. Ze Stuttgartu, 10. července. (Výtržno s ti). V noci ze dne 8. na 9. a 10. t. m. uděly se zde veliké výtržnosti po- vstalé původně zatknutím opilého vojáka a nabyly nad míru značných rozměrů, 40 osob bylo při nich zatknuto a jelikož se výtržnosti druhého dne opětovaly zatknuto ještě mnohem více lidí. Výtržnosti byly ukroceny 1000 m. hasičů a jizdním měšťanstvem. Z Vratislavi, 11. července. (Rakouští za- jatci.) Podle vydaného nařízení budou zajatci rakouští podle národností roztříděni a podle toho do rozličných pevností rozděleni. Maďaři půjdou do Nisy a Kozlí. Také ti, kteří již v jiných pevnostech jsou, budou do těchto posláni. Dnes příkladně přibyla sem po dráze již 729 Maďarů z Kčštřína, aby do Nísy dopravení byl. Z Florencie, 10. července. (Úsudky o po- stoupení Benátska.) „L' Italie“ ozývá se velmi příkře o postoupení Benátska a praví, že je to komedie k ušetření samolibosti Rakouska; Francie že Benátska nechce a proto že tento obrat rakouských státníků nemá významu. „Slovo Benátsko má rozličný význam. V Ra- kousku rozumějí jím zbytek bývalého království lombard- sko-benátského, „Italie“ ale rozumí tomu jinak. Italské Tirolsko, jehož blavní město je Trident, praví „Italie,“ je rovněž tak půdou ifalskou jako Piemont nebo Tos. cana. Italie nemůže své brány ponechati v rukou pro- tivníka. Nechťsi otázka o Terstu a Istrii zůstane ne- rozhodnuta, ale otázka o jižním Tirolsku je podmínkou, bez které příměří učiněno býti nemůše. Z Paříže, 10. července. (Princ Papole o) odebeře se dnes večer nebo zejtra ráno na cestu do Italie a sice do Verony, aby prý toto město jmenem cířařovým převzal. — (Císař Napoleon) prosloví, jak se povídá. v Nancy politickou řeč, ve které ohlásí, že kongres je- dnání své započne. Z Paříže, 12. července. (Vyvrácení.) Noviny „Pays“ tvrdí, že přinešené včerejší „France“ podrobné zprávy o návrzích pruských jsou nepodstatny a nepravy. — (Pruský plnomocník.) Nedojde-li ještě dnes nějaké nařízení krále pruského, které by učinilo uzavření příměří s Rakouskem možným, navrátí se plnomocník pruský zde meškajíc kníže Reuss zejtra do Berlínn. — (Běžné zprávy.) Známý revoluční general maďarský Klapka a ministr zaský p. Benst přibyli do Paříže. Noviny „LEtendard“ tvrdí, že císař neodebeře ze do Naney. Z Madridu, 12. července. (Změna minister- ská.) Na místo ministerstva O' Donnelova nastoupilo nyní Narvnezovo. Předseda ministr války Narvaez, práv Are- zola, financí Barzallara a vnitra Gonzalez Bravo,

o

Denní zprávy. v zžn on Vyhláška. vanee o Uvádí se tímto vůbec ve známost, že J. V. král pruský ráčil jmenovati Jeho Exc gen. pěchoty Vogla z Falkensteinu nejvyšším vladařem zemským, království českého. I očekává vláda zemská, že polítičtí a správní úřadové se- trvají v úřadě a pokud se týče, že se na svá místa navrátí, ji. nak by se zastupitelstvem městským a s představenstvý okres- ními jakožto se zřízenci zákonními bezpostředně řízeni se dělo. Zároveň se očekává, že jedenkaždý bezvýminečně poslu- šen bude nářízení královské pruské vlády a zřízenců od n uznaných aneb ustanovených. Každé provinění proti tomu buď si činem aneb opomenu tím postrestáno bude bez ohledn co nejpřísnějí. Dáno v Praze na Hradčanech, dne 16. července 1866. Král. pruská nejvyšší vláda zemská království českého. yor mnonii anozi it onirvjie

