Číslo 333

V Praze, dne 4. prosince 1900.

Ročrík IV.

Redskce, administraceu expedice; Praha, Pštrossova ulice, číelo 200 —II. Kefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Hozapečetěné reklamace jsou porta prosty. Irserty účtujeme levně 1 při častější inserci po- skytujeme výhody. Pycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8. Telefon redakce č. 112e

KAl

ULLKt

Ll

Ptpiatne pro Prahu donáskou do domu: měsíčně. . . . . K 2.80 čtyrtletně . . . K 8. 40 K 33.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. K 3.— čtyrtletně . .. K 9.— celoročně. . . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Němnecka a Srbska: čtvrtletně .. . K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francis, Švýcarska. Italie, Bel- le, Anglie a Ruska: čtvrtl etné K 13.20 celoročně K 52.80 Teleten redakce č. 1126.

Slunce vychází v 7 hodin 42 minuty ráno. Slunce zapadá ve 3 hodiny 58 minut večer.

Úterý:

S v. Barbo ry.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Jiljí u Dominikánů od 3.—7. t. m.

Zemědělství a průmysl.

—a. Příštím rokem mají býti obnoveny obchodní smlouvy Rakouska s Německem a ostatními většími státy. Průmyslníci konali ve Vídni skvělé schůze a obchodní komory podávají příslušným ministerstvům materiál, aby na základě jeho byly správně sdělány obchodní smlouvy na ochranu domácí výroby. Jedná se tu o dva sobě odporující směry. Domácí průmysl volá po ochranném clu a totéž činí rolník, aby cizí výrobky a cizí obilí nečinily našeho výrobce a rolníka zbytečným. Kdyby americký farmář mohl z Kansasu až do Prahy dodati metrák dobré pšenice za 7 zl., pak je náš rolník ubit, a kdyby německý továrník mohl svými výrobky zaplavovati náš trh, pak by naše továrny se mohly zavříti. Jde tu o život státního ústrojí samého, kterému by zasazena byla smrtelná rána, kdyby poplatníci neměli čím platiti daně, poně- vadž by cizí výrobci a rolníci, kteří by nás životními potřebami chtěli zásobovati, od našeho státu nemohli býti zdaněni. Rolníci a výrobci volají tedy ku vládě: Chcešli o1 nás daně, musíš nás od cizích vetřelců, kteří nás ubíjejí, bránit — clem. Tu však se ozývá druhý tá- bor, konsumenti, kteří volají, že lidu jest třeba laci- ného chleba a laciného zboží. Jestliže se hranice uza- vrou cizímu obilí a cizím tovarům, pak se stávají do- mácí rolníci a výrobci naprostými pány trhů, zboží se zdražuje, ceny mouky a potravin stoupají, pracovní lid nemůže drahotu takovou snésti, byne bídou. Také velcí kapitalisté, spekulanti a velkoobchodníci, kterým nestačí úzký a malý domácí trh, volají, aby celý svět každému byl otevřen, volají tedy: Pryč se clem. Hranice každého státu buďtež otevřeny každému, svět budiž jedním tržištěm, a na něm zvltězí, kdo nejlaciněi nabízí a prodává, tím pak získá i pracovní lid, kterému jest umožněno lacino nakupovati. Že naše vláda jest více nakloněna mocným pá- nům průmyslníkům než rolnictvu, jest známo. Průmyslníci naši mají své orgány obchodní ko- mory, které stále obléhají ministerstva, stojí neustále na stráži, aby průmyslu nebylo v ničem ukřivděno. Také v sousedním Německu ostře nyní útočí proti sobě obě strany rolníci a průmyslníci, chtíce oba vládu získati na svou stranu. V příštích obchodních smlouvách Německa má se zvýšiti clo na obilí do Německa dovezená v nejmenší sazbě 6 marek za metrák. Orgán agrárníků »Ostdeutscher Landwirth« píše o této záležitosti následovně: »Sdružení všerolnického

