Dne 30. srpna 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 238. Strana 3.

že sílu jeho trůnu a slávu a lesk jeho koruny založil a ve který doufá, že i v budoucnosti bude pevnou oporou jeho dynastie. A víte, co se mu nejvíc u če- ského národa líbí a co častokráte ve svých soukro- mých hovorech dal na jevo? — Že agitační heslo »Pryč od Říma!« u Čechů se neujalo Čísař je zbož- ným a pravověřícím katolíkem i předpokládal, že zá- pal pro husitism bude míti u Vás za následek hojnou apostasii a to tím více, když se na obzoru objevil od- padlý kněz, jenž měl býti lákadlem pro nový ovči- nec. Nic tak císaře hluboce nedojalo jako fakt, že koukol, který nasel Wolf, u Čechů se neujal, na- opak že těmto snahám dostalo se tu výhostu a ráz- ného odbytí.« Tuto část soukromé rozmluvy dávám dnes na veřejnost zúmyslně. A jestě na jednu věc čekalo se ve dvorských i vládních kruzích s napjetím: jak oslaví český národ sedmdesáté narozeniny panovní- kovy. Zprávy o důstojném a vážném průběhu pořá- daných občanských i církevních slavností, který po- rušen nebyl ani v Praze při večerním čepobití žád- ným rušivým tónem, dotkly se příjemně stařičkého císaře. Není žádné pochybnosti, že pisatel dopisu byl dobře informován. Ubezpečiv, že nezměněná situace potrvá ještě jen do 10 dnů záříjových, končí: »Český národ však nemusí se ani potom báti žádných represálií: bylť do krajního odporu zúmyslně vehnán, i musí býti úkolem vlády, aby po dobrém napravila, co předchůdce její zavinil. Ovšem také oče- kává se od našeho lidu chladnokrevná rozvaha, která má na zřeteli budoucnost a nikoliv ukojení chvilko- vého pudu, byť i sebe vášnivěji a opravdověji bouřil v nitru.« Křesťanští sociálové a německá lidová strana. V Innsbrucku konána byla 27. t. m. schůze důvěrníků křesťansko- soci- ální strany, v níž vedl hlavní slovo poslanec Weiskirchner z Vídně. Dotknuv se nejdříve pověstí o sloučení katolické lidové strany se stranou křesťansko-sociální, prohlásil řečník, že pověsti tyto jsou beze vší podstaty. Nemůže býti prý o takovéto fusi za nynějších poměrův ani řeči. Ubíráť se křesťansko-sociální strana cestou, již po- znala jako správnou. Kdyby cesta, po níž kráčí ka- tolická lidová strana, vedla jednou na cestu strany křesťansko-sociální, potom bylo by jen potěšitelno, kdyby dvě německé, křesťanské a rakouské strany, jejichž program hospodářský jest beztoho skoro jeden a týž, sloučily se v jednu jedinou stranu. Ale v po- slední době vyhloubily mezi oběma stranami značnou propasť dvě veliké otázky politické: uherské vyrov- nání a v nejužším s ním spojení nalézající se (?) jazyková nařízení hr. Badeniho. V obou těchto otázkách stály obě strany proti sobě. Heslem strany křesťansko- sociální bylo vždy: Buď vyrovnání spravedlivé nebo docela žádné! Heslo to bude také volebním heslem při nových volbách, kdyby snad parlament byl roz- puštěn. A rovněž tak jest prý jisto, že svolání par- lamentu nebude po tak dlouho korunováno žádným výsledkem, dokud otázka vyrovnání nebude správně a spravedlivě rozřešena. V tomto ohledu stála prý a dosud stojí strana katolicko-lidová na straně vlády, neberouc pražádného zřetele na neslýchané obtížení této polovice říše. Pokud konečně se týče jazykových nařízení, považovali prý křesťanští sociálové za svou povinnost, aby hájili národní práva německého lidu a kráčeli ruku v ruce s ostatními stranami něme- ckými. — Divíme se věru, že posl. dr. Weiskirchner nepověděl, čím že porušila jazyková nbřízení hr. Ba- deniho národní práva německého lidu. Nejspíše proto, že postrádá proto důkazu. Pro zajímavost budiž ještě uvedeno, že dnešní »D. Ztg.« horlivě přimlouvá se za spolek křesťanských sociálů s katolickou lidovou stranou. Ale po prohlášení posl. dr. Weiskirchnera v Innsbrucku ozvala se »D. Ztg.