V zastoupeni Hr. Schieben, rytmistr a pobočník, von Lattre, setník v generalním štabu, Barretzki, vojenský intendant. Vyhláška. „Jelikož na dnešní den ustanovený poče jízdeckých a tažných koní odveden nebyl, budou se tedy znov nedostavení koně dne 17. t. m. o 7. hodině ráno v jízdšrn za budovou vrchního velitelství předváděti. O tom se dává všem, kdož by koně prodati chtěli, s tím doložením věděti, kdyby opět žádaných 15 koní dle oznámení král. pruskéh vrchního velitelství dostaveno nebylo, že budou se od domu k domu vymáhati. Kdož koně prodali, mají se v úřadovně městské ústřední komise opatřovací (na starom. radnici, 2. po- schodí, č. 4) přihlásiti a s sebou prozatímní odevzdací list o odhadní komise vydaný přinesti, na kterýž městská pokladna ihned odhadnutou cenu jim vyplatí. V Praze, dne 16. čer- vence 1866. Parkmistr: Dr. Bělský.“ — Udalosti divadelni. Stalo se tedy jistě, co jsme pokládali takřka za nemožné. Ze středu českých herců diva- delních vybrala se deputace tří členů k ředíteli německého divadla p. Wirsingovi, aby ho požádala, by převzal také di- vadlo české. Deputace ta složila se z pp. Sáka, Kysely a — Simanovského, kteříž obdrželi nejspíš mandát od členů ostatních k vyjednávání, ku kterémuž ostatně celý sbor diva- delní nemá více práva než kterýkoli soukromník. Neboť ka- ždý může jít ku každému a požádat ho, aby převzal ředitel- ství českého divadla, dělá-li mu to právě radost, jiná věc je ovšem pak „to další.“ Deputace, jež byla odeslána na tajné vybízení prý p. Wirsinga, čemuž rádi věříme, a na dolehání jistého „národního“ tenoristy, přišla nadšena zpět, neboť roz- umí se samo sebou, že jí p. Wirsing vedle všeho, co je možné, slíbil také ještě ledaceos nemožného. Prál jim, že udělá zkrátka všechno, že engažuje všechny, kteří jsou, ano i vše-