německého svazu dalo na jevo, když bude povoleno clo na cizí obilí maximálně 7 a půl marek na metrák a minimálně 6 marek, že souhlasí s povolením ochra- ných sazeb celních na některé výrobky průmyslu. Tím se prodlužuje politika, kterou si obě strany rol- níci a průmyslníci na vzájem slibují ochranu svých zájmů, ale vlastně obě strany pracují v zájmu eráru. Až do let 60. byli rolníci v Německu přívrženci na- prosté volnosti v obchodu zahraničním. Tenkráte je- dnali správně, poněvadž obilí v Německu sklízelo se tehdy více, než se spotřebovalo. Německo tenkráte prodávalo obilí do ciziny. Od roku 1860 se však obyvatelstvo Němeska rozmnožilo ze 38,362.000 na 55,145.000 osob. R. 1899 potřebovalo Německo na obživu všeho lidu 212 kilogramů obilí na jednoho obyvatele, celkem 116,970.000 metráků, masa 29.7 kilogramů pro jednoho obyvatele, celkem 16,420.000 metráků. Obilí bylo však jmenovaného roku v Ně- mecku sklizeno 98,410.000 q, což vydá na jednu hlavu 178.47 kg. Bylo tedy nutno pro výživu lidu do Německa jmenovaného roku přivésti cizího obilí 18,350.000 metráků. Když Bismark nátlakem agrárníků zavedl roku 1878 vyšší cla na obilí, a sice na metrák 6 marek, dalo se očekávati, že cena rolnických usedlostí stoupne. Neznamená totiž vybírání cla z cizího obilí nic ji- ného, než o tento poplatek zvýšiti cenu obilí domá- cího, a tím by přirozeně měla stoupati cena domácích pozemků. Na příklad vybírání obilního cla 6 marek na 1 metráku znamená tolik, že by měl 1 hektar půdy v Německu větší ceny o 800 až 1200 marek. Ale nestalo se tak, naopak ceny pozemků a selských usedlostí stále klesaly. Konečně povolil Bismark výtkám se strany dělnické jemu učiněným, že zdra- žuje ceny chleba dělnictvu, a vysoké obilní celní sazby byly zrušeny. Ale ani rolnictvo nečinilo v době ochranného obilního cla valné pokroky. Od r. 1878 do r. 1898 přibylo v celém Ně- mecku pouze 100.000 hektarů nové orné půdy. Za to však rozmohl se pod záštitou ochranného cla prů- mysl. Tento průmysl zasadil rolnictvu hluboké rány tím, že přilákal do továren celou armádu venkov- ského dělnictva, které, přilákáno větší mzdou, udí- lenou v továrnách, šmahem hrnulo se do měst. Vý- sledky tohoto proudu z venkova do měst vidíme čí- selně. V Německu živilo se zemědělstvím r. 1882 úhrnem 19,225000 lidí a roku 1895 se živilo 18,501.000 lidí. Za to sesílil průmysl. R. 1882 ži- vilo se v Německu průmyslem 16,058.000, r. 1895 ale 20,253.000 osob. Následky toho jsou očividné.

Rolnictvo, majíc nouzi o dělnické síly, bylo nuceno aby všecko dělnictvo neztratilo, zvýšiti mzdu čeládce a dělníkům. Tím ale se ztenčuje měrou povážlivou čistý výnos polního hospodaření a rostou dluhy. Od r. 1882 do r. 1895 odstěhovalo se v Německu z ven- kova do měst 4,489.000 osob. To jest ohromná ztráta pro stav zemědělský. Tím, že se rolníci spojili s prů- myslníky, škodili sami sobě. Průmysl bral z ochran- ného cla ročně obrovský zisk a rolníci to, co z obil- ního ochranného cla získali, ztratili několikonásobně ztrátou zemědělského dělnictva a následkem toho pla- cením větší mzdy.« Tolik píše o této zauzlené a těžké otázce ochran- ného obilního cla sám jmenovaný zemědělský list. Jest to zajisté hlas nestranný. Nicméně musí evropské vlády státi na tom zásadně, chtí li bráti od rolníků a výrobců daně, aby tyto výrobní třídy byly chráněny proti konkurencí z ciziny. Záleží na tom, aby vlády našly pravou míru v ustanovení celních sazeb, a tu jest nutno, aby hlavně naše vláda ve Vídni konečně jednou samostatně řídila se dle pro- spěchu vlastních svých poplatníků a upravila celní sazby tak, aby Rakousko nebylo dojnou kravou Ně- mecka, jak tomu až dosud bylo. Doufáme, že rázné vystupování hlavně rolnictva dolnorakouského nezů- stane od vládních kruhů nepovšímnuto, a že budoucí celní a obchodní smlouvy budou sdělány na prospěch našeho rolnictva a domácích výrobců.

Zprávy politické.

V Praze, 3. prosince. K situaci. Hrabě Stürgkt opět pocítil ne- zbytnost dáti o sobě věděti, což učinil ve vídeňské »Montagspresse«, kde se prohlašuje proti nové zamý- šlené koalici jako nepřirozené a tvrdí, že nemůže býti vlády ani většiny bez Němců nebo proti nim. Podle téhož listu dojde prý v brzké době k rekonstrukci kabinetu, aby bylo učiněno také Čechům možným připojiti se k většině. Dříve však bylo by nezbysno dohodnouti se s jednotlivými stranami o postupu v práci, která by jinak byla nemožnou. Zásluby dra. Stojana. Bratrský »Hlas« při- náší za příčinou volby do zemského sněmu na Ji- hlavsku a Telečsku úvodník o dru. Antonínu Cyrillu Stojanovi, jehož zásluhy podle práva velebí. Mezi jiným píše: »Dr. Ant. Cyr. Stojan je st vzorem katolického kněze, vlastence, Slovana. Zdá se, že slabosti a křehkosti lidské povahy v něm ani není. Jeho duch je vždy činný

FEUILLETON.

