Dne 14. července 1900.

KATOMCKÉ LISTY

Číslo 191. Strana 3.

ctitelů, také katolíků, M. Jan Hus střelbou a osvě- tlením. Po 10. pak hodině v noci táhla tlupa mla- díků z Peček k Dobřichovu. Chtěli prý nepochybně před farou na Dobřichově učiniti nějakou demonstraci. Té však bylo v čas zabráněno. Posvěcení základního kamene chrámu Páně v Bráníku. Ku zprávě o průběhu slavnosti posvěcení základního kamene chrámu Páně v této obzi dlužno ještě dodati: Spolek »pro vystavění a zařízení chrámu Páně« v Bráníku a duchovní správa v Podolí má první povinnost děkovati vysoce důstoj- nému pánu kanovníku a vikáři Štěpánu Pittnerovi za slavnostní, významnou a k dobročinnosti povzbu- zující řeč a posvátný výkon posvěcení základního ka- mene, veledůst. pínu Matyáši Šachovi, faráři v Michli, za ochotu, s jakou se ujal obětovati polní mši svatou, za vzácné pak účastenství veledůst pp.: Františku Dusilovi, faráři ve Vršovicích, Josefu Bachovi, du- chovnímu správci v c. k. trestnici na Pankráci, Em. Stárkovi, rovněž duchovnímu správci v téže trestnici, Aloisiu Svojsíkovi, praefektu v kolleji Arnošta z Par- dubic, Františku Holečkovi, katechetovi v Michli, Františkovi Láskovi, kooperatoru v Podskalí, Otokaru Kubátovi, kaplanu na Zlíchově. Rovněž skládá dík slav. okresnímu výboru vinohradskému, slav. zastupi- telstvům obcí: Podolí, Nusle-Pankrác, Vršovic, Hod) koviček, Modřan, Zlíchova a Hlubočep, správě podol- ské cementárny a družstvu bránického pivovaru. — O zdar slavnosti přičinili se mnozí spolkové, jimž budiž vysloven dík: všem domácím spolkům, vzá- jemně se podporujícímu spolku »Dobromilu« v Po- dolí, spolku vysloužiců a hasičskému sboru, občanské besedě v téže obci, hasičskému sboru podolské cemen- tárny, spolku obuvníků na Král. Vyšehradě, živno- stenskému spolku na Pankráci, spolku vysloužilců v Modřanech. — Při dopolední i odpolední slavnosti s nevšední pílí se přičinily dámy, jimž vzdává se dík Obecenstvo hojně podporovalo spolek po celou slavnost, neboť čistý příjem o této slavnosti na stavbu chrámu Páně činí 605 zl, ač vydání činilo 243 zl. Ovšem vše to nedostačuje. Prosí spolek veškerou ve- řejnost o dárky. Dej každý dle možnosti, z mnoha více, z mála méně. Dárky peněžité, jakož i starší nebo nové paramenty, nebo něco jiného, co se týká vnitřního zařízení, anebo výzdoby, přijímá farní úřad v Podolí u Prahy. Poutní vlak z vikariatu semilského do Staré Boleslavi vypraven bude v pondělí dne 16. července 1900. Ze Semil vyjede v 10 hod. 38 min. dopol., do Železného Brodu přijede v 10 hod. 51 m., do Malé Skály v 11 hod. 5 min., do Turnova v 11 hod. 22 min. a do Staré Boleslavi ve 2 hod. odpol. Zpět pojede v úterý dne 17. července a sice: ze Staré Boleslavi odpol. ve 2 hod. 33 min., z Turnova v 5 hod. 15 min., z Malé Skály v 5 hod. 37 min., ze Železného Brodu v 5 hod. 48 min. a do Semil přijede v 6 hod. 5 min. Z poutního místa Boskova přihlásily se 2, ze Semil 86 osob a 8 družiček, z Držkova 24 osoby, z Nábzí 2, z Loukova 33, z Pasek 5, z Ruprechtic 46, z Vysokého 15 a ze Železného Brodu 50 a družičky. Hudba chrámová. V neděli dne 15. t. m. o půl 10. hodině v kostele karlínském: Mše »In hon. sc. Ceciliae« z D-dur op. 15. pro smíšený sbor capella od A. Foerstra, Credo chorálně, Graduale z Gdur a Offertorium z Es-dur cd O. Horníka, »o salutaris hostia« z A-dur od O. Smolika, Pange lingua od Ig. Traumihlera. Po mši staročeský chorál sv. Václava v 4hlasné úpravě o J. L. Zvonaře.