« patrně pozdě. Vojeuská protirakouská demonstrace v Uhrách. Z Czegledu se oznamuje, že u příležitosti slavnosti sv. Štěpána demonstrovali tam poddůstojníci a dobrovolníci 32. pěšího pluku u přítomnosti důstoj- níků proti bymně »Zachovej nám ...«, žádajíce, aby hudba hrála místo ní píseň Košutovu. Jeden pod- důstojník uchopil se sám houslí, a hrál s cikánskou kapelou: »A psi ... jest Němec přec«. Na to zahrál píseň Košutovu, kterouž uvítali dobrovolníci s jásotem frenetickým. V Srbsku panuje veliká radost, že poměry srbsko-ruské od sňatku krále Alexandra znamenitě se zlepšily. Zpráva o zvláštním slyšení, ve kterémž minulou sobotu přijati byli od cara generál Miškovič a jednatel plukovník Christič, vzbudila přímo nadšení. Úřadní bělehradský list praví, že car řekl, že vyslechl zprávu o zasnoubení krále Alexandra se zvláštním uspokojením a že doufá, že Srbsku vzejde z něho, jak lze pozorovati již dnes, jen pokoj a klid. Na to car dotazoval se na nastávající cestu královských srbských manželů do vnitřních krajů srbských a po- ložil důraz na to, že bude dobře, pozná-li srbský národ novou svou královnu. Generál Miškovič doručil

pak carovi program cesty královských manželů. Can vyznamenal generála velkokřížem řádu sv. Anny. Rumunsko-bulharský spor pozbývá svého ostří každou hodinou, třeba že v Bukurešti pokračují s nevídanou horlivostí ve vyšetřování vraždy, spá- chané na prof. Mihaileanovi. Praví se, že vy- šetřování naráží na mnohé překážky, protože spiknutí, o němž prý nelze již ani pochybovati, bylo prý ve- lice rozvinuto, takže jest mnoho osob do celé záleži- tosti zapleteno, ale přes to bude vyšetřování skončeno již co nejdříve. Jesuitský zákon v Německu. Časopisy katolického středu říšského německého sněmu žádají co nejnaléhavěji, aby co nejdříve zrušen byl t. zv. zákon jesuitský ze dne 4. července 1872, jinak že by katolický střed vyvodil hned po novém sestoupení se říšského sněmu z nezrušení toho zákona nevyhnu- telné důsledky. Dosavadní historie tohoto zákona je známa. Říšský německý sněm zrušil jej již několi- kráte. Posledně usnesl se na tom dne 1. února 1899, vyzvav zároveň spolkové vlády, aby jej zrušily. Zá- kon, o nějž bylo svedeno již tolik bojů v parla- mentě, obsahuje dvě různá ustanovení. Zapovídá jednak zřizování a udržování řádových osad v ně- mecké říši, jednak může býti dle něho příslušníkům tohoto řádu, jsou-li tuzemci, zapovězeno býti, zdržo- vati se v určitých místech; po případě mohou býti také vypovězeni. Ustanovení dojista nespravedlivá, tvrdá, ba krutá. Říšský německý sněm usnesl se po- sledně, aby toto poslední ustanovení bylo zrušeno, jednohlasně, odstranění celého zákona pak odhlasoval vždy značnější a značnější většinou. Ale spolková rada usnesením říšského německého sněmu dosud nevyhověla. Přestala pouze na tom, že vyňala ze zá- kona několik jiných duchovních společností, na př. kongregace Redemptoristův a kněží od sv. Ducha. V ostatním směru zamítala spolková rada návrhy říšského sněmu, a sice téměř vždycky »skoro jedno- myslně«. Zabývala-li se spolková rada již usnesením řišského sněmu německého ze dne 1. února 1899 čili nic, je dosud neznámo, ale katolický střed déle již čekati nehodlá. Tím méně, že s pomocí jedné jeho části schválen byl zákon o rozmnožení německého loďstva. Katolický střed jest nyní odhodlán vymoci na spolkové radě zrušení zákona, jenž jest posledním památníkem ohyzdného kulturního boje, stůj co stůj. Protože však také spolková rada nehodlá prý povo- liti, opírajíc se o liberály, sveden bude mezi ní a stranou katolického středu boj asi prudký. Jest však naděje, že katolický střed zvítězí tentokráte přece. Sedanská