Číslo 254.

v

Praze, dne 16. září 1900.

Ročník IV

nedakce, administracs oxpedice: Praha. Pštrossova ulice. číslo 200—II. Hefrankované dopisy se nepříjímají, rukopisy ae nevracejí Kezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Iserty účtujeme levně a při Častější inserci po- skytujsme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní pondělí a po svátku 2d o dvanácté ho- Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon radakce č. 1126

KAIUILKÉ Li

Prahu Předplatné pro a donáškou do domu: měsíčně. . ... K 2.80 čtvrtletně ... K 8.40 celoročně . . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. .. .. K 8.— čtvrtletně ... K 8.— celoročně.... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— K 48.— celoročně. Předplatné do Arneriky. Francie, Švýcarska, Ita- le. Belgie s Anglie: čtvrtletné ... K 18.20 celoročně K 52.80 Telef. administrace li26.

Slunce vychází v 5 hodin 37 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 11 minut večer.

Neděle: S v. Ludmily.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u svaté Markéty v Břevnově od 14.-17. t. m.

Dnešní číslo jest se zábavnou přílohou »Nedělí« o 12 stranách. Příští číslo vyjde zítra v pondělí v poledne.

Vach victis

V Praze, 15. září. Krügerův útěk podobá se útěku Hanibala Anglie a starý Řím mají co do výbojnosti, podma- ňování a vykořisťování národů mezi sebou mnoho podobného Ovšem Carthago se svým velikým územím a osadnictvím býla Římu soupeřkyní o mnoho nebezpečnější, nežli obě jihoafrické repu- bliky Anglii, kteréž sotva snesou porovnání obra s palečkem. Carthago ohrožovala světové panství starého Říma bezprostředně, kdežto jihoafrické re- publiky ohrožovaly Anglii nepřímo, protože tvořily na její cestě do Indie pouze jakousi stanici. Avšak i zde vycítila Anglie veliké nebezpečí pro svou moc. Na cípu Afriky usadilo se příbuzné jí plémě holandské, jež ode dávna vyznačuje se svou neob- lomnou vytrvalostí. Plémě to hned od počátku vede tuhý boj s hltavým mořem, jemuž značný kus země urvalo a nesbornou baštou si ohradilo. Jeho hlavní město stojí takořka na moři, do jehož útrob navráženo bylo na tisíce pilotových jehel. Ba byla jednou doba, v níž poměrně malý národ Holan- danů mohl se honositi, že skoro již uchvátil svě- tové panství na moři. A tento národ vyslal syny své na jih Afriky, aby tam založily novou državu v době ještě, v níž nikdo ani tušení neměl, jaké důležitosti tento cíp země jednou nabude. Ovšem, praktická Anglie brzy důležitost tu vycítila a od té chvíle započala skrytý i zjevný boj proti ho- landským vystěhovalcům. Je to boj dvou plemen, v němž slabší právě podlehlo a to na vždy. Bylo by nespravedlivé vytýkati Boerům nebo Krügerovi, že se pustili do boje nerovného, hned od počátku beznadějného, K boji tomu dojíti musilo, nadvláda Boerů musila býti zlomena. Co v Římě Cato po každém sezení senatu opakoval: Ceterum censeo — o nezbytném rozbytí Carthagy, to se opakovalo v duších ang ických Jingů o konečném zničení pan- ství Boerů. Dějiny učí, že tak všecky zápasy mezi soupeřskými národy končí až do úplného pokoření jednoho z nich. V zápasech těch je sice mnoho hrdinného, ale zároveň i bestiálního. Tak zápasí soupeřící dravci mezi sebou, až jeden z obou pod spáry druhého zdechne. President Krüger nalézá se v zajetí a vítěz

