Příloha »Katolických Listů« k č. 254.

největší blaho. Sami ze sebe nic nevykonáme. Když jest Bůh s námi, kdo proti nám? Třeba se modliti k věčnému Bohu. Některé dobré věci nemají úspěchu, poněvadž málo myslíme na modlitbu. Píše se: Orga- nisujme se! ale zapomíná se, že každé požehnání přichází s hůry. Při každé práci nechť nezapomeneme na modlitbu a vzpomínati na věrné duše v očistci. Ke konci pak udělil J. Em. vrchnopastýřské po- žehnání, při čemž všichni poklekli, pouze zástupce vlády, dvorní rada hr. Schafgotsch, neuznal za hodno tak učiniti. Dnes ve čtvrtek odpoledne byli pozváni Čechové k ndp. knížeti-arcibiskupovi dru. Jegličovi, který při- pil též českému duchovenstvu a če- ským katolickým učitelkém a slíbil, že za rok přijede na český katolický sjezd. Večer byl pořádán banket s obvyklými přípitky.

17. sjezd italských katolíků.*) Za místo tohoto, dne 1. t. m. zahájeného sjezdu, bylo letos zvoleno věčné město Řím. Volba dojista vzhledem na jubilejní rok více než vhodná. Sv. Otec zaslal za příčinou sjezdu předsedovi přípravného výboru hr. Paganuzzimu zvláštní breve, ve kterém obsaženy jsou zásady a pokyny, jež také mimo Italii zasluhují plné pozornosti. Stojít v breve tom m. j.: »Jakož ani v dobře spořádaném válečném vojsku nestačí vojevůdcům, aby měli sebe více vycvičenějších vojáků, kdyby tito neposlouchaii jejich rozkazů, rovněž tak žádá povaha Vašeho výborně a moudře uspořá- daného sjezdu na každém jednotlivci kázeň a svornost. Neboť veliká je síla vůle, upřená k jednomu a témuž cíli, a denní zkušenost potvrzuje staré přísloví, že svor- ností malé věci rostou, nesvornosti však veliké se roz- padávají. Pomyslete si proto, že nevykonáte nic ma- lého, když následkem vašich snah všecky zástupy. kteréž v Italii bojují za nejlepší věc, totiž katolické spolky, a také všichní jevnotlivci, kteří onu věc hájí, slavně vyznají svou vážnost před autoritou církve; když odstraňujíce spory, vysloví svůj souhlas s Vaším sjezdem nejen zdánlivě a podle] jména, nýbrž také skutečně a v praxi půjdou za vámi jako pevně sem- knutý šik; když konečně při spojených silách a sna- hách a jednom smýšlení budou moci použíti o sobě slov apoštola Pavla: »Mnoho je sice údů, ale tělo jedno.« Ačkoliv jsne již jindy dali vám tato poučení, považujeme přece za povinnost, abychom je poznovu opakovali, zvláště v době, v níž náhlost v konání snadno postrádá oné povolnosti a poslušnosti, bez níž nemůže trvati žádná společnost dokonalá.« Sjezd sám konán byl po slavných službách Bo- žích, které sloužil pro jeho účastníky kardinál Res- pighi v kostele Santa Maria Sopra Minerva, v ko- stele Sant' Appollinare; sekce konaly své schůze v sousedním semináři. Kromě kardinála generálního vikáře dostavili se do zahajovací schůze ještě tři jiní kardinálové a 37 arcibiskupů a biskupů. Zahájil pak ji kardinál Respighi řečí, v níž poukazoval na naděje, jež papež skládá do sjezdu. »V Římě,« pravil kardinál, »musí ve Svatém roce býti všecko svaté. Nalézáme se poblíže náměstka Ježíše Krista, ano on sám jest přítomen mezi námi se svými tužbami. Za krátko uslyšíme jeho vznešené slovo. Hr. Paganu zzi vytknul pak jednotlivé úlohy sjezdu a skončil slovy: »Naše akce musí býti kato- lická, papežská, našemu vrchnopastýři podřízená; po- tom také bude i velmi mocná.« Předsedou sjezdu byl zvolen hrabě commenda- tore Karel Santucci. Věcná práce sjezdu zahájena byla ve druhé schůzi, konané v neděli 2. t. m. Dostavil se do ní také biskup z Terstu, msgr. Sterk. Průběh její byl asi takovýto: Msgr. Callegari, biskup z Padovy, dokazo- val, že ráz katolických sjezdů, počínajíc prvním, jenž r. 1874 konán byl v Benátkách, byl až dosud vždy podstatně papežský. Jest proto pochopitelno, že sjezd konaný na konci století, shromáždil se v Římě. Lou- čící se století bylo papežství rozhodně nepřátelské. Přes to nebyl papež nikdy větší, nežli jest nyní, protože zasypáván jest urážkami. Papež jest pravou odlikou Spasitelovou, neboť jest vždycky hotov k zá- chraně nešťastných, kteří k němu se obracejí. Odbý- vání sjezdu v Římě jest slavným holdem pro papeže pro italské katolíky jest povinností a potřebou. Ka- tolíci musejí býti spojeni s papežem jako hrozny s ré- vou; ale možno také, bez upadnutí v haeresií a roz- kol, odloučiti se od papeže následkem některé z oněch mravních chorob, kteréž podobají se chorobám vědy. Chorobami takovými jest duch vzepření se — proti autoritě, pachténí se za jistou modernitou. Dílo ka- tolických sjezdů musí vždycky zůstati v nejtěsnějším spojení s papežem a přidržovati se pokynův jeho en- cyklik, nejen v ohledu dogmatickém, nýbrž také po- kud se týče přání a rad papežských«. *) Opozděno za příčinou návalu neodkladné látky Redakce.)