chny, které soběpřáti budou, ba byl by skoro i přislíbil,z vyplatí všechny gáže za běžící měsíc, — rozmyslel se alev tomto ohledu předce ještě v pravý čas z blízkých asi příčin. Zkrátka, deputace byla rozjařena, litujem, že musíme dodat ochlazující tuš. Po deputaci, jejíž příchod p. Wirsing dob napřed věděl, mluvili ještě jiní lidé s p. Wirsingem, kterým řekl, že „byl celý překvapen“, když přišli k němu tři členové českého divadla, „jichž jmena sobě ani nepamatuje“, že b „konečně nebyl proti tomu“, aby bral dvoje subvence, ano ž by sobě i přál splynutí, an by pak mohl hrát velké německé kusy (českým velkým kusům pomohlo by nejspíš několik ně- meckých choristů), česká činohra mohla by prý být dvakrát neb třikrát za týden atd. Nuže dvakrát, třikrát i čtyrykrát mohli bychom hrát činohru bez německého ředitelstva i ten- kráte, kdyby nynější personal sám chtěl sobě divadlo říditi, ano i operu svedl by týž personal češtější než kdokoli jiný. Avšak o splynutí není a nemůže být vůbec ani řeč! My nepo- važujem nynější divadlo za žádný zaopstřovací ústav pro toho neb onoho, nýbrž za propravu k důstojnému a národu pak valně prospěšnému ústavu národnímu, — a divadlo podružní bylo by divnou propravou! V samostatnosti, byť i chudé, je vždy zárod lepší budoucnosti, v podruží je vždy jen nemoc,z níž klíčí smrt. Nemohli jsme se posud domoci národního sy- stému v divadle samostatném, jakž by šlo teprv v odvislosti My se konečně nechcem divit členům divadelním, kteří v sta- rosti o své rodiny neb jen o sebe nechávají se svest ku kro- kům přenáhleným, my se jich budem vždy vřele a upřímně ujímat, žádáme ale přísně, aby nikdo ničeho se neodvážil, co čelí k újmě cti našeho ústavu. Z pramene zcela bezpe- čného můžeme sdělit, že se činí všechny možné kroky, aby již prvniho srpna pokračovalo se ve hrách jako dřive. Vždyť je to povinností p. Thomé, jenž má zajisté dost ctižádosti, aby za jeho ředitelství nebyl regi- strován úpadek českého divadla. As dvacátého července bude se o věci té prý jednat také v zemském výboru a tu žádáme svého p. intendanta rozhodně, aby dojista schůzi té pro nás důležité byl přítomen, a nemůže-li, aby ne- připustil, by se rozhodovalo v nepřitomnosti jeho o věci v okamžiku tak nalehající. Víme, že jisté straně, která má již vše rozmyšleno, záleží i na tom, aby český inten- dant nyní se do ničeho nemichal! My řekli prozatím dost —V příčině moratoria hodlá obchodní komora na vybídnutí líberecké, jenž v těchto dnech byla sem vyslala zvlá- štního plnomocníka předložiti hrab. Lažanskémn návrh, vedle kteréhož by se ustanovení známé vyhlášky z dne 5. t. m. ku prospěchu obchodnictva poopravila a určitějšími stala. Za tou příčinou konány pilné porady při zdejší obchodní komoře za řízení předsedy p. Dormitzra a výsledek jich bude ve spůsobě žádosti co nejdříve odeslán za českým místodržitelstvím, které je »nad ještě v Budějovicích. — Ve prospěch lidu pracovního. Včera jsme po- věděli, jak účinně pečuje rada král. města Prahy o zaměst- nání pracovního lidu vydaného v nynějších dobách zahálce nouzi překruté. Dnes budiž nám popřáno v též příčině pro- nesti tento návrh: Dle vypravování očitých svědků leží na ro- vinách od Nechanic až ku Hradci Králové posud nesčíslné množství mrtvol vojínů padlých dne 3. července. Slunce praží na skrvácená pole a záhubné výpary otravují celé vůkolí, v němž mimo to uloženo na tisíce raněných bez potřebného pohodlí, bez nutné pomoci. Jestiť tam veliký nedosta- tek lidu k pohřbívání mrtvol, jakož i k obsluze raněných. Nebylliž by to tedy skutek v každém ohledu na nejvýš humanní, kdyby se co nejrychleji vypravilo náležité množství pracovního, zahálejícího teď lidu z Prahy do oněch krajin, kterémuž by se pojistil výdělek a daly potřebné zá- noby stravy na cestu. Nepochybujeme, kdyby se sl. rada městská věci té ujala, že král. pruské velitelstvo svolí ku do- pravě lidí těch po státní dráze na místo určené. Kdož ví, zda tímto opatřením, poskytujícím lidu dělnickému značnou úleva nezachránila by se velká část vlasti naší před nebezpe- čím nemocí epidemických. —Rolnici před soudem vojenským. Z jedné ve- snice u Smiřic vypadli rolníci na pruskou patrolu doprováze- jící transport a zhurta se do ni pustili; avšak záhy přišla pře- padeným Prusům posila, vojsko obklíčilo vesnici a zatklo deset osadníků, jenž dne 13. t. m. do Pardubic jsou přiveženi k soudu vojenskému pohnáni. Nyní se nám sděluje, že z těchto zatčených uznáno 5 vinnými násilnictvím proti vojsku pruskému. pročež prý jsou po právu válečněm zastřeleni. Nevíme co n poslednějším pravdy, avšak nadějeme se brzkého vysvětlení se strany příslušné — Z trojlístku rakouských generalů, jenž po bitv u Hradce Králové pohnáni jsou před soud vojenský, jest po- sud nejzáhadnější osobností náčelník generalního štabu uby- tovacího podmaršálek Alíred svob. p. Henikstein. Pověs udávala, že je rodem Prus a že bezpochyby zrádou přispěl k nešťastnému pro Rakousko výsledku bitvy králohradecké. Nebude tedy nezajímavo poznati stručný rodopis Heniksteinův jak se nám sděluje se strany zcela spolehlivé : Souzený prá polní podmaršálek Henikstein jest rozený Vídeňan, pocháze- jící z rodiny původně židovské. Praotec jeho, Löbl Hönig. žil na začátku předešlého století v Chodové Plané (Kutten- plan) v Plzeňsku co chudý žid. Ve válkách, kteréž měla Ma- rie Terezie od r. 1740 s rozličnými nepřátely, zvláště s Prusy a které nejvíce ve vlasti naší zuřily, obohatil se Löbl Höni tak, že se z jeho synů stali vesměs šlechticové, a sice Hönigs- bergové, Hönigshofové, Bienenfeldové a Heniksteinové. Avšak jen šlechticové Hönigsbergové ostali věrni víře otcův svých ostatní potomci Löbla Höniga z Chodové Plané dali se po- křtiti. Ž tohoto pokolení pochází polní podmaršálek baro Henikstein Mrtvicí ranění. Poslanec sněmu zemského advokát dr. Gschier v Chebu byl v těchto dnech těžce raněn mrtvicí, a sice jak „Tgb.“ ujišťuje, „následkem posledních nešťastných udalostí, jenž ochvěly myslí jeho. “ — Tímž osudem za stej- nou příčinou stížen prý býv. přednosta pražské israel. obc náboženské p. Arnošt Wehli. — Produkce orchestru českého divadla řízením p. Šebora docházejí valné obliby, Budou ještě oblíbenější, s program jich bude vybranější, češtější. Předevčírem slyšeli jsme na Střeleckém plně navštiveném, ostrově od orchestr českého divadla také na př. piecu „České zvuky“, totiž ně- kolik mdle držených písní našich, zatopených „ohnivými“ len- dlery a štýráky — Neštěsti. Předevčírem odpoledne hrálo si v Košířích několik dítek v zahradě, mezi hrajícími byla též pětiletá dce- ruška jistého hostinského, která na neštěstí měla v kapse ně- kolik sírek z domova odlouzených. Mezi hrou vzňaly se zirk a v tu chvíli bylo ubohé dítko oděné lehkými šaty v jednom plameni, děti se rozutikaly a dospělejšího člověka tu nebylo ku pomoci. Hořící děvče žalostně křičíc rozběhlo se k domo- vu, avšak během plameny ještě více se rozdmychaly, tak že dítě strašnými bolestmi překonáno v průjezdě k zemi skleslo a více nepovstalo. Dolejší část těla byla do černa upálena. — Zatčení jistého truhláře v židovském městě spůsobilo předevčírem zvlášť po náměstí staroměstském nemálo hluku. Lid vypravoval si, že zatčený má na jedné ruce tři prsty pře- sečené a hned se také vědělo, kdo mu tu ránu zasadil. Zatím se ukázalo, že zatčený truhlář, jenž v opilství doma se ženou v notnou rvačku se pustil až městská policejní stráž, přítrž

