#1
alto_textblock
#1
1908
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARu
#5
alto_textblock
#5
V Praze, v pátek dne 27: března.
#8
alto_textblock
#8
K číslu 86.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
#9
alto_textblock
#9
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
Teleronické zprávy „Nár. Listů.“
#11
alto_textblock
#11
Vládní úrady a disposice.
Z Vídně, 27. března. Pozdě do noc
zasedala včera ministerská rada
v parlamentní budově. Zabývala se
prohlášením, které dá dnes v roz-
počtovém výboru poslanecké sněmovny
za rozpravy o vysokých školách ministr vy
učování dr. Marchet ve příčině
zřízení neněmeckých universit,
zabývala se stanoviskem vlády pro nastávající
rokování o rozpočtu ministerstva justice
zabývala se konečně také disposice m
pro případ, že řádný rozpočet na r. 1908
nebude v čas, to jest do konce června t.r.
oběma sněmovnami vyřízen a schválen.
Vláda jest odhodlána požádati za nové pro-
visorium rozpočtové, ale nikoliv na
6 měsíců, nýbrž toliko na jeden měsíc: n
červenec. Z toho jest vidno, že počítá se
na dlouhou kampaň letní.
Dlužno se také připraviti na to, že roz-
prava o ministerstvu justice ve
výboru bude stejně zevrubnou jako jest nyní
při debatě o rozpočtu ministerstva vyučování.
Pokusy, podniknuté vládou, aby se kriti ka
ve výboru o justiční správě, pokud
jde o její se chování oproti národům neně-
meckým, zvláště proti nám Čechům a proti
Slovincům, omezila na míru nejmenší,
lze považovati za marné. Včera prohlásil čelný
poslanec slovinský: »Teď, když chceme
pronášeti důvodné stesky a ža-
loby na justiční správu, že nekoná
svých povinnosti vůči národům neněmeckým,
jak jsou stanoveny platnými záko ny,
chtějí nám zašíti hubu! To si však
nedáme a budeme mluviti, jak
dlouho za dobre uznáme.«
Před hlasováním o universitách.
Z Vídně, 27. března. V rozpočtovém vý-
boru poslanecké sněmovny bude se dne
hlasovati o resolucích, které na-
vrženy byly s české, ruské, ru-
munské a slovinské strany. S ve-
likým napjetím čeká se, jak se zachovají vůči
resoluci Žáčkově křesťanšti sociálové.
Opravdu litovati se musí, že s vola n s n ěm
#12
alto_textblock
#12
molravský a krajinský právě na
den, o kterém se v rozpočtovém výboru hla-
suje o české a slovinské univer
#13
alto_textblock
#13
s t il t o ě.
#14
alto_textblock
#14
Německý kancléř do Vídně.
Z Vídně, 27. března. »N. W. Tgbl.« ozna-
muje na čelném místě a na svůj vrub, že n ě-
mecký kancléř kníže Bülow při-
jede navštíviti ministra zahra-
ničních záležitostí bar. Aehrenthala
v neděli ráno, že zde zůstane dva dni a že ne-
pojede z Vídně, jak se původně z Říma a Be-
nátek oznamovalo, do Italie, nýbrž vrátí se
z Vídně přímo do Berlína v pondělí
večer. V neděli večer uspořádá bar. Aehrenthal
na počest svého hosta banket, v pondělí něme
cký velevyslanec na dvoře vídeňském Tschirsky
snídani. Kníže Bülow bude, podle jmenovaného
listu, nejspíše v ponděli císařem v Schönbrunně
přijat v audienci. Kníže ubytuje se nejspíše na
německém vyslanectví a bude provázen vyslan-
cem v berlínském zahraničním úřadu Flotowem
a tajným vládním radou Scherfrem.
#15
alto_textblock
#15
Následník trůnu u dra. Luegra.
Z Vídně, 27. března. Z Opatije se telegra-
fuje, že přibyl tam následník trůnu se svojí
chotí a že odevzdal svoji navštívenku v bytě
purkmistra vídeňského dra. Luegra, který meškal
právě na vyjíždce do Rjeky. Dnes dr. Lueger
představí se arcivévodoví Františku Ferdinandovi
#16
alto_textblock
#16
Chorvatská krise.
Z Vídně, 27. března. Chorvatský bán sv.
