#1
alto_textblock
#1
Číslo 16.
#2
alto_textblock
#2
„Nový Jihočeský Dělník.’
#3
alto_textblock
#3
Str ana 3.
#4
alto_textblock
#4
nění lživé repliky, čepejří se pro ni jak krocan,
když uhlídá červenou barvu. Kdybychom se nebyli
osobně o doupatech v obecním domku přesvědčili,
dali bychom si některé výmluvy pana
L. líbit, [ale takto divíme se jeho odvaze a aroganci,
se kterou neštíti se vědomými nepravdami
veřejnost klamat Dle pisálka L. mohou
ti chuďasové 70 a 80 let staří ještě pracovat,
ač již bídou jsou celí vyžili. Ale i kdyby
mohli pracovati, kdo je do práce najme a
najme-li je v čase nejpilnějším, jak mají se vy-
živiti po všechny ostatní dni v roce? O tom
mudrc L. sotva přemýšlel, patrně ani mu nejsou
známy starosti existenční. A není také vyloučeno,
že ani obydlí těch ubožáků, horší každě
najzanedbanější pastoušky, neviděl. Nemohlo
by mu přece ujít, i kdyby krátkozrakým byl
neb nos jeho přesvědčil by jej, že v každém
koutě stojí voda a stropem že ua opuštěný lid
ten prší. Ostatně nám dostačí, když sám sebe
vlastní zprávou hrdina L. poráží, tam kde přiznává
se, že obec chudým nic nedává, protože
má tisíce dluhů. Co pak je ale lidu tomu potom,
jaké má obec dluhy! Ten chudý lid je nenadělal,
nadělali je jen obecní fotrové, kteří se
drží radničních prestolů více nežli rádla a
chudší lid vůbec vylučují ze spolurozhodování
v obci. Dluhy ty by o nic ale nevzrostly,
kdyby otec chudému ubožáku něco dala, tak
dobře jak se neumoří odbýváním jich jako psů.
Co pisálek myslí s 35 letou slečinkou, již nám
vytýká a kterou neznáme a o žádné takové
jsme nikdy nepsali, nepochopujeme, snad má
s ní nějakou známost a při psaní »do novin« si
na ni vzpomněl; zmateně zatáhl ji pak do péra
a prozradil část svých soukromých záležitostí,
zejména s jakým okolím se stýká. Aby dodal
čtenářům své ubohé lokálky trochu chutí, píše
o uzeném, vepřovém, telecím a kuřátkách, jen
na hovězí zapomněl. A přece taková hovězí
hlava něco vydá, není-liž pravda pane pisálku
L.? To se Vám povedlo? — O lenoších a
alkoholistech nebudeme se s Vámi hádat, Vy
vidíte je v 70 a 80 letých lidech, my zas často
v dosti mladých obejdech, pucujících leckde
na faře kliku, shýbajících před každým hřbet,
kdo má moc anebo peníze. Vy sám, milý pane
L., jest-li jen samé tak zdařilé práce máte za
sebou, jak vidíme v »Třeboňských Listech« a
»Štítném«, vykonal jste velmi málo užitečného,
leda že mnohému chuďasu, který Vám dosud
tahá kaštany z ohně, otevrou se po přečtení
zprávy Vaší oči a pozná ve Vás a Vašich vrstevnících
své kořistníky a utlačovatele. Můžete
proto v započatém pokračovat, nám pro každou
další polemiku jste příliš hovězí. Šťoural V.
X Soudce, jenž má také hlad a přece nechodí
na dříví do lesa. »Právo Lidu« o soudním
radovi p. Stofflovi píše: »Je to sice ne-
uvěřitelné, že by mohl míti v Rakousku soudce
hlad — fysický hlad — ale rada krajského
soudu Stoffel to řekl a proto to musí být pravda.