Zprávy denní.

* Osobní. President správního soudu hrabě Bedřich Schönborn odjel včera odpoledním rychlíkem dráhy Františka Josefa do Vídně. * Úmrtí. Včera před polednem zemřel na své vile v Podbabě karlínský stavitel Jos. Blecha ve věku 59 let. Pohřeb koná se v neděli, dne 15. července o 3. hod. odpol. z villy v Podbabě. — R. i. p. * Vzácná dobročinnost. Z Vodlochovic se nám píše: Majitel zdejšího velkostatku a zemský poslanec p. Marian šl. z Hochinfelsu jmenován byl od papeže Lva XIII. komthurem řádu sv. Řehoře Vel. a to za značné zásluhy, kterých si získal svou štědrotou, dobročinností i podporováním snah katoli- ckých vůbec. Z vyznamenání toho má upřímnou ra- dost celá osada zdejší, ano celá krajina. Vždyť pan Marian šl. z Hochinfelsu znám jest všemu lidu v šírém kraji jako štědrý kavalír, který značnými obnosy peněz rok co rok podporuje všechny vlaste- necké a dobročinné podniky, a jako vzácný lidumil zmírňuje bídu cbudiny zdejší i ve vlasti naší vůbec. Všechno to koná skrytě, bez nároků, aby o tom zvě- děla veřejnost. Jeho šlechetná a dobrá duše stále vy- mýšlí, čím by prospěti mohl své obci i vlasti. Zá- sluh jeho o dobro lidu jest mnoho a stále jich počet přibývá. Uvedeme zde jen některé, jichž získal si během posledního roku a o kterých jsme se dově- děli. Obci Vodlochovické vystavěl svým nákladem