Tajemník sjezdu commendatore pf. Rezzara předčítal potom adresu, již podal sjezd sv. Otci. Vyjímáme z ní aspoň toto místo: »Papežští zůstaneme vždy a všude, nejen tím, že jako vojíni kříže pokračovati budeme v boji za triumf kříže, nýbrž ještě více tím, že vynasnažíme se, abychom slova »papežští« stali se hodnými svou po- slušností vůči Tobě, chtějíce nejen témuž účelu, kte- rému ty chceš, nýbrž volíme také tytéž prostředky, kteréž ty nám navrhuješ a doporučuješ. Takto těsně jsouce s Tebou spojeni, Budeme nutně spojeni páskou nejupřímnější bratrské lásky také mezi sebou, proti nikomu hněvu nechovajíce; ve spojení s Tebou slavně vzdávati budeme církevním pastýřům úctu a budeme se jim podrobovati; ve spojení s Tebou uznávati bu- deme za nejlepší organisaci katolických sil v Italii onu, jíž Ty's nám označil v díle katolických sjezdů ; ve spojení s Tebou budeme míti sílu kázně a moc podněcovati; ve spojení s Tebou zabráníme skvrnám, jimiž by nešlechetné ruce chtěly Tvé čisté roucho po- skvrniti . . .« Odpoledne konána byla zvláštní schůze předsedů krajinských výborů jakož také stálého generálního vý- boru, ve kteréžto schůzi bylo důkladně probráno více předmětů, týkajících se všeobecných potřeb církve ka- tolické. Ve valném, v pondělí konaném shromáždění upoutal k sobě největší pozornost přítomných msgr. Finoir, biskup z Catanzara na Sicilii, jenž vyzýval všecky katolíky, aby s houževnatou vytrvalostí pokra- čovali ve své činnosti katolické, jisti jsouce, že budou triumfovati, poněvadž poslední triumf připadne papeži.« Řečník vypravoval, že považoval jednou za dobré, by u příležitosti uvítání na nádraží veřejně ukázal, že dovede ctíti vůdce katolického laictva jako obhájce sv. Stolice. Byl proto od zástupu chátry insultován, pro- hlásil však: »Ctím je, protože jsou to kyrysníci pa- pežovi.« Řečník oslavoval pak Lva XIII. jako otce všeobecné vlasti, kterouž je katolictví a připomínal všem dítkám tohoto nejstarostlivějšího otce, zvláště pak všem italským katolíkům, že papeži přísluší, aby ve velikých otázkách promluvil rozhodné slovo. Msgr. Radini-Tedescho horlil slovy co nejrozhodnějšími proti vnikání haeresie do Říma z růz- ných italských končin. Odporučoval pak »dílo zacho- vání víry«. Commendatore Fil. Pucelli podával zprávu o působnosti stálého výboru pro »hájení zbožných na- dací«. Kněz prof. Simonetti referoval o návrzích podaných na prospěch pracujících, od socialistů svá- děných tříd. Ve valné, dne následujícího konané schůzi skvěl promluvil P. Zocchi, Tov. Jež. o svobodě vyučo- vání, požadované od katolíků. Sjezd zaslal pak mi- nistru vyučování příslušný telegram a přijal následu- jící návrhy: 1. do škol elementárních budiž zaveden krucifix; 2. vyučování náboženství dějž se farářem za jeho dozoru; 3. buďtež zakládány dobrovolné svá- teční večerní školy pro dospělé. Ze závěreční schůze, kteráž konána byla téhož dne odpoledne, budiž uvedeno, že opat z Cavy (O. S. B.) mluvil o výchově a jejím poměru k jeho řádua že navrhl, aby sjezdy katolické zahájily zákonnou agitaci, směřující k tomu, aby náboženské řády, ale zvláště řády školské, dosáhly zákonité existence.

