Yyrházi každý den mimo v neděli a svátek o 3. boa. o<ipoledni.

Předplfccí se v administrari v Ostrovní ulici číslo 1508—11.

v Praze:

poštou :

mésíóné .

. 1 zl. 10 kr. I

1 zl. 85 kr.

čtvrtletně

. 8 „ 30 „ 1

4 „ - „

půlletně .

- 6 „ 60 „

I 8 „ - „

celoročné

-13 „ 20 „

116 „ - я

Jednotlivá čísla 5 kr. 8 nedélni prílohou 6 kr.

DOPISY rankované a podepsané přijímá r e dL a 1c c © v Ostrovní ulici Čís. 1508—II. Rukopisův aerracime a nepodepsaných nedbáme. REKLAMACE nezapeóetěné posýlány budtež nefrankovány. Inseráty počítáme nejlevnéji.

ČÍSLO 20.

Y Praze, ye čtvrtek dne 25. ledna 1894.

Ročník XXVI.

Kněžstvo ve veřejnosti. Podává Jan Sojka. I. Se žalem vidí každý kněz, že liberální proud podemlel a podemílá jeho vážnost a vliv na lid, že kněz takorka víc a více uchylovali­ se musí pouze do kostela, kterému ještě návštěvy ubývá vlivem nevěreckým. — V Cechách zvítězila strana mladočeská na celé čáře — kněz nemá neb nesmí prý ani hlesnonti, jedná li se o volby neb o některou­ jinou záležitost politickou. Na Mo ravě pracuje za týmž účelem t. zv. lidová strana. První prostředek ku zničení vážnosti a vlivu kněze ve veřejnosti bývá zásada : „ca lumniare audacter, semper aliquid haeret” — čili po česku: nadávej, co můžeš, něco se přece uchytne. A nadává se. A jelikož ku pravdě se sábnouti nemůže, pomáhá se lží 1 Vezměme do ruky nevěreckoliberální list v počátku vycházející — tupí se víra, hanobí­ se kněžstvo tak jakoby ten který pisálek­ oněch hanobících článků byl okrášlen všemi ctnostmi, jakoby byl mravné tak bezúhonným­ a intaktním, že plným právem se může pustiti — do kněze. Jakmile se naselo­ símě nedůvěry hanobením, jde se dále — ku mravnímu zničení kněžské vážnosti a vlivu na lid. Slyšme, co si vykládá svedený lid knězi a jeho politice — míníme tu lid neuvědomělý­ a druhdy nezkažený: Kněží chtějí jen větší platy, chtějí býti poslanci, chtějí zavěsti opět robotu s desátky ; tak zvaní vzdělanci vykřikují kněze za nepřátele lidu, tmáře, zpátečníky, kteří do politiky se plésti nemají, kteří by rádi opět středověké tmářství uvedli do nynějšího století a po dobné nesmysly. A kdo se ujme, kdo se za stane v dnešní době kněze ? Nikdo 1 Nejvíce vystupuje proti kněžstvu ve veřejnosti­ mladý dorost národní, chodící teprve do škol, at středních, at vysokých, brojení to se stupňuje po odbytém studiu a sice u lidí dvou kategorií : u velké většiny mladých právníků a u části filosofů Lékaři, byť původně zaujati byli proti knězi, přece časem ve své praksi mění vlivem­ zkušenosti své zásady ; lékař se schází často s knězem u lože nemocných, mluvívá в nim často i při jiných příležitostech, poznává­ a ctí úřad kněžský jako těžký a obětavý;­ a čím dokonalejší a vzdělanější lékař, čím větší jeho prakse, tím větším je přítelem stavu kněžského. Onen pak lékař, jehož se pacienti lekají, jest nejen zaujatým proti jistým třídám lidské společnosti, ale vždy

FEUILLETON.