Neboť jinak by to snad nepovídal. Bylo to při
přelíčení u krajského soudu budějovického s třemi
lesními dělníky na statku arcivévody z Este,
kteří si brali z lesa za práci dříví, poněvadž
měli platu 10 — 12 kr. denně. Obhájce obžalovaných
p. dr. Bullatý ukazoval na to, že obžalovaní
brali dříví jen z bídy. Rada Stoffel
na to pravil, že má také hlad a přece na dříví
nechodí. Odpovědí tou však rada Stoffel sám
sebe nejvíce porazil. Když má on hlad při
služném na 5000 K ročně, jaký hlad musí mít
teprve takový člověk, jenž za celý rok nevydělá
více než asi 30 K. Nebylo by dobře, poslat
takového hladového radu do lesa za 20 haléřů
na práci a pak s ním zahájit rozpravu o
hladu? Zdaž by pak ještě hájil zásadu, že
hlad a bída není omluvou činu podniknutého
na uhájení existence?« V následujícím čísle
pak pokračuje:
Hladový rada Stoffel u krajského soudu v Budějovicích
si na tom velice zakládá, že přes svůj hlad
nechodí do lesa na dříví. Pokládal konstatování tohoto
faktu za dostatečný důvod ku’odsouzení hladovícího
chuďasa, jenž při práci za 8-10 kr. denní mzdy si
pomáhal uzmutím nějakého klestí. Je ovšem pravda,
že soudní úředníci vůbec a soudní radové zvlaště ne-
chodějí na klestí do lesa, vždyť je to náramně nevděčné
a nevýnosné zaměstnání. Ale není to dlouho,
co žádali a také dostali státní úředníci značné přídavky,
patrně proto, aby nemusili chodit do lesa na
dříví. Shledává-li to úředník za věc samozřejmou,
aby se mu ku velkému platu ještě přidávalo, jak
může klidně na to pohlížet, když se dělníkovi vyplácí
denní mzda 8—10 krejcarů? Či myslí, že dělník
není člověkem, že nemá tytéž lidské potřeby jako
úředník? Kdyby měla nabýt vrchu zásada, že 8 — 10
krejcarů denních postačí úplně pro dělníka, jak snadno
#5
alto_textblock
#5
by se mohla zásada ta rozšířit i na krajského radu.
Mohlo by se říci asi takto: Musí-li dělník vystačit
s 10 kr. denně, proč by nemohl vystačit soudní rada
s 50 kr. denně, vždyť by to znamenalo zvýšení jeho
mzdy vůči mzdě dělníkově o celých 400 procent! A
o více než 400 procent není přece práce soudního
rady cennější než práce lesního dělníka. Kdyby toto
bylo provedeno, ušetřil by stát velice mnoho peněz,
mohli by se snížit daně a životní potřeby by se tím
staly levnějšími. — Sluší arciť doznati, že takový
venkovský soudní rada nemá styků s ostatním světem,
že žije život svůj sám pro sobe a bylo by také bezúčelné
chtíti mu vtloukati do hlavy názory modernější
a lidštější. Ale právě proto, že lidé tací jsou nenapravitelní,
neměli by býti povoláni, aby soudili lidi,
jejichž poměry neznají a nedovedou pochopit. Takový
Stoffel není nám osobou, nýbrž typem toho starého
byrokratismu, jenž přivedl stát na pokraj záhuby a
jistě by ho dorazil, kdyby se řádění jeho neučinila
přítrž.«
K tomu podotýkáme, že názory soudního
rady Stoffla nejsou o nic horší, než všech budějovických
soudních radu a zvláště presidenta
krajského soudu. Pan Stoffel neztratí tudíž
pranic u svých kolegů pro nerozvážný, soudce
nedůstojný výrok, neboť pánové ti všichni mají
mnoho příčin k. autokritice. Jediný pohled do
soudní síně v Č. Budějovicích stačí k poznání,
že hrozně pokulháváme za jinými městy.
X Farizejství pánů vlastenců. Organisační
výbor strany sociálně demokratické v Č. Budějovicích
mínil svolati na den 12 října veřejnou
schůzi lidu a protestovati proti zamítnutí českých
škol ve Vídni. Požádál výbor Besedy za propůjčení
sálu, ale pánové ti „milerádi" by vyhověli,
kdyby nebylo toho zatroleného zášti k českému
sociálně demokratickému dělnictvu, které
opovažuje se samostatně myslet a starati se o
sebe samo, místo aby důvěřovalo panským úsměvům
a dělalo jim štafáž. Je to mrzuté! Když
oni by ti pánové tak rádi, ale čekají odkudsi
mistra, přijde vyměřovat tapety a kdyby přišel
a právě byla schůze a musel by čekat až se
skončí — né to nejde, ač by „velmi rádi" . . .