nádhernou školu a opatřil ji všemi moderními po- můckami a potřebami. Vymohl a zřídil zde jízdní poštu. O svátcích vánočních strojí chudým dětem a jich rodičům stromek a poděluje je hojnými a cen- nými dárky. Šlapánovskému kostelu, k němuž jsou Vodlochovice přifařsny, daroval překrásnou křížovou cestu s reliefními obrazy a značný obnos na zřízení nových varhan. Témuž kostelu kromé jiných darů již dříve věnoval krásný vedlejší oltář a přispěl na opravu. Podobně podporoval i kostely jiné. Votické škole měšťanské daroval velikou částku peněz na za- koupení učebných pomůcek. Ve všech sbírkách, jež konaly se ve vlasti naší ve prospěch poškozených buď povodněmi, krupobitím neb požárem a pod. ne- scházel tento dobrodinec nikdy, a všude značnými penězi i laskavými slovy utišoval žal a nářek ne- šťastných. Není tedy divu, že všechen lid ho velice ctí a miluje, že chudina ho zbožňuje a kruhy spole- čenské ho obdivují! Přejema si ze srdce, aby vlast naše měla tak dobročinných a šlechetných kavalírů co nejhojněji! U příležitosti vysokého vyznamenání, jehož se dostalo panu Marianu šl. z Hochinfelsu, vyslovili zástupci zdajší politické obce i místní školní rady svému šlechetnému dobrodinci a příznivci toto upřímné blahopřání: »Vysokorodý pane! Jeho Svatost papež Lev XIII. ráčil Vaše Vysokorodí vyznamenati komthurským řádem sv. Řehoře Velikého za vzácné a nesčetné zásluhy Vaše v dobročinnosti. Všichni občané vodlochovičtí jsou hrdi na to, že ve středu jejich dlí tak vzácný a šlechetný lidumil. Škola naše jest hrda, že má tak dobrotivého zakladatele a pří- znivce. Všichni pociťujeme ze vzácného vyznamenání tohoto nejupřímnější radost. I osmělujeme se, zde pří- tomní zástupci celé politické obce i zástupci místní školní rady vysloviti Vašemu Vysokorodí nejuctivější a nejoddannější přání: Bůh žehnej a zachovej Vás, vy- sokorodý p. komthure!« * K otázce patronátní. Píše se nám: Byla nám zaslána resoluce, schválená při volné konferenci v Kostelci nad Orlicí v příčině úpravy práva patro- nátního s vyzváním, abychom ji podepsali. Resoluce žádá: 1. aby patronátní právo bylo zachováno, aby ale presentační právo bylo tak obmezeno, by byli pp. patronové povinni praesentovati jednoho z terna kon- sistorního, jež by ze žadatelů celé diecése sestaveno bylo. 2. Aby správa jmění kostelního a z části též obročního se vykonávala správci duchovními pomocí zádušníků a za účastenství patronů neb jich zástupců. 3. Resoluce připojuje, aby veškeré duchovenstvo v krá- lovství českém se obrátito ku svým nejdůstojnějším vrchním pastýřům s prosbou, uby k tomu působiti ráčili, aby nejprve ustanovení ohledně obmezení prae- sentačního práva privátních patronů buď na synodě provinciální neb usnešením jich samých stalo se zá- konem církevním pro církevní provincii českou, pak aby zákon ten stvrzen byl od Stolice apoštolskéa také přijat od sněmu království českého spolu se zá- konem ohledně správy jmění zádušního a obročníhoa končí: 5. Duchovenstvo podporuj jednání svých vrch- ních Pastýřů také peticemi ke sněmu království če- ského. Podáváme zde dobrozdání vícero duchovních, jednajících o této záležitosti. Jest to velmi žádoucno, aby patronátní poměry byly příměřeně a spravedlivě k prospěchu duchovenstva i v zájmu církevních upra- veny. Ale komu přísluší iniciativa nebo první slovo? Sdělujeme z bezpečného pramene, že nejdůstojnější pp. biskupové sami se již ujali úpravy otázky patro- nátní, neboť měli již o tom porady. Mám za to, že na nás jest, abychom s důvěrou očekávali, že po ná- ležitém dorozumění se s pp. patrony v době příhodné se vší bedlivostí k řešení té otázky přistoupí. Při úpravě poměrů patronátních sluší ohled bráti na vznik patronátního práva a na povinnosti s ním spo- jené a tu jest třeba zralého uvažování a předběžného vyjednávání. To vyžaduje opatrnost, aby bylo pone- cháno nejdůstoj. episkopátu, by opatřen jsa náležitě promyšlenou a sestavenou předlohou příhodnou dobu k jednání s pp. patrony vyhlédl a ji pak za doroz- umění duchovenstva využitkoval. — Není radno v této důležité záležitosti se ukvapovat, neboť by ukvapení neprospělo, spíše by uškodilo. — V příčině odevzdání správy kostelního i obročního jmění farním úřadům za pomoci zádušníků a za účastenství patronů a jich zástupců a sluší bedlidě uvážiti, že by většina správců duchovních asi si to rozmyslila, vzíti na se ten úkol a zodpovědnost. A kdo by převzal záruku za bezpeč- nost toho majetku? — Co by znamenala ta žádost o vydání toho jmění z rukou pp. pastorů? Nebyl by to projev nedůvěry? Kdo nadal ponejvíce kostely a beneficia? Kostelní účty se vedou v celku správně, ano vzorně, a pak-li snad někde byla práva duchov- ních ignorevána, jest na duchovních, by se hájili. — Není-li dosti dozoru na správu jmění kostelního i far- ního? Dohlíží patron nebo jeho zástupce — farář, vikář, veledůst. konsistoř, c. k. okr. hejtmanství, c. k. místo- držitelství. — Především záleží na úpravě patronát ních poměrů a praesentace, neboť má to pro ducho- venstvo největší význam. Zpráva jmění kostelního a farního nepoškozuje duchovenstvo a jemu nevadí,