»Čekanky«. (Veselohra o 3 dějstvích. Napsal F r. X. Svoboda. Re- žisér J. Šmaha. V Národním divadle poprvé v ne- děli, dne 2. m. prosince) Naše činohra dala se do klusu. Všude pracuje se parou. Premiéra stibá premiéru. A v neděli vy- pravila nová správa prvou domácí naši no- vinku. Šťastným autorem, jejž uvedla správa na scénu, byl p. F r. X. Svoboda. V předvečer svých jmenin měl p. Svoboda příjemnou chvíli. Hra půso- bila, chytla; a to byl zajisté nejlepší dárek, vřelé uznání činnosti, jehož se mu plnou měrou od poslu- chačstva dostalo. Fr. X. Svoboda — jak nás instruktivní list nové správy: Meziaktí poučuje — docílil na jevišti Národního divadla několik skutečných a za- sloužených úspěchů (hlavně »Směry života«); měl však také jen úspěchy tak zvané čestné (»Dě- dečku, dědečku«...), k nimž se připojil ko- nečně i zcela patrný neúspěch (»Odpoutané zlo«). A dnes můžeme s radostí napsati, že svými »Čekankami« docílil p. autor opětně slušného mravního zisku. »Čekanky« jsou plodem veselé a šťastné nálady autorovy. Dítko lehkého rozmaru. Autor sáhl tu šťastnou rukou do třicátých let našeho věku, v čas pánů direktorů a patrimoniálních úředníků s panta- lony a s těsně upjatými kabátci odlehajících, dlouhých šosů. Zahrál si vesele jako na šachovnici hned s ce- lou armádou drobných lidiček. Pracoval v massách.

Neméně než 47 figurek postavil na scénu. Ne- spokojil se s typem — jedincem, ale hned celou řadu individuí téhož rodu volá z kulis. Proti dvanácti starším ženichům — dvanáct staropanen, proti třem mladším milovníkům — tři žabičky. A připojím-li k tomu, že práci svoji zveršoval tím nehledaným, lehkým veršem, leckde dávné veršotepectví spodobu- jicím, máte zde pravý starosvětský obrázek z které- hosi panství českého v letech 1830. Kdo jsou »Čekanky?« Snad ony bylinky blankytových, hvězdovitých květů, z jichž kořenů vyrábí se cigorie? Ten postrach všech milovníků ne- falšované, černé kávy, k němuž přece k úskoku vždy nakloněné hospodyňky tak rády podskočně sáhají? Nikoli. Jest to dvanáct panen, později paniček, repeti- vých, pestře vymóděných jako to starší kvítí na lu- kách. Kterýs pan baron, nechtěje totiž míti na pan- ství žádných vdov a sirotků, již by hladově nataho- valy rukou k jeho pokladně, rozřešil tuto »sociální otázku« zcela jednoduše. Zakázal prostě svým úřed- níkům se ženiti. — To se ovšem morousovitému panu baronu lehko řekne: Ale kažte mladým srdcím: »Neženit a proto též nezamilovat.« A tak nedivno, že každý ten úředníček, od pana direktora až dolů, má svoji lásku. Let přibývá a láska nestárne. Každý panáček ze zámku chodí jako zařezán. Vzdychá a potají se schází se svojí — obstárlejší čekankou. Za to ty mladé, venkovské holky, pravé žáhavky na ženitbu, přezděli nešťastným mládencům z panství: Pra- šivky.

Ale Čekanky, nedočkavé, konečně se strojí k ráz- nému útoku na pana barona. Poprosí ho, aby svůj nelidský zákaz odvolal. Ale mezi tím, co chystají se k starému pánovi — dochází Jobova zpráva. Milost- pán náhle zemřel. Truchlící — jásají, skáčou. Nadešel okamžik, kdy tvrdé jho panských vrtochůa skrblictví mohou se sebe shoditi. A nový majetník panství ihned svoluje. Dva- nácte panen a dvanáct mládenců béře se najednou k oltáři. To je ovšem veselý den. Dvanácte svateb najednou! Ale hned v prvém jednání v dav ženichů připletl se praktikant Plichta. Panáček z Prahy. A jen přijel — již se zakoukal do krásné Jiři ny. I jemu vzešla naděje sňatku. (Patrno, jak krásny byly dávné časy. Tam již praktikanti pomýšleli na svatbu. A dnes? —). Ale Jiřina, hrdopyška, nespo- kojí se s jedním ctitelem. Má jich hned celou řadu kol sebe. A praktikant Plichta hned sosnuje plán, jak ty starší soupeře shodit se sedla. Namluví jednomu z nich, že nový pan baron jest veliký ctitel a milovník pani čle k. Ten pak sdělí to potaji všem novopečeným manželům, To jest ovšem řádný brouk do hlavy. A Plichta, aby získal srdce Jiřiny, která i s ním chce si jen pohrávati, přijme radu bystrých její sokyň a — otočí se k Jiřině zády. Malá válečná lest. Přitočí se k jiným. Že oba tyto motivy vyvolají řadu dobrých situací, jest patrno. A p. autor náležitě jich též vy- užitkoval. Ba řekli bychom, že na úkor rychlejšího spádu děje, nad potřebu leckde u nich se zdržel. Situace dostoupí nejvyššího napjetí, když všech dva- náct manželů, jak náleží již žárlivých, odhodlaně