Výborně, pánové, my jsme také rádi! Bylo mezi
námi více pošetilých a mysleli, že čas učinil z
Vás již lide modernější a naučil Vás moudře se
světem rozhlížet. Ukázali jste jim však, že nejste
stále jiní, než nepřátele každého hnutí, které nepřináší
přímo prospěch některému synáčkovi
Vašich rodin a zejména toho hnutí, které donucuje
Vás viděti i v malém českém muži člověka
rovnocenného.
X Divadelní společnost p. Vladimíra Housy.
V sále „Alžíru", vystaveném jedině pro české
divadlo, jež býti má Českému lidu budějovickému
náhradou za macešské jej odbývání německým
obecním zastupitelstvem, zahájila dne 4. října
repertoir svých her četná společnost p. VI. Housy,
složená z pánů a dám snaživých. Působí však
trapně, jak v hledišti tak i na herce na prknech,
když sál jest prázdný, sedadla vůbec neobsazena,
jen parter a galerie tvoří celé publikum.
V Č. Budějovicích je stále Čechů více než
dvě třetiny všeho obyvatelstva, ale pokud to není
třeba dokázat. Jakmile však naskytne se příležitost
k porovnání skutečnému, pak běda. Jistě
v německém divadle našli bychom vždy několik
rodin z české smetánky, ale do „Alžíru"? Kde
pak! Tam jdou i tovární dělnice a to česká
měštka nesnese, aby ta „sprostá" dýchala s ní
vzduch v téže místnosti. Ráději jde do „Mu-
seums-Vereinu", tam to alespoň nic nestojí a pak
česká služka si tam také netroufá.
X Nedostatek práce v kamenickém odboru
počíná silně zavládat poslední dobou v Č. Budějovicích.
Je to k neuvěření, že právě nyní,
kdy staví se tři státní budovy. Okresní hejtmanství
zapomělo docela, že povinnosti jeho jest
dbáti, aby práce zadány byly lidem domácím a
tak zadali podnikatele i kamenické práce mistrům
cizím, mezi jinými i Čingrošovi z Plzně. A následkem
toho nemá zdejší kamenické dělnictvo
žádnou práci. Kameničtí mistři zdejší obávají
se i o budoucnost, neboť oferty cizích kamenických
jsou prý tak směšně nízké, že pokazí ceny
vůbec.
X V chemické továrně na umělá hnojiva
panuje dosud starý nešvár. Dělníci pracují stále
přes čas, někdy nepřetržitě celé dva dny. Nadávání
dělníkům jako dobytku na pastvě,
není u pana správce žádnou specialitou. K
správci druží se pak věrně také »vzdělaný«
strojmistr Bělina a popoháněč Veselý, jemuž
hloupost z obou očí hledí, ale navádí na lid
kde může. V jídelně pak, kde nuceni jsou dělníci
obědvati, bývá na dva prsty napadaného
na stolech hnojiva, snad aby mnoho nejedli a
stačili tak shladovou mzdou, kterou jim páni uštědří.
#6
alto_textblock
#6
X Slasti listonošů v Jindř. Hradci. Jindř.
Hradec považován jest za krásné město, pensisté
si v něm libují, zejména když je v něm vedle
parků plno kasáren k osobní jich ochraně. Kouř
tovární je nedusí a ta bída, která je zde? —
Ta se krčí v koutku! Pozastaviti se však musí
každý nad divadlem na Náměstí, když z rána
vychází c. k. listonoši z pošty. Zdá se, že to
ani listonoš není, neboť mošnu má každý nabytou,
po stranách navěšeno plno škatulí, velkých
i malých, ze zadu různé plakáty a kdyby
neměl na hlavě tu čepici, myslel by každý, že
je to nosič zavazadel a vyčítal by mu, že je
lakotný, proč béře si tolik najednou a nepřeje
něce svým kolegům. Nelze ani věřit, že stát
může žádat, aby listonoš tolik nákladu nosil.