„KRIZ*. К. Konečně po porodu velmi těžkém osměluju se předstcupiti před čtenáře в .Křížem” V jistém ohlede jest to „ Crux de cruce“. Z křížů v mnohých, jež má dnes horlivý kněz v duchovní správě, vyrůstá kříž Kristův jako jediná útěcha. A kdykoliv jsem po denní námaze v duchu přehlížel situaci světovou, vždy zarmucoval se duch nad velikým úpadkem náuky kříže, kterýž úpadek neodvratné musil by vésti ku kata- etrofé, kdyby neměl opět vztýčen býti v rozumu­ duchovním kříž, jakožto jediná spása světa. Kdybychom v ničem nesouhlasili, vtom souhlasíme všickni, že víra v nejširších vrst vách lidu stále klesá. Bylo mi sice z venkova­ psáno : Jsou dnes ještě mnozí, kteří v optimismu opravdu nevysvětlitelném myslí, ano tvrdí, že ještě není tak zle, že není třeba něčeho se báti, aniž úsilněji a horlivěji­ pracovati — — kteří k vůli božímu pohodlíčku klamou sebe a jiné slovy: .není tam lev”, kteří ale nic méně boji se vycházeli­ na cesty z bázně, kdyby tam přece byl. Tu útěchu mám, že myšlénka moje : Kříže léčili křížem, padla na půdu velmi dobrou, že tudíž nalezla vřelého souhlasu.­ Vrstvy nejširší lidu kromě modlitebních knižek nečtou skoro nic náboženského, pohlaví­ mužské vůbec nenosí do kostela ani tyto, ani zpěvníku, vůbec ničeho. A pohlaví ženské nosí zhusta do kostela knižky k vůli deskám; poměrně je málo těch, kdož ve1 knížkách ještě opravdu se modlí.

v první řadě proti kněžstvu. Proč? domyslí lze vyšetřili, na čí ze dvou sporných stran zasloužil úcty a vděčnosti ? Proč právě mezi se každý. jest pravda a právo, bylo určeno, aby ža- právníky je nejvíce nepřátel kněžského stavu U filosofů jest příčinou antiklenkálního lující strany se bily — která zvítězila, té a to nejzarputilejších ? smýšlení snad předmět jejich vědy sám, se přiřklo právo; rovněž i ordàlie, pozůstá- _ Jak řečeno : příčiny k tomu nemá ani kterému se věnovali poslouchajíce přednášky vající v chůzi po rozpáleném železe (radlici), jeden, naopak, kdyby studoval dějiny na vysokých školách a činíce názory a zá- chození ohněm, z ohně vytahovali rozpálená právního s rozumem, musel by se zastyděli sady svých profesorů dle sxiomu : jurare in železa a držeti v rukou, potopili se do vody nad svým jednáním a musel by říci : já verba magistri — svými. Snad vznešený ná- a nevylezati na povrch, metání losů a pod. nevím, co činím. zev filosofa povznáší je též nad ostatní ( Kdo se spálil aneb jinak poškodil, byl po- Kde hledali tedy te příčiny ř První mo-