slavnost v Německu jest pořád ještě předmětem rozprav časopisů, vycházejících v ně- mecké říši. Rozdělily se, jak víme, na dva tábory, z nichž jeden přimlouvá se za to, aby slavnost ona i letos byla konána, co zatím druhý jest proti tomu, dovozuje, že by tím Francouzové, kteří nyní právě bojují v Číně po boku Němců, byli důvodně uraženi, následkem čehož by propast, zející mezi Franciía Německem, jen ještě se prohloubila a rozšířila. Zrovna tak jako časopisy nemohou se dohodnouti ani obecní zastupitelstva německých měst. Některá, jak jsme již pověděli, usnesla se, že nebudou letos žádné sedanské slavnosti pořádati, jiná zas usnesla se o pravém opaku. Řadu těchto rozmnožila právě obecní rada v Lipsku. Každým řádem nebude letošní oslava sedanská v Ně- mecku míti tak velikých rozměrů, v jakých byla ko- nána až do letoška. Důležitá nová nota Vatikánu. Pařížský »Temps« oznamuje na základě bezpečného prý pra- mene, že Vatikán připravuje zvláštní notu, kterouž rozešle kardinál Rampolla všem papežským nunciům, aby ji doručili vládám, u nichž jsou pověřeni. Nota obnoví prý protesty, jež již dříve byly podány proti souverenitě v Římě. Žároveň bude v ní také prohlá- šeno, že papež vyhražujc si právo církve na Říma všecko dřívější území. Dále bude prý v notě pouká- záno na dřívější příslušné protesty Pia IX., jakož také na všecky dokumenty, uveřejněné v tomto ohledu od nynějšího papeže a konečně také na list, jejž sv. Otec Lev XIII. zaslal kardinálu Rampollovi dne 8. října 1895 a v němž prolestoval proti 25letému ju- bileu »osvobození Říma.« Protestanté španělští hodlali, jak jsme svého času pověděli, uspořádati v Saragosse velikou schůzi, aby důrazněji nežli dosud upozornili na svou existenci v zemi. Původcové tohoto záměru nepochybovali ani dost málo, že dostane se jim k tomu úředního povo- lení. Než guvernér provincie domníval se, že nemůže ze své moci povoliti onu schůzi, i žádal proto mini- stra vnitra Data za instrukci. Ministr rozhodl, že schůze konána býti nesmí a sice proto, že beze všeho sporu jedná se protestantům o veřejnou, proti státnímu náboženství namířenou demonstraci. Protestanté špa- nělští jsou s tímto rozhodnutím arciť velice nespoko- jeni. Hněvají se tím více, že jim ministr řekl — pravdu. Panovnické jubileum sultánovo, připa- dající na den 1. září t. r., bude oslaveno v Cařihradě a v Turecku hlučně. Celá řada evropských států vyšle

za tou příčinou po přání sultánově do Čařihradu zvláštní poselstvo. V první řadě Německo, Italie, pak Anglicko, Srbsko a Rumunsko. Ale dostaví se dojista také zvláštní poselstva ostatních států. Mimo jiné bude na upomínku na jubileum sultánovo vydán také zvláštní slavnostní spis, ve kterém bude vylíčen vše- liký pokrok, kterýž učinilo Turecko za panování sul- tána Abdula Hamida na všech polích života ve- řejného.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes konáme slavnost sv. Růženy Limské, panny, která v 15. roce slo- žila slib čistoty a v 20. vstoupila do 3. řádu sv. Do- minika. Byla stále churava, avšak snášela všecky bo- lesti s bezpříkladnou trpělivostí. Zesnula r. 1617. Strossmayerovo jubileum. Slavnostní mše sv. na oslavu jübilea biskupa Strossmayera koná se dne 8. září o 11. hod. dopolední v dómě. Jak dále se oznamuje, činí se v Dakově veliké přípravy k oslavě jubilea biskupova. Utvořil se zvláštní ústřední výbor, který řídí slavnostní přípravy. Vydal k občanstvu provolání, aby v předvečer slavnosti ozdobilo domy své a osvítilo. Občanstvo uspořádá stařičkému cír- kevnímu knížeti pochodňový průvod se serenádou. V den slavnosti samé utvoří družicky sd residence až do dómu špalír a před biskupským palácem sy- pati budou kvítí. Celé město bude skvěle ozdobeno.