tudíž není nutno a radno ji spojovati s úpravou práva patronátního. * K našim strastem. Jsem také jeden z těch potrefených, kteří úpravou kongruy nezískal ničeho. Podal jsem však rekurs proti vpočtění erekčních mší sv. Ten nevyřízen do dneška. Ale tolik si dovo- luji tvrditi, pokud se neusjednotíme řádně na sjezdu společném: sporadicky a platonickým nářkem ani v této příčině ani v úpravě patronátního práva, ani ve věci své kongruy nevyřídíme ničeho. Prvé než se započne s letošními povinnými konferencemi vika- riatními, dovoluji si upozorniti, že by z každého vika- riatu měli zvoleni býti dva či tři delegáti, kteří ve spojení se svými vikáři a prostřednictvím těchto s ordinariatem jako splnomoc- něnci vikariatu, po případě i hmotně vika- riatními spolubratry podpořeni dorozuměli by se o sjezd diecésní, či zrovna provinciální, a na sjezdu tom ať se učmí kroky potřebné k žádoucí ná- pravě. Tak bylo přijato na jisté volné konferenci 4 vikariátů o Svatodušní úterý. A na tom dlužno ne- zbytně trvati. Ale povedeme-li si tak porůznu jako doposud, to ještě mnoho vody ve Vltavě uplyne, než něčeho dosáhneme. Což pak je aspoň s projektova- ným sjezdem kaplanů? Či ani k tomu letos ne- dojde? * Iška s krátký jménem, ale sáho- dlouhým titulem: kněz církve staro- katolické národní a lidové — je frá- zistou. Ve včerejších »Nár. Listech« pod záhlavím: »Z literatury«, uveřejnil V. Flajšhans úvahu o Iškově brožurce: »Mučeník kostnický« následující úvahu: Brožurka p. Iškova bohužel nevy- hovuje dnešním požadavkům naprosto. Pan dr. Iška rád by představil Husa jako tajného nástupce pravo- slaví a zejména v závěrku ukazuje po způsobu někte- rých ruských autorů, že prý se cyrillomethodějství v Čechách pod povrchem drželo až do dob Karlo- vých. Tyto věci jsou nemyslitelné a neudržitelné, vy- vráceny již dávno Kalouskem a p. dr. Iška prostě nezná Husa, když něco takového tvrdí. Tato nezna- lost spisů reformátorových je zejména patrna z jedné marotty, které p. dr. Iška hoví. On důsledně cituje díla Husova s dvojím w (w lidu) atd.; cituje tu pa- trně na základě některého starého vydání — Pala- ckého na př. — a neví, že citování toto je dnes trochu komické. Neboť Husovo není — Hu; měl pro w, v, u zvláštní pravidla — novočeské také nikoli (sic by p. dr. Iška musil i ve svém textu, jako P- lacký a Tomek, psáti w, toho však nečiní), a tak pů- sobí jenom dojmem vagního soloecismu. Ostatek jsou v brožurce p. Iškově většinou jen fráse.« A na konec Flajšhans dodává: Takovými nehusovskými a vykle- štěnými edicemi se památce Husově málo u nás po- slouží. * O poměrech ve vídeňském alumnátě došel nás přípis, jejž níže uvádíme: Stráviv poslední tři leta ve vídeňském alumnátě, s vděčností vzpo- mínám onoho mírného, zároveň však pevného, osvěd- čeného řízení veledůstojného jeho řiditele a sídelního kanovníka, pana dra. Müllera. Kdo jemu může při- psati stranictví, zastoupené posl. Opitzem, mírně ře- čeno, osobuje si souditi nad poměry, kterých nezná — vím z autopsie, že veledůstojný pan řiditel odebírá »Vaterland«! — Přídavek »zuřivý« vzhledem ku klidné, harmonické letoře pana kanovníka nesrovnává se s pravdou. — Co se týče předloňských zpráv »N. L.« a jiných »Listů« o potlačování »češtiny« (lépe jejích zástupců) ve vídeňském alumnátě, — podo- týkám jen, že znám jak paedagogickou nutnost zá- kazu mluviti jí »intra pomoeria«, tak nekalé po- hnutky zdánlivé »oběti« při jeho uveřejňování. Mělt jsem svého času úlohu »sbírku« dotyčných čísel novin poslati do Vídně. Vypovídání Čechů z Německa. Mezitím, co v Čechách Němci si počínají vzdor naší ústup- nosti neústupně a v době, kdy v delegacích obhajoval hr. Goluchowski pruskou vládu, uveřejnil pru- ský »Amtsblatt« seznam 199 vyobcovaných z Němec Čechů a Poláků. V důvodech neudáno buď ničeho, anebo jen, že tito přiznávali se k české či polské národnosti. * Slovanská tisková kancelář snad již vejde v brzce do života. Aspoň jest to za dnešní doby nejnaléhavější požadavek, jehož by se měly uchopiti všecky denní časopisy, národní rada i posel- stvo české. Kdo zná z vlastní zkušenosti, jak se o nás za naše peníze píše do ciziny, ten pochopí, o jak důležitou akci tu jde. Je to věc velikého vý- znamu a česká veřejnost musí ji stejně podporovati. Cizina čerpá o nás zprávy z nepřátelského nám za- hraničného tisku, jenž informován jest ponejvíce židv, kteří nerozumí našim snahám, našemu úsilí, našemu zoufalému boji proti despotismu Germanie. Proto potřeba slovanské tiskové kanceláře spojených všech politických stran českých, stojících na půdě státo- právní, tedy i strany národní kato- lické, aby tato kancelář čelila nepřátelským tradi-