stavy, filosofii se nezabývajícími — aspoň ne tou jejich filosofií. Ostatně, jak má mnohý mladý filosof Incuti k víře, etiti stav víru tu hlásající, když na př. slyší od jednoho profesora filosofa, jehož jméno často slýchá se ve veřejnosti české : Co se týká víry — jsem indiferentistou — lhostejným ku všemu, co kněžstvo káže, a který jest mínění, že církev protestantská rozšíří se v budoucnosti­ po všem světě ? Těmto nelze tak zazlívali nechuť k víře a jakousi upjatost vůči stavu kněžskému, ze své filosofie dále nepřišli, o zásady filosofie křesťanské se nestarají — protože jim je snad nikdo nevykládá, aby jim porozuměli, Mudrují proto ve vlastním oboru vědomostí — jakoby jiného nebylo, a jako by to, čemu naslouchali, bylo nejdokonalejším — vše ostatní jim tudíž čínskou zemí. Jinak se to má в právníky. Mladí advokáti,­ koncipienti advokátští, řeční na schůzích­ lidových a od zkroucených paragrafů srovnalému srdci svému ulevuji napadaním kněžstva. Denní zkušenost nás o tom poučuje.­ Liberální právníci — ať patří národ nosti jakékoli — jsou v této příčině v úplné shodě. Staví se v čelo hnuti politického, národního i sociálního — aby tu brojili proti klerikálům. Kde hledali dlužno příčinu u těchto ? Studujíť práva, dějiny právní, studujít i církevní­ právo a všecka ta studia právnická že by měla miti tak kontrární vliv na zásady jejich jednání v praktickém životě ? Každý právník studuje a skládá zkoušky — jaký kněžstvo zvláště mělo vliv na vývoj veškerýchtpráv. Studuje, jak církev vůbec — a zvláště ta učící církev — upravovala a upravila právní poměry otroků, aneb lidí vší avobody zbavených, jak kněžstvo do světa pohanského přeneslo zásadu o důstojenství lidském, učíc, že i v otroku dlužno etiti člověka — a za tuto svobodu hlásanou má býti sama jímána do otroctví? Kněžstvo to bylo, jež naukou Kristovou odstranilo krevní msty za zločiny, kterými druhdy si poškozený podle zvykového práva, a později i dle psaného zákona mohl zjed nati a zjednával zadostučinění na škůdci ; církev odstraňovala tak zvané soudní souboje­ a očisty při soudním řízení. Nebylo li

važován za lháře a odsouzen ; nesmyslnost ment jest odvěká ctižádost právoznalých, těchto soudních řízení odstranila jen zase vyšinouti se nad ostatní stavy, ctižádost, církev — a za to se jí upírá smysl pro která nerada vidí,^ dává-li se komu přednost, právo a pravdu 1 I Vidíme již na zákonnících doby Kristovy, Církev to byla která nevinně proná-1 kteří byli totéž, co nynější právníci, jak se sledovaným udílela útočiště — zvané asyly chovali vůči Pravdě, kterou následovali a

V těchto vrstvách jest zapotřebí vzbu­ zovali náboženské uvědomění a to četbou, jež by se jim do rukou přinášela, pravím přinášela V ohledu tom jsou protestanti­ o mnoho čilejší. Tito mají hojnost knížek a traktátů pro lid. Tam proto ná boženské uvědomění bývá živější. Po hříchu u nás hovívalo. a na mnoze hoví se dosud zásadě : Jsme v převalné většině a proto něco takového nepotřebujeme. Ještě není tak zle. Pohodlíčko 1 Nedrží-li sám duchovní pastýř katolický denník, anebo vůbec nějaký­ katolický list, k čemu by měl lid něco katolického čisti? К čemu prý lid teprv na něco upozorňovali ? Bylo by to skoro — hanba. A tak je na mnohých farních osadách hlucho, pusto, mrtvo — jako na poušti. Když však ale vtrhne se tam několik hyen anarchismu, tu na těch mrtvolách mají své hody. — O tom myslím, má li lid vůbec něco křesťansko katolického čisti, není již třeba více diskuse. V tom souhlasí se mnou skoro všickni, že lidu našemu zapotřebí křesťanského čtení krátkého, ale jadrného, nejraději k neděli, ale každou neděli. — Jednalo se tedy o list malý, ale týdenní. Tu však naskytla­ se mi první překážka — v tiskovém zákoně, o němž platí: vexat columbas dimittit­ corvos — Listu totiž bursianskému, jeož pracuje s miliony, je snadno zaplatili novinářský kolek, nikoliv ale listu menšímu,1 jenž nečítá abonentů do mnoha tisíc a který skoro polovičku předplatného musí ponechávali­ ve vzduchu, zalíbí li a uráčí-li se komu předplatné někdy za uherský měsíc zapravili. Tentýž zákon též ustanovuje kauci pro list, jenž by pojednával otázky politické,