* Sjczd abiturientů z akademického gymnasia z r. 1880 měl průběh neobyčejně zda- řilý. Sešloť se celkem 27 bývalých kollegů, aby v dů- věrném kroužku po 20 dlouhých letech se potěšili vzpomínkami z dob studijních. Z kněží dostavili se až na dpp. P. Lindnera a P. Bartoše všichni.— V úterý, dne 11. září na večer sjezd zahájen. Shle- dání zvláště některých z kollegů, kteří od ukončení studií gymnasijních se vůbec nespatřili, bylo v pravdě dojemné. — Ve středu, dne 5. září o 9. hodině pří- tomni byli účastníci sjezdu mši sv., kterou v zrca- dlové kapli sloužil kollega J. Arnošt, farář lib- šický a při níž dojemně zapěli zpěváci za řízení dp. Em. Pauknera, kněze rytířského řádu křižovni- ckého. Po skončené mši sv. promluvil celebrant ke shromážděným dojemnou řeč, v níž vzpomínal učitelů a kollegů zemřelých a povzbuzoval přítomné, by pa- mětlivi vznešených ideálů a nezapomínajíce pro život časný života věčného, pokračovali na počaté dráze ži- votní a jednou slavili radostný sjezd tam, kde není žádného loučení více. Jménem profesorského sboru c. k. akademického gymnasia pozdravil přítomné vet. profesor Havránek, načež účastníci sjezdu se rozešli po Praze. O 1. hodině konán byl v restaurantu Cho- děrově banket, jemuž mimo abiturienty z roku 1880 byli přítomni i pp. profesoři: dr J. Axamit, K. Pá- nek, dr. Oldřich Kramář, Jan Javůrek, později pak dostavil se, nedbaje oční choroby své, i prof. Kott, aby aspoň na chvíli prodlel v středu bývalých žáků. Profesor Bílek, který byl přítomen mši sv., nemohl pro případ úmrtí v rodině k banketu se dostaviti. Během banketu povstal kollega J. Zavoral, český ka-

265332

271062

282612

289752

290292

295842

297882

299952.

zatel jihlavský, aby pronesl přípitek milovaným uči- telům. Slova řečníkova způsobila mezi přítomnými mocný dojem a v nejednom oku zaleskla se slza hlu- bokého pohnutí. Potom povstal stařičký profesor p. dr. J. Axamit, aby z bohaté své zkušenosti učitelské přítomné pobavil některými humoristickými příběhy, čímž nálada mezi přítomnými až k nadšení dostou- pila. Po té odebrali se účastníci do místnosti klubu fotografů amateurů, kde kollegou drem. J. Kvíčalou byli fotografováni. — Na večer téhož dne sešli se účastníci sjezdu na posledy, aby se rozloučili a dali sobě slib, že — dá-li Bůh — po pěti letech opět se sejdou. Při té příležitosti vzdány přípitkem, pronese- ným kollegou dr. Drtinou, upřímné díky hlavním po- řadatelům sjezdu dru. Navrátilovi a dru. Kvíčalovi. neméně pak i kollegům dru. Janovskému, dru. Lo- kayovi a notáři Šátkovi, kteří způsobem munificent- ním vřispěli k uhražení výloh s pořádáním sjezdu, vydáním almanachu atd. spojených. * Almanach žáků akadem. gymnasta (1872—1880), jenž obsahuje též autobiografii prof. Axamita, objednati mohou bývalí žáci akademického gymnasia u dra. Navrátila, Praha, II. Resslova ulice. Cena 1 zl.