jí učinila, o řečené tři prsty přišel již před delším časem v jedné továrně. Slavnost sv.-prokopská trpěla letos neblahými okolnostmi obecnými dosti patrně. U porovnání s předešl ým roky bylo rozkošné údolí předevčírem slabě navštíveno se strany obecenstva pražského. Také prodavačů a obvyklých her ne- bylo tam letos valně.

Z venkov a. = Z Vinohradů u Prahy. V naší obci užito již pru- ských vojáků k exekucí; obecní úřad doručil minulé soboty v poledne rozkaz pí. M. St. na zaplacení nového nákladu za vydržování pruvké posádky v částce 71 zl. zl. r. č., když pal pí. St. povinnosti té ihned dostáti nemohla, posláno již v ne- děli před polednem do bytu jejího 7 m. pruského vojska s dů- stojníkem co exeknce. V rozkazu obecním radou p. Pitlin kem podepsaném nařizuje se ekekuci stížené paní, aby vo- jáky ty co nejlépe vydržovala; zároveň pak „zříká se obecní úřad vinohradský všeho zastupování pí. St. naproti král. voj- sku pruskému.“ Co v tomto podivném „zřeknutí“ má býti za rozum, je nám stejnou hádankou, jako další rozkaz obecního úřadníka, že pí. St. je povinna platiti každému muží denně 50 kr. a důstojníku denně 1 zl. r. č.

Národní hospodář. V Praze, 16. července. Na dobytčí trh přihnáno [1 352 kusů hovězího dobytka; prodáno na jatky 206 kusů českéko v průměrní ceně 115 zl. 10 kr. r. č., průmérní váze 861 dolno- rakouských liber; k chovu 16 kusův v průměrní ceně 40 až 69 zlat p

Příhnáno drobného dobytka: 44 telat . . .. . libra za 1522 kr. „ 17—20 80 prasat českých lehk. „ „ 24—27 Prodej byl liknavý-

i

Denní oznamovatel 17. července. Výstava obrazův sále u arcivévody Štěpán na Václavském náměstí. V,o stava stereoskopův na Žofíně.— 40hodinná pobožnost v kostele sv. Ducha.