— ve svých chrámech, budovách neb hřbitovech,­ aby předešla násilí surovému a chránila­ slabšího proti mocuějšímu, církev to byla, která hájila právo manželské, nerozlu- čitelnost stavu manželského, hlavně u nesvobodných.­ Moblť pán ženatého otroka neb otrokyni rozvésti od sebe, prodati neb jinému provdali, případné vdanou otrokyni sobě vžiti za konkubínu — a to vše pohanské­ právo dovolovalo, považujíc otroka ne za člověka, nýbrž za věc, s níž mu lze nakládali­ libovolně — a proto se ta církev a její sluhové — kněžstvo — tupí od těch, kteří tyto věci studovali ? Není jednoho oboru právního, do kterého­ by byla církev svým blahodárným vlivem­ nezasahovala, uvádějíc tak právní zvyky i zákony na basis ryzí humanity a mír nosti — a za to se mluví, že chce dnes otroctví ? A konečně i ona okolnost, že kněžstvo to bylo ponejvíce, které sepisovalo právní knihy, z nichž se čerpají dosud výhradně prameny pro literaturu právnickou — nepadá­ tu na váhu a nezasluhuje kněžstvo uznání a díků od právníků? Směle může každý kněz říci mnohému advokátu neb právníku : čemu ty jsi se učil, učil jsi se z knih od kněží sepsaných — a kdyby těch nebylo — věděl bys asi málo z dějin právních — pro kterou věc na mne sočíš ? Máme ku př. u nás mezi prameny vědy právnické ne na posledním místě letopisy kanovníka pražského Vincence a jeho nástupce­ Garlocha — mimo jiné vynikajících­ mužů stavu kněžského. Než, byt i nebyl žádný kněz se zabýval védou právnickou, ba řekněme, žádnou vědou vůbec, jaký důvod­ mají moderní právníci či jaký by měli pro svůj antikleríkalismus ? Kdyby kněz docela jiného oboru činnosti­ neměl, nežli učiti národy a věsti je cestou mravnosti, není-liž to dostatečnou pohnutkou, aby pro tento učitelský úřad

sociální a náboženské. — Napsal jsem tedy tomu kterému úřadu: .Kříž” bude listem nepolitickým. — Bude však — odpovědíno mi — pojedoávati též otázky náboženské a má-li vycházeli týdně — musí miti kauci, a kromě kauce i novinářský kolek. Počítal jsem tedy : Tisk, papír a režie aby stála jen krejcar. Krejcar stojí kolek, kr. porto, dle Adama Riese : 1 1 -f- 1 — 3, pod tři krejcary list sebe menší na venek nedostanu. Musilo se tedy do toho jinak. Aby se uspořilo poštovné 1 krejcaru za každé číslo, a aby přece mohl i na venek přijití za krejcar, musil býti papír i format takový, aby alespoň 15 čísel vešlo se na 150 gramů za 3kr pošt. známku, čili 25 na

vyhledávali tisícové lidu. A pravda, že církev­ katolická zušlechtila a posvětila všechny vědy, nelíbí se snad mnohému liberálnímu zákonníkovi. V dějinách čteme, že v prvních dobách křesťanských nejvyšší úřady státní neb dvorské bývaly obsazovány osobami stavu kněžského, postupem pak času vytlačeni­ tito světskými právníky, jejichž cílem bylo nezřídka vliv církve seslabovati, statky církví zvané mrtvé ruky zabírali, církev všeho vlivu zbavovali a ničili.