Zprávy denní. * J. M. ndp. biskup Edv. Jan Nepom. Brynych sloužil včera ráno pro účastníky prakticko- theoretického sociálního kursu mši sv., načež přijal v klášteře Dominikánském zástupce družstva Vlast, dp. Tom. Škrdle, jenž mu jménem družstva srdečně děkoval za poctu, kterou Jeho bisk. Milost svým účastenstvím na sjezdu družstvu Vlasť prokázal. Ndp. biskup opustil pak k polednímu Prahu, prová- zen na nádraží vdp. převorem Fr. Václ. Bubeníkem. Jeho bisk. Milost byl u Dominikánů velice spokojen a Otcové řádu pokládají to za čest, že si tak vy- nikající a významný církevní hodnostář vyvolil jejich klášter za svůj byt v Praze. * Osobní. J. J. nejvyšší maršálek království českého kníže Jiří Lobkowicz odjel včera o 3. hod. 5 min. odpol. osobním vlakem západní dráhy z Prahy na své letní sídlo ve Vráži. * Z výstavy katolického tisku. Rozsáhlý sál Klementina vítá denně zástupy návštěvníků vý- stavy naší. Stoly, na nichž jindy s pokrmy vezdejšími se shledáváme, nesou bohatou úpravu krmě duchovní, plody to povolaných duchů katolických, jež připravila osvětová snaha jejich pro český lid katolický. Uznání seriósní kritiky doporučuje výstavu všem kruhům, aby přišli noví a noví hosté z Prahy a venkova a na- hlédli, v jak značném rozsahu v tomto století k roz- květu české literatury vůbec přispělo péro katolické. Proto znovu obracíme hlas svůj k duchovenstvu i katol. lidu po Čechách, aby neopomenouce této pří- ležitosti řídké učinili sobě ve zbývajících ještě dnech cestu do Prahy k návštěvě výstavy. — Jednotlivé skupiny výstavy budou fotografovány. — Navštěvo- vatelé mohou si zdarma bráti na výstavě cenníkya brožurky o činnosti Dědictví svatojanského. — Z ná- vštěvníků poslední doby uvádíme baronesy Malvinu a Helenu z Helversenů, O0. dominikány, jesuity, dra. Fr. Reyla a bratra jeho, maj. knihtiskárny, kons. radu V. Honejska, kanovníka dra. Mik. Karlacha, kanov. dra. Jos. Doubravu, kanov. dra. Jana Sedláka, dp. faráře Fr. Vaněčka a jiné a jiné z Prahy i z ven- kova. — Výstava katolického tisku ve velikém letním sále kníž. arcib. semináře v Praze otevřena jest v pátak od 8.—12. h. dopoledne a od 1.—6. h. odpoledne. Inspekci na výstavě mají dp. P. K. Burian. O. Cr. a p. Tom. Jiroušek dopoledne, a dp. Tom. Škrdle odpoledne. — V týž den možno si prohlédnouti dům družstva od 7.—12. h. dopoledne a od 2.— 6. h. od- poledne. Papírnický závod družstva Vlasť jest otevřen od 7. h. ranní do 8. večerní. Trnovany u Teplic. Píše se nám: Bašta radikálního nacionalismu a hnutí »Pryč od Ríma«, jakouž Trnovany byly, se boří. Před třemi roky se mohlo mysliti, že Trnovany slepě vběhnou ve vír mo- derního bludařství, teď Ize pozorovati ve- liké vystřízlivění a ochlazení mysli. Jako ve Světci stavba starokatolického kostela ne- mohla trvale starokatolického hnutí ve Světci zachrá- niti od velmi časného marasmu, tak i v Trnovanech stavba protestantského kostela nemohla tohoto cíle dosíci. Neposuzujeme poměry trnovanské klerikálními brýlemi, jak by snad někdo nám vytknouti chtěl, tlu- močíme tu pouze úsudek novin liberálních, jakými jsou »Duxer Zeitung«. Tam praví se v posledním čísle v dopisu z Teplic: »Zdravý rozum obyvatelstva trnovanského zvítězil nad oním záchvatem.« (Rozuměj hnutím proti Římu.) Vůdcové hnutí novoprotestant- ského zavinili tento úpadek sami a to svým egoismem, svou ješitností. Uškodili si svým politickým a nábo-