A přece je to pravda! Někdy na ubohého listonoše
jest navěšeno tolik věcí, že chuďas nemůže
do dveře a při tom prosím má doručovat peníze
a také dopisy. Kdyby mu lid nepomáhal, zejména
kde jsou dvéře úzké nedostal by se do
mnohých stavení. A člověk ten má za všechno
ručit! Věru, takový státní zřízenec ví, jak někdy
těžko ten chleb musí vydělávat. Proč však se
tak děje? Což nemůže býti o několik listonošů
víc? Anebo proč brání se obecenstvu dojíti si
pro své věci na poštu? Jo, to prý by stát
utrpěl škodu. Neboť takový listonoš musí na
každé škatuly, která neváží 2 kila vydělati pro
stát 2 haléře (!!) a odvésti. Kdyby si šel přijí-
niatel sám na poštu platil by jen 3 haléře,
kdežto když přinese to listonoš musí mu dáti
haléřů 5! A proto jen nakládá pošta na listonoši
jak na mezci! Čím víc škatul na sobě
nese, tím více jí vydělá, zejména před vánočními
svátky! Tu je teprve podívaná v Jindř. Hradci
na listonoše! Vypadá jak by na něm zásilky
rostly. Na břiše nese tašku s penězi, po straně
velikou tašku s menšími paklíky vysoko vyčnívajícími,
na zádech škatule, na boku škatule, v
ruce dopisy a někdy má škatule i přes ramena
navěšeny. Kterak takový listonoš může službu
řádně zastávati a že mohou úředníci něco podobného
od něj žádat, věru překvapuje. Vždyť
člověk ten tolikerými starostmi je celý zmaten.
X Skromný dotaz na sl. c. k. okresní hejtmanství
v Táboře. Pan okresní hejtman musí
nám již dovoliti tážeme-li se jej touto cestou,
jak dlouho ještě budeme čekati na vypsání
volby nového obecního starosty atd. Z jakých
příčin se dosud tak nestalo vysvětliti si nelze,
neb námitky, které byly proti volbám podávány
jsou zcela bezdůvodný a volby byly provedeny
dle všech předpisů zákona. Překvapuje nás
vůbec, že bylo k vůli smýšleným námitkám zavedeno
šetření a to tím více, že byly podávaný
lidmy takovými, o nichž pochybujeme, že jsou
smyslů normálních. Okresnímu hejtmanství nemůže
býti dále neznámo, že byly námitky podány
jen za tím účelem, aby výboři Svatoš atd.
udrželi ještě nadále nadvládu v obci, aniž by
dbali, že tím jen budí pohoršení a občanstvo
proti sobě ponoukají. Všeobecně se soudí, že
byly námitky podány hlavně proto, by se doba,
než zamítnuty budou, využitkovala k tomu
účelu, aby nové obecní představenstvo neprovedlo
kontrolu nyní, kdy lid v obci nevěří, že
byly by věci obecní v pořádku. Jest na čase,
aby se vše co nejpřísněji vyšetřilo. Tážeme se
ku př., kam plynou úroky z nadace na filiální
kostel složené? Což jedna mše ve St. Táboře
má státi 30 korun? A jak to dopadá s chudou
kasou atd.? Rok od roku máme větší přirážky,
aniž bychom věděli, na co a kdo je vůbec dovoluje!
Doufáme, že toto postačí, aby již okr.
hejtmanství táborské konalo svoji povinnost a
ve smyslu zákona se ku stížnosti této zachovalo.
Ve Starém Táboře, v říjnu 1902. Majorita
staro-táborských občanů.
X Nedůslednost. Jest známo mezi uvědomělým
dělnictvem, že tiskárna Frankova v Táboře
jest boykotována. Soudr. Moos, důvěrník
naší organisace ve St. Táboře stkví se se svým
inserátem ve Frankově »Táboru«, v němž děkuje
společně se Schorným za darované dva
pytle mouky p. dr. Langovi. Možno sice na-
mítnouti, že takovým ojedinělým inserátem se
pan Frank nevytrhne, avšak tomu tak není;
soudruzi naší musí být v každém svém jednání
důslednými. A v tomto případě šlo to velice
snadno — poděkování, když již bylo nutné
v měšťáckém listě, zajisté stačilo v »Čes. Jihu«
a nebylo třeba soudr. Moosovi pana Franka
obtěžovat.
X Bytová otázka v Tábore. Představenstvo
okr. nem. pokladny usneslo se, podati žádost