p. Rauch prohlásil redaktorům zdejších a
maďarských listů, že mešká zde za tím účelem,
aby popohnal u ministra zahraničních zá-
ležitostí barona Aehrenthala obsazení ně-
kolika uprázdnených biskupství
chorvatských, mezi nimi také v Dakově,
které jest neobsazeno již od smrti dra. Jiřího
Strossmayera. Kromý toho jde o jmenování
koadjutorů pro arcibiskupa záhřebského Posilo-
viče a pro arcibiskupa sarajevského dra. Stad-
lera. Na dotaz, co jest s memorandem, o kte-
rém se tvrdilo, že bylo podáno císaři, odpově-
děl bar. Rauch, že celá tato zpráva
jest čirou báchorkou a že panovníkovi
dodán byl nanejvýše toliko manifest
koalice chorvatské. Chorvatský minist
#17
alto_textblock
#17
Josipovič, který zde rovněž mešká, vy-
slovil se, že situace v Chorvatsku
jest skutečně chaotiekou, zvláště
proto, že nemají vůdcové koalice ni nejmenší
ochotý k rozřešení a odstranění zmatků. Minist
prohlásil dále, že jest úmyslem vlády s vol ati
zemský sněm na podzim a potom bán
podá předlohy sněmu, které již ohlásil ve svém
programu
Z Vídně, 27. března. »Reichspost« uve-
řejňuje tuto informaci, která jí došla z pramen
mimořádného. Možno říci, že připravuje
se obrat v politice chorvatské,
není-li už po něm. Četní a čelní politikové chor-
vatští přibyli náhle do Vídně a vešli ve
styky s místy nejvyšími. Jsou to bar.
Rauch, ministr chorvatský Josipovič,
předseda septemvirálního soudu Rakodez ay,
bývalý místobán dr. Nikolič a bývalý bán
hrabě dr. Theodor Pejačevič. Setkání se
všech těchto politiků není docela nahodilým. Dr.
Rakodezay mešká ve Vídni, aby složil do rukou
panovníka přísahu jako nový president septem-
virálního soudu a ministr Josipovič přišel sem,
aby při tom aktu intervenoval. Naskytuje se
však otázka, proč jest baron Rauch
ve Vídni?
Baron Rauch má špatné svědomí j a přijel
do Vídně na radu Wekerlovu. Banus Rauch
daltotiž nedávno do výslužby tř
zasloužilé členy soudu septemvi-
rálního, poněvadž při posledních volbách
nehlasovali. To se stalo bez vědomí dra.
Rakodezaya jakožto předsedy soudu a způsobilo
takové jednání v Chorvatsku zcela přirozeně ve-
likou nevoli. Dr. Rakodezay hodlá vznésti na
bána žalobu u císaře. Není povědomo, zdali se
to stalo již při jeho včerejší audienci, ale jest jisto,
že baron Rauch chtěl býti zde přítomen, a by
mohl vše zmařiti a posloužiti protiinfor-
macemi. Tolikéž jest zajímavým pobyt bývalého
místobána Nikoliče, který má styky s cí-
sařským rodem (jest tu patrné míněn arcivévoda
Leopold Salvator, křidelní pobočník císařův hr.
Paar a polní zbrojmistr bar. Beck) a přibyl do
Vídně, aby posloužiti mohl informacemi.
Tolikéž hr. Pejačevi č. Císaři poslán
poslední manifest chorvatsko-srbské koalice, od
něhož se očekává na místech nejvyšších nějaká
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Březen v Řecku.
#20
alto_textblock
#20
V představě lidové u východních národů má rok
vlastně jen dvě části. Měsícem březnem počíná léto,
srpnem zima. Jaro a podzim jsou jen přechodná
období. Kdežto v únoru bývá ještě zima a mráz
hřeje slunce v prvních dnech březnových obyčejně
již tak silně, že přechod k teplé roční době astává
téměř nenadále a náhle.
S prvním hlasem kukačky se tato změna doko-
nává a proto těší se lidé počátkem března na první
její zvolání v lese. Novořecké přísloví sice praví:
„Jedna kukačka ještě nedělá jaro!“, ale lidová víra
jest silnější a záliba pro tohoto ptáka, jenž u všech
národů hraje zvláštní úlohu, projevuje se v mnohých
pověrečných představách. S kukačkou pokládá se
také vlašťovka za jistého posla dokonané změny
ročních časů. Již na prvního března chodí chlapei
s vlašťovkami ze dřeva vyřezanými na hůlkách dům
od domu a zpívají březnovou píseň: „Vlašťovka při-
šla, březen je tu!“
Jest to blahopřání ke změně ročních dob, podob-
ně jako na Sylvestra nebo na Nový rok. „Blechy
a štěnice ven, zdraví a radost dovnitř“, pějí hoši a
dostávají v odměnu pečivo, vejce nebo peníze. Zvlášt-
ní jest, že tento prastarý zvyk zachoval se beze změ-
ny až na naše doby. Odpovídá slavnosti vlašťovek
„chelidonia“, při níž, jak se z řeckého starověku
dochovalo, na příklad v Boedromiu na Rodu hoši
chodili dům od domu a zpívali píseň, která se úplně
srovnává s písní moderní. Také tehdy dostávali v od-
měnu pokrmy a jiné dárky, neboť píseň jejich byla
blahopřáním, v němž se velebí jaro a vlašťovka jako
jeho posel a prosí se o dary. Jakási úcta, jež se v
tomto smyslu vlašťovce prokazuje, vyskytuje se iu
starých Římanů, Germánů a Slovanů.