Meteorologické a magnetické pozorování. Poso- rováno dne 16. července Tlakoměc v 6 hod. ráno 329. 85 Teploměr v e h. ráno 16.7 v 10 h. dop. 21.9 řv o hod. dop. 329.8i. ve 2 hod. odp. 329.65 ve 2 h. odp. 22.0 Výška vody 0 p. nad normálem.

Zástupce továrny na doutníky Gustava Schaeffera v Berlíně mešká právě v Praze a přijímá laskavé zaká zky na na zkoušky v hostinci „, zlasvého aenialělas- zrn

Vyhláška.

Obec pražiká zadk prostředkem ofert stavbu vo dní práce mezi levým břežním pilířem 3. mostu a vodárnou bel- vederskou. Kdož by se o stavbu tuto ucházeti chtěl, nechť podá za- pečetěnou ofertu svou, sepsanou na základě výminek a roz- počtů předchozích, v městském úřadě stavebním a hospodář- ském k nahlednutí vyložených nejdéle do 19. července 1866 ten den v to počítaje, při protokole rady městské. Z rady městské v Praze. dne 16. července 1866

2116—1 Dr. Rělskýj,

purkmistr.

Upozornění.

Údové „bratrstva Smíchovského“ se tímto úpo- zorňují, aby p. K. Fojtlovi žádných přísp vků neodváděli, an tento nemá více práva příspěvků vybírati. Na Smíchově dne 15. července 1866. A. Klíment, T. Radotinský. t. č. proz. jednatel. t. č. předseda.

Žofinský ostrov. Dnes

velký koncer

oblibeného velké

smyčcového orkestru pvobním řízením kapelníkap. Rláh . Začátek ve 4 hod.

Vstup je vol

Filip Josef Pick doktor v lékařství a ranhojičství, omet. asistenť n prln sekund. lékař na klinice prof. Hebra ve Vídni, pro vyraženiny a syphilis dopisující úd spolku českých lékařů v Praze a c. k. společnosti lékařův ve Vídní a t. d.nel bydlí v Praze ve Ferdinandské třídě 364. — Ordinuje od 12 do 3 hodin.

no

1728-

Zase o divadle, — třeba by v bouřné době. Naši otcové snášeli slůvko k slůvku a krůpěj k krůpěji, aby z tisícerých pilně snášených maličkostí po- vstalo konečně něco velikého, národ sám. A povinností naší jest, abychom zase každou maličkost rovněž bystřo střežili, abychom nedali umořiti se ani jediné věci ná- rodní, neboť vše u náv těsně spolu souvisí, úmor jedi- ného členu svědčí již o hnilobě celku a musíme vůbec býti stále činni, stále bděli, abychom se neobjevili býti efemekou. Vlny časové nesou nás ku břehům nezná- mým, bouř přehlušuje hlas náš na zevnějšek, musíme být uvnitř pokud možno celistvě seřaděni, musíme bdíti nud každým zjevem národního života, abychom rány přítomné i budoucí snesli bez velkých ourazů. Bez toho je těch ourazů již dost a dost! A proto neváháme ani nyní pro- mluvit uprostřed války zase o svém divadle, třeba by ze to leckomu zdálo nevčasné: co do národního života neznáme nikdy a nikdy jakousi nevčasnost Divadlo zavřeli, členům jeho dali nějakou další pod- poru, pak jim řekli, že mohou činit, co se jim líbí, totiž třeba jít a více nepřijít. To je ovšem příkladně krátká procedura, pomyslíme-li, že pražské divadlo české není pouze předmětem špekulace soukromé nýbrž ústavem zemským, k jehož střežení je určen zvláštní intendant, nad nímž bdíti má dobře nadaný výbor zemský, a o je-