Politicky přehled vnitřní. v Praze, dne 25. ledna. O kabinetu Windiscbgrátzově pronesl­ se pozoruhodným způsobem na schůzi katolicko­ politického spolkn pro lid v SolnohrzdS vynikající člen strany konservativnf dr. Viktor rytíř F n c h s. Dokazoval, ie vstoupení do koalice nebylo vadáním se, nýbri jen p o od- l o š e n i m požadavků stran a dovozoval dále, ze vlastní podnět k volební opravě zavdala volební­ oprava hr. Tasffea. „Nezapomenu na obvili to — pravil řeínlk — ve které byla podána. Zrušení úitavy byli bychom ze do hr. Tasffea spíše nadáli, nei této opravy volební.. Nescházelo mnoho a předseda sněmovny pan Chlumecký byl by padl pod ftůl. Tá*ffe P0_ čítal na hlasy konservativeů a Poláků pi“Q pad, že by levice byla ее postavila do oposioe, byla by bývala říiská rada rozpuštěna. Z voleb byla by pak vyila levice o 40 až 50 mandátů ateněena. Docfa), že se takte zbaví rniivébo a obtížného vlivu levice ; ale klamal se, neboť všecky strany byly svorný v oposioi, ačkoliv ne všecky a téže příčiny. V prvním čtení prohlásil­ vůdce Poláků a Plener, že nikdy nebudou­ eonhlasiti a předlohou Tasffeovoo. Vzácné krásnou a úSinnon řeč hraběte Hobenwarta poslouchala celá sněmovna в největší poiornostf. Řečník praví, že seděl na blískn br. Hohenwarts­ a že slyšel vše. Bespřlkladný jáset sněmovny­ byl odpovědí na řeč tu. Tato řeč br. Taeffecvi dodala. Erise, která vypukla v klnbu

i rodinné, lásku vroucí k Bohu, vlssti a králi. Zítra vyjde první číslo „Kříže” se vkusným­ titulním obrazem, jenž lidu našemu ihned bude se zamlouvali. Příští čtvrtek má vyjiti první číslo .M arie”. Titulní obrazy na obou kreslil učitel z Prahy, jest tudíž společnou prací kněze a učitele. Splnilo se v jisté míře, co jsem již před desíti roky zde nad čarou předpověděl : U kříže sejdeme se : kněz i učitel. Kdybych byl měl ku pomoci křesťanského mecenáše, mohl jsem ihned započíti s vydáváním krej- čárového listu obrázkového. Dopřeje li Bůh oběma listům svého požehnání a kněžstvo naše své přízně, ničeho­ jiného než přízně, a budou-li roz-

250 gramů za známku 5kr. Z toho povstala šířeny do 50—100 tisíců, pak bude každé nezbytná nutnost, že na venek, nemá-li list,číslo přinášeli illustrace. nikoliv o „rause­ zdražili, může býti zasýlán toliko v kři-jbířství a mordech”, nýbrž z křesťan- žových obálkách po 15, 25, 50, anebo i 100 ského života našeho lidu. Pak to bude výtiscích při portě 3, 5, 10 a 15 kr., jež vy-(opravdu bratrsky svorná práce kněze a davatel při každé zásylce rád tratí, jen když učitele.

každé číslo i na venkově může přijití za krejcar. Vycházeli budou střídavě dva lidenníky,

Oba listy „Kříž” a „Marie” mají býti listy smiru, klidu a bratrské lásky ^ mezi všemi sociálními vrstvami a oběma „Kříž”, určený vůbec zájmům křesťanským národnostmi. Štvanice druhu jakéhokoliv v lidu, a „Marie", věnovaný specielně místa v nich nenaleznou To jedině pravím: žené křesťanské. Matka jedna dělnice vy- bojovali budou proti snahám anarchistickým, svala totiž matky dělnické, aby vychovávaly Oba listy budou věrnými spolupracovníky dítky své bez Boha, tedy v naprosté anar- kostela a školy. chii. Ve Francii sociální demokracie a an-1 Nuže tedy, prosím vd. kněžstvo naše archie považují se za jedno — zlý duch a všecky přátele věci křesťanské, aby oboum jako Belzebub. Těmto snahám v rodině má listům věnovali svoji přízeň, čehti „Maria”, jež orgánem bude výhradně Jsem přesvědčen, že oba byvše vd. křesťanských matek a žen, má státí se kněžstvem hned na počátku doporučeny, strážcem rodinného krbu. samy si budou našemu zbožnému čten&řsvu Oba listy budou nepolitickými sice, zamlouvali a že pak samy si budou do avšak eminentně konservativními na zá- každé křesťanské rodiny cestu razili. kládě náboženském. Budou hlásali úctu jak k autoritě cirkevní, tak i štátni, a neméně