V Řecku přejímá první březen často již Úlohu
#21
alto_textblock
#21
prvního května. Konají se výlety, lidavé zábavy a
hry. Setkáváme se tu s jiným lidovým zvykem, zva-
ným „martis“ nebo „marta“. Staří i mladí zdobí se
t. zv. březnovou nití, totiž červenobílou a zlatem
propletenou nití, která se všude nabízí na prodej.
některých krajích se tato niť při spatření prví
vlašťovky klade pod kámen na poli. Usadí-li se pod
kamenem za několik dní mravenci, jest to dobrým
znamením pro příští rok. V Athénách a jinde ovíjejí
si zase ješitné ženy březnovou niť kolem zápěstí,
věříce, že je pak březnové slunce neopálí.
Původ tohoto zvyku sluší hledati v t. zv. „eire-
sione“, větvičce olivové, ovázané vlněnou nití, kterou
hoši, jichž rodiče ještě žili, nosili podobně jako hole
s vlašťovkami dům od domu, zpívajíce při tom píseň,
v níž se prosilo za úrodu. Na Samu konal se vždy
z jara velký průvod, při němž hoši nesli eiresione
a dostávali pak dárky. Olivová větev upadla již v za-
pomenutí, ale červenobílé vlněné nitě zachovaly se
podnes.
Nestálost březnového počasí vyjádřuje lid tím,
že březen má dvě ženy. Jedna je mladá a krásná,
druhá stará a ošklivá. Pohlédne-li na první, raduje
a usmívá se, při pohledu na druhou však se mračí
a hněvá. Proto se varuje před jeho rozmary, zvláště
v prvních a posledních třech dnech. V těchto dnech
nemá se nic důležitého podnikati ani v domácí, ani
v polní práci. Všechny čtvrtky a pátky v březnu
jsou nešťastné dny. V některých krajích dokonce se
duchovní mají na pozoru, aby neprozradili sedlákům,
kterým dnem v týdnu březen počíná, poněvadž po-
divná pověra hrozí v tom případě ztrátou ženy.
#22
alto_textblock
#22
= Lavina. Valisské listy přinášejí živé vylíčení
katastrofy v Goppensteinu od hostinského Gsella,
jenž byl nájemcem zříceného hostince: V sobotu dne
29. února v den velkého neštěstí, měli jsme po celý
den nádherné počasí. Večer mělo býti zvláště ve-
selo; byl poslední den v měsíci, tedy den výplatya
bylo uprostřed masopustu. Mnozí hosté chtěli jeti na
maškarní ples do Gampelu v rhonském údolí. O 1.
hod. 20 min. zasedlo 24 našich hostů ve dvou mís-
#23
alto_textblock
#23
nostech ke stolu. Deset minut na to, chtěl jsem právě
ve vedlejší světnici natočiti pivo, vběhli do-nitř dv.
malí Italové, volajíce: „Lavina přichází, lavina je
zde!“ Upustil jsem leknutím korbel, který jsem chtěl
právě naplniti, chopil jsem svou chot, jež právě při-
běhla a vrhl jsem se s ní na zemi. V témž okamžiku
srazily se již nad námi stropy a stěny, světlo uhaslo
a celý dům se zakolísal s hrozným praskotem. Druhý
náraz vichru zachvátil dům a vrhl jej se vším pří-
slušenstvím do Lonzy. Jasně jsem viděl, jak sklenice,
láhve a celý buffet nad námi letěly. Naše nohy byly
sevřeny v trámech, jinak byli bychom letěli také.
Již jsem se pokládal za zachráněna, když mi v tom
pokryla ledová přikrývka záda a hlavu, byl to sně-
hový prach laviny, jenž nás zahalil. Jsa jist, že na-
dešla moje poslední hodinka, objal jsem svou choť.
Byli jsme šťastni, že aspoň můžeme spolu zemříti.
Tuto moji odevzdanost v osud vyrušila však vzpo-
mínka, že se všemi nešťastnými musejí pod troskami
zahynouti také naše děti. Zmocnila se mne divoká
zuřivost, namáhal jsem se nadlidsky, abych mohl
zvednouti hlavu a záda a cítil jsem, že sníh, jenž
nás pokrýval, ponenáhlu povoluje. To mne povzbu-
dilo a zvýšilo moje síly. Těžce dýchaje uvolnil jsem
si konečně hlavu a trup a podařilo se mi také uvol-
niti manželku. Měli jsme opět vzduch, byl nejvyšší
čas. Posud měli jsme obě nohy sevřeny v trámech,
ale celá moje životní síla se znovu probudila, vy-
prostil jsem se a vytáhl bez velké námahy také man-
želku z trosek. Kolem nás bylo vše jako po vymrření,
nebylo slyšeti žádného volání ani vzdechu nebo sté-
nání. Tu před námi však stál muž, opřený zády
o stěnu. Zíral na nás hrozným, ztrnulým pohledem.
Pokoušeli jsme se dostati z něho slovo, ale marně,
stál němý a se zježenými vlasy. Odvlekli jsme jej
kus cesty s sebou, náhle však padl a zemřel. Byl to
účetní podníku. V témže okamžiku zaznělo se všech
stran zoufalé volání. Pobíhajíce sem tam volali
jsme také z plných plic a snažili se lidi povzbuditi.
Ponenáhlu přibíhali také záchranci a konečně přišlo
i světlo, při němž jsme mohli přikročiti k záchran-
né prácí. Byly to hrozné okamzíky.