Ví- hož konečném osudu rozhoduje sám zemský sněm. děli jsme během čtrnácti jen dnů díti se u nás věci pra- podivné, z náhlého strachu ztratil mnohý hlavu, v pře- kvapenosti stal se mnohý nepořádek, kterýž dovedem sobě sice vysvětlit, ale nikdy ne omluvit, — a na účet překva- penosti té chcem tedy také vřadit nynější novou proza- tímnost prozatímního našeho divadla. Avšak vysvětlujeme-li nyní ještě zjev tak zvláštní, nevysvětlovali bychom dále vidouce, že se k oprávě ničeho neděje, ba ani na opravu nepomýšlí. Před několika dny (č. 183 N L.) promluvili jsme o důležitosti českého divadla vůbec, k slovům těm se nyní prostě odvoláváme. Nežádáme, aby se začalo zase hrát již dnes či zejtra, žádáme ale, aby se vůbec na budoucnost pomýšlelo, aby nezdálo se, že českého divadla vůbec ani více nebude, aby zachovány byly nám síly, za něž náhradu neznáme nikde, aby garancii obdrželi ti. kdož k vůli ústavu národnímu přečkati hodlají časy těžké, že čekání jejich není zbytečné, ano snad i směšné. „Če- ské divadlo přestalo existovat,“ řekl prý někdo, kdož měl by se spolu také starat, aby nepřestalo ani na oka- mžik zbytečně. My nevěříme, že se ta slova pronesla, sic bychom musili pánu takovému říci co nejjadrněji, že české divadlo potrvá, pokud český národ bude, že české to divadlo přečká tedy zaji- sto leccos a lecko ho. Sbor členů divadelních stojí prozatím zde, nevěda sobě rady. Jední hledí udržet se pohromadě, aranžujíce koncerty, připravujíce hry-

Jsou to lidé, na které můžem se bezpečit: mají smysl pro věc národní, dovedou uvážit tíži udalostí, ne- nechají se za čtrnáct dní již zvrátit na stanovisku svém. Jiní zase dle doslechu činí již kroky „samostatné,“ jimiž chtějí se pošinout od nás dál, neboť ani nepocho- pují, že by se čtrnáct dní stráviti mohlo jinak nečinn než leda — na dovolené. Také v tom ohledu je di vadlo naše ještě mladé a převzalo mímo jiné od divadel německých i zhoubný „umělecký“ kosmopolitismus, vy- lnčující každou myšlenku vřelejší. A kamže ty samostatné kroky mají je pošinont dál Většina divadel je zavřena, jedná ze tedy prý o úmluv s ředitelem německého divadla pražského ! Snad pro hry německé? To prý ne, nybrž p. Wírsing prý by nebyl proti tomu, spojiti obě divadla pod ředitelstvem svým, čemuž prý by se hlavně při opeře dobře odpomohlo jed- ním sborem a jedním orchestrem. Nebudem vymalovávat obrázek, jak vypadal by na př. zpěv, kdy polovic cho- rístů zpívali by v německé opeře česky a druhá v české německy, kterouž sladkost už jsme v Praze také zažili, položíme jen několik otázek, abychom věc celou přivedli krátce ad absurdum. Poděko val se p. Thomé vůbec z ředitelstv Ztratil je snad samovolným zavřením divadla? Vypíše zemský výbor z novu nájem českého di- vadla? Či dovolil snad, aby členové divadelní sami o to se postarali a ředitelství zadali Stalo se válkou usnešení náhle neplatno, které káže.

že z jednoho divadla pražského na druhé nesmí se při- jímat člen žádný Je vyslovené směmem rozloučení obou divadel nyní svrženo? Dovolí se p. Wírsisgovi, aby vzal české divadlo do podruží a z divadelní kanceláře své aby spravoval diva- dla obě? — V poslednějším případu náhle by nám spa- dlo bělmo s očí, náhle bychom porozuměli nepochope- nému dříve „systému správnímu,“ pomocí jehož obecen- stva hezky systematicky v divadle ubývalo, porozaměli bychom konečně tomu, proč ze leccos dělo, a hlavně tomu, proč ze jiné nedělo, proč nemohli jsme dostat pri- madonny dramatické, atd. Taková věc nezdařila by ze ovšem nikdy, nevěříme tedy také všem těm versím. České divadlo jest a mnsí zůstat samostatné, musí právě na základě samostatnosti té dobyt sobě budoucnosti, sic začnem s příštím diva- dlem národním právě tak nedochůdně jak jsme začali s divadlem prozatímním, budem se s ním právě tak ná- hodně a nezdravě plahočit jako s tímtol Budou mnohé otázky důležité, jichž sobě musí záhy povšímnout i jiní než my journalisté. Zemskému výboru, snad i důvěrníkům klubu poslanců českých nastává sta- rost mnohá. Hleďte, pánové, aby divadelní otázka ne- byla poslední mezi všemi! Jest to hmotná otázka tak- též pro více set lidí, mravní otázka pro budoucnost nás

všechl

Majitel Julius Grégr

Odpovědný redaktor a vydavatel JUC. Robert Nápravník

Tiskem Dra Ed. Grégra v Praze