Loterie na stavbu kostelů v Brně. Do dneš- ního dne nebyly vybrány výhry, připadající na tato čísla losů: 3 K: (Dokonč.) 253662 253692 253812 253842 254952 255372 255462 255492 255552 254322 254502 254622 255882 255912 255942 255972 256122 255582 255822 255852 256632 256662 256692 256722 256752 256602 256152 256182 257502 257532 257922 260442 260712 256782 257202 257232 261222 261252 261282 261702 261732 260952 260802 260771 26232 262332 262512 262542 262572 262812 261792 26 762 263622 264012 264042 264072 264102 263382 263322 2643 2 264792 265122 265152 265182 2653 2 264702 264732 264762 265422 265452 265482 266622 266652 265392 265362 266742 266772 267162 267192 267492 267672 266712 266682 268152 268182 268212 268242 269172 269206 2681 22 267702 269322 269352 269382 262802 :69832 269292 269232 26926) 270792 270822 270852 271002 271032 269869 269892 270702 211182 271572 171722 271752 271782 271152 271122 273012 273042 273072 273102 273132 273162 272809 272622 274332 274362 274392 274722 274752 274302 273282 273192 274872 275112 275142 276012 276042 274842 274812 274782 277242 277272 277602 277632 277662 277212 276072 276552 277782 277812 277842 277872 278502 277752 277722 277692 278632 278922 278952 278982 279522 278659 278532 2786-2 279642 279672 280002 280032 280152 279612 279582 279552 280872 280712 282102 282132 282402 280692 280842 280662 283122 283422 283452 283482 284022 282692 282642 285162 285192 285222 285252 285282 285132 285!02 284082 288642 283672 288972 289572 288722 288612 285342 288522 290052 290082 290202 29023 290262 290022 289782 290382 290772 290802 290332 291222 290322 290352 291342 291372 291522 291702 291732 291312 291282 29125 291882 292152 293022 293052 293082 291852 291762 29.792 295272 295422 295602 295632 295812 294582 294522 294552 296742 297072 297762 297792 797852 296202 296232 998062 298092 298122 298152 298182 2980 2 298032 298452 298482 298512 298542 09857 298392 298362 298272 298692 298722 298752 298782 798812 298662 298602 298632 298962 298992 299022 299052 299082 298842 298872 298902 299232 299262 299322 299382 299412 299172 199142 299112 299532 299562 299592 299622 299652 299502 299472 299442 299802 299832 299862 299892 299922 299682 099742 299772

(Zasláno.)

Prosím o laskavé uveřejnění tohoto »Zaslána«, jež vzdor mé slušné žádosti redakce »Práva Lidu« neuveřej- nila. *) List Váš »Právo Lidu« uveřejnil článek, kterak krutě zachází kníž, arcib. ústř. kancelář s nájemci arcibiskupských v elkostatků a nedávno dočetl jsem se v »Katol. Listech« ze dne 29. července 1990 č. 202, že se pan nájemce V. utekl pod ochranu Vaši. Jsa rovněž nájemcem kníž. arcib. velkostatků na pan- ství Dol. Břežany, doufám, že nebude Vám nemilé, objas- ním-li několika slovy skutečnou pravdu o tom, jak kníž. arc. ústř. kancelář, spravující všechny statky arcibiskupské, ra- chovala se vždy ke mně, respektive k celé naše rodině. Ná- jem dvorů arcibiskupských má rodina naše již od let čtyři- cátých a vyhovujíc všem nájemním podmínkám, doznala se strany úřednictva kníž. arcib. kanceláře správného a ochot- ného jednání. Naproti tomu není ovšem s podivem, neplatí-li některý pan nájemce skoro plná tři leta ani haléře nájemného, že zcela po právu chápe se kníž. arcib. ústřední kancelář všech zákonných prostředků, aby zamezila nesprávnosti, majíc při tom zření k nájemní smlouvě, která dle vyn. vys. c. k. min. kultu a vyučování ze dne 20. června 1860 ř. z. č. 162 cír- kevními a zeměpanskými úřady schválena býti musí. Divím se dále, proč pan nájemce uzavírá smlouvu nájemní, nemaje dostatečného kapitálu a neznaje přesně hospodářských poměrů; přesvědčil-li se p. V., že půda na- jatého objektu není způsobilá k provozování racionelního hospodářství, proč nezažádal za propuštění, jehož by se mu — jak z několika případů vím — ochotně bylo do- stalo, anebo proč domáhal se tak úsilovně obnovení ná- je mní smlouvy sotva před rokem, ač byl v tak špatných poměrech. Soudný člověk jistě uzná za nepravdu, že ukrutně jedná se s nájemci na velkostatcích arcibiskupských plní-li jen správně nájemní povinnosti, k nimž se zavá- zali a uzná jistě za právo, podléhají-li zákonu ti, kdož oněch podmínek neplní, jak stalo se právě nájemci p. V. Stědřín, dne 9. srpna 1900. Otakar Paroubek, nájemce kníž. arcibiskupských dvorů.

*) Žádný honetní list opravu věcnou ve slušné formě neodmítá. Pozn. red.