za ním posílá slova potupná. Jako v boji trojan- ském rekové na obou stranách vzájemně se nej- horšími jmény častovali, tak to činí dnes anglická žurnalistika. Tam kultura lidská do dneška ještě valně nepokročila. 15.000 Boerů úpí v anglickém zajetí a zpupný vítěz oznamuje v proklamaci, že své svobody ne- uzří, dokud poražení zbraně nesloží. Kromě toho prohlášeno je v zabrané zemi stanné právo. Kdo bude postižen se zbraní v rukou, zemře smrtí ha- nebnou. Tak zní ortel vítěze. A co jiného zbude poraženým? Při odporu beznadějném bylo by lépe zbraně skládati. Vítěžství nad Boery přišlo sice Anglii draho. uváží-li se však ne dosti ocenitelná důležitost jižní Afriky pro světový obchod Anglie, musí se doznati, že kořisť stojí za ty miliardy, jež Angli- čany válka stála Že válka pohltila na 100.000 ži- votů lidských, což anglickým Jingům na nich záleží! Lodi, plné zlata a diamantů vítěze bohatě odškodní. A i když navrátí se opět poměry klidné, ne- budou z nich Boerové nikdy více politicky těžiti. V parlamentě bude jejich moc zlomena. Válka byla od Boerů podniknuta, protože nechtěli tak zvaným Uitländrům stejného hlasovacího práva dáti. Nyní po válce pohrne se jich tam takové množství, že Boery brzo zaplaví. Záplava ta Boery v posledních letech ohrožovala vždy více. Anglie si počínala velmi vychytrale, protože zdánlivě správně. Ona chtěla, aby přistěhovalci měli stej- ného práva s domorodci, proti čemuž Boerové se opírati musili, chtěii-li si nadvládu ve své zemi pojistiti. Kdyby jejich země, byla bývala na kovy a drahokamy chudá, nikdo by se do ní nehrnul, a byli by tam mohli v bázni Boží žíti dále, avšak zlato a diamanty staly se jim osudnými, staly se jim kletbou. Co nyní bude Boerům zbývati? Vystěhovati se dále na sever do krajů doposud neobydlených? Takových v Africe je již málo, kromě pouští. Kraje, jež ještě za osídlení stojí, jsou již zabrány buď od Němců, anebo Angličanů. Nyní asi jim nezbude nic jiného, než smířiti se s trpkým osudem poraženého a vzdělávati své role dále. Světové listy — ku př. »Neue Freie«, »Times« a pod.— posmívají se Krügrovi: modlil se k Bohu, přirovnával se k chudému Nabothovi. — a co mu důvěra v Bohu pomohla? Výtku tuto činili Jobovi též přátelé jeho. Podle úsudků lidských samostatnost obou republik na vždy je ztracena, avšak prozíra- vější badatel dějin národů ví, že z kostí vojínů

padlých za věc spravedlivou, po mnohých letech povstává mstitel. Ex ossibus ultor. Dojde i na hrabivou Anglii. Uvolnila se od ní severní Amerika, co nevidět uvolní se i Kanada. Pouta, jež tuto na Anglii víží, jsou velmi vetchá. Australie je dnes skoro již samostatná. Její závi- slost na Anglii je již jen dle jména, a co nevidět bude Australie se svou mateřskou zemí ve světo- vém obchodě závoditi. Angličané v této chvíli dvě sesterské republiky ubíjejí, ale možná, že již po 50 letech pozvedne se tam republika nová, jež bude domáhati se samostatnosti stejně jako před sto lety severní Amerika. Je to všeobecný běh lidský, že všecky osady poznenáhla domáhají se samostatnosti. Brasilie uvolnila se od Portugalska, Mexiko od Španělska, a tak bude jednou i Anglie ztráceti své osady. Poraženi Boerové nepřestanou nejen mezi sebou, ale i mezi přistěhovalci živiti a šířiti ducha nezá- vislosti a proto již Afrika zůstane tak dlouho pro Anglii nebezpečnou sopkou, až jednou propukne v novou republiku sjednocených států jihoafrických.

Zprávy politické. V Praze, 15. září. Volební ruch. Výkonný výbor ná- rodní strany svobodomyslné vydal právě za příčinou nových voleb do říšské rady ná- sledujíci provolání: Národe český! Říšská rada byla rozpuštěna. Voličové čeští povoláni jsou opětně k voleb- nímu osudí, aby způsobem jasným a určitým pro- hlásili, zdali chtějí, aby národ český sklo- nil šiji před bezprávím jemu lehkomyslně způ- sobeným, aneb zdali souhlasí s obrannou taktikou, kterou proti vládnoucímu systému za- hájili dosavadní zástupcové národa. V těžké krisi ústavní nalézá se monarchie. Avšak na místě, aby při léčení přihlíželo se k původu choroby, a aby konečně spra- vedlivým způsobem rozřešeny byly zásadní spory ústavní a národní v této říši, mají při volbách příštích voličové roz- pomenouti se na zájmy hospodářské a so- ciální, které tak dlouho vládnoucím systémem centralisačním byly zanedbávány. Na výzvu podobnou dají voličové čeští jedinou odpověd:

Kulturní Listy-

V Praze, 15. září. K. Dovoluji si psáti roku 1950. Přeskočme v duchu pouze 50 let. Je to maličkost, pouze půl století. My starší víme, jak vypadala Praha před 50 lety a ti mladší rádi by věděli, jak bude vypadat za 50 let. Mnohý z nich bezpochyby se toho dočká. Je sice proroctví slepého mládence, vedle něhož prý for- man jednou nad Prahou zapráskne bičem a řekne ku svému synu: Podívej se, támhle stávala někdy Praha a ted na ní roste tráva. Mám přesvědčení, že proroctví to se nesplní a to již z důvodu toho, že za 50 let nebudou vůbec formani jezdit a že nebudou práskati bičem, protože bude se jezdit po elektrice a po automobilech a že posledního koně v Čechách budou vycpaného ukazo- vati v českém museu. Spíše mám za to, že Praha za 50 let bude mi- lionovým městem a že bude se rozkládati daleko za Žižkov a za Bílou Horu. Praha bude rozhodně státi na svém místě, ale bude míti změnu tu, že křesťanské obyvatelstvo bude ze všech nynějších čtvrtí vystěhováno do nových vzdálených a to proto, že v nich usadí se židé. V Je- rusalémské ulici, o níž v poslední době bylo mnoho řeči, bude se pozvedati veliký a nádherný židovský chrám se dvěma věžmi v orientálním slohu a dosa- vadní svatojindfišský kostel bude proměněn v maga- cín s velikánským nápisem: Rothber ger. S okna

nynější fary bude rozhlížeti se rabín se svou Rá- chelou. Kolem Rothbergrova skladiště bude skotačiti maušlující mládež. Vystěhováním obyvatelstva kře- sťanského stal se kostel zbytečným a byl proto velmi výhodně pronajat, proti čemuž se stan ovi s ka právnického nebylolzenámitky činiti. Na hořením Novém městě bude se též pozvedati synagoga, jejíž pozlacené věže budou do čtyř světa uhlů hlásati slávu a moc — Israele. Kdyby někdo z nás v této době z hrobu po- vstal a rozhlížel se po staré Praze, — mezi tím nej- novější Praha stane se starou — shledal by mnoho změn. Na nejmalebnějšlm místě Prahy, na Králov- ském Vyšehradě bude též trčeti k nebesům synagoga, a tam, kde někdy stával kostel sv. Václava —- Ba že, nebude to trvati ani 50 let, možná že sotva 10 let, když v sezení otců měst pražských roz- přede se tato debata: Náměstek starostův: Pánové, na den- ním pořádku je dnes konečné rozhodnutí o osudu kostela sv. Václava na Zderaze. Jelikož nikdo se ho neujímá a není vůbec peněz k jeho obnově, a jelikož na obou stranách dostává již trhliny, nezbývá nám nic jiného, než dáti ho strhnouti a pozemek, na němž stojí, prodati. Máme na pozemek výhodné nabídky. Pan Březnovský: Židé ho chtějí koupit. (Hlasy na galerii: Skandál! To se ne- smí stát.) Pan dr. Růžička: Jaký skandál! S práv- nického stanoviska nelze proti tomu

pranic namítati. Kdo dá víc, tomu se po- zemek prodá. Pan Březnovský: Chtějí na něm postaviti novou synagogu. Člen stavební kemise: Židé podali již plán na stavbu nové synagogy. (Všeobecné vzrušení na galerii.) Pan dr. B.: S právnického stano- viska nelze proti tomu co namítati. Židé si pozemek koupí a dobře ho zaplatí. Židé kostel sv. Václava sboří a postaví si na jeho místě synagogu. Stavební komise nemá proti stavebnímu plánu co namítati, a tak se stanoviska právního — — Březnovský: Jděte k šípku se svým práv- nickým stanoviskem. Kaifáš a Ananáš byli své doby nejslavnějšími právníky a s jejich právnického stano- viska musil Kristus Pán býti odsouzen. Vy byste s dobře hodil do toho židovského synedria. Dr. Růžička rozhorleně: To sem nepatří, zde se jedná o právnické stanovisko. Březnovský: Zde běží ale též o stanovisko národní a křesťanské! Dr. Růžička pohrdavě: To jsou ještě před- potopní názory. Prosím, aby se o návrhu stavební komise hlasovalo. Březnovský: Navrhuji, aby se hlasovalo podle jmen, tak aby naše děti a děti našich dětí vě- děli, jak se jejich otcové k patronu české zamě zachovali. Hlasuje se. Většina hlasuje pro prodej pozemku sv. Václava a pro stavbu synagogy na jeho místě.