Číslo 25.

ŽENSKÝ LISf.

Strana 3.

pro ošetřování šestinedělek a kojenců, máme tak zvané »jesle«, jichž jest v Praze celkem 7, v nichž bylo 445 novorozenců opatrováno Na jednotlivé tyto ústavy připadá dosti velký počet dítek; tak u sv. Ducha bylo 59, na Hradčanech 86, na Újezdě 18 (nejmenší počet), na Vyšehradě 62, v Holešovicích 63, v Bubnech 78, na Maninách 59. Pro jednotlivý ústav určena jedna opatrov- nice a jedna pomocnice; že při tak velkém počtu dítek dvě osoby nijak nestačí a že nelze tuto práci mezi dvě osoby rozděliti řádně, pozná každý; že tu trpí dítky i opatrovnice, ale více ty malé než dospělé, jest jisto, tedy i tu nápravy třeba. Počet dítek v jeslích stále stoupá, čímž vinen jest neblahý hospodářský stav, špatné výdělkya nezaměstnanost. Během jednoho roku rozdáno pro novoroze- ňátka prádla 1544 kusů, a 158 matkám dostalo se 108 275 porcí polévek a 487 bochníků chleba. Na jesle věnuje město Praha úhrnnou sumu 7000 K, na vydržování kojenců novorozenat 4000 K a na opatrovny, jichž jest 17, celkem 16.000 K (nyní navrženo 20.000 K). Jesle posud a ošetřování šestinedělek a novorozeňat má n sobě ráz dobročinnosti soukromé, neboť suma 7000 K jest hrozně nízká. A jest to přímo po- vinností obcí, aby v tak důležité věci účinně se chopily práce. Ještě hůře ovšem to vypadá v mě- stech mimo Prahu, kde se neděje ničeho. Proto přece úmrtnost dětí novorozených až do 1 roku jest v Praze a předměstí dosti značná. Ve čtvrtích zámožnějšími lidmi obydlených jeví se úmrtnost menší, než v místech dělným lidem zalidněných. Tak umírá dětí do 1 roku: na Smí chově 266, na Žižkově 411, na Vinohradech 193 v Holešovicích 1029. Žižkov, jelikož obydlen nej- více chudší třídou, jeví úmrtnost největši. Nejen ženy, ale i děti v prvém čase v době kojenství potřebují řádné péče, čímž by se úmrtnost značně zmenšila. Při všech veřejných nemocnicích měly by býti zřízeny domy pro šestinedělky a pokud tohoto opatření nestává, měla by měsla ustanoviti řádné ošelřovatelky a pomocnice. Chudým šestinedělkám mohly by některé předměty zdravotnické býti půj- čovány. Za levný peníz měla by města obsta- rávati dobré zdravé mléko pro kojence, kteří od- kázáni jsou na umělou výživu. Matkám měla by se rozdávati poučná brožurka, kde by našly po- učení jak zacházet s novorozeňaty kojenci. Všechna města měla by zřízovati opatrovny pod civilním vedením. Komu má matka svěřiti svých dětí, když musí po práci? V zájmu veřejného zdravotnictví třeba usta- noviti zvláštní školní lékaře, školní lázně plovárny V jediném Londýně 50 tisíc školních dětí v jed nom roce složilo zkousku z plování.

Ve školách měly by být zřízeny stravovny pro mládež. Ne jako v Praze, kde v červeném voze tučným nápisem »Stravování chudé školní mládeže« rozváží se v putnách polévka po roz- ličných koutech, kde děti jedí. Ten nápis na voze nesvědčí o velké citlivosti k dětem chudým. Ve Francii ve školách, kde stravují se i dítky. které mají daleko do školy a oběd si platí, ani jedno o druhém neví, že se zdarma stravuje; do- stávají všechny stejné známky, ať si platí či ne. V zájmu dětského zdraví třeba zřizovati ve veřejných sadech hříště pro děti, ne ale taková, jaká jsou v Praze, jež spíše se podobají poušti, kde není travičky, stromečku, stínu, ani místa k odpočinku. V zájmu dětského zdraví necht města a obce rozhodné stanovisko zaujmou proti detské práci v průmyslu a továrnách. Hlavně větší města jsou to, jež školou povinné děti zaměstnávají; i při práci zemědělské využit- kuje se práce dětí. Jest ještě mnoho dětí i nyní, kdy zavedena povinná návštěva školní, že neumí ani psáti ani čísti, protože dítě jest využitko- váno prací. Třeba tu vyšetřiti příčiny a zjednati nápravu. Co tuto žádáme, nechceme co čin dobročin- nosti, ale chceme, aby obce a města vše to plnila co čin povinnosti a spravedlnosti.

FEUILLETON.

Matička.

Byl chladný tichý večer. Mlhy pozvolna vzná- šely se nad krajinou a zahalovaly špinavé to- várny, dvory, pole. Jenom kamením vyštěrkovaná silnice vinula se mezi dvěma moři mlh jako voda. Zůstav státi zadumal jsem se do tohoto obrazu. Na konci silnice do výše pnuly se dva komíny vysokých pecí, z nichž šlehal červený plamen. Záře komínem šlehající byla jako peklo ze stře- dověké pohádky. Mlhy přibývalo. Vzduch přesycen vlhkostí bylo poznénáhlu tak tma, že nebylo ani na krok viděti. Obrátil jsem se na silnici. K sluchu mému dorážel dunivý hluk z blízkých tavíren. Právě dáno sirojem znamení k večernímu ukončení práce. Brzy potom ubíraly se silnicí malé zástupy delníků. Modré bluzy, bledé tváře, v rukou ple- chovky. Silnice byla brzy liduprázdna, já šel dále. V takové mlze člověk zapomíná, kde jest. Mlhy bylo bez konce, i myšlének v mé hlavě. Jednotvárné dunivé rány strojů vyvolaly nové obrazy a představy v duši, ač se mi zdály býti dávno povědomé. Opět potkal jsem v mlze zá-